Po rozvodu chce zůstat s otcem
Řeším problém, ze kterého mi není vůbec dobře. Máme s manželem devítiletou dceru a právě se rozvádíme. Pro okolí jsem hlavním viníkem rozvodu já, protože jsem si ještě za doby trvání manželství našla přítele, ale skutečnost je přece jenom trochu jiná.
Manžel se ke mně nechoval dobře. Navenek sice působil velice seriózním dojmem, ale doma byl někdo úplně jiný. Despota, puntičkář, často býval skutečně nesnesitelný. Připadala jsem si, jako když žiju v tlakovém hrnci. Nepohladil mne, nepolíbil, nedal najevo city. Pořád mě jen kontroloval a vyčítal mi sebemenší maličkosti a závady na chodu domácnosti.
V práci jsem se seznámila s kolegou, zjistili jsme, že si rozumíme a náš vztah postupně přerostl v něco hlubšího. Není to nic přechodného, trvá to už skoro dva roky a já se konečně rozhodla přestat s tímto dvojím životem a podala žádost o rozvod.
Manžela to ani moc nepřekvapilo, mezi námi to nebylo dobré už dlouho a poslední měsíce se vše ještě více vyhrocovalo. Celkem bez problémů to akceptoval a hrdě pronesl, že mi nebude dělat problémy a nutit mne, abych s ním byla, když nechci.
Jeho přístup jsem ocenila. Nepřála jsem si nic jiného, než aby rozvod proběhl v co největším klidu hlavně s ohledem na naši malou dcerku. Ta mi teď však zasadila velkou ránu přímo do srdce. Řekla mi, že chce po rozvodu zůstat s tátou, protože on by jinak zůstal úplně sám a já mám Petra (můj přítel.) Dodala, že je to všechno stejně moje vina. Myslím, že je naočkovaná.
A já teď nevím, co si s tím mám počít. Nechci Simonce plést hlavu a zatěžovat ji, je přece jenom ještě hodně malá, ale přesto bych jí chtěla nějak vše vysvětlit, aby pochopila, jak se věci skutečně mají. Ona si to zatím nemůže dát všechno do těch správných souvislostí, neví ani, co ji v soužití s otcem čeká. Zatím jsem tady pořád já, takže jsem jeho přehnané nároky vůči ní eliminovala a chránila ji, ale až s ním zůstane sama, lehko jí určitě nebude. Zadupe ji do země stejně, jako zadupal mě.
Je mi hrozně těžko, nevím, co mám udělat, aby to bylo správné. Nechci Simonce bránit ve styku s tatínkem, to v žádném případě, ale zároveň si neumím představit, že by s ním měla sama žít. Nehledě na to, že by se mi po ní moc stýskalo, kdybych ji neměla ve své péči.
16.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po rozvodu chce zůstat s otcem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nelámala bych to přes koleno- osobně si nemyslím, že otec dceři něco nakukal, prostě jen respektujte její přání a časem se uvidí. Na výchově se musíte shodnout, i když budete od sebe.
Určitě to malá probírala s tátou a je skutečně ještě malá, aby správně vyhodnotila situaci. Táta jí moghl navykládat všechno možné a ona teď cítí, že táta je chudák sám, ty máš přítele a ze soucitu chce být s ním. Nebo tě chce potrestat, že máš přítele. Přesně jak říká Lubar, ať s ním zůstane celé prázdniny, uvidíš, jak se potom rozhodne.
Příznivkyní střídavé péče jsem nikdy nebyla. Podle mě dítě nemá pevný domov, všechno je jen na chvíli, nemůže si ani vytvořit nějaké pevné zázemí a získat kamarády, protože pořád pendluje.
