Rodičovské přehmaty
Opět se musím k něčemu přiznat: já jsem ve svém jedenáctiletém mateřství už nasekala ve výchově svého milovaného syna spoustu chyb. Leccos jsem podcenila, na leccos jsem se vykašlala a něco ani nezkoušela. Proto se vám dnes svěřím alespoň s částí toho, co bylo prokazatelně špatně, aby se ty z vás, které jsou prozatím ve šťastném životním období nazývaném „Někdy-v-budoucnu-mít-děti-asi-budu-ale-teď-mi-s-tím-dejte-svatý-pokoj!“ mohly informovat o tom, čeho se v budoucí výchově potomstva určitě vyvarovat. Ostatní nechť se zasmějí či zatlačí soucitnou slzu nad ubohou chybující supermatkou…
Já jsem nejvíc chyb dělala v noci. Zejména můj hysterický sklon kontrolovat, jestli můj uzlíček v postýlce dýchá (nejlépe se mu spalo na bříšku a to je přece strašně špatně), mi nedal zamhouřit ni jednu bulvu na dobu delší než hodinu – jako by ve mně tikal nelítostný budík. Navíc se mi povedl vpravdě husarský kousek – naučila jsem svého syna na držení ručičky. Zpočátku to fungovalo jako zázrak – křikloun přestal s rušením nočního klidu a usnul, takže matka mohla upadnout zpět do bezvědomí, sice s rukou mezi špršlemi zkroucenou do nelidského úhlu, ale bylo ticho. Jenže ten malý sirén (nebo jak se správně nazývá sameček od sirény) si na to zvykl a tvrdě ruku vyžadoval. Procitnul-li v noci a máminu ruku nenašel, rozpoutal malajský bengál.
V době, kdy mu rostly zuby a budil se co čtvrthodinu, nemusela se matka se spánkem vůbec obtěžovat. Zvláště tak ve dvě nad ránem jsem měla chuť si vyžadovanou ruku odhlodat a věnovat mu ji do postýlky navěky. 
Nepomohlo ani vzít si tyrana do postele, jelikož již odmala cvičil i v noci své nožní svalstvo a okopával mi citlivá místa s neomyslnou přesností mistra kung-fu. Navíc měnil často spací polohy, takže jsem se několikrát probudila s polovinou těla ve vzduchu těsně před pádem z postele, zatímco si malý oplácaný andílek udělal pohodlí NAPŘÍČ mojí postelí. Zkrátka – jestli můžu radit, pořiďte si postýlku nejlépe i s uzamykatelnou mříží a umístěte ji do pokoje v jiném podlaží. V hlídání miminka vám pomůže elektronická chůvička a tu si pro jistotu nastavte na co nejtišší chod (případně vyndejte baterie).
A co teprve jídlo! Samostatná kapitola psaná matčinou krví. Můj otesánek měl (a má bohužel dodnes) sklon nepozřít nic, co se mu nepozdávalo už od pohledu, takže kupříkladu papudeklové skleničkové příkrmy zavrhnul jednou provždy po požití čtvrt lžičky karotkového pyré. Zato třeba banány by mohl coby batole klidně desetkrát denně až do absolutní zástavy zažívacího traktu. Jakmile začal chodit a posléze i jíst skoro totéž co my, udělala jsem pár zásadních chyb v ochutnávání nových věcí – po jediné kuličce červeného rybízu odmítal téměř půl roku pozřít cokoliv v červené barvě. S kiwi to mělo podobný průběh až na to, že odpor k zelené složce stravy mu vydržel dodnes. Jestli tedy opět můžu radit – šoupněte před prcka talíř, a pokud tím pohrdne, nechte ho hladovět do příštího jídla. Naučte ho už odmala, že život je prostě krutý a matka se nedá ovládat bezzubým monstrem tak snadno.
Je mi jasné, že čím bude syn starší, tím víc se mé výchovné přehmaty budou drát na světlo boží. Uvažuji o dezerci nejlépe tak na Nový Zéland alespoň do jeho dvacetin.
A co vy? Také občas výchovně přehmátnete? A s jakými následky?
