Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Mísí se ve mně spousta pocitů, ze kterých se musím vypsat. Strašně, ale opravdu strašně mě naštval můj bývalý manžel, se kterým jsme se na začátku roku rozvedli.
Rozvod neprobíhal zrovna hladce, propírala se špína toho nehoršího kalibru, musela jsem čelit spoustě nesmyslů a výmyslů z jeho strany, kdy se mne snažil všemožně očernit. Dokonce obvolával mé kamarádky a vyprávěl jim o mně věci, které nebyly vůbec pravda. Prožila jsem si skutečné peklo, a když bylo konečně po všem, hodně jsem si oddychla.
Nejvíce ze všeho bych si přála se s ním už nikdy nevidět, ale to není možné vzhledem k tomu, že spolu máme dvě malé děti – 7 a 9 let. Tráví u něj každý druhý víkend, s čímž samozřejmě nic nenadělám. Občas zjistím, že se snaží děti proti mně poštvávat, takže vytoužený klid se stejně nekoná.
Ovšem teď udělal něco, čím mne strašně rozzlobil a postavil mne svým způsobem ke zdi.
Děti ještě za doby, kdy jsme byli úplná rodina, často žadonily, že by chtěly pejska. Oba dva s manželem jsme se tomu bránili, protože vzhledem k tomu, jak jsme časově vytížení, i děti mají různé kroužky apod., by se o pejska neměl kdo starat a on by akorát trpěl. Takhle jsme se to dětem snažili vždycky vysvětlit.
Jenže znáte děti. Chvíli dají pokoj a pak začnou své prosebné litanie nanovo. Takže téma pes u nás bylo v pravidelných intervalech na repertoáru. Když jsem s nimi zůstala po rozvodu sama, nepřicházelo to v úvahu už vůbec.
Letos o Vánocích však manžel udělal něco, co nedokážu pochopit. Koupil dětem štěňátko a slavnostně jim ho předal, když u něj trávily svátky. Děti byly samozřejmě nadšené, doslova štěstím bez sebe a hned se ptaly, jestli si pejska můžou vzít domů. Na to jim otec řekl, že samozřejmě, je přece jejich.
A tak se mi děti po dvou dnech u otce vrátily i s malým, chlupatým klubíčkem, které, ač je roztomilé a doslova se mi nad ním svírá srdce, si nechat nemůžeme. Jsem z toho pěkně rozhozená, protože manžel mi škodolibě řekl, že je to jeho dárek dětem, on si prý pejska u sebe nechat nemůže a navíc, kdyby ho děti vídaly jen jednou za čtrnáct dní, bylo by to vůči nim kruté.
Děti jsou přešťastné, ze štěňátka unesené a já stojím před těžkým rozhodnutím, jak se zachovat. Kolegyně v práci by byla ochotná si pejska vzít, vím, že by u ní bylo v dobrých rukou. Jenže jak to mám těm dětem udělat? Neumím si to vůbec představit. Jsem plná bezmocného vzteku, protože mne manžel opět postavil do situace, kdy on je ten hodný, protože koupil psa, a já jsem ta zlá, protože ho nechci.
Existuje pro tuhle situaci nějaké řešení? Vůbec nejsem schopná reálně uvažovat, jak to se mnou všechno cloumá.
29.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
mashanka: 
souhlas ,ale znáš to ?? j je 
to ošemetné,ale psa bych mu dala to ANO AŤ se stará děti budou u něj tak si pejska užijí a tatka ať se stará ,nebo pak půjde ke kolegyni a BASTA děti si můžou vybrat
.gif)
Ach jo, proč samý naschvály lidi?? Že je chlap blb, tak musí být blb i Petra? Popravdě si myslím,že pes dá dětem víc než nějaký přiblblý kroužky. Peněz stojí dokonce možná míň. Dá jim jistotu,lásku, přátelství a naučí je zodpovědnosti. Proboha nejsou to miminka..
Já měla psa od osmi, německýho ovčáka, ještě žádnýho chudinku jako jsou teď, ale psisko o skoro 50ti kilech, a od těch 8let jsem s ním chodila do Stromovky na celý odpoledne, pak se mnou chodil i na rande 
. Dal mi popravdě víc než rodiče a doteď je mi po něm smutno, a to je to už 17 let 
já bych asi volila mezi 
Johanka74: a monja , ale ono se hezky radí, držím palce, napiš, jal jsi pořídila 
Zase další sráč. Psa bych mu odvedla, ať se stará nebo koupím nějakou potvoru (sklípkana, hada, aligátora) a řeknu, že to budou mít u tatínka. My taky viděli psa jen o víkendu u babiček a přesto jsme nestrádali. Dětem bych vysvětlila, že by doma trpěl a koupil ho tatínek a pejska budou mít u tatínka. Jen to zvíře je chudák = rukojmí zamindrákovanýho pomstychtivýho sráče.
.JPG)
mashanka: tak to je přesné, jen na to asi autorka nepřistoupí, určitě proběhly tahanice o děti a oan mu je teď nebude chtít nabídnout
Ale jsem přesvědčená, že je to pro chlapa opravdu pecka, dostat na krk malé děti.
No děti se s tím nakonec smíří a psovi bude nejlíp, když bude mít stálou rodinu, tedy tu kolegyni
.jpg)
Nenech se citově vydírat. Děti moc dobře vědí, že to táta udělal naschvál. Navrhla bych jim dvě možnosti - buď bude pes u táty, ostatně, on je jeho majitel, když ho koupil nebo půjde z domu. Ať si svobodně vyberou.
