Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila
Před měsícem jsem si tady postěžovala na svůj těžký úděl nezaměstnatelné padesátnice a popsala vám poslední výběrové řízení, kterého jsem se zúčastnila. Ačkoli šlo o celkem jednoduchou administrativní práci za pár peněz na poloviční úvazek, výběrko bylo pojaté stylem, jakoby se jednalo o lukrativní a prestižní práci na manažérské pozici.
(Připomenout si tento článek můžete zde.)
Jelikož to nebyla zdaleka má jediná podobná zkušenost, stalo se tohle výběrové řízení pro mne tou pomyslnou poslední kapkou, kterou můj pohár odhodlanosti přetekl. Práci jsem hledala dál, ale záměrně jsem se vyhýbala inzerátům a nabídkám, ze kterých ten současný personální trend přímo čiší.
Měla jsem toho zkrátka dost. Už jsem nechtěla nikde a nikomu dokazovat, co všechno umím, jak bohaté jsou mé zkušenosti a široké schopnosti, nemínila jsem kohokoli přesvědčovat, jak jsem odolná vůči stresu, jak dokážu pracovat pod tlakem, že mám ten správný tah na branku a jsem příkladný týmový hráč. Definitivně mi došlo, že už opravdu nestojím o další zkušenosti z výběrových řízení, při nichž jsou lidi degradováni na cvičené opičky a objekty ke zkoumání.
Zahodila jsem představy o zajímavé a obohacující práci, kariérním postupu a nadstandardním platu (i když ty už jsem beztak dávno neměla). Každý den jsem pročítala inzeráty, když mi padl zrak na jeden. V administrativní budově sídlící od mého bydliště asi sedm minut volnou chůzí, hledali pracovnici do podatelny. To mne zaujalo. Hlavně tedy ta vzdálenost. Bylo mi jasné, že s platem to na téhle pozici žádná sláva nebude, ale vzhledem k tomu, že pracuju ještě pro jednu neziskovku, v součtu by to mohlo dát nějaký normální příjem.
Na inzerát jsem odpověděla a byla zvědavá, co se bude dít dál. Dle předchozích zkušeností mi bylo jasné, že dřív než za dva, tři týdny nemám odpověď čekat. Jaké bylo mé překvapení, když mi druhý den telefonovali a hned na odpoledne mě pozvali na schůzku. Jak jsem pak zjistila, docela jim hořelo, předchozí pracovnice jim ze dne na den skončila na rizikovém těhotenství. A protože v podatelně je jenom jedna síla, opravdu na obsazení pozice spěchali.
Nevím, kdo z nás měl větší radost. Jestli já, že mám konečně práci, nebo oni, že se jim podařilo tak rychle sehnat náhradu. Další den jsem už totiž nastupovala.
A tak si teď lebedím. Práce není náročná ani psychicky ani fyzicky, z domova to mám co by kamenem dohodil, s dalším úvazkem v neziskovce to krásně zvládám, domů chodím s čistou hlavou. A po všech těch předchozích letech a peripetiích s hledáním práce doufám, že tady zůstanu nejméně do důchodu a ideálně i potom.
A tak se i v mém případě potvrdilo rčení, že kdo hledá, nakonec najde. U mne to trvalo zatraceně dlouho, ale nakonec jsem spokojená. A z toho mne nevyvede ani fakt, že práce v podatelně rozhodně nepatří na vyšší příčky kariérních pozic. Je to prostě práce. Čistá, poklidná, nestresová, pro mě navíc s bonusem docházkové vzdálenosti. Co víc bych si mohla přát?
18.3.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.mam-ča: to je ti někde prd platný. U nás musíme do IS systému měnit hesla po čtvrt roce a nesmí se opakovat. Osm znaků v kombinaci s velkými písmeny, čísly a speciálním znakem. To si prostě nezapamatuješ. Pamatovala jsem si prvních asi pět hesel. To jsem ještě zvládala jejich tvorbu tím způsobem, kdy se zadají první písmena oblíbeného filmu nebo písničky a proloží se to čísly. Ale pak jsem vyčerpala možnosti, navíc se mi začalo plést, co zrovna poslouchám a v jakém pořadí, a stejně si to píšu.