1.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodičovské přehmaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ad jidlo: tchyne vzdycky rikala, ze s tim se nepatlala .. Chces? Nechces?.. no tak si chcipni.. nic jineho nemame
jako malej jedl pry mamnzel vse, jen mrkev doakazal vyseparovat z polevky i nastrouhanou na male kousky...
ale zmlsanost se sstejne dostavila a zustala mu..
.jpg)
majucha: pekáč 
no a když byli moji kluci mimina, tak zase jediné a správné bylo dávat mimina spávat jedině na bříška
Když měla kámoška mimino, tak ve slabých chvilkách pořád přeměřovala, jestli se ještě vejde do pekáče. Když pekáč přerostl, tak jen tiše povzdechla "co se dá dělat, tak ho teda budu muset vychovat..."
úžasný
Myslím,že jsem nic moc s dětmi nezkazila....Z dětství jsem si přinesla zkušenosti s 3 sourozenci a nic mě nemohlo překvapit.
U nás se jezdilo celou noc s kočárkem přes práh tam a zpátky, protože se nespalo
.jpg)
sharon: 
jsi super tchýne 
.gif)
Linda: jo a jěště říkám, že si jí syn ani nezaslouží.....to říkám v legraci
Linda: říkám jí to co jí vidím, že nechápu jak to zvládá.......a že kobouk dolů...a jak peče , šije, zdobí.....fakt, super holka !
sharon: a rekla jsi jí to nekdy nebo si to jenom myslís sama pro sebe?
U nás se nespalo, u nás se 24 hodin pochodovalo s miminem v nárucí aby bylo aspon jakz takz ticho. Musím se priznat, ze po prvmím pul roce kdy jsem spala zhruba 30 minut v noci a 2x po 15 minutách pres den jsem mela obcas strasné myslenky, ze by se zase az tak moc nestalo kdyby prestala dýchat.... proste totální vycerpání. A s jídlem to byl horor. Ona nejedla vubec nic, ona vlastne ani nepila. Prilozila jsem jí k prsu, ona se prisála, 2-3x táhla a pak jí to prestalo bavit. Ze jsem jí celou zlila jí bylo sumafuk. No a pak prorvala hlady zbytek dne. To co náhodou omylem vypila za chvíli zase vyblincila (teda materské mléko po pulhodine v útrobách mimca se zmení v neco tak neuveritelne smradlavýho 
). Kdyz zacala jíst lidskou stravu tak velice ráda vsechno ochutnala, ale jakmile zjistila, ze se jedná o potravinu tak to zase velice rychle vyblindila a znovu jsme to do ní nedostali. Jediné co jedla s chutí (pokud se totak dá nazvat) byl banán (nekdy snedla dokonce celý behem dne) a jogurty. A od roka pila plnotucné mléko - to jí taky chutnalo. Druhá byla pomerne spavec a vsezravec, ale kdyz zjistila, ze v noci je se ségrou nejvetsí sranda prestala spát, a kdyz zjistila, ze ségra nejí tak co ji chutnalo ochotne po ní dojízdela (nasla jsem jí v hrnci s rizotem v 6 mesících 
) a co jí nejelo nevzala do pusy taky. Nastestí se nenaucila od ségry blindit na prání, to byc hsi asi hodila masli.
Jarča*: já za to obdivuju a hluboce se klaním před mojí snachou.....sama má tak 160cm a 45 kg, tři děti , dům jak hrad a jak všechno zvládá je neskutečný.......
myslím, že takových matek jako popisuje Sofffie je spousta....já u prvního taky pořád kontrolovala jestli dýchá..........Sofffie, až budeš mít to třetí bude to lepší, uvidíš.........
Je zajímavé, že i když mám tři děti, každé je úplně jiné. Se spánkem tedy naštěstí žádné větší problémy nebyly, s jídlem jak kdy - s nejstarším synem byl úspěch, aby něco snědl (i když dneska v jeho 27 se už taky prosit nenechá), prostřední dcera jakž takž, a nejmladší musím spíš krotit a připadám si jako krkavčí matka, když jí odmítám už počtvrté přidat. Za největší výchovný přehmat považuju u té nejmladší, že jsme si jí rozmazlili (hlavně tedy tatínek
), že od malička, kdykoliv se šlo někam nakoupit, "musela" něco dostat - kdyby maličkost za 10 korun, ale nedala pokoj, dokud si něco nevybrala...
