Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jarča*: to já peču ještě k těm dárkům jako bonus... v dnešní době jsou bonusy aktuální....

Třebas moje maminka nikdy nevěděla, co dávat mému manželovi, tak to už několik let řeší tím, že mu k narozeninám peče jeho oblíbenou buchtu - úspěch zaručen

moje babicka je taky v cca stejnem veku a neustale ma pocit, ze nam MUSI davat darky, nejlepe kazdemu do halere stejnou castku. vsechna vnoucata (a ze nas je) si vydelavaji, babicce neustale opakuji, ze darky nejsou o penezich, ze k ni prijdeme tak jak tak ji uvidet atd., uz nekolikrat jsme se snazili darky odbourat, aby si usetreny penize mohla uzit a ne jist prosly jidlo, ale je to jak mluvit do dubu. takze vysledkem je, ze nam dava bud penize nebo drobnosti za par stovek a neustale se vsem omlouva, ze vic nema. takze ja radim, s vnoucaty se domluvit a misto blbosti jim treba radsi jako darek upect buchtu bo tak neco.

U nás v rodině, tím jak se rozrůstáme, jsme ve fázi, kdy dárky postupně omezujeme, nevím, jestli je zrušíme úplně, nebo zachováme aspoň nějakou symbolickou maličkost. Tedy samozřejmě dál budeme obarovávat "nezletilce", nejmladší dceru a vnoučata, ale mezi dospělými to podle mého už pomalu ztrácí smysl, každý si sám koupí to, co potřebuje, a jinak často přibývají zbytečnosti. A pokud chcete vnoučata a děti dál obdarovávat, myslím si, že nejspravedlivější a nejvděčnější je obálkový systém, kdy dáte do pěkně nadepsané obálky každému stejnou částku. Takhle to dělala babička nebo tatínek, a i když to byla třebas "jen" stovka, potěšila mě, měla jsem jí v peněžence stranou a věděla jsem, že si za ní můžu koupit něco jen pro sebe pro radost.

našich pět vnoučat si nevydělává tak jsou vděčni i za pajcku (50)...
jinak svátky moc neřešíme , narozeniny dortem a malíčkostí a k vánocům letos poprve dostali každý obnos do obálky stejným dílem , ti větší si sami koupí co chtěji a ti malí za ty to vyřeší rodiče a já mám po starosti...
jinak jak tu píšete že láska se neměří penězi či dary, to je sice pravda, ale ruku na srdce ...já jako holka jsem byla taky moc ráda když mě babička či stařenka "obdarovala".....jako malé mi byla i papírová tříkoruna dobrá...

my sme velka rodina 8 deti a vnucat temer milion a skoro vsetky vnucata zarabame .nam stary rodicia nekupuju nic ani na sviatok ani vianoce a rodicia nedostavaju tiez dary iba na vianoce pre kazde dieta 40€ pre celu rodinu.v skratke stary rodicia davaju iba detom financnu hotovost na vianoce a svojim vnucatam nic....a viete ze mame svojich starych rodicov velmi radi a radi sa tam zastavime a nie je nam na smiech ako ziju a ci nam dary davaju....
co tak sa dohodnut s nimi ci dary chcu a ake alebo chcu radsej peniaze...

a proč vlastně musí být dary vždycky hmotné, aby uspěly? Přepočítávat hodnotu daru na koruny...a co uděláme s inflací?

.......jsou jim ASI k smíchu........... takže se nesmáli, domýšlím si - je to jen váš dojem - VÁŠ - Vaše představa, že když nemůžu lidi zahrnovat veledary, nebudou mě mít rádi a budou se mi smát, že jsem socka.

Ten dojem je u Vás - děti s ním nemají nic společného, takže je na Vás, podobného dojmu se zbavit.

Jinak rada ... kupuji synovi (24), který vydělá o třetinu víc, než já, permanentky do solárka, předplatné do kina, poukázky na knihy nebo kosmetiku ........ nebo si řekne, co by si přál - samozřejmě s ohledem na moje možnosti

No jo, ale třeba moje tchyně s oblibou nakupuje dárečky u Vietnamců. Takže nad nádherným povlečením, krásnými ručníky do výbavy a kapesníky ohrnujeme nos všichni. Taky jsme jí zarazili ponožky a spodní prádlo z téhož zdroje. Možná by bylo lepší se s vnoučaty a dětmi domluvit oč by měli zájem. Já vím že babičky to myslí dobře, ale fakt žijeme v trochu jiném světě. Nevidím problém v hodnotě, ale v původu dárků.

HelenaPa: K posledním svátku jsme od babičky dostala velmi kvalitní čokoládu , s obsahem kakaa snad přes 90%... luxusní ňamka, tabulka musela být za stovku a radost sem měla obrovskou (sama bych si jí nekoupila)

Moje babička si s námi na překvapení nehraje. K narozeninám / svátku dostávám kytku a něco sladkého. Oboje potěší. (i když chápu, že vnuka to spíš jen to druhé). Na vánoce dostaneme obálku. V září / říjnu. Kupíme si, co bychom rádi a dodáme k babičce. Ta to zabalí a schová pod stromek.
Má to nekolik výhod:
- Vybereme si sami a nehrozí, že se babička netrefí.
- Když bychom chtěli něco přesahujícího finanční limit, tak si prostě doplatíme.
- Babička je ráda, když ví, že "tenhle ubrus mám od ní" a navíc, když se o tom pak občas zmíním.
- Pod stromečkem nejsou jen obálky ale je co rozbalovat - ostatní nevědí, co si kdo vybral, tak je to překvápko aspoň pro ně.

A pokud jde o výši finančního příspěvku, myslím, že jste štědří dost. U nás to na jednoho vychází tak 2-300 na vánoce a málo mi to nepřijde. Takže pokud vnoučata remcají, není chyba ve vaší štědrosti, ale v jejich výchově.

Á - česká specialita, podplácení vnoučat, i když na to není. U nás jsme velké dary dávno zrušili, stačí přece maličkost. Vztahy v rodině by měly být založené na něčem jiném, než na penězích. Nebo platí úměra čím víc v obálce, tím víc lásky?

Souhlas se sally. Já od babičky vždy nejvíc ocenila oblíbené jídlo a možnost strávit u ní víkend nic neděláním, spaním do oběda, volným odpolednem a večerem + pochopitelně servírovaným menu . A do teď je servírované jídlo, c uvaří někdo jiný a umyje nádobí někdo jiný nejlepším dárkem .

... a co se zeptat vnoučat? Třeba by nakonec oni sami víc ocenili třeba svůj oblíbený dort nebo oblíbené jídlo víc, než nějaké koupené dárky...