Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Od počátku lidstva pojídají všechny národy světa s oblibou masitou stravu. Že by to však nutně musel být hmyz? Pro mnoho lidí ze západních zemí je dnes tato představa nemyslitelná, ale v jiných kulturách je docela běžná.

Když ponravy brouka herkula antilského, který žije v tropické Jižní Americe, dosáhnou svého posledního vývojového stupně, mají úctyhodnou délku 18 cm a váží 100 gramů. Právě v tomto stádiu představují obzvláštní lahůdku pro domorodce, ať už v syrové nebo pečené podobě.

Ať už nám to připadá jakkoli nechutné, není na pojídání hmyzu vůbec nic scestného. Člověk je totiž od přírody všežravec. A mnoho lidí v jiných částech světa nám Evropanům denně předvádí, co všechno se může objevit na jídelníčku.  

Kobylky na večeři?

V Číně a Japonsku se odjakživa považují za velkou pochoutku štíři a kobylky. Vysoce ceněny jsou rovněž zakuklené larvy bource morušového. Se zvláštní oblibou je tam pojídají obalené ve vajíčku, osmažené na másle a ochucené solí, pepřem a trochou octa. Kobylky se těší velké oblibě ještě v dalších 60 zemích světa. Například ve východoafrické Keni se tomuto skákavému hmyzu odstraní hlavička, nohy a křídla a tělíčka se pak opékají na plechu ve vlastním tuku. Takto připravené kobylky údajně chutnají stejně dobře jako krevety.

Sladkou, mandlovitou příchuť prý mají červi, které připravují jihoafričtí Hotentoti na slabém ohni. Také v dnešním Egyptě se ctí zvyk starověkých předků dopřát si jako šťavnatou pochoutku během dne posvátného skarabea.

V některých oblastech Blízkého východu larvy brouků dokonce přikrmují moukou a vínem a pak je konzumují jako obzvláštní lahůdku na závěr menu.

V Kolumbii zase s oblibou pojídají pražené mravence – podobně jako u nás jíme praženou kukuřici.

Proč však není západní svět ani trochu nakloněn konzumaci nejrůznější havěti? To, co vyvolává u většiny lidí v našich končinách odpor nebo dokonce zhnusení, se zakládá spíše na předsudcích. Můžeme je v podstatě přirovnat k hodnotovým měřítkům, které vzbuzují u mnoha Američanů a Evropanů averzi ke koňskému či psímu masu, u muslimů k vepřovému a u Indů zase k masu hovězímu.

Hluboká nechuť mnoha lidí k pojídání hmyzu vychází mimo jiné také ze skutečnosti, že se leckteří z těchto živočichů živí mimo jiné mršinami a výkaly. Bzučivky a švábi tak patří k živočichům, kteří totálně zničili pověst hmyzu jako potenciálího zdroje potravy. Nebylo tomu tak vždycky. Až do 19. století se i v Evropě na jídelníčku chudých lidí zachovala jako pozůstatek středověké kultury třeba chroustí polévka.

Bílkovinné bomby

Zástupci hmyzu většinou obsahují vysoký podíl cenných bílkovin. Na předním místě jakou jednoznačně kobylky, v jejichž těle tvoří bílkoviny 50 – 70 procent. Ve srovnání s nimi pak působí množství bílkovin v kuřecím mase (23 procent), rybím mase (21 procent), hovězím mase (20 procent a vepřovém mase (17 procent) hodně skromně.

Hmyz šupem do EU!

Zatím tomu, aby se hmyz stal znovu uznávanou potravinou i v Evropě, bránilo hlavně to, že je k dispozici dostatek masité potravy. Avšak na úrovni Evropské unie se o využití hmyzu jako potravy živě diskutuje. Že nejde jen o fikci, dokazuje i to, že Evropská unie do projektu, který má za úkol zjistit konkrétní nutriční hodnoty jednotlivých zástupců hmyzí říše, investovala již 74 miliónů korun.

Zřejmě se tedy můžeme těšit již brzy na onačejší lahůdky. Je libo chrousta nebo raději červotoče? Recepty na chutné pokrmy z cikád a červotočů se mimochodem dochovaly ještě ze Starého Říma.   

No a pro inspiraci a jako přípravu na blízkou hmyzí budoucnost pro vás mám dva recepty:

ŠPAGETY S MOUČNÝMI ČERVY
250g moučných červů (už nasmažených), 4 šálky vody, 1 polévková lžíce oleje, majoránka, tymián, 2 bobkové listy, 1 cibule, 250g špaget, 7 lžic másla, sůl, 3 polévkové lžíce mandlí (nasekaných), 250g sýru, bazalka, petržel