Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Citronka: Ano, na téhle planetě se vyskytují i lidé, kteří (zcela dobrovolně) nevlastní televizi. Možná to někoho překvapí, ale dá se žít i bez ní

Ne, nejsi neschopna matka. Tvuj manzel je neschopny otec!

Mám děti 2,5 roku od sebe, televizi jsem na zabavení syna nikdy nepoužívala, díval se jen na Večerníček a naučné pořady o přírodě, které ho zajímaly od malička, ale to bylo vždycky proto, že v televizi bylo něco zajímavého ne že bylo potřeba dítě zabavit. A to syn je ten typ, který si sám hrát nikdy moc nevydržela potřebuje někoho na hru a žárlil taky dost.

Tím v zásadě televizi neodsuzuju, ale vadí mi tam to : Pustíme něco,aby byl klid. Aby to časem nedopadlo tak, že dcera nebude vědět co dělat,když televize náhodou nebude. Nebo si ji bude pouštět z nudy. Navíc dvě hodiny denně každý den pro takhle malé dítě (nakonec i pro dítě mnohem starší) mi přijde hrozně moc. Vždyť je to 1/5-1/6 času, kterou je dítě denně vzhůru.

Při kojení jsme četli pohádky. Právě proto, že to je čas, kdy je potřeba se věnovat miminu a usadit někam staršího, který se může cítit vcelku oprávněně odstrčený a žárlit. Od té doby, kdy jsme to zavedli, syn vždycky hlásil, že už je čas na krmení , s knížkou v podpaždí. Bylo to sice náročné na hlas, dcera jedla dlouho a často, ale užívali jsme si to všichni 3.

Když už jste si televizi pořídili, tak manžel dělá zásadní chybu, že se s dcerou odmítá o pohádkách bavit.

Malé dítě si potřebuje utřídit, co vidělo, probrat čemu nerozumí, věří všemu co vidí a někdo by mu měl vysvětlit, jak to vlastně je a sdílet s ním radost z pohádek. Pak je televize pro dítě přínos, rozšiřuje znalosti a slovní zásobu.

Pokud sedí před obrazovkou, pozoruje všechno co se tam vystřídá a nikdo si s ním o tom nepromluví , pak se jen naučí pasivně přijímat zábavu a nevyvíjet žádnou aktivitu, což je jistým způsobem "zhloupnutí"

Nika1: A proč si pořizovat i to jedno dítě, když pak věnuju míň času sobě? ... Čas není nafukovací...
Taky jsem prvorozená, mám dvě, a budu mít tři, děti, a věnuju se jim vyváženě... jen samozřejmě je rozdíl mezi tím, jak jsem se věnovala jednomu, a je rozdíl jak se věnuju dvěma, a bude rozdíl, jak se budu věnovat třem... ale taky je rozdíl, že děti se věnují sobě navzájem, i to má svojí hodnotu...

Nika1 opravdu hloupý názor!!!!!!!!!!!!!!!

Tak docela mě překvaupe, že některé názory jsou takové, že dvě hodiny jsou moc, u nás hrálo rádio nebo televize od narození, když byl maly v lehátku, od malinka nám běžel program JIM JAM, kde jsou různé hádanky nebo normální pohádky, dneska má dva roky a malý začal od 10m hodně mluvit, když píšu hodně tak opravdu hodně, ve 13m mi řekl čistě traktor a už to prostě jelo, dnes zpívá všechny písničky, které jsou v pohádkách, zná všechny zvířátka, barvy, umí počítat, samozřejmě nekuká na TV od rána do večera, hraje si s kostkama, malujeme, dopoledne chodíme ven, pak jde ve 12h spát na 3h a vyrážíme opět na několik hodin za jinýma dětma nebo prostě ven na zahradu, takže za mě je TV přínos.

Nika1: mimino té péče jaksi potřebuje víc, ale je to dočasné

Táňo, když jsem měla první dítě, byla jsem přesvědčená,že televizi nezapnu minimálně do 6 let. Ale vše má své pro a proti. Ve školce by byl za exota a navíc i v televizi v současné době existují vhodné pořady pro malé děti.
A tak i já jsem podlehla a občas nějakou tu pohádku pustím. Stihnu v klidu uvařit a poklidit a zbytek dne se můžu věnovat dětem.

