Diagnóza mamánek. Dá se to léčit?
.jpg)
Je mi skoro třicet a po několika nevydařených vztazích jsem snad konečně potkala toho pravého. Petrovi je pětatřicet, je svobodný, slušný, galantní, má dobrou práci a celkově je solidně zajištěný. Mně už tak nějak tikají ty pověstné biologické hodiny a strašně ráda bych se konečně usadila a měla dítě.
Chodíme spolu od března tohoto roku, zatím je tedy náš vztah vlastně v počátcích. Přesto, že je mi s Petrem moc dobře, v průběhu léta se objevilo něco, co mne nenechává úplně klidnou. Mám totiž dojem, že trpí „nemocí“ zvanou mamánkovství. Nevím, do jaké míry je jeho chování normální a do jaké třeba já slyším trávu růst, proto bych vás chtěla požádat o nezaujatý názor.
Petr bydlí sám ve svém bytě, ale maminka mu tam chodí pravidelně uklízet a vždycky mu i nakoupí a donese navařené jídlo. Vezme tašku se špinavým prádlem a donesené čisté a vyžehlené mu poskládá do skříní. Nejdřív jsem si říkala, že na tom nic není, i když mě to trochu zarazilo. Taky bydlím sama a maminka mi rozhodně takový servis neposkytuje a ani bych po ní něco takového nechtěla. Ale co, je to chlap a ti přece jenom nejsou na tyhle praktické záležitosti stavění.
Nějak víc jsem se tím nezabývala, dokud nepřišlo léto a naše první společná dovolená. To byl pro mne totiž šok a od té doby přemýšlím, jestli je Petrův vztah s maminkou skutečně normální. Naplánovali jsme, že bychom spolu jeli k moři do Chorvatska. Autem. Petr přišel s návrhem, že by mohli jet i jeho rodiče, kteří tam jezdí pravidelně a mají už domluvené stabilní ubytování v soukromém apartmánu u jedněch lidí. Navíc kdybychom jeli jedním autem, ušetřili bychom za cestu.
Moc se mi to nezdálo, ale i tak jsem kývla, vzala jsem to z té praktické stránky a říkala si, že jsme dospělí a budeme tam jako samostatná jednotka. Jenže to jsem se spletla.
Cesta proběhla dobře, ubytování v apartmánu taky, rodiče měli jeden a my druhý, předpokládala jsem tedy dostatek soukromí. Chyba. Maminka snad neustále držela pohotovost. Měli jsme to bez jídla, vařili jsme si sami a ona nás každé ráno budila na snídani, hlásila, v kolik máme přijít k obědu a k večeři. Po prvních dvou dnech jsem Petrovi řekla, že tohle přeci nejde, že se snad můžeme o naše jídlo postarat sami a on, že prý mamince to dělá radost a byla by smutná, kdybychom ji odmítli. Nechtěla jsem dělat dusno, byla to dovolená, ale dobře jsem se necítila.
Tatínek mi připadá docela v pohodě, ale ta maminka, to je opravdu nářez. Když jsme si chtěli udělat přes den vlastní program, vyzvídala, kam se chystáme a když jsme jim to sdělili, hned organizovala, že půjdou s námi. Po obědě, když jsme chtěli mít trochu soukromí a zalezli si do svého apartmánu, vždycky tam za chvíli doslova vpadla, jestli si s nimi dáme kafe. Já už pak chtěla zamykat, ale Petr to nedovolil, jak by to prý vypadalo.
Těch deset dní byl pro mne docela očistec. Vlastně jsem trávila dovolenou s pro mne úplně cizími lidmi. Maminka se sice snažila být milá, ale té její ochoty a úslužnosti bylo prostě moc. Po návratu jsem o tom s Petrem mluvila a došlo docela ke konfliktu, kdy mi zklamaně řekl, že si myslel, že jsem jiná, ale teď vidí, že jsem stejná jako ostatní mladé holky, které už z principu nesnáší svou potencionální tchyni a snaží se postavit mezi matku a jejího syna.
Necítím se z toho úplně dobře, rozhodně bych něco takového udělat nechtěla, ale nemůžu si pomoct, opravdu mi nepřipadá normální, aby maminka takhle všestranně pečovala o svého dávno dospělého syna.
Jak to vidíte vy? Jsou mé úvahy přehnané a dělám problémy tam, kde nejsou, nebo byste na mém místě jednaly a cítily stejně?
22.9.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Diagnóza mamánek. Dá se to léčit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Manželství s mamánkem jsem odpískala, když děti dospěly. Fakt jsem dělala, co jsem mohla. Lituju v životě jenom jediného: že jsem to neudělalal dřív. Škoda každého roku.
Šance by byla, kdyby to pánovi samotnému vadilo, jen by se nějakou dobu odhodlával k řešení. Pokud ale on je přesvědčen , že chyba je jen v tobě, je mi líto. Jediné, co chtějí změnit, jsi ty, to nemůže fungovat.
