Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zajímal by mne názor vás, žen na mou situaci. Cítím se totiž podvedený, oklamaný a zneužitý. Moje, teď již bývalá, přítelkyně, mi totiž lhala, tvrdila, že má antikoncepci, konkrétně tělísko. Jenže to nebyla pravda.

Seznámili jsme se na jaře a začali spolu chodit. Nebudu zastírat, velmi jsem se do ní zamiloval. Je příjemná, chytrá, líbila se mi i vzhledově. Ani jeden z nás už není žádný zajíc. Mně je skoro čtyřicet a mám za sebou jedno nevydařené manželství a dvě děti, které jsou v péči bývalé manželky. Přítelkyni je 33 roků.

Náš vztah se rozvíjel slibně. Bydleli jsme ale každý zvlášť, přece jenom jsme spolu chodili ještě dost krátce, ani jeden z nás nechtěl nic uspěchat. Ona mi skálopevně tvrdila, že není mateřský typ a děti nechce. Sice mne to trošku zarazilo, ale problém jsem s tím absolutně neměl. Uvažovat o společných dětech by bylo po několikaměsíční známosti stejně předčasné a navíc, já už dvě mám a kdyby už další nebylo, nijak bych tím netrpěl. Takže jsem v tomto ohledu respektoval její pocity.

Taky mi řekla, že má zavedené tělísko, prý nechce nechat nic náhodě. Uvěřil jsem jí.  Vzhledem k jejímu prohlášení a dětech, které mít nechce, jsem neměl sebemenší důvod ji podezírat z nějaké plánované, předem promyšlené lži.

Jenže jak se později ukázalo, všechno bylo asi trochu jinak. Před měsícem mi oznámila, že je těhotná, snažila se mi namluvit, že tělísko selhalo. Zpočátku jsem jí uvěřil, myslel jsem, že zvolí potrat, když děti nechce. Ona mne však šokovala. Prý když už se stalo, tak si dítě nechá, beztak na to má věk a už nemá v tomto směru na co čekat.

Zůstal jsem jako opařený. Já společné dítě zatím skutečně neplánoval. Zeptal jsem se jí, co způsobilo ten náhlý obrat a ona mi řekla, že to tak prostě cítí, že si neuměla představit, jaké žena prožívá pocity, když zjistí, že je těhotná. Ale že mne chápe, nic ode mne prý nechce a chtít nebude, dokonce navrhla, že mne nenechá ani napsat do rodného listu. Tohle pro mne byl ještě větší šok.

Abych to zkrátil. Dva týdny poté, co mi oznámila těhotenství, se se mnou rozešla. Ještě jednou zdůraznila, že jí ani dítěti nejsem ničím povinován a bude lepší, když jeden na druhého zapomeneme.

Jenže copak to jde? To dítě jsem sice cíleně neplánoval, ale stalo se, pravda, dobře mi z toho není, čím dál víc si myslím, že to na mě jednoduše nahrála. Tikaly jí biologické hodiny a tak si našla někoho, kdo jí dítě udělá. A když jsem splnil úkol, najednou jsem přestal být žádaný. I to její zdůrazňování, že mě neuvede v rodném listě a zmizíme jeden druhému ze života, téhle teorii nahrává.

Pro mne je tu však jedno velké ale. Nejsem typ lehkovážného člověka, i když mi manželství nevyšlo, své děti miluji a starám se o ně. Poctivě platím alimenty, všechny zájmové kroužky v plné výši, hradím i školy v přírodě, tábory a přispívám exmanželce na výdaje s větším oblečením. Připadá mi to tak naprosto normální a v pořádku. Bývalá manželka nemá vysoký plat a jenom s alimenty by s dětmi třela bídu s nouzí. A to já nemůžu dopustit. Nepíšu to tady proto, abych se ukázal, jak jsem dobrý a zodpovědný.

Píšu to z důvodu, že teď se mi má narodit další dítě, které bude rovněž moje, jsem jeho otec. Ať je to jak je, to dítě za nic nemůže, podle mne má právo na oba rodiče a vůbec se mi nelíbí představa, že bych měl z jeho života zmizet ještě před tím, než se narodí.

Přemýšlím, že za ten podraz, který na mne bývalá přítelkyně udělala, budu trvat na kontaktu se svým dítětem, budu se chtít podílet na jeho výchově, výživě, zabezpečení. Už jsem jí to i řekl a ona se toho doslova zděsila, prý si se mnou už nemá co říct, náš vztah byl omyl a měl bych jí dát možnost začít i s dítětem úplně od začátku a nezasahovat do jejich života.

Není mi z toho dobře. Možná v tom hraje roli moje uražená ješitnost a hrdost, možná jsem pod vlivem velkého zklamání, které jsem prožil. Moc by mne zajímaly názory žen na tuto situaci. Co myslíte, že by bylo v tuhle chvíli nejlepší, abych udělal, případně neudělal? Předem vám děkuji.