Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Linda: taky mě to napadlo, dát ji do postýlky a nechat ji nosit manželem na kojení? pak zase manželem odnášet?

docela mě pobavil fakt že ze serveru rodina .cz mi před pár dny přišla informace :
"Možná máte obavy, jak vaše dítě vezme přemístění z vaší manželské postele do své. . . ."

tip pro dítě 33.měsíc věku, tak jak je to s tím spaním v posteli rodičů? je to hřích? nebo je to normální

Sylvo je to jen na tobě, mé první dítě spalo samo v postýlce, podle babiček, tetiček, okolí to tak "je" správně!!!! dokonce i v porodnici mě sestra seřvala, když viděla, že mám dítě u sebe v posteli ve dne na mazlení druhé dítě spalo taky samo, ale až od půl roku, protože za celý den se 4letou princeznou a ubrečeným chlapečkem jsem byla tak vyřízená, že vstávání ke kojení mi způsobovalo značné potíže byla jsem nevyspaná, podrážděná.....určitě znáš.
A ten třetí? už v porodnici mi řekli, že čím víc bude se mnou v přímém kontaktu tím líp pro něj (paradoxní zněny že po pár letech ) jsou mu skoro 3 roky, do postele si ho "k mé! nelibosti " dal tatínek záhy po návratu z porodnice a už tam zůstal, podle "nějakých" průzkumů o kojení, vztazích a vývoji je důležitý pro dítě kontakt, přímí kontakt a spaní s rodiči bývalo kdysi normální, opět se k němu odborníci přiklánějí jako k blahodárnémuno já nevím, dítě mám v posteli stále, už jsem si zvykla a i když má dávno svoji postel v pokojíčku s bratrem, spí v ní jen po obědě a večer než si jdu lehnout já pak putuje za mnou a je to fajn, manželovi to nevadí, a naopak, snažím se ho už vyhnat a manžel říká, že mu ta rána s příjemným probouzením vedle pipinky budou chybět na druhou stranu, stále kojím i v noci a tak díky tomuhle způsobu samoobsluhy jsem odpočinutá, nejsem nevyspaná,celkově si každý den mnohem líp užívám a nejsem ani podrážděná ani nijak jinak nočním vstáváním rozhozená

Možná kdybys manžela přiměla k tomu aby si to 2/3noci po sobě včetně dne vyzkoušel asi by změnil názor
Rozhodně spaní s rodiči není škodlivé a nkterak dítě nerozmazluje, naopak, vytváří trvalá pouta a citově ji mnohem víc rozvíjí-přirozenou cestou

Myslím, že každý si to musí zařídit po svém, neplatí žádná striktní pravidla, je to jen na rodičích a dětech, měli bychom to dělat tak jak to vyhovuje všem zúčastněným  

Ahojky SylviU prvního jsem to řešila striktně,žádný spaní s námi,měl svoji postýlku a i pokoj,hned vedle a spinkal dobře...ale druhé mim,to byl děs,rok nespalo vůbec a tak jiná možnost než mít mimi u sebe prostě nebyla....takže Tě úplně chápu,v roce jsem přendala do postýlky a v poho....občas si mrnouska beru do pelíšku...ale až k ránu,vstává totiž moc brzo.....Takže vydržte a maminka by měla být odpočatá...a vyspalá aby zvládla celý den.."mateřský dovolený"Manžel by to teda pochopit mohl...A vydržte bude určitě líp...přeju hodně zdraví a radosti

Tak dceru nakoj, uloz do postýlky a jdi az do dalsího kojení spát do obýváku at si k ní manzel kazdou hodinu vstává sám. Uvidíme jak dlouho nebude líný a pohodlný .

