Jsem těhotná a mé okolí mi jde na nervy
Jsem v šestém měsíci těhotenství a začínám mít pocit, že všichni kolem mě si myslí, že jsem méněcenná či co. Většina lidí se ke mně chová jinak než předtím. Jako by předpokládali, že zároveň s početím dítěte člověk začne i jinak přemýšlet, jinak se chovat. Když je odkážu do patřičných mezí, jsem často označena ze necitlivou, v lepším případě „divnou“.
Jde o to, že mi jdou strašně na nervy všechny ty těhotenské řeči a dotazy na mateřství. A také všelijaké rady, které mi zhusta udělují zasloužilé matky, včetně mé vlastní, ale třeba i kolegyň v práci.
Všichni si patrně myslí, že nyní nežiji ničím jiným než čtením těhotenských příruček, vybíráním jména pro mimino a rozplýváním se nad miniaturními dupačkami. Jenže já to zatím opravdu neřeším, těhotenství můj život nijak nezměnilo. Chodím do práce, potíže žádné nemám, stále sportuji a vůbec jsem aktivní. S manželem se na dítě samozřejmě těšíme, ale rozhodně to není naše téma číslo jedna.
Když však přijdeme na návštěvu k rodičům nebo ke známým, připadám si najednou jako méněcenná. Zatímco dřív jsme si vždycky povídali o všem možném, dnes mě kamarádky nutí probírat se s nimi výbavičkou po jejich dětech a vybírat, co by se mi hodilo. Neuplyne snad den, aby se mě někdo nezeptal, jestli už máme vybrané jméno a jestli víme nebo budeme chtít vědět dopředu pohlaví.
Nejvíc mi jdou na nervy všechny možné nevyžádané rady a s patřičnou hrůzostrašností líčené historky z porodů, které bývají vždycky zakončené nějak takhle: „Ale neboj, tobě se nic takového stát nemusí, většina porodů probíhá normálně.“ Strašné. Mám pocit, že začnu hystericky řvát, jestli ještě jednou uslyším, že s dítětem se už nikdy pořádně nevyspím.
Jsem divná, když mi to jde na nervy a nechci na taková témata rozhovorů přistupovat? Občas slýchám, že těhotné ženy mají místo mozku placentu. Nejsem si však jistá, že je to spravedlivé nařčení. Podle svých zkušeností to vidím spíš tak, že nikoli sama těhotná, ale její okolí ji dovedně manipuluje do pozice nesvéprávného stvoření, které nedokáže přemýšlet o ničem jiném než o tom, jaký kočárek si koupí a jestli je vhodné zařídit dětský pokoj hned, nebo počkat až do dvou let dítěte.
Co si o tom myslíte? Jsem opravdu divná a necitlivá?
29.10.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a mé okolí mi jde na nervy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Moje sestra vždycky říkala :" Jak mi vyšel pozitivní těhotenský test, měla jsem pocit, že bych měla odevzdat občanku a řidičák a prohlásit se za nesvéprávnou." Dělala si tak legraci právě z podobných debat. Já na první těhotenství vzpomínám ráda, musela jsem být doma na neschopence, ale nemusela jsem ležet a užívala jsem si, že kolem mě všichni skáčou. Ty řeči mě teda štvaly taky. Při druhém těhotenství jsem chodila na částečný úvazek do ráce a doma měla skoro čtyřleté dítě, tak to už taková selanka nebyla, ale užívala jsem si také. Jinak nemám obecně ráda takové ty šťouravé rady typu - já to vím nejlíp a když se nepřizpůsobíš, tak jsi divná. Ty nemám ráda,a ťs e týjkají těhotenstcvví, výchovy dětí, zařízení domácnosti nebo čehokoli jiného.
sallie - 29.10.2013 2:04
Jezisi Lindo, nevysiluj! Ono se ti to asi hromadi,ale uvedom si, ze to pravdepodobne neni vic nez jeden dva dotazy na cloveka, navic jednou za dlouho. Navic to vetsinu tech lidi nijak nezajima, berou to stejne jako dotaz typu Jak se mas. Odpovidej Fajn a dal na to kasli. Kdyz te to tak straslive obtezuje, tak proc se tim zabyvas do te miry, ze ti to stalo za clanek? Hm? Jestli by to nechtelo taky zamyslet se nad sebou?
Jste naprosto normalni. Svemu okoli jasne sdelte, ze podobne veci zatim probirat nechcete - a pokud vas budou oznacovat za divnou, je to jejich problem, ne vas.
