Stěhovaly byste se za prací? Řeším dilema.
.jpg)
Nevím, jestli mi dokážete poradit. Stojím, respektive i s manželem stojíme před rozhodnutím, které v podstatě nemá dobré řešení. Ať se rozhodneme tak nebo tak, vždycky bude něco špatně. Náš problém se jmenuje „stěhování za prací“.
Zkusím co nejstručněji a nejpřehledněji nastínit naši situaci.
Manželovi je 48, mně 39. Máme tři děti, nejstarší je na střední škole, mladší na základce na druhém stupni, letos bude končit a půjde na střední a nejmladšímu benjamínkovi je šest, chodí do první třídy. Bydlíme v severních Čechách, snad se na mne nebudete zlobit, když kvůli anonymitě nenapíšu přesné místo. Máme byt v osobním vlastnictví, nezatížený hypotékou, manžel ho dostal od svých rodičů, kteří se na stáří přestěhovali na chalupu.
A teď k věci. Přišla jsem před půl rokem o práci. V našich končinách nic výjimečného, je nás tady takových mraky. Zoufalci, docházející na ÚP a marně hledající nějaké nové zaměstnání. Brala bych cokoli, co mi umožňuje můj zdravotní stav – před lety jsem měla těžkou autonehodu a zůstaly mi následky. Nesmím se fyzicky přepínat, nedělá mi dobře dlouhodobé stání na místě. Několik let jsem pobírala invalidní důchod, ten už teď nemám.
Když jsem zůstala bez místa, nebylo to příjemné, ale řekli jsme si s manželem, že to nějak zvládneme. Manžel naštěstí práci má, pokud se to dnes dá říci, tak jistou. Má vybudovanou pozici, jeho práce je vysoce odborná. Bohužel, firmě se v poslední době příliš nedaří, tak byla nucena omezit mzdové prostředky, což jsme v naší situaci pocítili. Ale prý je to jen dočasné.
Nějakou finanční rezervu máme, ale ta se začíná pomalu ztenčovat. Já intenzivně hledám práci někde v okolí, ale bezvýsledně. A teď jsem od jedné bývalé kolegyně, která se před pár lety stěhovala do Prahy, dostala nabídku. Její manžel, který podniká, prý hledá spolehlivou administrativní sílu, která bude pečlivá, samostatná a zkušená. Zatím si žádný inzerát nepodal, hledá přes doporučení. A jeho žena si vzpomněla na mne, jsme vlastně kamarádky, i když se odstěhovala, stále jsme v kontaktu.
Tak jsem dostala nabídku na práci v Praze, což je od nás více než 100 kilometrů. Každodenní dojíždění tedy nepřichází v úvahu. Z domova bych musela velmi brzy ráno a vracela se až večer, v podstatě bych doma jen přespávala. Pracovní doba, kterou bych měla, je od devíti do šesti, úprava není možná. Na starosti bych měla i kontakt s klienty a tam je nutné respektovat otevírací dobu.
Takže je možnost najít si přes týden ubytování v Praze. A teď jsem konečně u jádra problému.
Za prvé: Neumím si představit, že přes týden nebudu vůbec doma, nedohlédnu na děti, starší jsou v pubertě a nejmladší prvňáček. Manžel pracuje většinou až do večera. Moji rodiče bydlí na Moravě, ti manželovi jsou už hodně staří, žijí na chalupě vzdálené 120 kilometrů. Platit někoho na hlídání nepřichází v úvahu, na to prostě nemáme. Jistě, starší by asi zvládly být sami, asi by se dokázali postarat i o nejmladšího, ale zatížit je tím každodenně, to mi nepřipadá vhodné.
