Co všechno si v práci musíme nechat líbit?
.jpg)
Před třemi měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání a jsem v šoku. Kdybych měla kam, okamžitě dávám výpověď. Jenže v našem regionu se práce shání těžko a účty je potřeba platit. A tak se skřípěním zubů držím a snažím se to nějak zvládnout. Nejenom já, ale i mí kolegové. Zajímalo by mne, jaké pracovní podmínky jsou jinde, zda je to dnes všude tak, jako u nás.
Myslím, že ne, v minulé práci to špatné nebylo, jistě makat jsme museli a flákání se netolerovalo, ale cítili jsme se důstojně. Bohužel, firma razantně snižovala stavy, a tak jsem byla jedna z těch, kdo o práci přišli.
Ale zpět k mému současnému zaměstnání. Pracuju na pozici, kde je mou hlavní náplní telefonování. Není to žádné prodávání výrobků a nabízení všeho možného, jedná se o tak zvanou pasivní linku, kdy nám volají lidé, když potřebují vyřešit nějaký problém nebo poradit. Už to samo o sobě je poměrně náročné, telefony drnčí prakticky jeden za druhým, lidé jsou často nepříjemní, arogantní, křičí na nás, jako bychom to byli konkrétně my, kdo jejich problém způsobil.
K tomu jsme ještě vystaveni, dle mého soudu, až nepřiměřené kontrole od zaměstnavatele. Připadáme si jako otroci. Každé ráno se musíme zalogovat do systému, pokud tak učiníme pouhou minutu po stanovené době, platíme pokutu ve výši padesát korun za každou minutu. Mně se to naštěstí ještě nestalo, ale kolegům už ano a vzhledem k tomu, že plat tady není bůh ví jaký, jsou takové tři stovky měsíčně docela znát. Přitom na vině je kolikrát technická chyba, nebo dopravní zácpa apod. To ale zaměstnavatele nezajímá. Demagogicky říká, že si to každý má zařídit tak, aby byl na svém pracovním místě včas.
Kontrolováni přes systém jsme neustále. Máme přesně stanoveno, kolik času máme na přestávku na oběd (což je normální všude), ale dokonce i kolik času smíme v průběhu dne strávit na WC nebo odchodem do kuchyňky pro vodu. Jakmile to přetáhneme, opět jsou pokuty a navíc následující den hromadně rozesílané mejly se jmény všech hříšníků, kteří se provinili, byť povolený limit pauz přetáhli jen o minutu a půl.
Nepomáhá žádné vysvětlení. Třeba s tím záchodem. Hlavně my ženy jsme na tom bity. Každá z nás řeší jednou do měsíce periodu a potřebuje si odskočit častěji. Navíc je nás tady opravdu hodně, ale kabinky jsou tady jen tři. Kolikrát se stane, že člověk celou povolenou přestávku prostojí ve frontě. Přitom to jinak zařídit nejde, nedá se vystihnout chvíle, kdy na WC nikdo není.
Šéf naší směny s námi jedná jako s póvlem, jako s méněcennými lidmi. Namátkou analyzuje naše hovory se zákazníky a pak si nás zve na kobereček, kde doslova řve a výjimkou nejsou ani nadávky do slepic a debilů.
Je to hrozné. Nikde a u nikoho nemáme zastání, jakmile bychom si stěžovali, šikana by se ještě zhoršila. I to jsme tady už zažili. A tak držíme hubu a krok a skoro všichni si zároveň hledáme jinou práci. Je tady opravdu velká fluktuace, málokdo tu vydrží déle než půl roku. Akorát jedna paní tady je už tři roky, což obdivuju, jak to může tak dlouho zvládat. Ale asi nemá zbytí, má dva roky do důchodu tak si říká, že už to tady vydrží.
Když o tom s někým odjinud mluvím, tak málokdy narazím na pochopení. Sice každý většinou řekne, že něco takového by nesnesl, ale zároveň dodá, že všude je něco a ať si nestěžuju a jsem ráda, že práci mám.
Jak to máte ve svém zaměstnání vy? Cítíte se v něm důstojně, nebo taky skřípete zuby a modlíte se, abyste měli možnost tam odtud co nejdříve odejít?
