Tak se napij, když chceš...
„Tak se napij, když chceš...“ podal mi děda s pokrčením ramen malou lahvičku. Dychtivě jsem si strčila její hrdlo do pusy a zaklonila hlavu. Vzduchem se nesla zvláštní lákavá vůně a to, čeho si děda chodí tajně lokat, musí být určitě moc dobré. Už nevím, kolik doušků jsem polkla, než mi do mozku z nervových zakončení jazyka doputovala informace, že mi někdo čistí zuby plamenometem. S pocitem, že mi hoří celé tělo a že za strašných bolestí umírám, jsem upustila nádobku s nápisem Alpa a řvala jsem jako tur na celou ulici. Následně řvala moje maminka na dědu, který pro změnu řval na mě za to, že řvu. Motala se mi hlava a ve svých necelých šesti letech jsem poprvé poznala, co je to démon alkohol.
Pamatovala jsem si to dost dlouho, a když jsem jednou nedopatřením ochutnala višni v čokoládě, hořící pocit se mi okamžitě vrátil. Kromě Alpy jsem začala nesnášet i plněné bonbony. Když se můj starší bráška začal nějak podezřele často hlásit o dobrovolnou práci nošení věcí do sklepa nebo z něj, šla se maminka jednou podívat, co se to ve sklepě děje. Bratrova dětská postava klečela u spodního regálu a otáčela do sebe zbytky z pivních lahví. Naši to vzali s humorem a já měla pocit, že jsem přišla o něco dobrého. Zašla jsem tedy do sklepa. Od té doby nesnáším pivo.
Během dorosteneckých let jsem pomalu na všechny strasti způsobené alkoholem zapomněla, a když jsem v patnácti letech byla na letní brigádě, na seznamovacím večeru jsem skleničku vína neodmítla. Během večera se ze skleničky stala láhev a půl „nitranského knížete“ a celý tábor si ještě několik let pamatoval, kdo jsem. Dokud jsem zůstala ve vertikální poloze, nebylo to tak strašné. Jen jsem se neovladatelně smála, povídala si sama se sebou a nekoordinovaně se pohybovala. Průšvih nastal, když jsem si lehla. Potom už si pamatuji jen dva dny strávené s hlavou v záchodové míse a stržený plat za poničené zařízení tábora a týden pracovní neschopnosti. Ještě několik měsíců poté mi jen stačilo projít v samoobsluze kolem lahví s vínem a udělalo se mi špatně. Bílé nepiji dodneška.
Po několika letech, kdy jsem při zaslechnutí slova „víno“ už udržela žaludek na svém místě, jsme zašli s kolegy z práce do čerstvě otevřeného podniku kamaráda jednoho z nich. Řešili jsme tenkrát nějaké problémy a během večera jsme si mnohokrát připíjeli na udobření, na seznámení, na odpuštění, kamarádství nebo už jen tak. Jak jsme se dostali pryč si nepamatuji. Nepamatuje si to z nás nikdo. Ani barman. Ten po naší návštěvě podnik zase znovu zavřel a radši se věnoval jinému oboru. Probudila jsem se v nemocnici na kapačkách, a když mě o dva dny později pouštěli domů, neudržela jsem se na svých nohou. Na mém lístku bylo dvacet dva velkých panáků bourbonu a na mém čele obrovská boule z toho, jak jsem hlavou urazila umyvadlo na záchodě. Během následujících let jsem si vzpomněla na většinu událostí toho večera, avšak dodneška mám určitá okna a ke všemu stále postrádám časový sled. Bourbon nedokážu pozřít ani patnáct let poté.
V době mé rockerské éry jsme pili v podstatě nepřetržitě. Dodneška mi zůstává rozum stát nad tím, co všechno a v jakém množství jsme dokázali prolít krkem a ještě u toho jakž takž fungovat. Jen mých pár fóbií z určitých druhů alkoholu zapříčinilo, že jsem byla pokaždé o několik kroků pozadu za zbytkem kapely, a když jsem se jednoho rána vypotácela přes čtyři tuhnoucí těla ven, věděla jsem, že svoji životní dávku alkoholu mám už dopitou. Od té doby jsem se až na pár drobných výjimek alkoholu nedotkla a vůbec mi nechybí. Naopak.