Za druhé: I kdybychom to s těmi dětmi organizačně nějak zvládli, nevím, jestli by se ta práce vyplatila. Slíbený plat dělá 20 000 hrubého, což je dejme tomu kolem 15 - 16 000 čistého. Za cesty bych měsíčně dala téměř 2 000 korun, k tomu měsíční jízdenka na pražskou MHD a k tomu ještě nějaké ubytování. Klasická ubytovna pro mne nepřichází v úvahu, co jsem slyšela, většinou jsou tam ukrajinští dělníci apod. Garsonka se v Praze pod deset tisíc pronajmout nedá, nějaké spolubydlení si představit neumím. Možná dočasně ano, ale já tady nepřemýšlím o práci na pár týdnů, ale o stálém pracovním úvazku.
Abychom se stěhovali všichni, to rovněž není možné, manžel práci má.
A teď z toho máme zamotanou hlavu. Peníze potřebujeme, to je bez debat. U nás práce není, tohle je po půl roce v podstatě jediná nabídka, kterou jsem dostala, navíc ještě takhle přes známost. Je to šance vyrovnat rodinný rozpočet. Ovšem za jakou cenu? Že já jako matka v podstatě opustím rodinu, děti, z nichž minimálně to nejmladší mne hodně potřebuje?
Víte, já jsem založením spíš taková ta kvočna, co má ráda svoje kuřátka hezky u sebe. Představa, jak je pět dní v týdnu nevidím, je pro mne strašná. Jo, odjet na týden pryč, to bych zvládla v pohodě, ale dělat to takhle pravidelně, pořád, týden za týdnem, to opravdu nevím. Asi by se to podepsalo na celém našem rodinném životě.
Jenže realita je prostě taková, že práce není, nabídku mám a je jen na mně, jak se rozhodnu. Manžel by byl samozřejmě rád, kdybych zůstala doma, ale i on sám cítí, že tak, jak žijeme teď, myslím finančně, je to dlouhodobě neudržitelné.
Jak se mám, respektive, jak se máme rozhodnout? Stála některá z vás někdy před podobným problémem?
1.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhovaly byste se za prací? Řeším dilema.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mimochodem - i koupě bytu je v Praze docela adrenalin. Nepražák je odkázán jen na realitky a ty se tedy většinou moc nežinýrují.
Bellana - já ale napsala, že by museli doplácet hypotékou. Pokud je Kamila ze severní Moravy či severních Čech, tak prodej bytu tam bude stačit tak na 10-20 procent bytu v Praze. Podle toho, kde to je. Jedině, že by ten byt měli ve Špindlu :-D.
.JPG){kind=avatar}
TULI: Mezi Prahou a Ostravou je rozdíl mnohdy dokonce i ve stejné firmě a stejné profesi. Před deseti lety jsem pracovala ve firmě se třemi pobočkami, kde Pražáci měli o čtyřicet procent víc než Ostraváci a o dvacet procent víc než Brňáci. Je ale taky fakt, že v Ostravě jde levněji pořídit bydlení, protože odtud lidé prchají. Takže třeba sídlištní třípokojový byt pořídíš klidně i za milión, za což v Praze nebo Brně nepořídíš ani garsonku. Proto je pošetilá představa, že Kamila může být předvoj pro svoji rodinu a že po prodeji bytu v severních Čechách si pořídí byt v Praze. Leda tak jednopokojový v suterénu
.
A ještě jedna věc - ono to není jen o penězích. Když se sem přestěhuje, bude to i o izolaci. Nikoho tady nemá. Já jsem taky náplava. Přišla jsem sem mladá, studovala jsem tady, pracuju tady, manžel je rodilý Pražák, ale opravdu doma jsem tu začala být až po několika letech. A to jsem neměla děti, o nic mi nešlo, neobracela jsem každou korunu a nebyla jsem opuštěná.
