Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Vyjela jsem po eskalátoru z metra na Karlově náměstí a oslovila mne žena kolem šedesáti let. Na první pohled slušně a čistě oblečená, čistá, učesaná, s kabelkou v ruce. Ostýchavým hlasem mne požádala o pomoc.
Prý jí před chvílí někdo ukradl peněženku a ona nemá peníze na lístek. Ptala se, zda bych jí mohla věnovat 32 korun, protože z jízdy na černo má strach. Trochu jsem se zarazila, bleskově vyhodnotila situaci a řekla si, že do takové situace se může dostat kdokoli. Vytáhla jsem peněženku, odpočítala 32 korun a vtiskla je té paní do dlaně. Moc mi děkovala a hned se odebrala po schodech dolů směrem k nástupišti. Já jsem zašla do pasáže koupit si svačinu do práce.
V obchodě jsem se nějakou chvíli zdržela ve frontě u pokladny. Vycházela jsem z pasáže přesně v místě, kde mne ta nešťastnice oslovila. A co nevidím. Stála tam opět, jen na sobě neměla sukni a halenku, ale kalhoty a svetřík. Tyto mimikry jsem sice nepochopila, nicméně jsem si okamžitě připadala jako blbec a přistoupila k ní:
„Vy tady čekáte, až vám někdo dá peníze na lístek, viďte?“ Otočila se a očka jí poplašně zamžikala. „Ano,“ odpověděla tichým hlasem a hned dodala:
„Nezlobte se, já jsem vám před tím lhala. Jsem sama a mám velmi nízký důchod, který mi pokryje jen tak tak nájem bytu. Tak si tímhle způsobem přižebrávám na jídlo.“ Přepadla mne jakási směsice pocitů: soucit a vztek v jednom. A také bezmoc z toho, že u nás jsou lidi, kteří nemají ani na kus jídla. A zároveň jsem se na tu paní zlobila, že mne obelhala a udělala ze mne pitomce. Na druhou stranu, fakt je, že kdyby neměla připravenou tu historku s ukradenou peněženkou a jen tam stála s nataženou dlaní, patrně bych jí nic nedala. Protože to by mohl člověk dávat v Praze pomalu na každém rohu.
Vyčítavě jsem jí řekla, že mne mrzí, jak mne obelhala. Koukala na mne provinile a já se otočila a odešla. Dobře mi nebylo. Možná jsem se u ní pak už neměla zastavovat a nechat v sobě hezký pocit, že jsem pomohla člověku v nouzi. Takhle mi na patře zůstala podivná pachuť, kterou nejsem schopná identifikovat. Ta paní může být skutečně ve velké nouzi, na druhou stranu pokud se jí podaří denně nachytat dvacet, třicet takových důvěřivců, jako jsem já, tak je její měsíční příjem včetně důchodu větší než můj plat.
Jsem poučená. I když, pravda, stejně nevím, jestli až příště potkám někoho, kdo na první pohled vypadá slušně a bude mít nějakou věrohodnou historku, mu opět nenaletím. Protože se přiznám, že nevím, co je horší: Minout někoho, kdo je možná v opravdové nouzi a nepomoci mu, anebo riskovat, že budu za naivního blbečka, který svými pracně vydělanými penězi přispívá někomu, kdo to možná vůbec nepotřebuje.
Jak odoláváte podobným pouličním prosebníkům vy? Podařilo se vám vypěstovat si dostatečně hroší kůži, nebo čas od času podlehnete?
14.6.2013 Rubrika: | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milda3:
tak tohle je už fakt síla 
Milda3:
tak tohle je už fakt síla
.jpg)
nedávám nic a není mi blbé odmítnout.
Kolikrát tihle číhají u obchoďáků apod. Není jim blbé zastavit člověka na ulici s pohádkou, že nemají na jízdenku. Nemám, nedám.
Jen jednou jsem takovému nabídla sáček s houskama, když řekl že má hlad, néééé, on chce peníze. Tak jsem mu řekla ať táhne.
Moje maminka si taky na důchod vyměnila byt za malý. A nemá žádný extra důchod. A vystačí s ním a ještě si ušetří na vše co si chce koupit.
Já výjimečně, čas od času, podlehnu
Zrovna nedávno se mi zželelo v Praze před hlavákem jednoho staršího pána, který tam žebral v dešti, a dala jsem mu dvacku. Snažím se mít hroší kůži, ale občas vidím člověka, který mě něčím zaujme a řeknu si, že je mi ho líto, že takhle dopadl a že mě ta dvacka nezabije - i když jí pravděpodobně prochlastá.
Čemu odolávám, jsou takoví ti prodejci tretek, jejichž koupí se má přispět na pejsky, děti, invalidy a já nevím co. Dřív jsem sem tam něco koupila, ale teď už jim říkám, že pokud chci někam přispět, posílám peníze rovnou na účet. A naši mladí jim ještě přidávají přednášku, jestli jim není hloupé prodávat věci, které pocházejí z dětské práce z Číny.
