Jak mám dceři rozmluvit výběr povolání?
.jpg)
Ráda bych se na čtenářky obrátila s prosbou o radu. Naše patnáctiletá dcera se právě rozhoduje o svém budoucím povolání a vybírá si střední školu, kterou bude navštěvovat.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít nutkání jí do výběru mluvit. Byla jsem připravena přijít s poradním hlasem, probrat s ní všechna pro a proti, zajít na den otevřených dveří.
Jenže člověk míní a život mění. V tomto případě ne život, nýbrž naše dcera. Ona se totiž rozhodla, že půjde na „zdrávku“ a stane se z ní zdravotní sestra.
Proti tomu bych nic neměla, kdybych byla přesvědčená, že její rozhodnutí stojí na nějakém podloženém názoru či zájmu. Zkrátka na něčem pevném, čím si je jistá a věří, že právě to je pro ni to pravé. Jenže tak to vůbec není.
Dcera totiž na tu školu chce jít proto, že si ji vybrala její nejlepší kamarádka. Ona chce zůstat s ní, což je hlavní – a vlastně jediný – důvod, proč tak nesmírně touží stát se sestřičkou.
Přitom se na tu práci v nejmenším nehodí. Je zbrklá, ne příliš pečlivá, má sklony k zmatkování. Ani jako malá si nikdy nehrála s panenkami na nemocnici. Nemyslím si tedy, že by v sobě měla vrozenou skrytou touhu pomáhat lidem a starat se o nemohoucí.
Skutečně jediným důvodem je kamarádka, na které je velice závislá. Mluvím do ní horem dolem, snažím se jí to vysvětlit, ale jako bych mluvila do dubu. O svém budoucím povolání si prý rozhodne sama a nenechá si do toho od nás mluvit.
Vím, že když bude trvat na svém, stejně nic nezmůžu. Jen se bojím, aby to byl výběr správný, aby se na škole zbytečně netrápila a časem nezjistila, že to bylo velké šlápnutí vedle.
Zajímalo by mne, do jaké míry mluvily do výběru povolání zdejší čtenářky svým dětem. Nechaly jste rozhodnutí čistě na nich, nebo jste považovaly za správné snažit se dítě směrovat?
31.10.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak mám dceři rozmluvit výběr povolání?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Naše holka je už 2. rok na zdravotním lyceu a to i přesto, že na zdravotku jít nikdy nechtěla, ve zdravotnictví v žádným případě dělat nechce, absolutně se na zdravotnickou práci nehodí, má úplně jiné a odlišné ambice a přesto je na škole dobrovolně. Jak k tomu došlo? Přemlouvala jsem ji půl roku aby šla na gympl, když chce jít pak na vysokou humanitně zaměřenou. Ale ona si postavila hlavu, že na gympl nikdy! A pak řekla: to radči půjdu na zdravotku než na gympl. A když se pak dozvěděla, že se otevírá lyceum, kde není žádná praxe, měla jasno. Ani za ty 2 roky nezískala žádný vztah ke zdravotnictví, má ambice literární a filmařské.
Ale já si přesto myslím, když se její sny nesplní, pořád bude mět zadní vrátka, že je zdravotnice, i když bez praxe.
Taky jsem vystudovala zdravku, naši mi do výběru nemluvili. Ale já jsem opravdu chtěla tu práci dělat... Nicméně dnes ji stejně nedělám. Vždyť nikde není psáno, že z ní musí být zdravotní sestra. Bude mít maturitu, může jít studovat dál, třeba ji chytí medicína nebo se rozhodne pro jiný obor... Nebo ji začne bavit práce ve zdravotnictví... Hlavní je, aby tu školu dodělala. Aby se ve druháku s kamarádkou nerozhádala a neřekla doma, že s tou školou končí...
Nechala bych rozhodnutí na ní, protože je to její život. Jen bych si s ní sedla a probrala bych všechna pro a proti a netlačila bych. Ať si v klidu sepíše všechny klady a zápory tohoto povolání, které je vlastně posláním. Všichni chodíme někdy k lékaři a jsou zdravotní sestry a zdravotní Sestry s velkým S, které berou tohle povolání jako poslání a dělají ho s láskou. Ne všechny se na tohle povolání hodí. Bylo by škoda, kdyby potom celý život litovala svého rozhodnutí.
prosim te, nechej ji, at jde, kam chce. muj syn ma 13.let, je v 8.tride- tady v ital. devitku nemame.
a do konce ledna se musi rozhodnout, kam by chtel jit.skola mu nijak pri vyberu stredni nepomuze.musime si najit vse pres net.
ale hlavni problem je, ze on zatim vubec nevi kam by chtel jit!
ta tvoje ma aspon v hlave tu zdravku, i kdyz jak pises ty- jen kvuli kamosce.