13.8.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co všechno si v práci musíme nechat líbit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
monia: to já vím, ale ty zase dobře víš jak to myslím.....
sharon: Do práce se nechodí kecat, ale makat. 
monia: tohle určitě ne, ale žádná tzv.svoboda slova v práci dnes neexistuje....
sharon: Ono je to vše o lidech. Moje první místo bylo v Praze a problémy mi kvůli tomu dělali. Na jiném oddělení to třeba neřešili, nevím. dnes už je to jedno, ale jsem ráda, že toto už se dnes neděje.
Stanik: se bojím že už pomalu dojela......
no ze callcentra a provoz obecne je buzerace na entou se vi obecne, ne?
tohle bych nedavala intenzivne se pidila jinde.
Protoze kdyby tohle nekdo delal mne, skoncim do pul roka v Bohnicich, nebo podobnem zarizeni, nebo v dlouhodobe pracovni neschopnosti. Ono praci si clovek chce udrzet, ale nesmi to byt na ukor pschyckyeho ani fyzickeho zdravi. To je pak lepsi radis chvili nepracovat , nez se nechat uplne znicict. Od te doby, co se oddeleni personalni zmenila na oddeleni lidskych zrdoju, s ezamstenavatele k lidem chovaji jako k vecem. A dojede na to jednou cela spolecnost.
monia: já fakt ne, náš tehdy říďa mě cpal do KSČ a do další školy ....já se vymluvila na školou povinné děti a přesto jsem dostala místo vedoucí ( i když motám pravopis) pro někoho na vysvětlenou......
a byla jsem tam tak dlouho až firmu zprivatizovali hudebníci z Prahy kteří obchodu rozuměli asi jako já právu.....
sharon: Proč kamenovat? V podstatě máš pravdu a volit můžeš, koho chceš. Já zase nechtěla vstoupit po škole v prvním zaměstnání do SSM. A věř, že problémy jsem kvůli tomu měla. 
proč se dohadujete, všechno má svá pro a proti.......dnes se člověk nemůže divit ale už vůbec ničemu ani tomu že manžel pracoval v Ol , šéfa měl v Šumperku a účetní v Brně.....co je na to divnýho ?......
Zákoník práce by měl dodržovat každý zaměstnavatel ale každý "zákon" se dá přece obejít.......
jo, líp už bylo.......taky jsem do strany nevstoupila a nikdo mě za to nešikanoval , taky i dnes volím levici.....a třeba mě kamenujte...
Pampeliška: 
orinka: Myslíš? Ty tak dobře znáš mou práci?
Bellana: No, netroufám si soudit, ale Linda vznáší takové stížnosti teprve po 3 měsících, což mi přijde dost málo. Na druhou stranu chápu, že práce v call centru se nedá dělat dlouhodobě, to by člověk asi zmagořil. Ale pravidla se musejí dodržovat všude. U nás třeba bylo zavedeno, že na poradách či školeních nesmí nikomu zazvonit telefon, jinak dotyčný platí všem přítomným šampus. Nikdo se z toho nehrutil a všichni poctivě telefony vypínali anebo dávali do tichého režimu (holt skrblíci, no 
). A pikantní bylo, když se to na jedné výjezdní poradě, kde bylo snad 300 lidí, stalo samotnému řediteli. Ale byl to formát, to šampáňo všem zaplatil.
monia: jak můžeš srovnávat práci v terénu s prací na židli, ke které jsi v podstatě přikovaná? Máš fůru možností, jak wc vyřešit - cestou - a asi se nemusíš dovolovat. Srovnáváš hrušky s jabkama, promiň.
Monia: přesně to mě taky napadlo. Jak už říkal Švejk: disciplína, vy kluci pitomý musí bejt. Já si tedy nemůžu na práci stěžovat, ale ono když je hodně volnosti, tak toho ti neschopní a líní využívaj a ti disciplinovaní to za ně musej udělat, nebo to odskáčou. Šéfa nezajímá, kdo je jak dlouho v práci, ale jestli je práce hotová. A znám jednu slečnu, která si stěžovala na zacházení v minulé firmě, netrvalo dlouho a vůbec jsem se nedivila, že měla problémy. Nejdůležitější pro ni je, aby byla načančaná a práci ať za ni odře někdo jinej.
.JPG){kind=avatar}
monia: Máš pravdu, každá mince má dvě strany. Za takových podmínek do call centra kvalifikovaný člověk pracovat nepůjde, proto tam mohou pracovat jen ti, kteří jinou práci neseženou a jen tak dlouho, než najdou lepší.