Jaké jsou ty vaše zkušenosti s alkoholem? Dáte si občas skleničku nebo také s nechutí v narvaném odpoledním metru spolehlivě odhalíte každého, kdo si dal po ránu pivo?
17.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tak se napij, když chceš...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak já se hlásím k příznivcům alkoholu, ráda piju víno, pivo, rum i třeba jen tak doma s manželem. Občas si dávám měsíční přestávky, ale jsem si vědoma toho, že by ze mě alkoholik mohl být velice snadno. Bohužel celé mé okolí - rodina, přátelé i kolegové - považují pití za životní radost a nepít s nimi bylo, je a bude velice těžké. 
.JPG)
Kofola s rumem, pan Radegast, šampus s vodkou a konzervovaným ovocem, alpský ryzlink (alpa s bílým vínem), vodka a redbull, wizour, no prostě ráda mám prakticky všechno, snad krom ginu, metaxy a tequily... a teď už zase můůůůžuuuu...
Láska je mocná kouzelnice, ale chlast, to je kurva čaroděj...
.jpg)
Bohužel se neumím opít. Dokážu vypít velké množství alkoholu, aniž by to na mně bylo nějak moc poznat, ale mám nějakou záklopku, která neumožňuje, abych se opila natolik, abych nemohla chodit, natož si to třeba nepamatovala....
.gif)
Tak to já jsem propila celé dětství. 
Nevlastní tatíček alkoholik se se mnou vyženěnou chlubíval rád v hospě, takže každý den jsme zašli na růžek,kde stála "moje" dvojka od hořčice a to byla má denní dávka zlatavého moku.(asi proto jsem tak dobře stavěná). Byla jsem tudíž zvyklá a tak když jsme z gymplu táhli dolů Nerudovkou a v každé hospůdce dali pár piv, nerozdíl od ostatních jsem nebyla našrot,ale vedla jsem podnětné filozofické diskuze do té doby, dokud se s ostatními dalo hovořit Po cca 10-12 pivkách jsem vyrazila k domovu a ještě zvládla doma uklidit, několikahodinovou procházku se psem po Stromovce a byla jsem v pohodě. Jó, to ještě nechodili do hospod kontrolovat jestli mládež nechlastá a pivko nerujnovalo peněženku..Pak se mi jednou stalo,že jsem divně pomíchala víno s vodkou či co, bylo mi zle a měla jsem okno a poté jsem se zodpovědně rozhodla,že už nikdy pít nebudu. Měla jsem a mám dodnes hrůzu z toho,že bych mohla něco udělat a pak si to nepamatovat a to se mi nelíbí, jsem ráda pánem svého konání. No a navíc mám tu výhodu(nebo nevýhodu?) že mám nízký tlak a ten se po panáku rychle zvedne a pak ještě rychleji klesne a já klesám též 
No a řekněte, mám zapotřebí, abych se po jednom panáku skládala na hajzlu, a seděla tam umírajíc na zemi půl hodiny s tím,že mě ostatní překračují jako totálního vožralce či smažku? Když má člověk jen odkrvenej mozek? Nemám.
Takže alkohol pouze v pidimíře - v létě na procházce jedno zlatavé vychlazené (v případě nutnosti bych stále zvládla i deset jako nic ). A s manželem si občas koupíme medovinu v keramické lahvi a ucucáváme po troškách, to je dobrota..
.gif)
co o me rict? 
jen to pivo nemusim
Linda:
.jpg)
Majucho chlastat neznamená vychlastat vsechno, ale zas kdybys to nezkusila nemela bys o cem psát . I kdyz ...no já vím asi bych mela drzet hubu..... taky jsem ´nekdy v 17 po rumu s kofolou ve vetsím mnozství tvrdila, ze zpátky do stanu pujdu podle trsu trávy, no vzdyt je to logický, tráva prece roste v rádkách takze kdyz pujdu do stanu podle ní tak na me nikdo nepozná ,ze jsem namol. Mela jsem tento výrok na talíri HODNE dlouho. 
