Požádaly byste muže „o ruku“?
Možná se mi budete smát, nebo vám bude můj problém připadat trapný, ale i tak to risknu. Jde o můj vztah s přítelem. Respektive o další posun v našem vztahu. Já bych totiž byla ráda, kdybychom se vzali, ale přítel o svatbě nikdy nemluvil a mám podezření, že s ní ani nepočítá.
Jsme spolu už sedm let, máme už dvouletého syna. Dříve mi to, že nejsme svoji, nepřipadalo nějak divné, dneska tak žije hodně lidí, i těch, kteří spolu mají děti. Jenže od doby, co se malý narodil, se myšlenkou na svatbu zaobírám čím dál víc. Myslím, že by to mělo být v naší situaci přirozené a taky – syn s jmenuje po svém otci a já mám odlišné příjmení. Možná je to banalita, ale mně to nějak čím dál víc vadí.
Občas jsem téma svatba naťukla, ale partner se prostě nechytal. Asi se u něj potvrzuje, že muži náznaky nechápou, že se na ně musí na rovinu. Na jednu stranu by to asi bylo to nejjednodušší, zeptat se ho přímo, ale já se odhodlávám a pak v poslední chvíli couvnu. Strašně se bojím jeho odmítnutí, toho, že téma svatba zamete pod koberec. To by pro mne byla strašná potupa.
Jenže nevím, jak na něj. Připadá mi trapné ho vlastně „žádat o ruku“, myslím, že by to měl být muž, kdo tenhle krok učiní. Anebo se to dneska už tak nebere a je to jedno?
19.11.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Požádaly byste muže „o ruku“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Dnes je to úplně jedno, jak se kdo jmenuje a po kom má jméno. Dříve se na svobodnou matku lidé dívali skrz prsty, dnes je to úplně v pohodě. Jestli vám to klape, tak bych to asi nechala tak.
Já osobně bych muže o ruku nikdy nepožádala, někdy, když se nepohodnete, tak bys mohla slyšet, že jsi ho uhnala.