Mám dítě a chybí mi mateřské pudy
.jpg)
Možná že mne některé z vás odsoudí nebo nepochopí. Ale já se naléhavě potřebuji někomu svěřit s tím, co cítím, prožívám a co mne opravdu moc trápí. Bojím se to říct komukoli ve svém okolí, mám strach z odsouzení.
Jde o to, že jsem špatná matka. Vdávala jsem se ve 23 letech, brzy se nám podařilo zařídit byt, v sedmadvaceti jsem otěhotněla a na dítě jsme se s manželem moc těšili. Narodila se nám krásná, zdravá holčička, teď je jí půl roku. A já si stále víc uvědomuji, že je pro mne spíš přítěží než radostí. Samozřejmě že ji moc miluji, starám se o ni, mazlím se s ní, ale dělám to nějak automaticky, jakoby z povinnosti.
Ani v porodnici jsem necítila žádný nával třeskutého štěstí, jak to popisují jiné maminky. Dívala jsem se na ten uzlíček a nějak mi nedocházelo, že je můj. Začala jsem kojit a doufala, že se to změní. Doktorka mi řekla, že podobné pocity má po porodu více žen, že se to za pár dnů poddá.
V mém případě bohužel ne. Svou dceru vnímám jako vetřelce, jako někoho, kdo mi zasáhl do života a obrátil jej vzhůru nohama. V noci se pořádně nevyspím, ve dne ustavičně vyžaduje mou pozornost. Manžel je od rána do večera v práci a já jsem s malou vlastně stále sama. Procházky mě nebaví a už vůbec nestojím o společnost dalších maminek na mateřské. Plínek a dudlíků mám dost, chci si povídat i o něčem jiném než jen o papání a čurání.
Nejhorší je, že i manžel se změnil. Je do malé úplně zamilovaný, a i když na ni nemá tolik času, kolik by chtěl, věnuje se jí, jak nejvíc může. Když je doma a ona je vzhůru, pořád si s ní hraje, povídá, brouká jí a zpívá. Já jsem nějak na vedlejší koleji. Když večer přijde, první, co ho zajímá, je malá, co celý den dělala, jestli byla hodná.
Než se narodila, kamarádky mne upozorňovaly, abych si dala pozor a nezanedbávala potom manžela. Některé matky se prý příliš upnou na dítě a muž je pro ně najednou nepodstatný. U nás je to přesně naopak.
Chybí mi kontakt s mou profesí; pracovala jsem jako realitní makléřka a moc mě to bavilo. Chybějí mi lidi kolem, takový ten cvrkot. Když jsem manželovi navrhla, že půjdu pracovat alespoň na půl úvazku a k malé si najdu chůvu, rezolutně to odmítl. Zastává názor, že nejméně do dvou let věku je matka pro dítě nenahraditelná.
A já mám pocit, že se každou chvíli zblázním. Ten ubíjející stereotyp v domácnosti a kolem mimina mě ničí. Abyste mne dobře pochopili – jsem na svou dcerku hodná, nedávám jí najevo nervozitu, ale dělám to všechno, jako bych byla stroj. Pořád nějak necítím to mateřské naplnění, o kterém čtu a slyším ze všech stran. Už jsem přemýšlela o tom, že půjdu někam do poradny, ale nevím, jako blázen si nepřipadám. Jen asi nejsem pro mateřství ten správný typ. Bohužel, poznala jsem to, až když bylo pozdě. V těhotenství jsem se na miminko opravdu těšila. Sama v sobě se nevyznám, nechápu, co se se mnou děje.
13.11.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám dítě a chybí mi mateřské pudy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: ještě k tomu znakování - snacha to vnuka učila, a měla i jiné metody, bezplenkovku, montesory, a nevím co ještě. Zkraje jsem na to koukala trochu nedůvěřivě, ale teď malýmu budou 3 a je to úžasně pohodové dítě, tak na tom asi něco bude.
Bellana: no, když jsi nás na to navedla, tak jsem se podívala na starší články, a ten předvčerejší o tchýni vyšel 25.1.2006. Tak to už se Nikolka asi na ten nočník naučila
Ale je fakt, že sem chodím ráda, a ať magazín funguje radši aspoň nějak, než vůbec.
.JPG){kind=avatar}
Esme: Nebuď tak přísná. Meryl kromě toho chodí do zaměstnání, je na všechno sama, web by ji nejspíš neuživil. I když jí čtenářky píší, musí to upravit do vydatelné podoby, a to zabere dost času. Stejně málokdy radíme konkrétní osobě, hlavně tu píšeme svoje zkušenosti a někomu jinému se mohou hodit. Třeba to, co píše tornado-lou o znakování mě zaujalo a až budu babička v očekávání, tak si o tom zjistím, co se dá a když mi to bude připadat rozumné, nenápadně to podstrčím budoucí matce mého budoucího vnoučete
.