zkusila bych dceři navrhnout, že by mohla být o prázdninách víc s otcem a tzv. si to vyzkoušet nanečisto...střídavá péče by asi byla dobrá
.gif)
A pokud jde o dítě - podle mě je důležitá ta motivace dcery - aby tatínek nebyl sám. Připadá mi to, že s ním chce být z lítosti a tebe potrestat, že sis našla někoho jinýho, což jako motivace není úplně dobrý, dítě nemá svoje rodiče zachraňovat. Já osobně bych se v téhle chvíli šla poradit k psychologovi, ne jak dceru přesvědčit, ať je se mnou, ale jak jí dát jistotu, že když jí to u táty nebude vyhovovat, že ke mně může. Nebránila bych jí, ale dala bych si obrovský pozor na to, aby to nemohla vnímat tak, že jsem se jí kvůli novému chlapovi zřekla....
máša.h: člověk se prostě pořád vyvíjí, jak ona, tak on, a někdy se vyvíjí v souzvuku, a někdy to holt ladit přestane. Při svatbě člověk těžko může odhadnout, jakým směrem to půjde, může jen věřit, že tím dobrým. Může být, že věci, který člověk na začátku přehlíží nebo mu nevadí, se po letech soužití ukážou být nesnesitelný, a naopak, co mě na začátku prudí a otravuje, na to si prostě můžu zvyknout a vadit mi to přestane.
Jiná věc je, že spousta manželství se rozvádí bez jakékoli snahy o řešení a to dobře není.
.JPG)
Je to těžký, ale nech ji jít a řekni jí, že se může kdykoliv rozhodnout jinak.
sarmyn:
přesně - hlavne bez tahanic - kontrol sociálek , vytahování nesmyslných argumentu - to si myslím, že dítěti ublíží víc než fakt, že žije s otcem.
.jpg)
Pokud v Česku "dostane" dítě po rozvodu otec, tak je to vnímáno jako soudní potvrzení něčeho špatného na matce.
Tak je totiž společnost po letech, kdy děti dostala v 98,9 % případů zásadně matka, nastavena.
A to je samozřejmě špatně.
Cinderella: třeba my spolu rok žili, pak jsme se vzali, pět let bylo pěkných, ne bez mráčku, to snad je všude, pak jsme se přestěhovali, jiné prostředí, jiné poměry, konec všemu... dalších deset let přetvářky, lží, špinavostí... ani se mi nechce věřit, že tak dlouho jsem to vydržela... leccos jsem si mohla domýšlet, nikdo mi nic neřekl, asi se jen bavili, nebo mysleli, že to neřeším
JarkaP: to jsme asi měly stejnou tchýni
výpiSSSSSSS samozřejmě, pardon.....
Cinderella: hele, ten můj byl v pohodě to tý doby, než po svatbě vysadil léky, který mu předepisovali léta na psychiatrii. Já netušila, že se na nějaký psychině léčí a potom vyšly najevo i jiné věci, které mi nakukal nebo se k nim nepřiznal... že nemá maturitu, ale jen nějaký učňák, že byl trestanej za vykrádání trafik a krádež auta a podobné věci. Čučela jsem u soudu jako puk, protože mně nenapadlo po něm chtít výpiz z trestů nebo vidět doklad o vzdělání a podobně. Prostě jem mu JEN věřila.
Ota: jen jsem to omylem odlepl nedopsané tak nemusíte ještě reagovat pardon 
Pokud v Česku "dostane" dítě po rozvodu otec, tak je to vnímáno jako potvrzení něčeho špatného na matce.
Heh, to by mně zajímalo, kdo z těch, co se ptají, jaktože před svatbou nevěděla, jaký je, sami věděli, do čeho jdou, když si někoho brali. Podle mého měli akorát kliku. On když se člověk vdává nebo žení, tak je většinou zamilovanej a signály, že by něco nemuselo být v pořádku nevidí nebo omlouvá. Častopkrát je taky " v tom" a berou se ve spěchu. Přesně jak psala máša - ta pravá podstata člověka vyplave na povrch až za nějaký čas. A taky je obrovský rozdíl s někým chodit a s někým bydlet. Ona i ta vina na obou straných je často diskutabilní...
Vrani: 
a jak dlouho jste spolu chodili, jestli se můžu zeptat??? já doufám, že po 4-5 letech se to musí poznat, nikdo se nevydrží tak dlouho přetvařovat 
pro jistotu se radši ani vdávat nebudu 
