Zahrnují nás luxusními dary a mně se to nelíbí
Nevím, co mám dělat s manželovými rodiči. Lépe řečeno s jejich dary, kterými nás zahrnují. Je mi to nepříjemné. Vím, že kdyby nechtěli, dávat nám je nebudou, ale já se z nich nějak nemůžu radovat.
Oni jsou velmi slušně zajištění. V restitucích získali velký majetek, žijí si na hodně vysoké noze.
Já jsem na mateřské, máme dvě děti – dvouletá dvojčata. Manžel má plat docela slušný, jenže když jsou malé děti, je potřeba stále kupovat spoustu věcí a my navíc vše kupujeme dvojmo. Jsem ráda, že nám rodiče pomohou například s nákupem oblečení a podobně, ale oni tu svou pomoc přehánějí. Cítím se zavázaná, působí to na mne, jako by si těmi dary chtěli koupit jakousi poslušnost.
Minulý rok nám k Vánocům dali 150 000 korun, abychom si mohli zařídit novou kuchyň. Podotýkám, že jsem se před nimi nikdy ani slůvkem nezmínila, že bych po novém zařízení toužila. Oni prostě sami usoudili, že naše stávající kuchyň je hrozná, dali nám peníze, zdůraznili, za jakým účelem, a basta. Dali nám to v podstatě příkazem. Potom mi tchyně až nepříjemně radila, co a jak má v kuchyni být, jaké spotřebiče koupit, která dvířka jsou podle ní nejlepší.
Nebylo mi to příjemné, ale když jsem se ohradila, že v té kuchyni snad budu vařit já, doslova mě zakřikla připomenutím, že bez nich bychom se na ni nikdy nezmohli.
Teď mi manžel řekl, že nám jeho rodiče chystají pod stromeček luxusní dovolenou na Seychelách. Prý to bude 14 dní pro celou naši rodinu. Oni mají jet taky.
Mám po náladě. Nestojím o dovolenou, kterou strávím povinným děkováním. Raději bych jela s dětmi na Slapy a měla klid. Řekla jsem to manželovi a on se skoro urazil. Jemu takové dary od rodičů nevadí, je rád, že nám takhle pomáhají a díky nim stoupá naše životní úroveň... Nechápe, co se ve mně odehrává. Prý by bylo velmi neslušné takový dar odmítnout.
Možná si myslíte, že jsem zbytečně zpovykaná, co by za něco takového dali jiní. Třeba vás napadne i něco o pálení dobrého bydla a o tom, jak jsem nevděčná. Jenomže já si nemůžu pomoct. Vyrůstala jsem ve skromných poměrech, na okázalé dary a povinnou vděčnost jsme si doma nikdy nepotrpěli. Hned, jak jsem ukončila studia, začala jsem se o sebe starat sama a naučila se samostatnosti a odpovědnosti.
Chci tak žít i dál. V rámci svých možností a schopností. Nepotřebuji mít všechno, obklopovat se luxusem a ověšovat zlatem. Nevím, co mám v takové situaci dělat. Jak si zachovat vlastní důstojnost a přitom je neranit a neurazit? Nejhorší je, že jsem na to sama, manžel mi v tomhle ohledu oporou skutečně není.
10.12.2007 Rubrika: | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zahrnují nás luxusními dary a mně se to nelíbí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: a kdo urcuje co je dobre a co je spatne? 
BTW - tchan a zajisteni deti - tak tomu rikam fakt sterka 
Kassy: presne...
Ono je pořád lepší být bohatá než chudá.
.jpg)
celina: přesně 
určitě
Ale třeba to Dorka předtím měla špatně ?
A protože hospodařím jen přes víkend tak je vše kreativně přeuspořádáváno mojí ženuškou.
Mě kdysi pobavil můj tchán ( v reakci na oznámení že čekáme jeho III. vnuka z naší strany) který mě zcela vážně řekl " A můžeš si to dovolit ? Víš přece že musíš dětem zajistit vzdělání a bydlení"
Tak jsem se ho zeptal kde je to zajištěné bydlení co si ty dal svým dětem ? To ho poměrně zarazilo ........... a mrmlal cosi o jiné době a tak..
