Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Mísí se ve mně spousta pocitů, ze kterých se musím vypsat. Strašně, ale opravdu strašně mě naštval můj bývalý manžel, se kterým jsme se na začátku roku rozvedli.
Rozvod neprobíhal zrovna hladce, propírala se špína toho nehoršího kalibru, musela jsem čelit spoustě nesmyslů a výmyslů z jeho strany, kdy se mne snažil všemožně očernit. Dokonce obvolával mé kamarádky a vyprávěl jim o mně věci, které nebyly vůbec pravda. Prožila jsem si skutečné peklo, a když bylo konečně po všem, hodně jsem si oddychla.
Nejvíce ze všeho bych si přála se s ním už nikdy nevidět, ale to není možné vzhledem k tomu, že spolu máme dvě malé děti – 7 a 9 let. Tráví u něj každý druhý víkend, s čímž samozřejmě nic nenadělám. Občas zjistím, že se snaží děti proti mně poštvávat, takže vytoužený klid se stejně nekoná.
Ovšem teď udělal něco, čím mne strašně rozzlobil a postavil mne svým způsobem ke zdi.
Děti ještě za doby, kdy jsme byli úplná rodina, často žadonily, že by chtěly pejska. Oba dva s manželem jsme se tomu bránili, protože vzhledem k tomu, jak jsme časově vytížení, i děti mají různé kroužky apod., by se o pejska neměl kdo starat a on by akorát trpěl. Takhle jsme se to dětem snažili vždycky vysvětlit.
Jenže znáte děti. Chvíli dají pokoj a pak začnou své prosebné litanie nanovo. Takže téma pes u nás bylo v pravidelných intervalech na repertoáru. Když jsem s nimi zůstala po rozvodu sama, nepřicházelo to v úvahu už vůbec.
Letos o Vánocích však manžel udělal něco, co nedokážu pochopit. Koupil dětem štěňátko a slavnostně jim ho předal, když u něj trávily svátky. Děti byly samozřejmě nadšené, doslova štěstím bez sebe a hned se ptaly, jestli si pejska můžou vzít domů. Na to jim otec řekl, že samozřejmě, je přece jejich.
A tak se mi děti po dvou dnech u otce vrátily i s malým, chlupatým klubíčkem, které, ač je roztomilé a doslova se mi nad ním svírá srdce, si nechat nemůžeme. Jsem z toho pěkně rozhozená, protože manžel mi škodolibě řekl, že je to jeho dárek dětem, on si prý pejska u sebe nechat nemůže a navíc, kdyby ho děti vídaly jen jednou za čtrnáct dní, bylo by to vůči nim kruté.
Děti jsou přešťastné, ze štěňátka unesené a já stojím před těžkým rozhodnutím, jak se zachovat. Kolegyně v práci by byla ochotná si pejska vzít, vím, že by u ní bylo v dobrých rukou. Jenže jak to mám těm dětem udělat? Neumím si to vůbec představit. Jsem plná bezmocného vzteku, protože mne manžel opět postavil do situace, kdy on je ten hodný, protože koupil psa, a já jsem ta zlá, protože ho nechci.
Existuje pro tuhle situaci nějaké řešení? Vůbec nejsem schopná reálně uvažovat, jak to se mnou všechno cloumá.
29.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale pesana bych vrátila exmanželovi. A děti za ním můžou chodit. Hotovo- šmitec. Jednoduché řešení, které ovšem děti opláčou. Buď jak buď, pejsek nemůže být celý dny zavřený sám doma a čekat, až se vrátíte z práce a ze školy, a chvilku se mu věnovat.
A ono, mezi námi, za chvilku ta počáteční euforie z pejska u dětí vyprchá a povinnosti přejdou na tebe....
Já bych mu psa určitě vrátila. Pochybuju, že by se nechal donutit všechno platit, kdyby nezaplatil, tak nemůže nechat psa pojít hlady a když před odjezdem na dovolenou nebo dětí na tábor neotevře dveře, tak co dělat.