A nemělas na ty palačinky jinou mouku než obvykle? Na té hrozně záleží, dlouho jsem se považovala za neschopnu utvořit požadovaný palačinkoidní útvar - než mi maminka prozradila že mám něchat těsto chvíli stát aby se mouka stihla "nasáknout" a pustila lepek... a že mám dávat kvalitní mouku (do té doby mi bylo fuk co tam vrazím, pokud to mělo aspoň zhruba pytlík jako mouka - a např. krupice mi přišla hooodně podobná). 
BTW - s tím opakováním článků je to fakt vopruz... A když jsem poslala článek k uveřejnění tak ani po několika slušných urgencích a dotazech na všechny strany byla pořád odpovědí velká tlustá NULA. 
Jestli to tu spíš někdo neudržuje jen kvůli příjmům z reklamy. 
Asi čas se poohlédnout po jiném čtení, nemám chuť tu návštěvami podporovat někoho kdo si z čtenářek dělá skot rohatý...
Radko, docela tě chápu, pro tebe je MD hodně velká změna. Mateřská láska se nedá naučit ani vnutit, u tebe možná přijde, až bude dcera mluvit a budeš mít parťačku. Pokud ani tehdy ne, žij tak, aby dcera nepocítila nedostatek lásky, moc bys jí ublížila. Za manželovo chování buď vděčná.
Zkus využít toho, že dítě ti nikam neuteče, vydrží v kočárku nebo šátku a běž mezi lidi. Asi bydlíš ve městě, tak zkus muzeum nebo nějakou přednášku, ať slyšíš jiné téma než děti. Nebo čítárnu v knihovně. Nevím jestli to píšu správně, myslím cokoliv, kde potkáš jiné lidi než maminky mimin.
tornado-lou: To ja teda radsi varim polivku, ta se tak snadno nespali. Teda taky se mi to parkrat stalo, ale preci jen ve vetsine polevek je celkem dost vody
Dneska jsem teda proti obvyklemu zvyku cetla nejdriv reakce
tornado-lou:
No, my palacinky delame tak, ze je dela manzel a naposledy neco jako livance prinesla sousedka, tak ti asi aktualne neporadim
Ale kdyz ti to bude stacit vecer, tak se ho zeptam 
Jinak k Radce: Radko, to bys nam teda mohla napsat, jak to dopadlo, jestli uz pujde mala do skoly a jestli uz treba nemate druhy
tornado-lou: holka, já ti nevím, mně se zase většinou nepovedou první 1-2, hrozně se trhají, a pak už to jde. Taky nevím proč.
Nesmažila jsi je na nějakém jiném tuku než jindy?
.gif)
tornado-lou: 
tak to se mi u palačinek ještě nestalo
...že ty si odbíhala k pc na šž a spílila je
možná sem se radši měla dál vykecávat. vaření skončilo katastrofou. z várky palačinek se skutečně nepovedla ani jedna. jsou jen víc nebo míň špatné. kuchyn je plná dýmu. jak je to kruci možný, když sem dělala všechn jako obvykle????? nechcete mě radši poradit jak děláte palačinky? jde o dotaz zcela reálný, autentický a aktuální
.JPG)
tornado-lou: nápodobně...tohle beru od redakce jako velkou trapnost...
aha. tak jo. našla sem ten starší článek. připadám si jako blbec a jdu radši vařit.
Já to měla naprosto opačně. Malé děti mě absolutně nezajímaly a vůbec jsem netušila, co chtějí. Děti jsem nikdy nechtěla. V 17ti letech jsem otěhotněla. Bylo to v roce 1985, tudíž nutnost jít před "interrupční komisi". Moje matka to odmítla. Prý kvůli ostudě a já, jako neplnoletá, jsem tam sama jít nemohla. Když se mi pak narodil krásný syn, který vypadal jako malý človíček, konečně se dostavily mateřské pudy. Možná je to tím, že jsem odmaturovala těhotná, hned šla do práce a brzo na mateřskou. Neprožila jsem období, kdy bych vydělávala jen na sebe a mohla si to dostatečně užít.
ještě teda Radce. maximálně bych využila toho, že takhle maličký dítě je snadno přenosný. uvážeš do šátku a bude tam spokojený jak želva dlouhou dobu. ty se dostaneš kamkoliv. jak už tu někdo psal - výstavy, galerie, ledaskde jsou babykina, dopolední představení, kde se počítá s přítomností dětí - takhle snadno přenositelná fáze už dlouho nevydrží, takže rychle
se starším dítětem, tak od 10měsícu je zase strašná zabava znakovat. naučíš ho pár znaků, ono ti bude "povídat" a ty si uvědomíš, jak STRAŠNĚ MOC už takhle malý ditě vnímá, kolik si pamatuje, jak moc věcí mu připadá důležitý. bude daleko interaktivnější a ty budeš mít pocit odezvy od něj, což ti taky dost pomůže.
Bellana: Týbrďo, to jsem netušila, že je tu taková recyklace