Ota: tak to samo muze byt taky pravda.. ale beda jak by nmi nekdo chtel kecat do mych modrych dvirek se svetlym korpusem...
a vzhledem ka minimalnim rozmerum naseho kuchynskeho koutu je tento tak ergonomicky, ze vic uz to nejde 
Kassy: Za poslední větou mi ještě chybí: To potom není dar.
celina: To jenom potvrzuje smutný fakt, že jak jde o velké peníze, jdou i rodinné vztahy bokem. Na všechno je potřeba mít papír.
yoda: To jsem netušila. Nicméně to "proti dobrým mravům" asi nebude v tom, že si vyberu jinou barvu dvířek než tchýně. Kdyby ty peníze prohrála v automatech, byla by to jiná. Navíc jsem to nebrala z hlediska právního řádu, ale normálních mezilidských vztahů, což se někdy dost liší. A za třetí - Dorčina tchýně nechtěla peníze vrátit, chtěla je Dorce nechat, ale přitom o nich nadále rozhodovat...
Ota: kdysi mně moje jako kamarádka neustále radila,kam si mám dávat podle ní talíře a jak by bylo nejlepší si uspořádat věci v kuchyni-podle ní,jak ona to má doma,mně to samozřejmě nevyhovovalo,páč kamoška byla metr a půl i se soklem a já vyšší,tak ona měla věci dole já je potřebovala výš
A to mi nic nedarovala
Takže to s tím uspořádáním je více méně podle toho,kdo v kuchyni hospodaří nejvíc.
kareta: není nad to, když mladí dovedou žít samostatně i za cenu, že nebudou žít v luxusu. Ale to měla mladá paní vědět ještě předtím, než se dávala dohromady se zbohatlickým synkem. Tady jsou prostě generační i stavovské rozpory a je každá rada drahá
Autorka Dorka : no a co nějaká protiakce ?
Například vybavit na dovolenou sebe, manžela a děti slušivými triky s nápisem
" Maminko a tatínku děkujeme vám na stotisíckrat za dovolenou na Seychelách"
případně verze k plné penzi
"Maminko a tatínku děkujeme vám na stotisíckrat za chutnou plnou penzi"
a na záda nápis myslíme to upřímně ...
Kassy: Bohužel do toho dárce má co kecat - podle našeho právního řádu; pokud se chováš "proti dobrým mravům" může po tobě chtít dar zpět.
Stanik: teď mě ovšem napadla i myšlenka ,že to tchyně s dvířky a uspořádáním linky myslela dobře.
Dnešní "mladé ženy" kolikrát neví ani kde má být kuchtící, kde mycí a kde skladovací zóna a na kterou stranu je to pouze hezké a na kterou ergonomické
Zaffira: nebyla smlouva ani o půjčcě,ani o darování.
Pouze doznal u soudu,že peníze dostal,ale s tím,že je nemusí vracet.Což mu nikdo nevěřil a soud vlastně tento dodatek nebral na zřetel.
No,ještě malá douška:protože měl známý problémy s placením(v zaměstnání byly posunuté výplaty-někdy byla výplata až za dva měsíce)tak na něj dali exekuci-rodiče.
Zaffira: asi to mám jako ošlivácký reflex - v dnešní češtině je " žít si na vysoké noze" spíš pejorativní než popisné ....
Je umění s grácií přijmout dar, lichotku..Možná, kdyby jsi poděkovala a měla upřímnou radost, rodičům by to stačilo. Jestli jsi ale naprčená a "hrdá" a to otráví každého. Btw., proč by měl tvůj manžel, který je na tento standart zvyklý, žít v pastoušce jen proto, že jsi "ze skromných poměrů? Mě nabídnout rodiče dovolenou na Seychelech a manžel najust Slapy, pošlu muže doprdele a jedu s dětma bez něj. Stejně s tebou musí být zábava
