Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já jen k tomu jestli nepoznala před svatbou jaký její nastávající je. Nemusela to poznat. Ten můj byl milý, pozorný, veselý, příjemný. Po svatbě a odstěhování k jeho rodičům, mezi jeho kamarády se změnil. Zůstal milý, pozorný, veselý zkrátka ideál, ale jen pro ty co s ním nežily.

máša h.: to jsem si taky od bývalé tchyně vyslechla, jestli jsem ho k tomu chlastu nedohnala já
sharon: jasně, ale protože jsem v té situaci byla, vím, jak teď Kamile je, a myslím si, že co bylo před svatbou a po svatbě je teď už stejně fuk, teď je podstatné, co bude dál, aby z toho všichni vyvázli s co nejmenšími šrámy na duši.

sharon: každý v životě dělá chyby, někdo menší, někdo větší... ale život s puntičkářem a despotou je stejně hrozný jako s alkoholikem, násilníkem nebo žárlivcem. Někdo umí týrat fyzicky, ale psychický terror se mu vyrovná...

JarkaP: jen jestli jsi ho k tomu neponoukala, holka jedna zlobivá! To já toho svýho jo, za babama jsem ho posílala
evica: každej si někdy v životě musíme vypít svůj kalich hořkosti

JarkaP: myslím, že to není ani tak moralizování jako diskuse....

Kamilo, prostě ji nech s tátou, vysvětli jí, že jí rozumíš, že je vše pohodě, ať si to s ním vyzkouší a rozhodne se později, prostě ať si připadá jako dospělá....hlavně bez tahanic...

Po rozvodu sice byli děcka se mnou,ale v 15 se kluk rozhodl jít bydlet k otci,nebránila jsme mu,domluvila se s ex,a bylo to formou dohody rodičů.Vše samozřejmě muselo přes soud,kvůli přídavkům-
Já jezdila kluka nvštěvovat,on ke mě,nic se nezměnilo.Syn má stejné koníčky jak táta,tak stejně na víkendy jezdil k němu.Dneska už má kluk 25 let,sice je fakt,že mě bylo smutno,ale zase bylo to jeho rozhodnutí,a taky mého nynějšího manžela nemusel.

máša h.: přesně, někomu to vyjde napoprvé, někomu ne...Moralizování není na místě. Můj první se před svatbou taky neopíjel...

... ono se až po nějakém čase pozná, co v kom je... kdybych tušila, jak hořké konce mě čekají, obešla bych toho mého "ex" obloukem... a opravdu to vypadalo pár let ideálně...
Kamila:věřím, že malá pozná, že s mamkou jí bude líp, táta sám taky nejspíš nezůstane

k dceři se vyjádřit nemohu, neboť jsem v takové situaci nebyla, ale spíše se pozastavím nad tím, že nepíšete nic o tom, jaký byl manžel než jste se vzali. to jste před svatbou nepoznala, že je despota, puntičkář, to vás ani před svatbou nepohladil, nezalichotil?? pokud ne, nechápu, proč jste si ho brala, pokud ano, hledala bych příčinu změny v jeho chování a ne si rovnou nabrnkla nového přítele, ten nový přítel nemusí být po čase o nic lepší než je teď manžel

Já s napětím očekávala jak se rozhodne moje dcera - vybrala si mně, mám štěstí. Ale měla jsem v hlavě jasno, i kdyby mi to srdce rvalo, nechala bych ji žít s tátou. Vím, že ji má rád a je mu po ní stejně smutně jako mně by bylo.
Nech ji jít, chápej ji, vím, že to tak děti vidí, on nemá nikoho, ty ano. Časem se to utřepe, pokud jsi byla prima mamka, myslím, že se po čase vrátí. Ale chápu tu bolest - drž se.

Milá Kamilo, já jsem taky po rozvodu prožila období, kdy děti bydlely nějaký čas s tátou. Bylo to bodobí plné emocí, tím spíš, že u nás se dělo všechno za mými zády - bývalá tchyně tajně obíhala sociálku, psychology, kydala na mě špínu... Ale já jsem taky dělala chyby - přinejmenším z těch důvodů, jako píše sallie - myslela jsem si, že když si nastěhuju domů přítele (mého současného manžela), budou z něj děti nadšené stejně tak jako já. Musím říct, že všechno trvalo několik let, než se to srovnalo. Proto bych ti radila nic nelámat přes koleno, aby se dcerka ještě víc nezatvrdila, nejlepší by asi opravdu bylo zkusit střídavou péči - pokud by to bylo jen trochu možné.

Já bych ji asi nechala o prázdninách s tátem, ať si ho užije a bude mít možnost poznat, jaký je. Je pravda, že se teď bude snažit být tím nejlepším tátou, ale ta přetvářka nemůže trvat věčně. Jsem také rozvedená a můj současný manžel řešil podobný problém s dcerou z prvního manželství, kterou měl v péči. Když ji máma měla na víkend, byla to ideální matka, pak jeho dcera přešla na vlastní žádost do její péče a jak rychle se vracela zpět k nám, protože zjistila, že maminka už nebyla tak ideální, jak o víkendech, poznala i tu její horší stránku ale musela na to přijít sama, pak se vrátila a je u nás dodnes.

At jde s otcem, vzdyt to není dozivotne a casem prijde na to kde jí bude líp. Nebo se dohodnete na strídavé péci (po týdnu, po 14-ti dnech...). Tím bude dcera mít rovnocenný styk jak s tebou tak s otcem, sama bude videt jak to kde chodí a kde je jí líp. Chce to jenom bydlet blízko u sebe, aby se dcera vecne nestehovala pres celé mesto a nedojízdela do skoly. A jestli má skryté obavy, jak píse ve druhém odstavci Sallie... kdo ríká, ze se s prítelem musíte hned stehovat dohromady, dejte dceri víc casu.

souhlasím se sallie,myslím, že jsi se měla zamýšlet dříve, jaký byl tvůj muž před svatbou , to se tak změnil až po ? Já totiž vždycky tvrdím, že na "vinně "jsou oba ! Já se rozvedla před 34 lety po necelých třech letech a vím, že jsem na tom měla i já nejmíň poloviční podíl..........těch 34 let jsem podruhe vdaná a s bývalým se dodnes přátelíme (máme spolu syna) ten už má dva kluky a všichni společně se dnes už všemu zasmějem.......Ty máš dva roky jak píšeš přítele a myslím, žes ani nic s mužem neřešila....a hned jsi šla do jiného vztahu, tak promiň, ale teď se ničemu nediv !