Průměrná mzda nyní činí 20 944 koruny, takže dostaneš tisícovku pod průměrem ČR a asi osm tisíc pod Prahou. Uznávám, že Prahu zkreslují korporace a manažerské platy. Nicméně, být celý den uvázaná za podprůměrnou mzdu, kdy budeš utrácet za ubytování a cestování, to se taky můžeš ocitnou v mínusu. Čistá mzda je plus minus šestnáct. Devět dáš za pronájem bytu, jednou za týden domů (řekněme) jsou další dva tisíce minimálně, lítačka po Praze, pětistovka. Takže suma sumárum šest tisíc ti zbude a to nepočítám jídlo a podobně. Já bych do toho nešla. Resp šla bych do toho, pokud - byste se sem časem dokázali přestěhovat všichni a ty byla předvoj. Manžel by našel v Praze práci, děti školy, prodali byste byt u vás a koupili byste byt v Praze - stejně byste museli část doplatit hypotékou. Nebo to můžeš brát jako odrazový můstek k něčemu lepšímu. Ne, za těchto podmínek bych do toho nešla. Co vyděláš, utratíš a nebudeš s dětmi.
Michalap 1.10.2013 13:12 : to jako myslíš,že by domů jezdila těch 8 cest zadarmo?při jízdě autem to vyjde asi na ty 2 000 a za vlak nebo autobus to nebude jiné a v Praze by si musela ještě platit měsíční za 550
asi by neměla rozum kdyby to za tento plat vzala,víc by ji zůstalo kdyby brala jen těch 3410 korum živ.min. od sociálky,než by jí zbylo po odečtu všech nákladů z platu 15 000 čistého
TULI: no já v kanclu mám cca 14 tis čistého, což není kdoví co, ale jsem ráda 
KAMILO - taky bych do toho nesla ....
a ted blby dotaz ..... jake jsou vlastne ted v CESKU prumerne platy ??
myslim - prodavacka, kadernice, v kancelari , ridic MHD ... jsou fakt velke rozdily mezi Prahou a treba ZLINEM ???
treba mamka delala cely zivot a ma asi 8 000 kc duchodu ...
20 000 hrubého mi nepřipadá tak skvělý plat na to, abys kvůli tomu dělala nějaké složitosti.
No sice se to finančně nevyplatí, ale paní by při rozhodování měla zohlednit ještě jednu skutečnost. Když bude mít v životopise, že byla x let doma s dětma, tak už nikdy žádnou kvalifikovanou práci nedostane. Takže vzít nějakou administrativní práci je taková investice do budoucnosti, aby se udržela na tom trhu práce. Jo doba je zlá a chce si to vyhodnotit ze všech stran, nejen ten okamžitý finanční efekt ( který to mít nebude) a zároveň zátěž pro sebe a rodinu ( která by byla naopak velká).
Viv :o): a to ještě nemluvíme o ošacení, výdajích na kosmetiku, kadeřníka...aby těch peněz ještě nechybělo
To místo by muselo být za padesát tisíc čistého, aby stálo za úvahu. Opustit zázemí kvůli tak nízké částce, to bych se ani nehnula.
Nebude to stát za to. A neumím si představit situaci, až tam bude a teprve pak zjistí, co udělala za blbost
sevenofnine: když tam bude mít bydlení, tak neprojezdí 2000,-
nevidím problém, buď chceš, nebo ne, rodiče, kteří chodí na směny to mají ještě zapeklitější, ty bys se vracela ještě celkem v rozumnou hodinu
navíc kdo pracuje v praze a dojíždí na druhý konec, stráví ježděním možná víc času než někdo kdo dojíždí odjinud.. práci vem, může to být odrazový můstek k nějaké lepší
Vím, že je u vás nedostatek pracovních míst, ale když si sečteš všechna pro a proti, tak ti nutně musí vyjít, že práci nevezmeš. Není to tak horentní suma a ještě když odečteš všechny náklady s tím spojené, vyjde ti mizivá částka. A to bys doma nechala puberťáka a prvňáčka, o víkendech by sis rodiny vůbec neužila, protože bys prala, žehlila, uklízela a vařila. To ti přece nestojí za klid a pořádek v rodině.
.jpeg)
Ono dneska musí spousta lidí dojíždět, ale musí se to vyplatit. Přece nikdo nemůže předpokládat, že člověk bude jezdit za prací a nezbude mu skoro nic nebo ještě bude doplácet 
A být celý týden mimo domov, doma tři děti a vydělat v konečném důsledku pár tisíc je holý nesmysl.