Niko, je vidět, že děti nemáš, protože jinak bys nemohla napsat takovou hloupost.
Já mám děti od sebe 13 měsíců. Když se dcerka narodila, neměla jsem na syna tolik času jako ostatní maminky, které měli a mají stále jen jedno dítě. A jsem tomu tak ráda!!! Obě děti jsou velice samostatné, bezproblémové, žádní rozmazlení jedináčci a to, že já nemám pro každého tolik času jako kdyby byl každý sám si bohatě vynahrazují sami navzájem. Jsou to parťáci a i když se často škádlí, mají se velice rádi a krásně si spolu vyhrají.

já teda nevím, proč by se mělo z televize hloupnout, já naopak zírám, co včechno moje děti pochytí a hlavně si zapamatují při sledování naučných pořadů

I já můžu napsat z pohledu nejstaršího dítěte, mám dva mladší bratry a stejnou péči a lásku jsme dostali všichni.

Niko1 nepřeháněj anebo si pořiď jedináčka, nikdo ti nebrání. Táňa neuklízí dítě k televizi, ale dne má jen 24 hodin a Táňa jen jedny ruce a nervy, Já s Táňou souhlasím, o děti se stará jak nejlíp umí a vím o čem mluví. Co by nevyspalá máma dala za 10 minut klidu a ticha??? Všechno. A není to o lásce, věřím, že by za děti i dýchala.

Píšu z pohledu staršího dítěte. Proč si pořizujete druhé dítě, (do počtu, máme splněno....), když pak nemáte čas na první? Co takhle si hrát s prvním a aby ve hře pokračovalo samo, aby namalovalo obrázek atd? Tak mi to tak příjde, že jste ráda, že první uklidíte k TV (a odhaduju, že to jen 2 hodiny denně nebudou) a máte čas na mimino. Děti nemám, ale jedno vím jistě, že si nebudu pořizovat 2, když jim nedokážu dát stejnou péči a lásku.

Tak já mám doma taky tříleťáka a teď už devítiměsíční mimino.. Začátky, no... Adík byl u babičky, pak se mu věnoval táta a když to nešlo, tak i nás zachránila televize nebo pohádky, které si pouští na notebooku. Adík teda miluje reklamy a na všechno má svou odpověď, radí mi v praní, mytí nádobí atd.. V televizi kouká na Ordinaci - chce být doktor, na zprávy - vychovávám ho v realitě a pomáhá nám to při poučení o nebezpěčích atd.. Taky tam kouká na pohádky..
Ale..
Jako nejdůležitější považuju to, vyvážit čas, který stráví u televize také časem stráveným u knížky a další zábavy. Takže když mám čas a mimčo spí nebo se věnuje něčemu jinému, čteme, Adík už si bere knížky i sám a vymýšlí si příběhy. Mimo to třeba tvoříme, malujeme, hrejeme si nebo prostě jdeme ven a tam jsme podle počasí klidně celý den nebo aspoň půl. Nemyslím si, že by ho televize nějak ovlivňovala, je díky ní lépe připraven na všechno. vysvětlijeme si, k čemu je reklama dobrá a naopak když jsme v obchodě vysvětlím mu, proč jsou hračky z reklamy dražší než ty, které jsou stejně dobré, ale levnější a bez reklamy.
Potíž není v televizi, ale musíš vědět, na co e dítě kouká a vysvětlovat, bavit se s ním o tom. Adík chápe, že hrdina v televizi skočí z velké výšky a nic se mu nestane jen díky tomu, že je to prostě v televizi, sám by to nezkoušel, protože jsme si to prostě vysvětlili.
A krom toho má televize i pozitivní vliv. Od té doby, co viděl pohádku, kde děti pijí mléko, mi ho konečně začal pít taky, naučil se i některá slova a to včetně anglických.
Stejně jako u všeho, by měla být televize dobrý sluha ale ne špatný pán, to si musíš vyvážit sama...
Jediné co odsuzuji je, když dítě sedí u TV nebo PC d rána do večera a pak jeho maminka brečí, že to dítě pořádně nemluví, špatně se vyjadřuje atd. Když se pak zeptám, kolik má doma knížek a jak často si vyprávějí, tak nechápavě kouká...

nasemami: Souhlas, je to zástupný problém. Manžel místo pomoci nevyspalé, unavené manželce, která je chvíli po šestinedělí, vyčerpaná kojením, si dovoluje jí buzerovat, jak si má rozvrhnout den, aby stíhala všechno, vč. rozvíjení staršího dítěte, které je momentálně v roli jedináčka "sesazeného z trůnu".
Holčička potřebuje zabavit, ale máma má jen jedny ruce a jedny nervy.
Chápu, že otec rodiny má náročnou práci, po které se vrací pozdě domů, ale pomáhání s dětmi by pro něj mělo být to hlavní. O víkendech by třeba mohl převzít část manželčiných běžných povinností na sebe, aby si odpočinula.
Nějak pan manžel zamrzl v počátku minulého století.