Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
Říká se, že zaláskovaný člověk spoustu věcí nevidí, anebo je vidí, ale nepřikládá jim nějaký větší význam. Já jsem toho naprostým důkazem. Když jsem se svým dnes již manželem chodila, občas jsem zaznamenala nevysvětlitelné výbuchy vzteku. Jelikož ale nikdy nebyly namířeny proti mně, připadaly mi spíš legrační a příteli jsem říkávala, že je jak čertík z krabičky. Z ničeho nic vylítne a stejně rychle pak zase zapadne zpátky. I on se tomu smál.
Po roce chození jsme se vzali a za další půlrok se nám narodil syn. Ano, počítáte správně, brát jsme se tak zvaně „museli“. Nijak nám to ale nevadilo, beztak jsme svatbu v budoucnu plánovali a se sexem bez antikoncepce jsme souhlasili oba dva. Na dítě jsme se těšili a musím říct, že doba těhotenství pro mne byla skutečně tím nejkrásnějším obdobím v životě ženy, jak se často říkává.
Zlom nastal asi dva, tři měsíce po porodu. S manželem se stala jakási proměna a jeho cholerické ataky se najednou začaly zaměřovat na mne. Nejdřív jsem to přecházela, říkala si, že je toho na něj taky moc, práce, odpovědnost za rodinu, dítě… Ale po nějakém čase jsem to už tak tolerantně a chápavě neviděla.
Prakticky neuplyne den, kdy by se na mne kvůli něčemu neutrhl, za něco mne neseřval. Vadí mu, když nedokážu utišit plačící miminko, že jsem uvařila něco jiného, než jsem původně plánovala, vzteká se kvůli všem možným prkotinám. Do všeho mi mluví, doslova se mne snaží organizovat. Když pak „nejedu“ po jeho, hubuje mne, mentoruje, vybuchuje. Odmítá pochopit, že domácnost s miminem má jistá specifika a že nemůžu stačit všechno zvládat naprosto dokonale. Když například zjistí, že nemá včas vypranou a vyžehlenou košili, kterou si chce zrovna vzít na sebe, je schopný mi kvůli tomu udělat hned ráno tak ošklivou scénu, až se z toho celá klepu a jsem rozhozená ještě dlouho po jeho odchodu do práce.
Už to nezvládám. Jeho výbuchy a často i nadávky (jsi fakt nemožná, úplně pitomá) jsou téměř na denním pořádku, ve mně zůstávají a nedokážu je ze sebe jen tak setřást a tvářit se, že vlastně o nic nešlo. On se navečer vrací z práce jakoby nic a chce normálně komunikovat, což mně často nejde. Když zjistí, že jsem uražená, urazí se taky a začne mě peskovat, ať okamžitě přestanu dělat scény, že přece vím, jaký je, že vybuchne a za chvíli o ničem neví. Možná bych se s touhle stránkou jeho povahy dokázala srovnat lépe, kdyby se uměl omluvit, ale toho jsem se od něj nikdy nedočkala.
Jednou byla svědkem jeho výbuchu vůči mně i tchyně, která mi pak řekla, že mne obdivuje, že s ním můžu být, že ona by to nesnesla. Vzhledem k tomu, že je to jeho matka, svým způsobem jsem její uznání vůči mně ocenila. Řekla mi, že s jeho povahou byly problémy už v dětství, vztekal se prý naprosto nepříčetně a celá rodina z něj byla kolikrát úplně vedle. V pubertě prý dokázal dokonale otrávit i příjemnou atmosféru na výletě jen pro to, že se všichni dohodli, že půjdou jinam, než si přál on.
Nevím, co s tím. Když odhlédnu od těch jeho nepředvídatelných cholerických záchvatů, vlastně si nemám na co stěžovat. Ve chvílích klidu (kterých je naštěstí dost) je něžný, pozorný, báječný otec. Taky je hodně zodpovědný, našel si dokonce i druhé zaměstnání, aby nás v době mé mateřské zajistil a já nemusela brzy do práce. Hodně se zapojuje i v domácnosti, nedělá mu problém pověsit a sundat prádlo, vyluxovat, umýt nádobí, když večer koupu malého. Tohle všechno je v naprostém pořádku.
