Stala se z ní zlatokopka a stydí se za svou mámu
Problém, který vám chci popsat, se netýká přímo mne, ale mé sestry. Ta je nyní velmi nešťastná a s tím, abych její příběh touto cestou zveřejnila, souhlasí.
Sestře je 54 let, má dvě dcery: dvaatřicetiletou Simonu, která je vdaná a má dvě děti a pětadvacetiletou Kláru. A právě Klárka zasadila své mamince ránu přímo do srdce a ta tím velmi trpí. Čím dál víc se trápí a strašně si přeje, aby se Klára umoudřila. To, co jí totiž udělala, je velmi citlivé a bolavé. Dala své vlastní mamince najevo, že se za ni stydí a téměř se s ní nestýká.
Sestřino manželství nebylo zrovna nejšťastnější. Vyrůstaly jsme na vesnici, sestra se vyučila prodavačkou a nastoupila v místní samoobsluze. Ještě v době učení poznala Mirka, který pracoval v místním JZD (tehdy) jako traktorista. Sotva se Jitka (tak se sestra jmenuje) vyučila, přišla do jiného stavu. Tehdy to nebylo nic výjimečného, následovala rychlá svatba a poté, bohužel, potrat, či spíše předčasný porod mrtvého děťátka v šestém měsíci. Hodně to s námi všemi otřáslo, tehdy poprvé se u jejího muže projevily sklony k alkoholismu. Po roce kvůli tomu přišel o místo traktoristy a pracoval jako údržbář.
Pokusím se vše co nejvíce zkrátit, abychom se dostali k hlavnímu problému s Klárou.
Nějakou dobu poté nemohla Jitka otěhotnět, nakonec se zadařilo a narodila se Simona. Vše vypadalo v pořádku, ale Jitčin manžel byl již příliš lapen do alkoholového opojení. Už vlastně ani nepil, ale spíš chlastal. Jenže víte, jak to ne vesnicích chodí. Odhodlat se k rozvodu není úplně jednoduché, i když o něm Jitka samozřejmě uvažovala. Místo toho však po pár letech podruhé (neplánovaně) otěhotněla a narodila se Klárka.
Po jejím narození se manžel choval čím dál hůř, život s ním byl prakticky nesnesitelný. Přesto Jitce trvalo až do Klárčiných třinácti let, než se odhodlala a učinila zásadní krok. Rozvedla se, manželovi nechala celý barák a s Klárkou (Simona už byla v té době samostatná) se přestěhovala do malého dva plus jedna v bytovce.
Pak šla Klára na střední školu do Prahy, takže bydlela na internátě. Jitka ji co nejvíce podporovala, od druhého ročníku si už Klára našla brigádu a docela dost tím pomáhala, protože si z ní pro sebe spoustu věcí sama financovala. Po střední šla na vysokou a tehdy poprvé si Jitka uvědomila, jak se Klára mění. Domů jezdila čím dál méně, v podstatě jen jakoby z povinnosti na Vánoce a podobně. Pokaždé to pak vypadalo, jako když se doma štítí, kritizovala Jitce nemoderní zařízení a (podle ní) příliš asketický a spořivý způsob života. Jenže Jitka jinou možnost neměla. Žila (a stále žije) sama, plat prodavačky nijak závratný není, platí si byt… Ale nikdy si nestěžuje, svým způsobem si užívá ten klid, který si po letech vedle alkoholického manžela zaslouží.
Kdyby nebylo toho, jak se teď chová Klára, neměla by Jitka žádný důvod ke smutku. V současné době jsou totiž jejich vztahy na absolutní nule.
Ještě na vysoké Klára poznala svého současného partnera, je s ním už tři roky. Jedná se o velmi dobře zajištěného, staršího muže, bude mu brzy padesát let. Klára s ním patrně zažívá něco, co za celý svůj život nikdy nepoznala. Bydlí v krásném domě přímo v Praze, má své vlastní auto a vlastně vše, na co si jen vzpomene. (Tyto informace jsme se dozvěděly v podstatě náhodou.) Patrně jí tento velký svět plný luxusu učaroval a začala se na svou původní rodinu, včetně vlastní maminky a sestry, dívat spatra.
Ačkoli ji její máma několikrát zvala i s přítelem na návštěvu, nikdy se neuskutečnila. Pro Jitku je to velmi důležité, poznat muže, s nímž její dcera žije. Udržovat normální rodinné vztahy. Přístup Kláry ji velmi hluboce ranil. Za poslední tři roky u ní byla na návštěvě jen jednou na Vánoce a od té doby ne. Nezavolá, ani se jinak o maminku nezajímá. Dokonce si změnila telefonní číslo, takže jí Jitka vlastně ani nemá kam zatelefonovat. Stejně tak se Klára chová i ke své starší sestře Simoně. Ona svou rodinu opravdu absolutně odstřihla od svého současného života. Jakoby se za ně před svým movitým a úspěšným partnerem styděla.
Jitka se velmi trápí, přemýšlí, kde udělala chybu. Neustále se obviňuje, že se na Klárce patrně podepsalo neutěšené dětství s otcem alkoholikem a patrně jí zazlívá, že to ona, jako matka, nedokázala vyřešit.
Vlastně ani nevím, jestli je v tomto případě na místě nějaká rada. Žádná asi neexistuje. Určitě by jak mne, tak hlavně Jitku, ale zajímaly vaše názory na celou tuhle situaci. Možná znáte něco podobného ze svého okolí. Předem vám děkuji.