Řekla bych, že pes bude u tatínka, když nemá na starosti děti, tak má spoustu času a můžou se na něj chodit dívat častěji ať je vyzvedává ze školy třeba 2x týdně.
Nikdy bych si psa nenechala vnutit, je to otročina na mnoho let, každé ráno, večer, veterinář, žádná dovolená. Až děti přejde puberta pes je omrzí a pečovat o něj bude potřeba pořád.
Psa bych si prozatím nechala - to škvrně za to nemůže. Líbí se mi ten nápad hezky exovi zavolat a s nadšeným hlasem mu poděkovat, byť si můžu při tom myslet klidně něco o prdeli, že milé dámy. Hlavně aby to nepoznal z hlasu. Nicméně doma hezky zapřáhnout dětičky na venčení a krmení a hlavně nezapomenout psa posílat pravidelně s potomky za tatíčkem. Mně se to radí, máme zahradu i zvěř, takže u nás není problém psa nechat vyvenčit, to uznávám. Nicméně naše sedmitelá dcera psa pravidelně krmí, hlídá, jestli má vodu v misce a chodí s ním blbnout na zahradu. Je to bezvadný společník pro děti a jak tu někdo už taky napsal, když ji nechám doma se psem, vím, že ona tam není zcela sama, že tam má kamaráda. (kancelář máme v baráku u souseda, asi 30m od nás, takže opravdu ji nechávám doma, když je nemocná nebo když má její bratr školu až do večera, ale chodím ji kontrolovat).
Kassy: Ono to dost dobře není možné nedat do psa ani korunu a ani minutu volného času. Pes je zkrátka další člen domácnosti a nejde jen o pár loužiček v prvních dnech: jsou z něj všudypřítomné chlupy, a i když mu pravidelně nohy a bříško myje, tak přece jen i nějaká ta špína. A když dostane pes v noci průjem ? No to s ním dětičky do parku ( opakovaně ) určitě nepůjdou. Nehledě na to, že dětičky to nejpozději do měsíce skutečně přestane bavit a největší díl práce bude právě na mámě. Já bych je nenechávala si zvyknou. Byť tu bude bolestné, ale určitě to bude bolet míň než když si teď na psa zvyknou a budou ho dávat pryč za půl roku.
My psa doma máme a je to můj miláček - nejsem vůbec proti psům, ale bylo to rozhodnutí manželovo a moje a nejvíc času mu tedy věnujeme my a to i poté co se tehdy ještě poměrně malé děti nabažily nové hračky a zůstala starost převážně na nás.
Já bych striktně trvala na tom, že se o psa budou starat výhradně děti a financovat ho bude bývalý manžel navíc k alimentům (a to VŠECHNY výdaje od veterináře a žrádla až po čistící prostředky na počůrané podlahy). Nedala bych do něj ani korunu a ani minutu času. Pokud by své povinnosti neplnli, pes by šel pryč. Ať dětičky i manžílek pochopí, že nemůžou máme přivést do domácnosti psa a postavit ji před hotovou věc.
Ale pro mě je to velmi hypotetická situace, protože mě by nikdo k pořízení psa ukecávat nemusel, tudíž bych se do této situace nedostala ani vzdáleně. 
.gif)
mashanka: Právě že jde o to "debatovat". Petra se na konci ptá cituji "Existuje pro tuhle situaci nějaké řešení?". Takže nabízíme řešení. Kdyby si chtěla jen postěžovat tak by se neptala. A kdyby byla 100%přesvědčená ,že psa nechce tak by sem nepsala vůbec ne? Prostě by ho vyhodila na ulici nebo ke kolegyni a bylo by to.
Riki - to je fakt. mě stojej psiska cca 2.000,.-měsíčně. Což je pro mě s hypo hodně, musela jsem hodně omezit své,již tak minimální, zábavy. Např.
a nový knížky 
. Starej byl celej život na granulích za 300/pytel a byl zdravej a je mu 12 a kus, mladejm podstrojujeme žrádýlko pro štěňátka.
.jpg)
Je přece kravina, debatovat o tom, jestli by to šlo nebo nešlo. Ona psa nechce. Tečka. Nikdo nemá právo jí ho vnucovat, i kdyby měla hektarovou zahradu a tři služky.
a....: Telefonát je super nápad, hned by mu spadla čelist.
