Vztah z rozumu. Jsem hyena?
.jpg)
Ocitla jsem se v celkem obtížné životní situaci mám teď šanci ji vyřešit. Jenže nevím, jestli do toho mám za těchto okolností jít. Možná mi v rozhodování pomohou vaše postřehy a názory.
Je mi šestapadesát let, od svých pětatřiceti jsem rozvedená a za celou dobu jsem žádný vážnější vztah neměla. Nejdřív mi bylo smutno, ale pak jsem si na život bez partnera zvykla a smířila se s tím, že to tak u mne zůstane už navždy. V podstatě sama jsem vychovala dvě děti, syna a dceru, oba už jsou samostatní a mají své rodiny.
Teď jsem už více než pět let tedy úplně sama. A čím víc se mi přičítají roky a blíží se důchodový věk, tím víc si začínám uvědomovat, jak je mi smutno a hlavně, jak budu finančně vše zvládat, až budu jen na penzi. Nějaké velké úspory nemám, v podstatě všechno, co jsem vydělala, jsem investovala do dětí, až teď, co jsem sama, si konečně vytvářím nějakou finanční rezervu. Ale moc to není, plat mám hluboce pod celostátním průměrem, navíc bydlím v nájemním bytě (svůj vlastní jsem si dovolit nemohla, neutáhla bych hypotéku), takže jen za bydlení dám měsíčně skoro dvě třetiny svého platu. A to jsem se poté, co se děti osamostatnily, přestěhovala do garsonky.
Zkrátka – moje situace není sice zoufalá, ale na nějaké vyskakování to rozhodně není a až budu sama v důchodu, nevím, jak budu všechno zvládat. Asi jsem vypočítavá, nevím, ale napadlo mne, že kdybych měla partnera, se kterým bychom hospodařili společně, vše by bylo hned veselejší. Nikdy jsem ani nemyslela na nějakou lásku, asi jsem po těch letech, co nikoho nemám, po téhle stránce nějak citově otupělá. Když jsem o partnerovi přemýšlela, vždycky to bylo jen v tom kontextu s materiálním zabezpečením.
No a teď k té konkrétní situaci. Na návštěvě, respektive na oslavě narozenin u jedné kolegyně, vlastně spíš kamarádky, jsem se seznámila s jejím strýcem. Nejdřív to bylo jen takové povídání, pak mě pozval na kávu a začali jsme společně trávit čím dál více času. Z jeho strany se asi jedná i určité citové vzplanutí, je ke mně velmi pozorný, nosí mi květiny, občas i nějaký drobný dárek (čokoládu a tak), já k němu cítím sympatie a je mi s ním hezky, ale nějaké poblouznění a rozbouřené hormony to skutečně nejsou.
On je o sedmnáct let starší než já, letos mu bylo třiasedmdesát. Je taky rozvedený, bezdětný, žije sám. Má krásný byt v centru města ve svém vlastnictví. Teď už je v důchodu, ale dříve pracoval jako advokát, takže zajištěný je velmi dobře. Už když to píšu cítím se hrozně. Čím dál víc přemýšlím, že by nebylo špatné se s tímhle pánem dát dohromady a časem spolu začít i žít a třeba se i vzít. V podstatě by mi to zajistilo mé vlastní stáří. Říkám si, že tím, že jsem o tolik mladší a ještě při síle, mu můžu posloužit, až bude potřebovat a jako „protihodnotu“ za to budu mít jistotu a zázemí.
Takhle když o tom přemýšlím čistě rozumově, mi to připadá jako ideální řešení. Výčitky mám ale z té absence hlubšího citu. Jak jsem psala, je mi s ním hezky, on je velmi kultivovaný, taková ta stará džentlmenská škola, i na svůj věk velmi dobře vypadá, nicméně zamilovaná do něj opravdu nejsem.
Pořád tedy přemýšlím, jestli je to z mé strany fér budovat s ním vztah v podstatě čistě ze zištných důvodů. Nikdy jsem nebyla materiálně založená, to až teď, pár let před důchodem mně dohnaly existenční obavy a strach ze stáří.
Zajímalo by mne, co si o téhle situaci myslíte a zda byste na mém místě měly na něco takové=ho žaludek. Připadám si totiž tak trochu jako hyena.
19.8.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vztah z rozumu. Jsem hyena?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Arna: 11:50....svatá pravda, to tvrdím taky...
