Tvrdí, že má deprese, a vynucuje si lítost
Sedíme v kanceláři čtyři kolegyně. Vzájemně si rozumíme, nepanuje mezi námi žádná nevraživost či soutěživost, jsme vlastně kamarádky. Občas si po práci zajdeme ještě někam sednout na skleničku, někdy vyrazíme do kina či do divadla. Musím říct, že je mi v tom našem kolektivu opravdu dobře, kdyby…
Kdyby mne v posledních měsících čím dál více jedna z mých kolegyň nevysávala až do morku kostí. Zjistila jsem, že mi vyloženě odebírá energii a kolikrát se cítím jako vymačkaný citron. Přitom ji mám samozřejmě ráda, nechtěla bych jí ublížit. Jen hledám nějakou cestu, jak se dostat ven z toho kruhu, v němž jsem se ocitla.
Ta kolegyně se jmenuje Věra, nastoupila k nám asi před rokem a půl. V podstatě hned mezi nás zapadla. Po nějakém čase se nám začala svěřovat se svými starostmi a vždycky u nás našla pochopení a dostatek zájmu. Chápaly jsme ji, která z nás se občas nepotřebuje podělit o to, co ji trápí.
Jenže Věra nějak ztratila soudnost a nedokázala najít tu správnou míru. Její stěžování se postupně začalo stávat tématem číslo jedna a v podstatě jsme se pak již nebavily o ničem jiném než o jejích problémech. Jistě, když člověka potká něco závažného, je to samozřejmé. Ale pro ni je problém doslova všechno.
Každou maličkost řeší, ze všeho se hroutí, často roní slzy a snaží se vzbudit lítost. Přitom se v drtivé většině věcí nejedná o nic extrémně zásadního, naopak, jsou to čistě provozní rodinné či jiné „problémy“, které řeší každá z nás. Akorát Věra se ze všeho doslova hroutí a staví se do pozice nešťastné, zoufalé ženy, na kterou je toho moc a ona z toho má deprese.
Vypadá to tak, že její život je jedna nepřerušovaná čára plná nespravedlivých nástrah, které jsou na ni políčeny. A 
o všech se chce bavit, do mrtě je rozpitvávat a hlavně slyšet – chudinko, máš toho moc, to je hrůza.
Hroutí se z toho, co má zabalit dítěti na školu v přírodě, že slíbili rodičům vymalovat byt, před manželovou cestou do lázní byla úplně na prášky, protože „co když se tam s nějakou spustí, jak to tady zvládnu všechno sama…“ Pořád dokola omílá, jak to má těžké, jakou má honičku, dítě ve škole, mladší ve školce, vyžaduje soucit a pochopení, když si stěžuje, jak kolikrát nemá sílu doma ani uklidit, v pondělí nás informuje, že byla tak strašně unavená, že celou sobotu prospala…
Nedokážu to přesně popsat. Ale je to neskutečně vyčerpávající. Ostatní dvě kolegyně už ji dokázaly směrem k sobě docela usměrnit, já jsem taková měkčí, takže jsem tu sílu v sobě nenašla. Bylo mi jí líto. Takže se Věra zaměřila na mne a každý den do mne hustí své „neřešitelné“ pseudoproblémy, vyžaduje, rady, podporu, pochopení, přičemž každou radu okamžitě spláchne nějakým protiargumentem, proč to či ono nejde. Pak navíc dodá, jak je ráda, že mne má, že jí nikdo nerozumí a nechápe ji, že kdyby neměla mne, skončila by snad na psychiatrii.
Je mi to hodně nepříjemné a nevím, jak z toho ven. Nechci jí ublížit ani ranit, myslím, že má nějaký psychický problém. Nerada bych ji měla na svědomí. Setkala se některá z vás s takhle podobně negativním člověkem, který z vás dennodenně vysává energii? Co s tím, když s ní jsem v jedné kanceláři? K těm druhým dvěma se chová normálně, ony k ní taky, ale o jejích osobních problémech, když s nimi začne, s ní hovory nevedou. To jde kolem nich jako vzduch a jediný, kdo na to reaguje, jsem já, protože je mi to hloupé.
15.2.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Špatná nálada, nebo deprese s velkým D?
- Žijete svůj život? Pokud ne, hrozí vám deprese
- Nespavost a deprese jako nerozlučná dvojice?
Diskuse ke článku - Tvrdí, že má deprese, a vynucuje si lítost
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
sharon: my se v práci právě dobíjíme tím kecáním, protože jinak bysme z toho zešedivěli
Líbí se mi, že je legrace, máme svůj děsněj humor, jinak to nejde. Kdyby to slyšeli normální lidi, tak nevím, co by si pomysleli
Jenže svou práci si odvést musíme, to není žvanění na úkor práce, že by nám kvůli tomu stála.
.jpg)
Anahir: nám vyhrozují na strídacku Indií a Cínou, obcas pro zmenu to prolozí jizní Amerikou 
. Je mi jasný, ze do duchodu odtud nepujdu (tak dlouho se neudrzíme), ale snad nás nezavrou hned zítra 
.gif)
punh: přesně ale " tak nějak v normě"...ale určitě ti nikdo neodebíral energii.........