Tyto kecy jsem slýchávala též, ale ty jsi především svá a o svém životě rozhoduješ jen ty sama.............tohle jsem též zažila , zůstaň sama sebou a rozhoduj se jak ty to cítíš nejlépe, taky jsem slýchávala, ty ještě nemáš výbavičku, jméno atd........ Snad jen jediný člověk mi do toho nekecal, manželovo maminka ,
Z keců okolí mě nejvíc dostala jedna cizí ženská na ulici u nás ve vesnici. Jsem tu náplava, tak jen tuším, že někdo takový je od nás z dědiny. Jela jsem s kočárkem a ona mě zastavila a začala se vyptávat na detaily porodu. Vzhledem k tomu, že tchýně je dost háklivá na místní drby, nechtěla jsem dělat ostudu aodbyla ji větou "no vždyť víte, jak to chodí". Nemuset brát ohledy, tak bábu zvědavou pošlu hodně daleko.
sallie: svatá pravda
sallie:
Lépe bych to nenapsala.
A ještě zoubky...No není to normální, když má dítě první zub už v 7.měsících a to dítě je nějaké divné, má rok a ještě nemá ani jeden zub! To naše Maenka....
Myslím,že za ty kecy může divné okolí.Když jsem kdysi čekala 1.dítě,tak o tom skoro nikdo nevěděl,až do 6 měsíce nebylo na mě nic vidět,do terénu jsem jezdila až do 8 měsíce normálka,pak jsem musela jít do nemocnice s vysokým tlakem asi na 3 týdny,pak jsem dělala až do posledního možného dne normálně v kanclu.Nikdo se neptal na nic,až potom,co se mi narodilo...Totéž u druhého dítka,kdy jsem např. v 5 . měsíci měřila v pohodě jeřábovou dráhu asi v 8m výšce...Věci jsem si kupovala sama,něco mi dala ségra,prostě jsem to neřešila. Bylo mi jasný,že se nevyspím,až bude dítě na světě,ale pak to bylo, i ty porody, hnusné,jenže co se s tím asi tak dalo dělat jiného,než to nějak přežít...Kecy jsou nanic,když už,tak vyžádaná pomoc!
sallie: ano, tak to na světě chodí
Zůstaň v klidu, život sám ukáže, co je důležité Lidi ti prostě projevují účast a snaží se být empatičtí. Ne každý je toho ale schopen
sallie: a co zoubky? Nezapomněla jsi na ně?
Tvůj příspěvek nemá chybu ... a bohužel je víc než pravdivý.
sallie: Amen...lol ted jsem si prodloužila život
Hele, jen si to užívej, teď ještě jsou lidé k tobě shovívaví a laskaví a vlastně ti projevují něžný zájem. To, co nastane po narození dítěte, bude úplně jiná liga. Nezapomeň, že většina lidí děti má / měla a nebo minimálně sami byli dětmi, takže se v problematice vyznají. Připrav se na to, že dítěti dáte absolutně nemožné jméno - buď bude staromódní a nebo moc moderní a nevhodné a jistě se mu kvůli tomu budou všichni smát. Dále pokud budeš kojit, tak budeš chudáčka trápit hlady a ani sunárek mu nedopřeješ. Pokud kojit nebudeš, tak choď rovnou kanálama, protože to jistě bude tvé zcela sobecké rozhodnutí. Kojení nesmíš provozovat na veřejnosti (třeba ve vlastním obýváku před tetou Mánou z Chlumce), protože je to nechutné, ale pokud tě lidi neuvidí kojit, tak to bude proto, že jsi sobecká matka, co trápí chudáka hlady.
Papírové pleny jsou symbolem toho, že jsi ekologický ignorant a ničíš budoucnost svého dítěte, látkové pleny znamenají, že vám doma hnijou zaschlá hovna a chudák dítě je opruzené. Příkrmy začneš dávat buď pozdě (chudáček hladový podvyživený), nebo příliš brzy (asi krkavčí matka nikdy neslyšela o alergiích)? Pak nastane nočníkový teror, tvoje dítě nikdy nebude tak brzy vytrénované jako "naše Mařenka". Určitě ho nezvládneš naučit pořádně mluvit (viz. "to naše Mařenka!"). Pokud půjdeš do práce, budeš sobecká kariéristka, pokud budeš doma, tak jsi pipina, co má v hlavě jen plíny. Jeslti chcete jen jedno dítě, tak to vůbec nikomu neříkej, to je sobecké. Dvě děti - brzy po sobě budeš blázen, dále od sebe, budeš sobec (chudáci, budou dva jedináčci). Pokud budeš mít dva kluky nebo dvě holky, tak budete "muset zkusit ještě tu holčičku / chlapečka". Pokud budete ale mít kluka a holku, tak o třetím vůbec nepřemýšlej, to jsi blázen (čtyři a víc dětí, no to vůbec). A tak... prostě tě čeká ještě hromada legrace