Stala se z ní zlatokopka a stydí se za svou mámu
Problém, který vám chci popsat, se netýká přímo mne, ale mé sestry. Ta je nyní velmi nešťastná a s tím, abych její příběh touto cestou zveřejnila, souhlasí.
Sestře je 54 let, má dvě dcery: dvaatřicetiletou Simonu, která je vdaná a má dvě děti a pětadvacetiletou Kláru. A právě Klárka zasadila své mamince ránu přímo do srdce a ta tím velmi trpí. Čím dál víc se trápí a strašně si přeje, aby se Klára umoudřila. To, co jí totiž udělala, je velmi citlivé a bolavé. Dala své vlastní mamince najevo, že se za ni stydí a téměř se s ní nestýká.
Sestřino manželství nebylo zrovna nejšťastnější. Vyrůstaly jsme na vesnici, sestra se vyučila prodavačkou a nastoupila v místní samoobsluze. Ještě v době učení poznala Mirka, který pracoval v místním JZD (tehdy) jako traktorista. Sotva se Jitka (tak se sestra jmenuje) vyučila, přišla do jiného stavu. Tehdy to nebylo nic výjimečného, následovala rychlá svatba a poté, bohužel, potrat, či spíše předčasný porod mrtvého děťátka v šestém měsíci. Hodně to s námi všemi otřáslo, tehdy poprvé se u jejího muže projevily sklony k alkoholismu. Po roce kvůli tomu přišel o místo traktoristy a pracoval jako údržbář.
Pokusím se vše co nejvíce zkrátit, abychom se dostali k hlavnímu problému s Klárou.
Nějakou dobu poté nemohla Jitka otěhotnět, nakonec se zadařilo a narodila se Simona. Vše vypadalo v pořádku, ale Jitčin manžel byl již příliš lapen do alkoholového opojení. Už vlastně ani nepil, ale spíš chlastal. Jenže víte, jak to ne vesnicích chodí. Odhodlat se k rozvodu není úplně jednoduché, i když o něm Jitka samozřejmě uvažovala. Místo toho však po pár letech podruhé (neplánovaně) otěhotněla a narodila se Klárka.
Po jejím narození se manžel choval čím dál hůř, život s ním byl prakticky nesnesitelný. Přesto Jitce trvalo až do Klárčiných třinácti let, než se odhodlala a učinila zásadní krok. Rozvedla se, manželovi nechala celý barák a s Klárkou (Simona už byla v té době samostatná) se přestěhovala do malého dva plus jedna v bytovce.
Pak šla Klára na střední školu do Prahy, takže bydlela na internátě. Jitka ji co nejvíce podporovala, od druhého ročníku si už Klára našla brigádu a docela dost tím pomáhala, protože si z ní pro sebe spoustu věcí sama financovala. Po střední šla na vysokou a tehdy poprvé si Jitka uvědomila, jak se Klára mění. Domů jezdila čím dál méně, v podstatě jen jakoby z povinnosti na Vánoce a podobně. Pokaždé to pak vypadalo, jako když se doma štítí, kritizovala Jitce nemoderní zařízení a (podle ní) příliš asketický a spořivý způsob života. Jenže Jitka jinou možnost neměla. Žila (a stále žije) sama, plat prodavačky nijak závratný není, platí si byt… Ale nikdy si nestěžuje, svým způsobem si užívá ten klid, který si po letech vedle alkoholického manžela zaslouží.
Kdyby nebylo toho, jak se teď chová Klára, neměla by Jitka žádný důvod ke smutku. V současné době jsou totiž jejich vztahy na absolutní nule.
Ještě na vysoké Klára poznala svého současného partnera, je s ním už tři roky. Jedná se o velmi dobře zajištěného, staršího muže, bude mu brzy padesát let. Klára s ním patrně zažívá něco, co za celý svůj život nikdy nepoznala. Bydlí v krásném domě přímo v Praze, má své vlastní auto a vlastně vše, na co si jen vzpomene. (Tyto informace jsme se dozvěděly v podstatě náhodou.) Patrně jí tento velký svět plný luxusu učaroval a začala se na svou původní rodinu, včetně vlastní maminky a sestry, dívat spatra.
Ačkoli ji její máma několikrát zvala i s přítelem na návštěvu, nikdy se neuskutečnila. Pro Jitku je to velmi důležité, poznat muže, s nímž její dcera žije. Udržovat normální rodinné vztahy. Přístup Kláry ji velmi hluboce ranil. Za poslední tři roky u ní byla na návštěvě jen jednou na Vánoce a od té doby ne. Nezavolá, ani se jinak o maminku nezajímá. Dokonce si změnila telefonní číslo, takže jí Jitka vlastně ani nemá kam zatelefonovat. Stejně tak se Klára chová i ke své starší sestře Simoně. Ona svou rodinu opravdu absolutně odstřihla od svého současného života. Jakoby se za ně před svým movitým a úspěšným partnerem styděla.
Jitka se velmi trápí, přemýšlí, kde udělala chybu. Neustále se obviňuje, že se na Klárce patrně podepsalo neutěšené dětství s otcem alkoholikem a patrně jí zazlívá, že to ona, jako matka, nedokázala vyřešit.
Vlastně ani nevím, jestli je v tomto případě na místě nějaká rada. Žádná asi neexistuje. Určitě by jak mne, tak hlavně Jitku, ale zajímaly vaše názory na celou tuhle situaci. Možná znáte něco podobného ze svého okolí. Předem vám děkuji.
11.4.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stala se z ní zlatokopka a stydí se za svou mámu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: taky me to napadlo.