Tak já na své první dovolené v Bulharsku, kde jsem byla s kamarádkami z práce a spaly jsme v chatkách. Přijeli tam pracovníci z nějakého severočeského podniku stavět stany pro své zaměstnance a večer udělali oheň a to je tak vše co si osobně pamatuji. Další z vyprávění. \Lily tam do nás koňak Sluneční popbřeží. Kdyby mě tenkrát znásilnil celý tábor vůbec bych o tom nevěděla. Moje cesta na palandu prý vydala na celovečerní grotesku a od té doby nemohu koňak jakýkoliv ani vidět, mám pupínky. Jinak víno a pivko můžu a ještě šáňo, klidně lahvinku jednou za čas.
celkove proti alkoholu nic nemám - občas dobré červené (nejen v restauraci, ale i doma), v hospodě nebo po jídle pivo, na horách využívám, že nemusím pár dní řídit a "groguju", občas nostalgickou kolu s rumem nebo bavoráka - "to bejvávaly na koleji časy", ale už to zdaleka nekončí jako "zamlada"
já si občas ráda dám skleničku červeného vína, je prý dobré na srdce a na krev . Zamlada mi taky občas bylo špatně z přemíry pití, ráno kocovina, no doufám, že z toho už jsem vyrostla. Postupem času snáším čím dál menší dávky a tak mi ta sklenička, nanejvíš dvě, červeného bohatě stačí.
Děda byl alpinista! Mně alkohol nevadí, ale ani mi neporoučí, dobré víno si dám ráda a nemusím si ho odpírat, nemám totiž řidičák
Pivo po jídle ale pít musím, aspoň pár hltů, jinak bych to jídlo cítila v žaludku celé hodiny. Co nemusím, tak alkohol typu whisky, bourbon - nechápu, co na tom kdo má, chutná to jak mýdlová voda.
Takže, alkohol jen v menších dávkách, nevadí mi a asi i dost snesu. Blinkala jsem pouze jedinkrát, když jsem ve svých nerozumných 16 pomíchala Praděda a tu whisky, naštěstí jsem to ještě stihla do příslušného zařížení, ale za to mi příští den stačilo kouknout na barová okýnka a letěla jsem zas....
To chceš Majucho říct, že tvůj děda pil Alpu?No těbůh!! A co okenu?
Za mlada jsem občas něco na mejdanu vypila, ale vždycky mně bylo špatně až druhý den a to tak, že nepiju vůbec a manžel taky ne.A to jsem pila pouze víno, tvrdý alkohol nesnáším. Na Silvestra si přiťukneme šampaňským a zbytek je do Velikonoc na balkoně a potom se vylije.V létě si dáme na žízeň malé pivo, toť vše.Alkoholiky bytostně nesnáším.
.jpg)
Mně alkohol nikdy nevoněl a nechutnal, takže ho nepiji
coby malá dítka jsme prý se sestrou prstíkem vylizovaly vaječný likér ze štamprlí, byl sladký a chutnal. Kromě Silvestra se doma nic nepilo,tudíž trochu kladnější vztah k alkoholu jsem mohla získat v manželství s prvním mužem, jenž pocházel ze Slovácka. Tam se domácí víno i snídalo a slivovici pálili v každé chalupě. Ovšem jednou na křtinách se mi podařilo více druhů smíchat a ten následující den s mokrým ručníkem na hlavě jsem strávila většinou nad WC mísou. A to byl konec mého vzdělávání se v tomto oboru. Kromě občasné skleničky černého piva k obědu a jedné skleničky vína na Silvestra nic a nechybělo mi to. Ovšem alkoholiky jsem zřejmě přitahovala jako sladký bonbon vosy. Bytostně nesnáším kymácející se postavy, vyvalené oči, idiotský výraz a jakékoliv alkoholické výpary, všeho toho se bojím jak čert kříže. A protože "odříkaného chleba největší krajíc" - podruhé jsem se provdala coby důchodkyně za programového "pivního skauta", jenž dokonce měl "pivní břicho a pod ním ticho". Nevím proč, ale stalo se. Naštěstí pro nás oba se poměrně brzy upil k smrti a můj odpor k alkoholikům se ještě více utvrdil. K ostřejšímu pokrmu piji nealkohol.pivo s příchutí citronů a na Silvestra klidně "vyřnu" sama lahvinku dětských "rychlých špuntů" a po tomto alkoholovém opojení usnu ještě před půlnocí. I kdybych nakrásně chtěla začít s alkoholem, nebylo to možné - protože v období klimakteria jsem si udělala řidičák a objevili mi vysoký tlak - obojí se s alkoholem neslučuje.
