Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Vyjela jsem po eskalátoru z metra na Karlově náměstí a oslovila mne žena kolem šedesáti let. Na první pohled slušně a čistě oblečená, čistá, učesaná, s kabelkou v ruce. Ostýchavým hlasem mne požádala o pomoc.
Prý jí před chvílí někdo ukradl peněženku a ona nemá peníze na lístek. Ptala se, zda bych jí mohla věnovat 32 korun, protože z jízdy na černo má strach. Trochu jsem se zarazila, bleskově vyhodnotila situaci a řekla si, že do takové situace se může dostat kdokoli. Vytáhla jsem peněženku, odpočítala 32 korun a vtiskla je té paní do dlaně. Moc mi děkovala a hned se odebrala po schodech dolů směrem k nástupišti. Já jsem zašla do pasáže koupit si svačinu do práce.
V obchodě jsem se nějakou chvíli zdržela ve frontě u pokladny. Vycházela jsem z pasáže přesně v místě, kde mne ta nešťastnice oslovila. A co nevidím. Stála tam opět, jen na sobě neměla sukni a halenku, ale kalhoty a svetřík. Tyto mimikry jsem sice nepochopila, nicméně jsem si okamžitě připadala jako blbec a přistoupila k ní:
„Vy tady čekáte, až vám někdo dá peníze na lístek, viďte?“ Otočila se a očka jí poplašně zamžikala. „Ano,“ odpověděla tichým hlasem a hned dodala:
„Nezlobte se, já jsem vám před tím lhala. Jsem sama a mám velmi nízký důchod, který mi pokryje jen tak tak nájem bytu. Tak si tímhle způsobem přižebrávám na jídlo.“ Přepadla mne jakási směsice pocitů: soucit a vztek v jednom. A také bezmoc z toho, že u nás jsou lidi, kteří nemají ani na kus jídla. A zároveň jsem se na tu paní zlobila, že mne obelhala a udělala ze mne pitomce. Na druhou stranu, fakt je, že kdyby neměla připravenou tu historku s ukradenou peněženkou a jen tam stála s nataženou dlaní, patrně bych jí nic nedala. Protože to by mohl člověk dávat v Praze pomalu na každém rohu.
Vyčítavě jsem jí řekla, že mne mrzí, jak mne obelhala. Koukala na mne provinile a já se otočila a odešla. Dobře mi nebylo. Možná jsem se u ní pak už neměla zastavovat a nechat v sobě hezký pocit, že jsem pomohla člověku v nouzi. Takhle mi na patře zůstala podivná pachuť, kterou nejsem schopná identifikovat. Ta paní může být skutečně ve velké nouzi, na druhou stranu pokud se jí podaří denně nachytat dvacet, třicet takových důvěřivců, jako jsem já, tak je její měsíční příjem včetně důchodu větší než můj plat.
Jsem poučená. I když, pravda, stejně nevím, jestli až příště potkám někoho, kdo na první pohled vypadá slušně a bude mít nějakou věrohodnou historku, mu opět nenaletím. Protože se přiznám, že nevím, co je horší: Minout někoho, kdo je možná v opravdové nouzi a nepomoci mu, anebo riskovat, že budu za naivního blbečka, který svými pracně vydělanými penězi přispívá někomu, kdo to možná vůbec nepotřebuje.
Jak odoláváte podobným pouličním prosebníkům vy? Podařilo se vám vypěstovat si dostatečně hroší kůži, nebo čas od času podlehnete?
14.6.2013 Rubrika: | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Mě nedávno zastavila paní (vypadala ještě na produktivní věk) a ptala se, jestli mluvím česky (ani mě to v centru Prahy nepřekvapilo), tak jsem myslela, že chce poradit. Ona vytáhla kelímek a že prý nemá žádný příjem od státu. V tu chvíli mě nenapadla žádná inteligentní reakce, šla jsem prostě pryč, ale paní vypadala zdravá a ne moc stará, tak do háje, v Praze když chce, může jít pracovat 
Já žebrajícím odolávám snadno: vždy řeknu, že ani mně nikdo nedává peníze zadarmo a tudíž nevím, proč bych měla dávat já. Zároveň jsem si vědoma toho, že skutečně slušný potřebný by se nikdy k žebrání nesnížil...
Přispívám jen tam, kde jsem si jista, že nehrozí zneužití.
PS: Na Karlově náměstí se vyskytuji poměrně často, onu paní z článku jsem tam nikdy nepotkala. Ale jako článek dobrý...
Jezdila jsem dobrna do práce a na vlakovem porad po mně někdo žebral cigarety. Nekourila jsem a někteří byli až agresivní, že jen jako nechci dát. Jednou chtěl mladý kluk prachy, nedala jsem. Řekl mi tak hnusnou výhrůžku, že jsem se několik týdnů porad koukala kolem sebe.. jinak občas dam nějakou dvacku na děti nebo koupím časopis. Bezdomovci u nas moc nejsou a celkově se tu tak nezebra.
také odmítam koupi drobností co nabízí.