Myslím, že odpočinek je pro tebe teď moc důležitý. Takže naprosto chápu tvou volbu. Já sice malého v posteli nemívala (potřebuju svůj prostor, sni manžela nesnesu na spaní přituleného), krmila jsem z lahvičky, takže ani kojení v leže jsem nepotřebovala. Ale pokud to tobě a miminku vyhovuje, nevidím na tom nic špatného. Zkusila bych dát na víkend miminko do postýlky a při každém vstávání k miminku vzbudit i manžela. A nenechat ho spát pak přes den. Myslím, že si rychle rozmyslí obviňovat tě z lenosti.

co člověk to názor, každý z nás je originál, má jiné potřeby a jinou hranici toho co snese. Já měla první dcerku u sebe v posteli, bylo to přesně jak v článku, i když jsem měla postýlku u postele stejně nebyla spokojená dokud jsem ji nepochovala, nepřivinula, u mě byla v klidu, nekopala, všichni jsme se vyspali, druhá tohle nechtěla, tak spala v postýlce a jakmile se naučila bezpečně vylést na postel dostala velkou postel. Do dneška mě vyhání "máma pryč, já sama" tak to respektuji i když jsou ji 2.roky. Myslím, že je potřeba se přizpůsobit individualitě dítěte a skloubit je s vašimi přáními.
Za mě, manžel mi říct těsně po šetinedělí, s prvním dítětem, že jsem lína tak by ho víc ho zapoj ať ví co je to mateřská dovolená. nechápu kde vzal vůbec nápad mít nějaké poznámky. Ono manželství je o kompromisech.
Hodně štěstí a zdraví a nenech se semlet blbostma o super ženě, která všechno - všecičko s úsměvem a ráda dokáže a udělá.

Já jsem děti do postele brala pouze na kojení, ale je pravda, že jsem měla postýlku těsně u našich postelí a nastavenou výšku postýlky přesně do úrovně mé postele. Měla jsem otevřenou bočnici postýlky, takže děti spali se mnou, ale byly zároveň v postýlce. Taky se dost často budily, ale pak když jsem je měla vedle sebe, tak jsem je chytla třeba za ručičku a spali krásně. To postele ke mě jsem je měla strach dát protože jsem měla pocit, že bych je v noci při spánku mohla zalehnout atd. Takhle jsme byli u sebe a zároveň měl každý svůj prostor ke spánku.

Bohunkaa: Právě že ta postýlka přiražené k mé posteli je skvělá. Pokud mimčo jen broukalo, natáhla jsem ruku s dudlíkem, pohladila a pošeptala pár slovíček a drobeček pokračoval ve spánku. Žádné vylízání z postele se nekonalo. Při kojení taky - klekla jsem, mimčo přendala k sobě , přebalila nakojila, vrátila zpět. Žádné lítání po pokoji. No a manžel holt stejně nekojil, tak nač by vstával. Když nás bylo v posteli víc nebyl odpočatý žádný z nás. Holt potřebujeme soukromí a prostor.

Tohle právě taky řeším, ale my budeme mít dvojčata. S manželem u nás problém nebude, spíme odděleně. Moje sestra má dvěmalé děti (3 a půl roku a rok), svou postýlku nikdy neměli, všichni čtyři spí na manželské posteli. Synovec je velice samostatný, chce už mít svůj pokojíček a svou postel, kterou zatím nemá, jelikož jejich pokojíček ještě není dodělaný. Myslím si, že vůbec nevadí, když spí děti v posteli s rodiči minimálně, když žena kojí, manžel ať si pár dní vyzkouší, jaké to je vstávat k dítěti v postýlce, nebo se sním domluv-buď bude v posteli a budu se v noci starat já, nebo bude v postýlce a budeš k němu vstávat Ty. Je to jednoduché.

Souhlasím s Jasmine - postýlky jsou na spaní a děti s rodiči spát nemají. Moje 3 děti všechny spávaly ve své postýlce, kterou jsem zhruba do roku měla přistavenou těsně u mé postele. Pokud mimčo chtělo, pomazlili jsme se a šup k sobě. Aby cítilo mou blízkost, na to stačila podaná ruka - děcka se jí držely dokud neusnuly. Pokud se někdy stalo a dítě usnulo u nás, byla jsem druhý den k zabití - nevyspalá, rozlámaná, unavená. Jo mimčo spalo, ale já se pořád budila abych ho nezalehla. Takže v tomhle mám jasno - každý má spát ve svém. I mimina.