Otci bych mezi čtyřma očima s plnou vážností řekla, že má navybranou. Buď půjde k němu pes nebo pes i s dětmi, aby se jim tedy nestýskalo. Ale musí to vypadat, že to myslíš vážně - uvidíš, jak bude najednou dohoda možná.
To by mohl příště pořídit kočku, potom papouška, křečka.........
No nevím, jasně,že se zachoval jako zmetek,ale já jako pejskař bych to řešila tak,že bych si psa nechala.Ať připlácí ex na veterinu a tak,to jo,ale neříkej mi,že furt nejste doma.Prostě bych nastolila dětem pravidlo. Ráno ho vyvenčí starší, odpoledne oba a večer ty. Pro děti je super mít někoho blízkého,když se rodina rozpadla. Na víkend ať berou pejska s sebou k otci. Nepíšeš,v jakém prostředí bydlíte(rušné ulice,park? vesnice?). Já pořídila našeho chlupáče po rozvodu taky, dceři byly4 roky a už v těch 6ti letech s ním chodila sama do parku,dodalo jí to zodpovědnosti(musí být ale pes zvyklej aby nic neprovedl! ale malýho by měli zvládnout - my máme briarda a taky to šlo). A byla VELKÁ výhoda,že když byla nemocná nebo musela být sama doma,tak tam měla psa, se kterým se zabavila a nebála se a já mohla chodit do práce a nebýt na "paragrafu". prostě pes je velké plus. Takže bych nepokračovala v naschválech. pokud je ex takovejhle vůl,tak by to děti odloudil za chvíli k sobě, holt moudřejší musí ustoupit. A tady navíc mám pocit, že bys mu tím vypálila rybník,protože on asi čeká na to,že dáš psa pryč a děti tě budou nesnášet..Drž se, taky mám tyhle bojůvky za sebou..
myslím, že by bylo nejlepší řešení dát ho kolegyni a domluvit s ní, že by děti s ním chodily ven...nějak to domluvit, aby to vyhovovalo i ji
Já bych si psa nechala, ten za to nemůže, ale přesně jak píše Riki, nechala bych si od manžela platit na psa alimenty, protože, ty to prostě nemůžeš utáhnout a dávala bych mu ho na víkendy, dovolený a péči, když děti nemůžou, když jim ho dal, tak ať se stará 
. Děti jsou malé, ale zvládnou to, když je k tomu povedeš, my jsme v tomhle věku taky dostali pejska, teď mu je 14 a půl a je to naše největší štěstí a mazlíček a i když už u rodičů nebydlíme léta, tak jezdíme pomáhat a hlídáme, když je mamča v práci a to klidně i denně, my jsme psa chtěli, my musíme pomáhat 
Držím palečky ať to dobře vyřešíš 
.jpg)
pes bude u tatínka - jednoduchý řešení - tatínkův dárek, tatínkova péče....
Pěknej hazl,nekoupil štěně,chtěl si koupit děti,tak to mě by omyli,doma psa......dala bych ho pryč,,děti se s tím srovnají časem
Tak to je svinarna hodne tezkeho kalibru. Ted mas dve moznosti - bud mu psa odnest at se postara nebo vymyslet darek podobneho kalibru....JA bych ho osobne teda vykastrovala (nemyslim ted psa, ale manzela)
Jasně že to manžel udělal, aby tě naštval a on byl ten hodný a ty ta zlá. Každé dítě v tom věku chce pejska, ale za chvilku je to omrzí. Teď se budou hádat, protože budou chtít chodit oba s pejskem ven, za chvíli se budou hádat, protože s ním nebude chtí jít nikdo ven a zůstane to na tobě. Musíš ignorovat nářek dětí a vrátit štěňátko chovateli, nebo ho opravdu dát kolegyni.
Pokud nejste většinu času doma, štěně by jen trpělo, nehledě na finanční zatížení rodiny.
Od exmanžela je to podraz, taky bych byla naštvaná a vytočená.
Mno, já to dokážu pochopit, prostě si děláte vzájemně naschvály a tohle bude jeden z nich. To si tak rozvedení zhusta dělají, ke své vlastní škodě. A tahají do toho děti... No nic, tak buď si psa po důkladném uvážení necháte, a pak bych navrhovala požádat exmanžela o alimenty na psa. Je to jeho dárek, nechť tedy platí krmení, veškerou veterinární péči a daně ze psa. Ono to všechno nestojí pětikorunu, a k "dárku" to přitom patří. Následujících cca 15 let. Samozřejmě pokud děti půjdou na návštěvu k otci, tak vždycky důsledně vezmou psa s sebou. Milující tatínek se jim jistě o pejska rád postará i v případě, že budou třeba na táboře, nebo na škole v přírodě, a o dovolené vůbec netřeba mluvit, to se pochopitelně pojede jen na takovou, kam může i pes. No a druhá možnost, pokud nemáte na podobnou zákopovou válku s bývalým nervy nebo si psa z objektivních důvodů skutečně dovolit nemůžete, vraťte štěně chovateli, to je tak nejmenší zlo, případně ho dejte té kolegyni. Děti pes za pár týdnů omrzí, v tomhle věku ještě stejně nejsou schopné se o psa plně postarat a zbylo by to na vás.