Linda: 10:27....ale pisatelka se nechce starat , ona se se chce především zaopatřit na stáří eventuleně mít ještě i vdovský důchod....
Arna: a co ma teda delat, azz duchodu zaplati najem a nezbyde ji na jidlo? Hrde umrit hladem? To je prece kravina.
To stari si pochopitelne mas pojistit, ale to muzes udelat napriklad i tak, ze vychovas deti, ktery te budou mit rady. Pak jim to nebude pripadat divny.
.gif)
My jsme tři dcery a maminka je taky již léta sama a tak se snažíme jí dávat takové dárky, které by si sama nekoupila.
tornado-lou: orinka: Už vidím jak si Pavla říká dětem o příspěvek např. na novou pračku, ledničku, protože jí ta stará dosloužila. Nebo že by chtěla jít do divadla, ale lístek je drahý. A co tak dovolená?
Ty kecy že děti mají povinnosti vůči rodičům jsou někdy trapný!
Proto je rozumné se snažit si své stáří trošku pojistit a proč ne vztahem kde je vzájemná podpora vyrovnaná.
neriesim, ci ej smutne, ze sa deti nepostaraju o matku
ide skor o problem, ci sa Pavla chce posunut do blizsieho vztahu s napadnikom.
hovorte si co chcete, ale ked sa clvoek pretlka zivotom a pride k nemu niekto, kto mu ponukne "svetlejsiu" buducnost (mozno aj ziarivejsiu) tak sa vacsina zien nad tym zamysli a zacne zvazovat, ci do toho ist. ci ten clvoek za to stoji, ci si vie predstavit spolocny zivot.
nevidim na tom nic zle.... rozmyslat nad pohodlnejsim zivotom je predsa normalne. niekedy nase fantazie zajdu az do extremu a snivame, ake by to bolo v spolocnej domacnosti a s inym priezviskom 
preco nie? ked su si vzajomne sypmaticky, ked maju nieco spolocne, nevidim v tom problem. len treba pockat na vyjadrenia naapdnika, o co mu ide v takom veku sa totiz clovek velmi tazko prisposobuje a Pavla je pre neho vlastne mladica a vyhody vztahu velakrat nie su o velkom baliku penazi, ale spolocnosti, o opore, o traveni spolocneho casu...o tom, ze clovek nie je sam - co Pavla je uz velmi dlho...
drzim palce PAvla...nevytvaraj si fantazie o tom, ci z toho bude svadba, ci budes zit s nim....zacni budvoat vztah a potom uvidis, ci ma aj buducnost, nezalezi na tom, ci kratku alebo dlhu...a k tym chorobam, co tu mnohe spominaju...aj mlady clovek moze zostat odkazyn na pomoc druhych zo dna na den, nie je to len problem seniorov
Arna: a jsme u toho: rodiče uživí 6 dětí, ale 6 dětí neuživí rodiče.
Arna: me by zas fackovala hanba, kdybych zjistila, ze je na tom moje matka spatne a ja s tim nic nedelam. Proto snad lidi ziji ve spolecnstvich, v rodinach, proto aby si nejak pomahali. A kdo uz by mel pomahat spis nez deti rodicuma rodice detem???
Abrasia:
souhlasím, šla bych do toho, pán je vzdělaný, musí mu tedy být jasné, že už nějaké žhavé planutí a noční toulky po palouku tady nebudou, že se bude jednat o společenství založené na porozumění, oba vědí, že to bude o vzájemné pomocia zabezpečení , Pán je bezdětný, čili jim do toho nebudou kecat ,že paní jde po penězích. a navíc,někdy jsou děti rády, že starost o staré rodiče někdo za ně obstará
"on je velmi kultivovaný, taková ta stará džentlmenská škola" - tak v tomhle bych já osobně byla opatrná. Pokud je někdo moc "hodnej a slušnej" na veřejnosti, tak je to buď světlá výjimka nebo je to doma tyran a jenom se přetvařuje. Ale třeba je to ta výjimka...