Když tak počítám, tak ta první dcera byla ve 20 už samostatná a bydlela jinde. Takže zřejmě prchala jak jen mohla taky, dá se předpokládat že kvůli otci ale určitě by byl zajímavý i její pohled na věc. Jak moc má špatné vztahy se sestrou (matce možná všechno neřekne), jak ona vidí důvody pro sestřino chování.
sharon: jak to vis? co kdyz tam opravdu doachezlao k nasili a zneuzivani a matka s eji nezastala? nevis nic... a doku neznas, jak to bylo i od druhe strasny... nesuď!
PEGG: jako muze to tak byt a nemusi. Ale nezda se mi, ze by to bylo tak cernobile. A ze ma partnera padesatnika? Muze to byt, proto ze otec byl hovado a nemusi. A ze se ma holka dobre, by ji mama mela spis prat, kdyz uz ji neodkazala ochranit pred souzitim s alkoholikem. Opravdu si myslim, ze to nebude tak cernobile.
.gif)
denda04: 7:55...mám stejný názor a přidám že ji určitě poznamenalo dětství, ale snad ne natolik aby matce nemohla spoň zavolat....smutné !
.jpeg)
Stanik - 11.4.2012 10:03 
máš naprostou pravdu, taky si myslím, že domov se jen tak z plezíru neopouští, ať byl jakkoliv chudý. Tam bude něco jiného, nějaká křivda, před kterou ji matka nedokázala ochránit
.JPG)
caira - vlas v sousedově polévce je líp vidět... 
Když tak nad tím přemýšlím, tak my jsme byli donuceni na dost dlouho omezit styk se tchány. Vlastně nás nechtěli nechat žít.
Plánovali nám bydlení u nich v patře, všechno podle nich a když jsme se vzepřeli, tak nás utřeli, že oni to zaplatí, kdybysme chtěli jít pryč, ať tam nemáme prachy utopené.
Pak jsme si koupili vlastní domek - to bylo výčitek, scén, že jsme se na ně vy.... - je jim 55 a jsou naprosto soběstační...
Nedalo se to vydržet, tak jsme přestali jezdit, volat, svěřovat se...
U jistých lidí jsme taky vyvrhelové. Nechali jsme tam chudáky samotné, vždyť oni jsou tak hodní, všechno by nám zaplatili...
Fakt by bylo zajímavé slyšet druhou stranu.
Netvrdím, že je Ilonina sestra špatná, neznám ji a dcera může být fakt nevděčný spratek...ale takto víme jen jeden názor.
JanaRad: Ono je jednoduší najít si nějaký hromosvod, na který jde svést vlastní neschopnost nebo neochota se postarat o lepší život než si přiznat, že chyba je v dotyčném. Ale vyčítat dítěti, že existuje, to je fakt síla. Tam pak není důvod na jakékoli vztahy s rodiči.
caira: To se nedivím!! Ale já sama mám tři děti a pokud vím, tak rozhodnutí mít či nemít dítě je na ženě a muži, to dítě do toho tak nějak nemá možnost vůbec zasahovat!!!
Nikdy nepochopím, jak může matka dítěti vyčítat, jak jí zkazilo život!!!! To opravdu není ta nejlepší matka... Svoje děti moc miluju a chtěla jsem je já a manžel, děti prostě přišly, když jsem spala s mužem... JÁ a MUŽ...dítě ne.... je to složité, ale NIKDY bych dítěti neřekla, že mi zničilo život, u mě je to naopat, děti daly mému životu smysl
.gif)
Stanik: naprostý souhlas
orinka: no zakomplůexovana bude jen z toho, ze ji matka nechala ziut tak dlouho v tak nesnesitelnem prostredi ... nemluvim o materialnim vybaveni domacnosti, ale tu nepohodnu, buhvi, jestli ne i domaci nasili, kdyz byl otec alkoholik.... a nechci ani domyslet, jestli tam nebylo nejake zneuzivani treba ( mozne je vse)... co kdyz si matce postezovala a ta ji rekla, ze si vymysli a nezastala se ji? co kdyz je dcera rada, ze se odtamtud konecne dostala... a ten nedostatek zastani nedoakze matce odpustit.... tam muze byt takovych " co kdyz".... ze proste pokud neuslysime druhou stranu, rozhodne bych dcerou tak prikre nesoudila. Pravda vubec nemusi byt na strane maminky.
annie: a možná mne tehdy taky okolí odsuzovalo jako nevděčného parchanta, který se sotva doma zdrží bere kotvy jinam 
a to sem dovalila domů . uklidila, vyprala a vyžehlila koš prádla a jela pryč... ale to jaksi zpoza plotu není vidět.
monja: ja si hlavne myslim, ez na veku nezalezi. Otec byl pako, chlastala a mozna dcera matce vycita, ze jí v tom nechala tak dlouho zit ( 13 let...!!!!)
Ale to je přece docela v pořádku, že se děvče úplně osamostatní. A upřímně řečeno, období mezi 20-30 bylo obdobím, kdy jsem se svými rodiči komunikovala nejméně a chtěla jsem si nastavit nějak svůj vlastní soukromý život. Daleko horší pocit mám z mladých dospělých, kteří jezdí každý víkend za maminkou. Ano, jsou to hodné děti, ale jaksi nezpůsobilé samostatného života. Že si dcera změnila číslo a nedala ho matce, tak to je opravdu trochu zarážející, jestli to nebude tím, že jí maminka otravuje svými stesky nebo se jí snaží na dálku vychovávat
U dospělých dětí prostě platí žít a nechat žít
No asi by to chtělo slyšet i druhou stranu