11.4.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stala se z ní zlatokopka a stydí se za svou mámu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko:
no teda, to snad nemyslíš vážně. já si myslím, že "osud" se s ní moc nemazlil - 13 let v takovém prostředí!!!
sharon: No ale dokud mluvila ona a její syn, tak byli všichni na jejich straně, vypadalo to jako starostlivá paní a nevděčná dcera.
Ono to asi bude tak, že pokud vztahy Jitky s dcerou byla jakž takž normální, holka se rozkouká po světě, časem zjistí, že všechno má pro a proti a že třeba máma se snažila jak nejlíp uměla, i když to nemuselo být zřejmé, a najdou k sobě zase cestu.
Pokud tam jsou nějaké vážné křivdy, výčitky, požadavky, asi to bude problém.
Osobně nevěřím tomu, že pokud jsou mezi lidmi hezké bezproblémové vztahy, ničeho nic jeden usoudí, že ti ostatní pro něj nejsou dost dobří. Počáteční zamilovanost asi už přešla, to by taky neměl být zásadní vliv. Ovšem pokud by matka neměla pro partnera dobré slovo, tohle by mohl být důsledek, to ano, protože jeho bude bránit.
To je vždycky smutné, když se rodina takto rozejde a přerušse veškeré kontakty.
Ale dcera je ještě mladá a možná si tím jen kompenzuje to, co jí v dospívání chybělo. Až se nasytí, začne vnímat i ostatní věci a uvědomí si, že to třeba jinak nešlo a že máma dělala co mohla. Určitě se za čas ozve a všechno bude v pořádku. Potřebuje určitě nabrat i vlastní zkušenosti, aby mohla začít objektivně hodnotit minulost. Věřím, že vše dobře dopadne! 
Stanik: No vidiš, to s tim zdrhánim před hnusnou minulostí mě nenapadlo. Ale když se na to člověk podívá, tak to klidně může být i tak. A jestli je na matku naštvaná kvůli tomu, že jí neuchránila před tim hovadem uchlastanym, tak to bude asi definitivní konec.
.gif)
Verera: já to asi hodně posuzuju podle sebe.....rodiny mých dětí nechávám v klidu, do ničeho se jim nepletu, ale vždycky říkám ...jednou za 14 dní se ozvěte smskou ....stačí mi vše OK.. stejně se ozvou dřív a bez vyzvání , většinou oni něco potřebují
Verera: pamatuju a moc dobře....tehdy být jako mederátorka tak bych to neustála....to nebyla matka ale fůrie...
sharon: Ono to nezavolání může být taky sebeobrana.
Pamatujete si ten případ z Pošty pro tebe? Matka zoufalá, že se jí dcera ani neozve, že pro ni dělala co mohla, má ji ráda a holka je nevděčná, nejspíš zmanipulovaná manželem.
Když se s ní přesto odmítla setkat, tak ji matka proklela. Dcera pak ukazovala nenávistné dopisy, které jí matka psala, když se dcera nechovala tak, jak ona chtěla.
Neříkám, že je to takový případ, ale dcery jsou různé a matky taky.
A spousta rodičů neumí děti prostě vypustit do světa a respektovat jejich volbu, když je vychovala do dospělosti. Viz třeba tchyně včera, která by synově rodině do všeho kecala.
Jitka by se neměla jen cítit ukřivděně, ale zamyslel se, jestli se nechová , třeba v nejlepším úmyslu tak, že tím dceru od sebe odhání.
Jinak se připojuji k radě, ať si začne žít svůj život a pokusí se dceru trochu vytěsnit z hlavy.
Stanik: 10.03 napadlo me to taky, ale necht2la sem spekulovat.... prece jen 3 roky nenavstivit mamu, to vypada na neco vaznejsiho, nez je malo penez.
Stanik: a ty jsi snad o tom přesvědčená ?.............nesoudím, jen mám názor jako matka....i mě by vadilo kdyby alespoň nazavolala......
Nevidím na tom příběhu nic zajímavého a pozoruhodného. Holka asi pochází ze skromných poměrů, teď se osamostatnila a žije v luxusu, trochu jí to možná vlezlo do hlavy. Žije si svůj život a jednou si určitě na mámu vzpomene, ale třeby už bude pozdě.
Ale taky by to chtělo znát názor druhé strany, takhle jednostranně to nelze asi řešit.
JanaRad: 7:06 Taky jsem slyšela od kamarádky, že ve školce slyšela jednu paní, která svojí čtyřletý holčičce řikala, že jí zkazila celej život. Už teď je jasný, že ta holka bude mít celej život psychický problémy z takovýho vztahu s matkou.
isida: 1:15 Ano, ano. Nikomu nic zlého nepřeju (no někomu možná jo), ale chtělo by to nějakou životní osudovou ránu, aby to Klára pochopila.
Tohle je neřešitelný problém. Takové veliké rozdíly v životních hodnotách nejdou dohromady. Dokud si Klára bude myslet, že kvalita lidí se hodnotí podle jejich materiálního bohatství, tak se asi s mámou stýkat nebude.
Stanik: ano, chtělo by to slyšet i druhou stranu, tohle jsou jen teoretické dohady coby kdyby
Je fakt, že není normální nedat na sebe sebemenší kontakt, když to přeženu - máma na smrtelné posteli a ona bude moci jít tak akorát na hrob.