Já bych tenhle nápad nikterak nezavrhovala, jen bych přistupovala k jeho realizaci s velkou dávkou opatrnosti, neb nikomu do hlavy nevidíme, ani Pavlinu pánovi. Nepouštěla bych vlastní byt (co takhle ho v případě nutnosti pronajmout na podnájemní smlouvu) a postupem času by se vidělo, jak se věci mají. Že člověk v tomhle věku už neplane spalující vášní je spíš ku prospěchu věci a že stáří není nemoc, která člověka může a nemusí nečekaně přepadnout je nabíledni, Pavla dělá dobře, že o dalších letech přemýšlí už teď. Může se v klidu rozhodnout, co vlastně chce a může dostat a ať už se rozhodne jakkoliv, může si začít na svém životě v důchodu zvolna pracovat. Je to určitě lepší, než žít ze dne na den stylem "vono to ňák dopadne". Hyenismus bych v tom neviděla, spíš by se v tom žádoucnějším případě mohlo jednat o rozumnou dohodu dvou lidí, kteří se rozhodli si na starší kolena zařídit příjemné společné stáří. Ne každému vyhovuje samota a v pozdějším věku může být i nebezpečná. Tak držím palce, Pavlo. Ať už tvé rozhodnutí bude jakékoliv, ať se ti daří.
Pentlička: Jenze ono to muze dopadnout i jinak...Pavla si mysli, ze by se mohla mit v budoucnu lepe, pokud by se s panem sestehovala ci si ho vzala a citi se jako hyena
. Moje teticka, kdyz ji bylo zhruba tolik co Pavle, mela maly duchod a zila si sice nijak skvele, ale jakz takz v malem byte, se seznamila s movitym, sarmantnim 72 letym panem. Obcas zasli na kaficko, kyticku donesl a asi po roce zacal licit moznou spolecnou budoucnost. Teticka mu obcas udela jeho oblibenou husicku a upece kolace a pan ji zase prilepsi financne. Teticka ale uz nemela nervy na nejake spolecne ziti a tak navrhla, ze ona obcas upece a navari pro pana a pan ji zase vezme nekam za kulturou. Chvili to tak fungovalo, ale asi po pul roce se k sarmantnimu panovi nastehovala jina pani. Takze tato vzajemna vypomoc skoncila. Za nejaky cas se teticka dala do reci s tou novou pani a jak rikala, jeste ze tehdy do toho nesla. Pani se k panovi nastehovala, opustila byt, ktery obyvala spolecne se synem a nema tedy kam jit. Sarmanti pan se ukazal jako hulvat a tyran a ona mu v podstate dela sluzku a kuchticku 
. Teticka rikala, zatimco pan dal jen kvete a zve pro zmenu na kaficko jine sarmanti damy, stara se mu tato pani o domacnost a o neho, nebo-li mu dela de facto posluhovacku 
Pentlička: Jenze ono to muze dopadnout i jinak...Pavla si mysli, ze by se mohla mit v budoucnu lepe, pokud by se s panem sestehovala ci si ho vzala a citi se jako hyena. Moje teticka, kdyz ji bylo zhruba tolik co Pavle, mela maly duchod a zila si sice nijak skvele, ale jakz takz v malem byte, se seznamila s movitym, sarmantnim 72 letym panem. Obcas zasli na kaficko, kyticku donesl a asi po roce zacal licit moznou spolecnou budoucnost. Teticka mu obcas udela jeho oblibenou husicku a upece kolace a pan ji zase prilepsi financne. Teticka ale uz nemela nervy na nejake spolecne ziti a tak navrhla, ze ona obcas upece a navari pro pana a pan ji zase vezme nekam za kulturou. Chvili to tak fungovalo, ale asi po pul roce se k sarmantnimu panovi nastehovala jina pani. Takze tato vzajemna vypomoc skoncila. Za nejaky cas se teticka dala do reci s tou novou pani a jak rikala, jeste ze tehdy do toho nesla. Pani se k panovi nastehovala, opustila byt, ktery obyvala spolecne se synem a nema tedy kam jit. Sarmanti pan se ukazal jako hulvat a tyran a ona mu v podstate dela sluzku a kuchticku . Teticka rikala, zatimco pan dal jen kvete a zve pro zmenu na kaficko jine sarmanti damy, stara se mu tato pani o domacnost a o neho, nebo-li mu dela de facto posluhovacku
orinka: Asi bych se hanbou propadla kdybych měla říct svým dětem: Jsem v důchodu a vy mi teď budete přispívat na to abych vystačila.
Ostatně, kolik mladých rodin dnes má tolik, aby každý měsíc finančně podporovali matku? Vím, povinnost ze zákona tu je, ale každý člověk co celý život pracoval by měl mít takový důchod, aby nebyl na hranici bídy. A pokud sama žena žije v garsonce, tak určitě nemá velké nároky na svou úroveň.
.jpg)
ale samo že to není k případu Pavly, ta taková není.