Na to kam to má jít nejde snad jen třetina. Musí se zaplatit odznak - magnetka.... pak si něco odečte tan kdo to rozdává těm prodejcům a ti mají z každého prodaného kusu také provize.
kubikm - 14.6.2013 0:17
to jsi měla 
, že si nedošel pro víc.
caira - 14.6.2013 6:28
asi někomu pomáhali a chránili ho
.jpg)
holky asi jsem blbá já sem tam dám tu 20Kč ,ale né jak si o to řekne ,ale hraje na kytaru zpivá a má u sebe 
Taky jsem kdysi dala slušné starší paní na jízdenku. Pak mi někdo řekl, že lidi takhle lžou. ale nemrzí mě to, byla to malá částka, a kdoví, na co to ta paní potřebovala. I kdyby na chlast nebo cigarety, stejně mě jí bylo líto. Loni jsem potkala paní, hodně přes 80, třásla se a plakala, že má malý důchod a nezbývá jí na jídlo, dala jsem jí stovku. Možná mě taky obelhala, ale je mi fuk. Klasickým žebrákům a bezdomovcům nedávám, ani si nekupuju blbosti jakože na děti z dětských domovů apod., tomu nevěřím.
Odolávám snadno, za prvé u sebe nenosím hotovost, za druhé u nás by se nejrůznějšími finančními odčerpadly dalo klidně dláždit. Finančně pomáhám pouze v případě přírodních katastrof a podobných událostí a to nejraději konkrétním lidem. Žádosti o peníze mi nevadí, ale z výše uvedených důvodů odmítám, o historky se nezajímám, polemiky nevedu, protože už jsem byla několikrát svědkem (mimo jiné i na Karláku), že byl oslovený dobrodinec napadený jak slovně tak fyzicky kvůli výši částky nebo pokusu o naturální dar.
Beru 10:23 To mi taky vadí nejvíc. Prodejci plyšáků. Vím, že to mají jako brigádu a snad je to opravdu na ty asistenční psi, ale to už je lepší udělat velkou sbírku jednou za rok, na kterou se použijí dobrovolníci, než mít několik brigádníků a z těch peněz na pejsky je platit a oni každý den na těch stejných místech oslovují ty stejné lidi
.
.jpg)
Ale popravdě víc než i ti jasní somráci mě rozčilují prodejci čehokoliv ve vestibulech obchoďáků,u vchodů do metra a podobně.A to umím dělat hodně bubáka 
Leží mi doma na stole už měsíc rodný list a potvrzení žádosti o vydání nové občanky jakési holčiny,která brečíc že jí manžel mlátí,utekla a nemá na benzín /prej byla i pomlácená/-uhranula před barákem chlapa že s ní zajel na pumpu a za 500 jí natankoval.Jsem okamžitě zkonstatovala že tedy ji už neuvidí,na mě zkoušela jen ten benzin bez story okolo na stejném místě podle popisu jiná,asi kámoška.Naštěstí mu zůstal mozek v hlavě a nedal přesnou adresu,jen telefon,až bude chtít vrátit tak ať zavolá
Většinou takové požadavky odmítám, protože jde na první pohled vidět, že se jedná o podvod. Hlavně se nejvíc bojím toho, že až vytáhnu peněženku, vytrhne mi ji celou z ruky a uteče. Kdyby ale dotyčný vypadal opravdu slušně a já váhala, také bych spíše lístek koupila, než dávala peníze. Líbí se mi, jak to dělá Kassy. (I s tím nápadem na pomoc okradenému se zavoláním policie...). Jsem studentka, sama šetřím do budoucna a peníze na studia mám od rodičů, takže si hodně rozmyslím, než z nich rozdám úplně cizímu člověku, který mi nejspíš lže a není úplně jasné, zda je to opravdu jeho jediná možnost. Raději přispívám v rámci oficiálních akcích a sbírek.
Většinou takové požadavky odmítám, protože jde na první pohled vidět, že se jedná o podvod. Hlavně se nejvíc bojím toho, že až vytáhnu peněženku, vytrhne mi ji celou z ruky a uteče. Kdyby ale dotyčný vypadal opravdu slušně a já váhala, také bych spíše lístek koupila, než dávala peníze. Líbí se mi, jak to dělá Kassy. (I s tím nápadem na pomoc okradenému se zavoláním policie...). Jsem studentka, sama šetřím do budoucna a peníze na studia mám od rodičů, takže si hodně rozmyslím, než z nich rozdám úplně cizímu člověku, který mi nejspíš lže a není úplně jasné, zda je to opravdu jeho jediná možnost. Raději přispívám v rámci oficiálních akcích a sbírek.
.jpeg)
Almega - 14.6.2013 9:54 
