Pro tchyni jsem potenciální zlodějka
Tři roky chodím se svým přítelem, po roce jsme spolu začali bydlet a nyní máme půlroční holčičku. Trápí mne, že si mne přítel nechce vzít a hodně se řídí podle své matky. Já to prý mám chápat, už jednou si naběhl a jeho maminka má obavu, aby se situace neopakovala.
Přítelova rodina získala v restitucích po revoluci velice slušný rodinný majetek, který dále úspěšně rozvíjejí a rozmnožují. Patří tedy k těm dobře zaopatřeným, i když na první pohled byste to na nich nepoznali. Nejsou přehnaně okázalí, stále bydlí v maličkém domku a nemají ho ani nijak luxusně zařízený. Přiznám se, že tohle mi na nich bylo od počátku sympatické, že nemají potřebu dávat své nadprůměrné finanční zázemí na odiv veřejnosti.
Když jsem Jirku poznala, neměla jsem o jeho majetkových poměrech ani tušení. Okouzlil mne svým vtipem, přiměřeně sebejistým chováním, a když jsem ho později poznala více, získal si mé sympatie i přístupem ke své bývalé ženě a synovi, které nadstandardně zajišťoval, ačkoli to byla ona, kdo od něj odešel kvůli jinému muži.
Když mne Jiří seznámil se svými rodiči, připadalo mi všechno dokonalé. Vtipní, příjemní lidé. Ovšem pouze zpočátku. Po nějaké době jsem z Jirkovy maminky začala cítit jakousi ostražitost, namířenou proti mně. Několikrát jsem byla nechtěným svědkem, jak svému synovi špitá, ať si dává pozor, aby nedopadl jako s bývalkou. Doslova řekla: „Dneska jdou holky jen po penězích, hlavně s ní neměj dítě!“
Šokovalo mne to, ale nic jsem neříkala, rozhovor jsem vyslechla náhodně a nebyl určen mým uším. Nicméně navzdory maminčině radě jsem otěhotněla a narodila se nám holčička. Zprávu o těhotenství maminka nesla hodně těžce, pookřála až ve chvíli, kdy držela malou v náručí.
Už v době, kdy jsem byla těhotná, jsem projevila přání, abychom se vzali. Jiří se všelijak ošíval a vytáčel, a pak z něj vylezlo, že to nemůže mamince udělat, že se musí napřed vzpamatovat z toho, že čekáme dítě, svatbu by prý nepřežila. Chtěla jsem, aby mi to nějak vysvětlil, protože jsem nechápala, proč by měla matka umírat kvůli tomu, že se jí žení syn, a dostalo se mi podrobného výkladu, ze kterého mi lezly oči z důlků.
Maminka mého přítele je totiž paranoidní. Ty navrácené majetky jí doslova vlezly na mozek a ona trpí utkvělou představou, že je o jejich peníze někdo připraví. Proto žijí navenek velice skromně, nechtějí v lidech vzbuzovat závist. První synovu manželku prý měla ráda, ale když ho začala podvádět s jiným a posléze měla tendenci ho oškubat jak se dá, něco se v ní zlomilo a začala syna od jakéhokoli dalšího vážnějšího vztahu odrazovat.
A tak, i když mám Jiřího skutečně ráda a opravdu mi nejde o peníze, jsem zcela nevinně postavena do role potenciální zlatokopky a zlodějky. Velice se mě to dotklo. Řekla jsem Jiřímu, že jak spolu můžeme žít a vychovávat dítě, když jsem z jeho strany vystavena takové nedůvěře. Ujišťoval mne, že ta nedůvěra pramení z jeho maminky, on že mi věří, ale ať chápu, že v tomhle nemůže jít proti vlastní matce.
Je mi z toho na nic. Nic jsem jim neudělala ani nikdy žádné nekalé úmysly neměla a nemám. Chci mít normální rodinu a vztahy. Nemůžu za to, že on si poprvé vybral špatně. Vůbec nevím, jak se mám zachovat. Nechci bořit náš vztah, ale žít v takovém nespravedlivém podezírání taky nemůžu.
7.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pro tchyni jsem potenciální zlodějka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pokud chlap něco opravdu chce, rozhodně to udělá, ať si o tom jeho matka myslí, co chce. To je prostě fakt. Svádět to na maminku, to je k pobavení.
Jinak ti neporadím. Já bych si určitě nejdřív řešila vztah a jeho podobu a teprve potom bych si nechala udělat dítě. Pokud je to naopak, nedivím se, že někdo může nabýt podezření, že dítě je pro tebe nástroj, jak se dostat do rodiny. Netvrdím, že to tak je, ale, že se nedivím, že někdo může to podezření mít
Jenenka: na to je třeba více podrobností...
chybou se stalo i to, že se něco slyší a nezareaguje se hned. To potom červík hlodá v duši.