Ač ti Alice a Sallie napsali,že je to v pořádku,já mám naprosto jiný názor,Dítě si na to zvykne a pak nebude chtít odejít,vyvstane další problém,Manžel se bude nebo již cítí právem odstrčen Mám pocit,že se opravdu soustředíš jen na dítě,
Ví co je kojení a únava.syna jsem kojila skoro rok v noci po dvou hodinách,byla jsem dost unavená,nebot druhému nebylo ještě ani dva roky,a mrnous byl ještě ke všemu dosti uplakaný,
Jenže malé děti se rychle na vše zvyknou ,asi jako i na dudlíka,taky se nenarodili s tím,že budou cumlat dudlík,to jsme je naučili mi mámy ,pak s problémama a proplakanýma nocema ,kdy si dítě vynucuje dudlík,jej tohoto těžko zbavujeme,A pak to je jak za trest.
Já jsem nikdy nebyla zastáncem děti něco naučit,jako i dudlíka,neměli ho ani jeden ,bez problémů,spali sami,nikdy ne u nás v posteli,naprosto nesnáším když dítě chce neustále být na ruce a chovat se,pochovat ano to je něco jiného,nebo to ježdění a houpání kočárkem nic takového,
Čímž nechci říci,že bych byla sobecká,syny jsem měla ráda,ráda si s nimi hrála i je pochovala,ale nikdy jsem je neučila věcem,které se pak obrátí proti mě a já je pak stěží vše budu odnaučovat.I to dítě si v posteli zvykne ,vyvstane problém jak jej to odnaučit,ale manžel bude právem cítit se odstčen.Žena miluje své dítě ano,ale měla by umět tak trochu rozdělit lásku k manželovi a dítěti,.........jsou i opačné stránky kdy se žena kvůli manželovi nevěnuje dítěti ,to je ale hnusný ,to není matka,od toho jsou postýlky aby dítě v ní spalo.

Lidi vnímají svět různě a tak na tvou otázku dostaneš různé odpovědi.
Já se přikláním k tomu, že dítě by mělo spát s rodiči, tedy hlavně s matkou...z mnoha důvodů. K žádnému rozmazlování to nevede, to je nesmysl, naopak, tyhle děti vyrostou v klidu a podle některých teorií se pak mnohem rychleji osamostatní. Naše dcera v životě nespala sama v postýlce a bude jí zanedlouho devět měsíců...do své postele půjde až bude připravená.
Ovšem uslyšíš i názory úplně opačné, s tím počítej. Hlavně starší generace nemůžou tyhle pro ně novoty často skousnout. Argumentovat můžeš horem dolem a stejně jim to nevysvětlíš...z mé zkušenosti.

Ovšem já bych velký problem u vás viděla v tom, že jaksi pan manžel se ke spaní s miminkem staví takhle negativně. S tím se bojuje těžko a musíš si rozmyslet jestli ti za to ten boj stojí. Chlapi většinou proti dítěti v posteli brojí hlavně proto, že se bojí o ztrátu sexuálního života...což se samozřejmě blbost - musíš mu ukázat, že se v tomhle ohledu nemá čeho obávat. A co se týče jeho argumentace ohledně rozmazlování, tak mu můžeš dát přečíst třeba Koncept kontinua...ale zase, tahle literatura je docela hraniční a některé jedince může víc naštvat než přesvědčit.

no jestli jde o tvou lenost, tak proč teda každou hodinu k dítěti nevstává a nekojí on?

Nemyslím, že se dá říct, jeslti je to na závadu nebo zda to prospívá. Není to černobílé. Vždy je jedinečná kombinace matka-dítě, plus rodinná specifika (jeslti matka kojí, jestli má dítě koliku, jestli je mazel nebo spíš chce klid atd.).