Jediné, v čem dělám výjimku, a co kupuju pravidelně, je od bezdomovců Nový prostor.
já takto nepřispívám. Zvlášť, jestli se mi lže. Myslím, že bych si tam mohla stoupnout taky - nevím, jak na tom ta paní je, každý chápe "chudobu" jinak...já se třeba dost rozmýšlím, jestli si už mám dobít kredit do mobilu nebo to ještě chvilku vydrží, taky mám podprůměrný důchod...ale pokud mohla stát paní dlouhé hodiny někde v metru, tak by určitě zvládla roznášet letáky a tak
, takhle bych se ponížit nedokázala.
annie: to by těch krámků muselo bejt a nesměla by bejt nezaměstnanost 500 000,v dnešní době hraběcí rada
jinak loni při odchodu z Teska v Děčíně seděl za východem starší chlap v invalidním vozíku bez noh a chtěl nějaké drobné,že ještě nejedl a má hlad ve vozíku jsem měl též bagety tak jsem mu jednu dal a jelikož bylo horko dal jsem mu na zapití i jednu PET lahev perlivé vody,za jeho reakci bych mu snad kdyby byl zdravej vymlátil zuby,hodil oboje na zem a řekl mi doslovně,ty čuráku,tohle si strč do prdele,já jsem chtěl peníze a ne tyhle sračky,no měl jsem vztek,tak jsem mu řekl,že pánbůh ví proč ho připravil o nohy,bageta byla v celofánu tak jsem to obé sebral a odjel,asi za týden tam seděl zas a chtěl přispět na nový vozík,tak jsem mu řekl že bych mu dvacku dal,ale podle doporučení které mi dal před týdnem ,si ji radši strčím do prdele,viděl jsem ho tam ještě vícekrát,ale asi si mě zapamatoval protože po mě už nic nechtěl i když po druhých jo
.gif)
Za studenstských let mi v Praze na hlaváku ukradli pěněženku s lístkem na vlak i s doklady. Dalo pekelnou práci "vyžebrat pár drobných na telefon, abych mohla zavolat kamarádovi a požádat ho o dvě stě na cestu domů..
Policie mi tehdy řekla, že podobných případů mají moc, že to už neřeší, ať si věci lépe hlídám. Zavolat mi nenechali.
.JPG)
Jestli může celý den - nebo několik hodin - stát u nádraží a "vydělávat" si žebráním, může tutéž dobu stát třeba za pultem nějakého krámku a pod.
Myslela jsem, že šlo o vetchou stařenku přes osmdesát...
Tam bych si dokonce zanadávala na systém, který mladým zdravým lidem nacpe dávky, přestože se jim očividně nechce pracovat a starým, neschopným práce, dá almužnu.
V takovém případě bych se cítila jako obelhaná taky...
také jsem imunní.............sama jsem v plném ID,dostávám 8000 korun měsíčně + příspěvek na nájem,vystačím si ,i kdybych nevystačila,nežebrala bych.Umím uvařit spousty levných jídel,myslím,že se oblékám slušně.Když potkám venku někoho a řekne přispějte na to či ono,řeknu bohužel sama mám jen nízký ID. Přesto žiji a nežebrám .Vychovala jsem z toho dva slušné,již dospělé syny ,ač to bylo po rozvodu těžké a alimenty na oba dva pouhých 1200 korun .Dokázala jsem ,že syn vystudoval VŠ ,byl na stáži v Bilbau na ekonomické škole ve Španělsku jeden rok,druhého sponzoroval Glawerbel (SŠ+VŠ) pracuje pro ně. Dá se ,dá se vždy ,jen se musí umět najít cestičku.
jsem imunní
jednou mi ve vsetíně žebrrali prachy nějaká banda chlapů a když jsem řekla nedám, tak prej proč??? Tak jsem jim vysvětlila, že jsme chamtivá. začali mne balit
.JPG){kind=avatar}
Asi před dvěma měsíci mě pobavil na nádraží jeden muž. Nebyl troškař. Chtěl, abych mu koupila jízdenku z Ostravy do Bratislavy
. Nejsem zrovna v situaci, že bych si mohla dovolit dát někomu asi čtyři stovky. Ono to vypadá, jako by to opravdu bylo na jízdenku, ale jen co se člověk otočí, jde žebrák jízdenku vrátit. Před nějakou dobou jsem odmítala chodit do centra, protože po mně pořád někdo chtěl peníze.
jinak se mi stsalo, vyšla jsem z nádraží a oslovil mi člověk, že...bylo to dávno, chybělo mu 20,- na lístek
vyžádal si adresu...a 20,- mi opravdu poslal
někdy je to těžko rozeznat....
Jako nezkušená studentka jsem takhle před lety taky naletěla jedné, která chodila s cedulkou, že je těžce nemocná, nemůže mluvit a okradli ji, že potřebuje na vlak domů. Dala jsem jí, na svoje tehdejší studentské poměry ne zrovna malou částku. A pak jsem zjistila, že ji okrádají pravidelně v různých částech Brna a sem tam dokonce i v Praze. Od té doby takovýmhle historkám nevěřím a naučila jsem se, jak odolat - nedávám jim hotovost, ale nabídnu, že jim koupím to, na co ji údajně potřebují - tedy ten lístek, bagetu nebo tak něco. Většinou mě pošlou rovnou do p... Oni chtějí prachy na cigarety a chlast. Jen asi dvakrát se mi stalo, že dotyčný člověk vděčně přijal nabídku, že mu koupím něco k jídlu. A když se na mě někdo obrátí se žádostí o pomoc s tím, že ho okradlil, říkám "jistě, ráda vám pomůžu - zavolám policii, abyste mohl(a) krádež nahlásit". Zatím vždy se dotyčný "v nouzi" začal vymlouvat.
u mě jasdné...já chodím jen s kartou, akorát mívám v kapse 10,- na košík..
Meryl, seš si jistá tím, že tam ta paní žebrá/podvádí každý den?
... Mám hroší kůži pro vybírání peněz, ale když někomu něco dám, dám proto, že chci. A už dál to neřeším. A také umím říci ne, či ihned zpětně žádám o almužničku s patřičným odůvodněním. V takový moment se na mě ten "podivný objekt" překvapeně podívá a tím to končí. 