Jenže i přesto není můj život klidný. I ve chvílích, kdy je hodný, ohleduplný, vtipný a zábavný jsem pořád ve střehu a čekám, kdy zase vybuchne. Bývá to totiž naprosto nepředvídatelné, doslova rána z čistého nebe, kdy se během jedné vteřiny promění v doslova rozeřvaného hulváta.
Dá se s takovým mužem vůbec žít, abych za pár let nebyla jen uzlíček nervů? Existuje nějaká taktika, jak na něj, jak ho zvládnout? A hlavně, jak můžu zapracovat sama na sobě, abych se těmi jeho záchvaty nenechávala tak vykolejit?
14.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Manžel se líbal s cizí ženou
Diskuse ke článku - Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nasemami - 14.1.2011 11:52 -
ma te naprostou pravdu je to manipulator jak vystrizeni s prirucky pro psychology
....ale i s manipulatorem se da pracovat jen se mu musi dat znat,ze se nebojite,vim o cem mluvim.............neco obdobneho na me zkousel muj manzel na zacatku vztahu(taky najednou s niceho nic vybuchl....a to jak byl schopen i nadavat
)kdyz to udelal poprve tak jsem byla vykulena ,necekala jsem to,ale kdyz se to opakovalo a padlo tam taky neco o pitomych nanach tak moje reakce ho naprosto uzemnila 
nazvala jsem ho zdegenerovanym kretenem co si leci mindrak atd.a vzdycky kdyz mel tendenci to opakovat tak moje reakce mu to nedovolili......Hanko nesmite si to nechat LIBIT jinak se jeho teror bude stupnovat a z Vas pak bude psychicka troska ,bez jeho svoleni si s prominutim ani na WC neskocite
......manzel byl a je jinak skvely tata a partner,ale musela jsem se projevit jako dost silna osoba s kterou cvicit nebude!!
.JPG){kind=avatar}
punh: Asi jo Nemám se vzteklouny zkušenost za dospěla. Vzteklého otce jsem jako dítě ignorovala, takže toho pak nechal. Ale syna při záchvatu vzteku jsem nahrála na magneťák a pak mu to při dalším záchvatu pustila. Fungovalo to jako studená sprcha, přestal. Jenže to byl malé dítě. U dospělých je to určitě nepoužitelné.
.gif)
Bellana: to by mohlo situaci ještě zhoršit, aspoň si to myslím. Obecně lidi nejsou rádi, pokud je někdo natáčí, natož ve vypjaté situaci
Bellana: 14:07: Video se v takove situaci stihnout neda. Clovek nez se rozkouka, tak cholerik je pryc.
Jo a Hanko, musim rict, ze na me dost rval od detstvi a vubec k nemu nemam hezky vztah. Chovam se slusne, ale hodne odmerene. Hledame momentalne bydleni, tak si rikam, ze uz to tu nejak vydrzim. Ale v podstate je mi blizsi treba muj sef, ktery je moudry a inteligentni clovek, vse resi v klidu a rad do zivota mi dal za nekolik let vic, nez tenhle psychous za cely zivot. A kdybych potrebovala opravdu otcovskou radu, za kym myslis, ze bych asi tak sla? Asi bych s tim ve tvem pripade zacala neco delat co nejrychleji, jinak to odnese psychicky tvoje dite. Cely zivot s tim mam problem, kdyz na me nekdo rve.
Tak neco podobneho je muj fotr. Jenze ten ma prave doma tu silenou semetriku, takze si to vzdy letel vybit na me. Musim rict, ze s malym miminkem (male bylo v te dobe taky par mesicu) se to hodne blbe zvlada psychicky :-( A clovek hlavne ani obcas nestihne zareagovat, protoze takovyhle "magor" se vyrve a pak vetsinou za sebou praskne dverma a ani neceka na odezvu. Vzpominam si, ze v te dobe jsem byla uplne na dne. Az jednou mi ruply nervy, dostala jsem hysterak, vzala malou a rekla, ze se stehuju k mame a at si to tady pritel zaridi jak chce. A ze se nevratim driv, dokud tady nebude poradek. No a najednou to slo, ze si promluvili jako dva chlapi, pritel mu rekl, ze si nepreje aby na me rval, nekolikrat mu to zduraznil a je klid. Teda aspon v tomhle. Ale v pripade Hanky je to horsi v tom, ze ten "cholerik" je prave jeji manzel :-( A to se ani ta tchyne nezastala v tu chvili?