Mojí dceři je za chvíli 15,ještě rok bude na základní škole,ale mluvím ji do výběru,protože si myslím ,že vím na co má vlohy,ale jestli to bude k něčemu to nevím,je dost tvrdohlavá a taky si myslím ,že v 15-16 letech člověk neví pořádně co by chtěl dělat,až na vyjímky,možná by to ta Vaše měla zkusit,a když jí to nepůjde tak vybrat jinou,když ji nepřesvědčíte ,že kvůli kamarádce je nesmysl chodit na školu,která ji vlastně ani nezajímá
.jpg)
Moje sestra velmi toužila stát se zdravotní sestrou . Maminka ji zdravku zakázala - měla samé jedničky - tudíž skončila na gymnaziu. Pak se hlasila 2x po sobě na medicinu ( bylo to za totače) - bohužel se nedostala, takže si udělala aspon nastavbu - zdravotní sestru 
Takže nakonec oklikou skončila tam, kde chtěla ona.
nechte ji, když by to nebylo ono, má čas to změnit
myslím že dceři těžko rozmluvíte aby šla na jinou školu když se rozhodla. i když je to jen kvůli kamarádce. já myslím že v patnácti letech málokdo vidí budoucnost střízlivýma očima a přemýšlí o tom kde bude pracovat.. jestli sama přijde na to že šlápla vedle tak není nic ztraceno. může klidně po roce studia přestoupit na jinou školu. anebo vystuduje a pak zjistí že chce dělat něco jiného..
nemá cenu se s ní hádat. jen si ji poštvete proti sobě. nechte tomu volný průběh..
.gif)
Já si myslím, že dcera by na to měla přijít sama, je pak ale škoda vystudovat a nezůstat u toho.....
A ne, moji rodiče mi do výběru povolání nemluvili vůbec, byť na nich bylo vidět, že je konečný výběr školy lehce šokoval a byli přesvědčeni, že se na to vůbec nehodím 
Jarmilo, moje dcera vloni na zdrávce odmaturovala. Původně jsme měly vybranou jinou školu-byla by z ní laborantka pro potravinářství, ale poté co absolvovala den otevřených dveří na zdrávce, tak změnila názor. Do té doby se také nezdálo, že by k tomu nějak zvlášť inklinovala. A pak jednoho krásného dne pár týdnů před příjmačkami přišla domů, že sestřenice jedné spolužačky na praxi přebalovala a omývala pokakanou starou paní. To jsem jí říkala: patří to k téhle práci a budeš to dělat. Popřemýšlej o tom zdali do toho opravdu chceš jít. Pár dní chodila hodně zamyšlená a bylo vidět, že o tom dumá. A pak se rozhodla, že ano a za celé čtyři roky jsem žádný nářek neslyšela. Na praxích se jí líbilo, po maturitě dělala v nemocnici 3 měsíce brigádu než nastoupila va vejšku obor porodní asistentka. Jsem ráda, že jsem jí to tenkrát nevyvracela i když se mi to v první chvíli taky příliš nezamlouvalo.
No co, když zjistí, že to bylo šlápnutí vedle, tak půjde dělat něco jiného, to není žádný problém. Když si dneska vybere zdrávku, tak to neznamená, že bude sloužit noční v nemocnici až do důchodu.
Trochu z jiného pohledu.... Jak já bych byla ráda !! kdyby mi tenkrát v 9.třídě rodiče rozmluvili školu, kterou jsem si vybrala. Na obchodní akademii jsem šla jen proto,že tam šlo dost lidí od nás ze základky a já nechtěla být někde sama mezi cizími.. 
měla jsem tenkrát těžké období a skoro až strach z lidí. Na gympl by mě tenkrát vzali bez přijímaček (s vysvědčením samé jedničky), ale nešla jsem tam. OA byly 4 ztracené roky mého života a následné pokusy dostat se na vysokou na humanitní obory byly marné. Na ekonomku to šlo, ale ta mě nebavila.. Tož asi tak, kdyby mě našli poslali na gympl, dělala jsem dnes to, co mě baví. Ale neštěžuju si, všecky špatné věci mají i své dobré stránky 
Říkám si, že nikdy není pozdě vystudovat obor, který chci, jen už je to mnohonásobně těžší. 
.JPG)
Tedy zrovna "zdravku" bych dcerám taky nedoporučila
Ale nemusí to nutně znamenat, že bude dělat sestřičku - a už vůbec ne třeba v nemocnici na LDNce za minimální plat.
Může třeba se vzděláním pokračovat, trošku změnit směr ... anebo jak píšou ostatní, za rok přestoupí jinam.
.gif)
Jo a ještě jsem chtěla říct, že loni se to dělalo tak, že VŠECHNY děti v 9 dělaly povinně SCIo testy, před vánocema, ty se vyhodnotily a postupně šly všechny děti s rodiči do ped.-psych.poradny.Tam si popovídali s dcerou i se mnou, poradili školu..Dohodly jsme se na tý zdrávce, odeslaly přihlášku,a pak nám ve škole daly výsledky těch SCIO a mě málem trefilo, páč tam měla doporučení na gympl. Ale už jsme to nechaly, zbytečně by trpěla kvůli matice, ta jí fakt nebavila. Navíc matiku měla jen na 65%, ale češtinu na 99% 
Se musím pochválit, chytrá po mamince, chlupatá po tatínkovi