.jpg)
evropka: 
ano nech hlavně rychle
UTEČ
Inu já bych o pána s maminkou taky neměla zájem. Ale jejich vztah bych si, být tebou (a taky sebou a kteroukoliv jinou ženou) velmi dobře prohlédla. Ono totiž leckteré z nás může více či méně hrozit, že až se konečně to vytoužené (a čím déle toužené tím větší nebezpečí) děťátko narodí, tak ho zahrnem láskou tak přeohromnou, že se v ní utopí jako vosa v sirupu a do smrti smrťoucí nebude moct ven. Nějak tyhle maminky s diagnózou Věčná matka vzniknout musely.
No a nemyslela jsem tím, že jsi mladá, že v pozdějším věku by to šlo, nešlo, ale to už nebudu rozvádět.
.jpg)
šmankote "maminčino štěstí"
,tak jí ho v klidu nech..
ať se poddáš a nebo budeš bojovat o mámin vliv, stejně prohraješ, protože ON to změnit nechce
Takže nemá smysl ti radit, abyste se domluvili, chvíli to vydrží, případně se maminka urazí a ty budeš ta nejhorší, takže ten konec by tě stejně čekal.
Jistě, komu by se nelíbilo mít občas takový servis, ale opravdu jen občas.
Tohle si fakt budeš muset rozhodnout sama a nevěř tomu, že to nějak zvládneš, když se se stavem smíříš, tak silná opravdu nejsi, už jen proto, že sama víš, že ti to opečovávání vadí.
Jsi ještě mladá, abys do takového vztahu šla.
Ala:je fakt,že lidé jsou různí a hrůzní jak říká moje švagrová,ale co je moc,to je moc.Mám osipky,jen to tady čtu.Neumím si představit,že by mi tchýně krafala do života.
odejdi z tohoto , až byste měli dítě, tak to bude ještě horší. Trpěla bys v tomto vztahu , UTEČ 
Sama jsem se provdala za jedináčka, s mamánkovskými sklony. Ale mému muži bylo hned od počátku jasné, že za ním do jeho vesničky žádná nepůjde, jelikož by musela bydlet s tchýní generálem. A já jsem mu to narovinu řekla, že za ním bydlet nepůjdu. Odstěhoval se tedy, za mnou také na vesnici ale přes celý okres. Sice tam každou sobotu jezdil, a dodnes jezdí, ale to je daň za samostatnost. Podotýkám, že tchyně bydlela na vesnici v podstatě na malém ranči. Ale ty sklony k opečovávání byly dodnes. Naštěstí tchyně nikdy nebyla natolik akční, že by s námi chtěla na výlet, natožpak na dovolenou…. Ale kafrala do hodně věcí. jejich vztah je dodnes komplikovaný. Je to už hodně stará paní ale „páru“ má stále.
ad: Zuzilka - 22.9.2014 6:03 Mám v práci kolegyni, a to je taky případ… má jediné dítě, syna a dlouho mi bylo divné s kým si tak často telefonuje… Časem jsem zjistila, že s „chlapečkem“ Je mu 35, bydlí 300km daleko, má ženu a dvě děti. Ráno se vzbudí a už žhaví telefon, a hlásí co nového, volají si fakt tak někdy i 3-5x za pracovní dobu. Podotýkám, že on má práci, néé že by byl nezaměstnaný a neměl co dělat. A také ta kolegyně nadšeně vypráví jak si doma denně povídají přes skype (i s obrazem). Ale občas utrousí: „no ti tam měli binec“ když byla rodina jejího syna u moře, a neviděla se se synem a s vnoučaty přes skype, tak o tom stále mluvila, jak je to k nevydržení, že je nevidí… Jednou jsem se jí ptala, jestli to syna baví, že tak často telefonuje, a ona prý že. Baví nebaví, že ONA to potřebuje. A já na to, co na to snacha, že se syn vzbudí a telefonuje mamince… a prý že snacha nic… Takže drží hubu a krok. Tím jsem chtěla říci, že jsou různé případy…
.gif)
UTEČ!
rychenza:to nemyslíš vážně že ne?
A bude hur 
, nezmeni se.
Mam zname, on je mamanek jak z reklamy, a tem nepomohlo ani kdyz se maminka nakonec vdala a odstehovala na druhy konec republiky. On klidne zapl Skype a nechal ho bezet, aby maminka "vedela". 
.JPG){kind=avatar}
Kdyby po tříměsíční známosti dával můj přítel přednost kávě s maminkou před sexem se mnou, čtvrtý měsíc už by nebyl mým přítelem. Nechala bych ho v péči matinky, i kdyby moje biologické hodiny bily jako zvony při požáru v době před rozšířením sirény. 
.jpg)
Moje mamka říká, ze je to jako alkoholismus ....je to maminka bez koníčka tak holt ma tohle 