Chápu tchýni, která se nechce dělit o penízky, nechápu milujícího muže a otce, který odmítá sňatek. Jeho poslušnost může pramenit i v tom, že by nemusel dostat majetek po rodičích... kdo ví, co se tam všechno v jejich rodině řeší.
Jedno je jisté, Vendulu jeho rodina nepřijmula, protože ji srovnávají s jinou.
Tak nevím, na to, aby s tebou měl dítě, jsi dobrá, ale se svatbou váhá kvůli majetku. Tak ať si majetek nechá. Takového bych nechtěla, nemá žádnou zodpovědnost k vaší dceři a je docela možné, že ji budeš v budoucnu vychovávat sama. Od takového rychle pryč, bude pořád poslouchat maminku a ty budeš ta špatná, ať uděláš cokoliv.
Johanka74: jojo... babicky a tchyne pouze nosit na rukou! 
. Milostive se optati jestli muzu s harantikama prijet jednou za rok na Vanoce. A to prosim jen na 2 hodky, behem kterych deti nadopuji sedativama, aby babickam nelezli po hlavach....
.gif)
lonkue: Tak tak, a ne pak nadávat na babičky, že ty megery nechtěj hlídat vnoučátka
bizuna: presne! Taky mi prijde, ze u nas (v CR) se porad jeste jede po staru... Vsak kdyz chlap nebude tak o se stat postara.... To je podle me velka chyba. Deti jsou soukroma zodpovednost, kazdeho rodice. Nerodime deti pro nikoho jineho, jen pro nas samotne.... Proto, privadet deti na svet by melo byt po velmi dobrem rozmysleni.....
Já nevím, v dnešní době antikoncepce nemusí nikdo otěhotnět náhodně (já vím, že jsou výjimky). Přece když chci mít s chlapem dítě, tak si ujasníme budoucnost. Připadá mi, že ještě spousta lidí žije v tom, že když žena otěhotní, automaticky se vezmou a vše bude rázem zalité sluncem. Trošku odpovědnosti vůči dětem by bylo dobrý, a ne to řešit až když se dítě narodí a najednou příjde rozčarování.
Renee: co je to "víc času"? chlapa nepoznáš ani za 10, 20 let a že vím, o čem mluvím 
abys měla 100% jistotu, že je to ten pravý, nemohla bys mít dítě nikdy s nikým, druhému prostě do hlavy nevidíš, podle mě lze za rok poznat, jestli ten chlap za něco stojí nebo ne. a ve 35 letech na děti pozdě není viz Csáková, Krainová, Talmanová apod.
lonkue: 12:05 
Renee: nemyslim ze je po 35 na deti pozde.....
. Ale kazdy to mame jinak.....
Cinderella: nevim kolik je Vendule, ale nemyslim si ze mit deti po 35 je pozde. Me je temer 33 a teprve cekam prvni takze druhe bude urcite az po me 35.... Podle me je dulezitejsi byt ve stabilnim vztahu a mit nejake zabezpeceni a budocnost nez se bezhlave poustet do plozeni jenom proto, ze jsem ve veku......
Cinderella: A pak, myslíš, že jde poznat během krátký doby, že je to ten pravý? Já myslím, že ne. Na to je potřeba víc času. Klidně se můžeš rok domnívat, že je to prostě ONO, a pak během dalších pár měsíců zjistíš, že to zase ono není a že bude lepší jít od toho pryč.
U těch pětatřicátnic to tudíž už ani tak není o založení fungující rodiny s tím pravým manželem, ale o tom, aby co nejrychleji sehnaly někoho (kohokoliv), s kým hlavně počnou 
A další se uvidí, když nevyjde vztah, nevadí, hlavně když je dítě.
Mluvím samozřejmě o těch, co o děti strašně moc stojí a je to pro ně priorita. Aby se teď neurazily ty, s kterými to tak nemlátí 
Cinderella: V 35 letech už je na děti stejně pozdě, takže bych to nehrotila 
Ale jasně, to je můj názor.
Renee: lonkue: ono se to pěkně řekne, nejdřív svatba a pak dítě, ale co když toho pravého potkáte třeba v 35 letech nebo i později, nemáte tolik času ho nejdřív x let poznávat, chodit spolu 7 nebo 9 let, než se vezmete, po 40 je pozdě se začít pokoušet o první dítě. ne každý má to štěstí a najde toho správného životního partnera v 18, 20 letech.
.gif)
Předmanželská smlouva by byl jen další nátlak na svatbu. Nenutila bych ho do ničeho. Ostatně, má pěkný vztah k bývalé ženě a dítěti, nečeká náhodou že by se to mohlo zas dát do pořádku? Nechová se k bývalé ženě lépe než k Vendulce?
A k přítelově matce bych si na návštěvu vzala i kus chleba,abych ji náhodou neokrádala o její majetek.
.jpeg)
lonkue - 7.9.2010 10:29 - přesně