Holky já už jsem zralá na psychiatra. Mám v kanceláři kolegyni, která celý den žvýká a pomlaskává a já jsem na to přímo alergická. Mám často mega sluchátka a hudbu na plný koule (slyšet ze sluchátek do okolí není), ale nemůžu to mít pořád, musím komunikovat. Nevím už co dělat, kolegyně je jinak hodná, je tu služebně nejstarší, ale jsem z toho celý den vytočená, nervózní, podrážděná a odsekávám. Nevím, proč musí celý den přežvykovat jako tur, tedy vím, chodí kouřit a takhle má vonný dech. Už jsem se jí několikrát zeptala, hele ty teď jíš? No nepochopila.
Jarča* 7:28: máš pravdu, že snad ani není reálné, aby se člověk v práci nezmínil o svém soukromí, když s těmi lidmi tráví spoustu času. 
Dělala jsem v ženském kolektivu, kde se probíraly soukromé věci (tak nějak v normě) a teď jsem ve smíšeném kolektivu, kde převažují chlapi a probírá se tam taky všechno možné Nevidím na tom nic špatného, když mi kolega řekne, že s dcerou vybírají školu, kam půjde po základce nebo že chodí na střelnici apod. Ale je pravda, že to jsou celkem neutrální informace, věčné stěžování by mě taky otrávilo
.JPG){kind=avatar}
Já bych ji poslala k psychologovi a přestala bych jakkoliv reagovat na její problémy. Tak nejvýš Hmmm, No jo, S tím ti nepomůžu, O tom já nic nevím, Jo, máš to těžký. Prostě bych zavřela uši, pokud by se problém netýkal práce. Buď je nemocná, pak se má léčit, nebo je to profesionální chudinka, s těmi není třeba soucítit.
Mitrola:
Třeba jsou u vás v práci taky popracovní sedánky, akorát o tom nevíš
Jadvinka: 
Jo ona by bez tebe skoncila u psychiatra... ale takhle tam skoncis ty. Myslim, ze je slusnej vyderac, mozna manipulator, ale predevsim upir. O tech uz vyslo hodne clanku, obavam se, ze jinak nez nejak tvrde zakrocit asi nepujde... na rovinu rict jak te unavuje. Sama nevim, jestli bych na to mela, ale myslim, ze ze zoufalosti pak clovek dokaze ledasco, treba byt uprimny, i za cenu dusna.
.gif)
hm asi budu hnusná,ale měli by Vám přidat práci,když jste v pracovní době schopné řešit tolik hovadit.
No vidíš, sama říká, že by bez tebe skončila u psychiatra. Tak jí to sama navrhni, protože tohle už není normální a ty jí nedokážeš kvalifikovaně pomoct, jedině on.
A pořád lepší když tam skončí ona než ty z ní.
Možná by taky zabralo, kdybys ty pseudoproblémy zlehčovala a odbyla jednou větou- pak už se o nich dál nebavila a zabrala do práce:
Neví co zabalit dítěti- no tričko a kraťasy, stejně tam nic jiného nosit nebude a zbytek přiveze čistý.
Manžel si najde jinou- konečně jí nebude nikdo dělat doma binec.... na všechno se dá něco vymyslet.
ona by ale na psychiatrii zajít měla! Ty nejsi cvičená.
nemáš svých starostí dost? Prostě ji odmítni poslouchat. Převeď řeč na jiné téma a jestli bude jak kolovrátek, řekni, že ti tvůj psycholog nařídil pouze pozitivní témata.
Uvidíš, jak sklapne. Nedělej si hlavu, že trošku zalžeš, v tomto případě je to svatá lež pro její dobro. Musí se naučit mluvit o jiných záležitostech.
.jpg)
Jo, holka, do kyselého jablka nutno kousnout, to za tebe nikdo neudělá. Když to dokážou Tvé kolegyně, dokážeš to taky. Co se týká Tvé upírské kolegyně - mám ráda takové přísloví - KDO CHCE, HLEDÁ ZPŮSOBY. KDO NECHCE HLEDÁ DŮVODY.
Linda: taky jsme byli bezva kolegové. Byli jsme pracovní tým, takže jsme spoustu pracovních věcí řešili společně a kolikrát jsme i pracovní věci dokázali otočit tak, že se naše kancelář otřásala v základech jak jsme řvali smíchy. I náš šéf ač jinak fakt pedant, detailista a důsledný dodržovač všeho možnýho i nemožnýho (a taky náramně mstivý) zavřel oko, pokud jsme vše splnili včas a to jsme si dali setsakra pozor aby jsme udělali i nemožné to dodržet. A pak nás taky spojili do maxi kanclu a bylo po legraci.
A pak nás rozpustili, závod zavřeli a odstěhovali do Rumunska
Normálka ji jednoho dne zahlť svými "děsnými"starostmi,vymysli si úplný nesmysly a jeď do ní,nenechej ji říct ani ň,od rána do konce pracovní doby furt bych jí líčila kdejaký prd jako hrozný problém...možná to nevydrží ani hodinu,ale pak se "urazí" a dá konečně pokoj!Na otravné vysavače energie se musí přísně!