No a podobný systém je v bance, na serverech dodavatelů (kde ti heslo v mnoha případech na přání nezmění), legislativních knihovnách a podobně.
Já už si všechna hesla natvrdo píšu do diáře, protože to zkrátka není k zapamatování. Snad mi ho nikdo neukradne, a pokud ano, tak předpoládám, že běžný zloděj by stejmě nepřišel na to, co určité zkratky zmamenají a co je to vůbec za přístupy (a kdyby se náhodně někam dostal, tak kromě banky by stejně nevěděl, co tam má dělat).
mam-ča: 99% PC produktu funguje stejne a je jedno od jake jsou firmy - zmackni soucastne tri tlacitka: Ctrl + Alt + Delete muzes kdykoliv zmenit jakekoliv heslo sama
PEGG: Základem je, mít jedno spolehlivé heslo na všechno. Neumíš-li si to nastavit sama, nech si heslo změnit na to "svoje" ihned, když Ti pracovník IT instaluje nový produkt.
PEGG - 18.3.2016 8:55
devče ta hesla a PIN je dnes potřeba všude, to je kombinací čísel a pismek.
Včera jsem to zažila na pokladně, dokonalý pán co semnou bydlí, tápal. Nakonec se platilo hotově, abychom nezdržovali Vyťukával starý
orinka: a mě už se párkrát potvrdilo ...že každé zlo je pro něco dobré.....
Jano - spokojenost to je to hlavní, možná se najde i postup. V době mého hledání bych u takové možnosti olízla všech deset.
Anahir - také přeji aby se ti to líbilo a ůspěšné zkoušky
Děvčata máte pravdu, jaképak pracovní cíle. Asi už jsem stará, já bych takovou práci brala hned. Už jsem tak unavená, že si někdy myslím, že to nemůžu do důchodu ani vydržet.
A elektronická komunikace? Asi už jsem opravdu stará, vždycky mi dobu trvá než se s nějakou novotou seperu.
A nejhorší ze všeho jsou hesla a přihlašovací údaje úplně na všechno. Moc se mi líbí rady odborníků, nikam si hesla nepište, pamatujte si je, je to nebezpečné. Tak ať mi nějaký chytrák řekne, jak si mám takovou spoustu údajů zapamatovat, když si stěží pamatuju cestu z práce domů
Blahopřeju. Je to jako vždycky - až už člověk vůbec nic nečeká, přijde to jako blesk z čistého nebe.
Neviděla bych podatelnu jako podřadnou práci. V dnešní době elektronické komunikace, Datových schránek, apod., musí být taková pracovnice v podatelně docela vzdělaná a komunikativní i v cizích jazycích.
A vzdálenost od domova 7 minut chůze, to je přímo výhra. Kolik času a peněz za dopravu ušetříš !
Gratuluji
Víš co je zajímavé?
Něco podobného se mi stalo nyní.
Už mne přestaly bavit ty vznešené cíle a snažení se o nic. Prostě 100x nic umořilo i osla.
V pondělí nastupuji na podobné místo jako máš Ty.
Taky jim onemocněla paní a následně jde na mateřskou. Byla tam sama a nikdo tedy za ní hned nebyl. Muselo to být co nejrychleji.
Moje škola jim na ty poslední 3 měsíce nevadí.
tak to je super , moc ti to přeju.......náhodou by mě to také bavilo a mít to kousek z domu je výhoda všech výhod......jen si ale neplánuj dopředu protože to nikdo neví co bude......
Jani mas spravny pristup - je to prace ktera zaplati tvoje ucty. Ono je hezky mit vznesene cile a chtit menit svet, ale uprimen toho se clovek nenaji a nezaplati to strechu nad hlavou.
Drzim ti palce at dotycna mamina vybere materskou a rodicovskou v co nejdelesi moznem terminu, event, si poridi dalsi mimco a ty spokojenes muzes pracovat. HODNE STESTI
Tak to fakt dobrá zpráva. Moc ti přeju. Hodně, hodně
Dobrá zpráva
Moc Vám to přeju