A co takhle nahrát si ho na video a pak mu to pustit?
emchira:cholerik se vzteká a má všechny ty reakce, které tu jsou popisovány.
Hysterik vydírá. V kombinaci těchto dvou vlastností je to úžasné divadlo pro vzdálenější pozorovatele. Pro domácí osazenstvo je to horror.
Každý cholerik má své dobré vlastnosti a tudy je třeba jít diplomaticky. Musí v tom být ale mnoho lásky k takovému člověku a chuť věnovat mu čas. Protože dospělý člověk by už měl být odpovědný za své chování.
Kassy: přesně tak, nejlepší by bylo na jeho hulvátství nereagovat, on je moc rád, že má odezvu. Takhle by ho to přestalo bavit, když by viděl, že mu na jeho řvaní nikdo nereaguje. Po jeho uklidnění bych taky trvala na omluvě, popsala bych mu, že mi jeho chování vadí a proto odcházím z místnosti.
Jenže lehko se to píše a hůř asi realizuje
.gif)
Hanko, on si k tobě dovolí jen tolik, co mu dovolíš. Těžko se radí, ale pokud by ráno udělal scénu, nestahuj se, ale zaútoč taky. Třeba tím, proč na tebe řve,že nejsi jeho služka a ať se k tobě chová jako k partnerce. Klidně taky řvi, jako on,pokud nezareaguje na klidný a důrazný tón. Možná ho zarazí tvá rozhodnost. Snaž se mu nedávat najevo že se ho v té chvíli bojíš.
.gif)
Dá se to vydržet - pokud se člověk nebojí a umí řvát ještě víc, případně pořádně prásknout dveřmi.
Tohle není typ muže pro zakřiknutou, plachou ženu. Je to sice jen divadýlko, ale pokud má kýžený efekt - tedy vystrašenou ženu, proč v něm nepokračovat
Tenhle typ bývá kupodivu šťastný a spokojený s pořádnou semetrikou, která dokáže přesně vymezit hranice, pro plachou, klidnou a vyrovnanou ženu je život s takovým partnerem utrpení.
Bouchnout za sebou dveřmi, ať se vyřve v prázdné místnosti.
A říct si o tu omluvu. Bude-li argumentovat tím "vždyť víš, jaký jsem", tak odpovědět "Jo, vím, ale ty taky víš jaká jsem a že mi tohle vadí. Čekám omluvu, pak se urážet nebudu."
Jinak teda jestli se s takovým člověkem dá žít, to nevím, je bych s ním nežila
No jo, no. Přecházet to mlčením a doufat, to k ničemu nevede. Chce to se důrazně ohradit, že takhle ne - v ten moment, co začne, tak mu to hned utnout, jak, na to už tu zaznělo dost doporučení. Dá se i natrénovat to, aby se člověk nevyděsil, ale to jen tak pro vlastní lepší pocit. Chyba je, že se mu to doma od dětství trpělo, nejvyšší čas ho přibrzdit, žádné "vždyť víš, jakej jsem" - to není omluva. Ale je to holt běh na dlouhou trať...
Není to cholerik, je to manipulátor a ,zatím tě ,,jenom" psychicky terorizuje. Cholerika dostanou do varu většinou nečekané události, které není schopný zvládnout jinak než hněvem. Ale tvůj manžel asi jaksi musí očekávat, že po příchodu domů tam bude řvoucí dítě, trochu nepořádek, možná neuvařeno apod. Vrací se přece domů každý den a ví, jak domácnost s miminem vypadá. Spíš si myslím, že tě konečně má tam, kde tě chtěl mít, přivázanou k němu dítětem a tak začíná vystrkovat růžky a ,,vylepšovat" svoje představení. Občas to typicky proloží oddychovým dnem a předvede se jako muž snů. Protože on je přece OK, to ty ho pořád rozčiluješ a děláš věci naschvál jinak, než chce on. Zatím obecenstvo reaguje přesně tak, jak potřebuje, strachem a podřízením se. Za chvíli začne do představení zapojovat i malého, to teprve budeš koukat.
emchira: cholerik má záchvaty vzteku, které nedokáže kontrolovat, hysterik vůbec vzteklý být nemusí.