Johanka74: nejen v Praze. U nás by to bylo poplatek 1500,- Kč ročně, plus jednorázově povinné označení mikročipem, což je tak 600 - 800,- Kč. Za preventivní prohlídky a očkování taky nějaká ta stovka ročně padne, a granule, podotýkám slušné granule, to je málem víc než za jídlo pro člověka. Zvlášť kdyby to štěně náhodou muselo mít nějakou speciální výživu. Pak tu máme vodítka, pelech, hračky, za psa se platí v MHD i ve vlaku, zkrátka není to levná sranda. Samozřejmě nelze donutit toho pána, aby to všechno platil, ale - zdá se, že chce, aby ho potomci viděli v dobrém světle, takže v zájmu zachování image by to zaplatit mohl. Rozhodně bych to aspoň zkusila. A pokud to opravdu nejde, mít psa, tak doporučuju dát ho pryč co nejdřív ( ono nejde jen o čas, taky jsou místa, kde se chov domácích zvířat nedovoluje, a když tam chce člověk bydlet, dlužno to respektovat ).
Ja si nemyslim, ze je hezky pred detma. Deti veri na Jeziska, si myslim. Takze je to vylozene: nastvat mamku...
.gif)
"Danajský dar", nechala bych mu hradit všechny náklady, tak se jen udělal "krásným" před dětmi, ale ta práce zůstane jen na tobě, měli jsme pejsany 2x, vím kolik to stojí prašulí, kolik je to práce, pořád myslet, že tam a tam nemůžu, protože doma je 
. Z jedné strany je to radost a potěšení, z druhé strany výdaje a práce. Děti si jen pohrají, ale v noci a brzy ráno to bude jen na tobě. Nedivím se, že tě to rozhodilo, kdo by zůstal klidný. Jestli bydlíš v paneláku - tak ho dej do dobrých rukou té kolegyně, sama bys za měsíc zjistila, že s dětmi a pejskem je to náročné.
Ať to dobře vyřešíš.
No jo, veterina..jenže to taky nevíš. S Barbuchem jsem celej život chodila jen na očkování, to je pár stovek po roce. Jinak zdravej, ťuk, ´tuk. A kluci mrňavý dostali nějakou osmikombinaci nebo co, prásk 1500/za oba dohromady, a teď nějakou plíseň, takže kortikoidy a atb, naštěstí veterina na malém městě,takže jen asi 1300. Když to sečtu, tak už teď jako půlroční mě stáli to co Baron za celej život skoro 
. Díky Bohu na vesnici platíme jen 100/psa ročně, v Praze bych si takto nevyskakovala
Ja souhlasim se zaprahem deti. ONI dostali psa, je to JEJICH pes, tak proc by ho mela obskakovat mamka. A kdyz si s necim nevi rady, nebo je mamka dlouho v praci, porad je tu jejich tatinek, at pomuze.
Ale vysvetlit detem, proc to tatka udelal, je myslim nesmysl, vzhledem k tomu, ze deti asi jeste veri na jeziska...
Johanka74: Já vím, že jo.....dokonce aj náš debílekto vydržel celý den(nebylo hlídání)jeli jsme na výlet a malinko se to protáhlo....od rána od 5ti do večera 11ti hodin....vydržel, žrádlo měl k dispozici, pití taky.....pro jistotu jsem mu dali aj plenu, kdyby náhodou upotřebil potřebu, ale nebylo potřeba, zvládnul to..
Jen je to těžší s tou veterinou, ale tu bych nechala na bývalým, když koupil.....
jeho dárek-tak se starej se vším všady.....
Mamina6: No, takže to je tak 9 hodin, to pes normálně zvládne, jsou to spáči..A v době, kdy budou děti chodit později a později tak pes už bude dospělej a bude chrápat celý dny a noci, mám to doma třikrát Ten náš 12ti letej děděk se tváří naprdnutě i když ho budím na procházku. A štěňata se proběhnou hodinku a jsou tuhý..
