Pouštíte děti samotné ven? Manžel to zakazuje.
Chtěla bych se zeptat ostatních žen, které mají děti na prvním stupni základní školy, zda je pouštějí samotné ven. S manželem totiž na toto téma vedeme velký spor a nedokážeme se dohodnout.
Máme devítiletou holčičku, bydlíme na jednom pražském sídlišti. Není to takovéto klasické sídliště, jaké si většinou lidi představují, stojí kousek stranou od toho „hlavního“ plného věžáků a obřích paneláků. Naše bezprostřední okolí tvoří několik třípatrových paneláků usazených v zeleni s velkým hřištěm a loukou. Máme to tady moc pěkné a udržované, většina lidí se o úpravu venkovního prostoru stará, takže je tu čisto a myslím, že i bezpečno. Ze všech domů je na hřiště a velký prostor k dětským hrám vidět a děti si zde od jara do podzimu hrají.
Letos jsem už plánovala pouštět naši dcerku také samotnou ven, aby si mohla hrát s ostatními dětmi. Chodí do třetí třídy, připadá mi to v pořádku. Ostatně, já jsem kdysi lítávala sama venku, ještě když jsem chodila do školky. Jenže u manžela jsem narazila.
On dcerku samotnou ven pouštět nechce, má o ni strach, neustále připomíná tragédii malé Aničky. Podle něj je to zbytečný hazard a naše dcera se musí smířit s tím, že než začne chodit ven sama, ještě si nějakou dobu počká. Vodíme ji do školy i ze školy, manžel s ní chodí ráno a já ji odpoledne vyzvedávám z družiny. I na kroužky ji doprovázím.
Manželova opatrnost mi připadá přehnaná. Samozřejmě, že i já mám o dcerku strach, ale kvůli tomu ji přece nemůžu držet doma pod zámkem. Teď začalo jaro, jakmile se udělá hezčí počasí, venku se to dětmi z okolních domů jen hemží, hrají na schovku, s míčem, na první pohled je poznat, že se tady utvořila prima dětská parta. Naše dcera sedí u okna a smutné se dívá, jak si ostatní hrají a chtěla by jít za nimi. Párkrát jsem šla s ní a sedla si na lavičku, ale připadala jsem si hloupě, hlídat venku devítileté dítě, jakoby by bylo batole.
Zajímalo by mne, jak to máte vyřešené vy ostatní, které máte děti v podobném věku. Pouštíte je samotné ven si hrát, nebo se o ně bojíte a radši je máte neustále pod dozorem? Chtěla bych manžela přesvědčit, aby dal dcerce víc volnosti a dopřál jí normální dětskou zábavu a pohyb venku s vrstevníky, vždyť to k jejímu věku patří.
19.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pouštíte děti samotné ven? Manžel to zakazuje.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Markýza: Není osel, jen má strach. Něco se vážně stane jen statisticky zanedbatelné menšině dětí, ale vysvětlujte jejich rodičům, že je to přiměřené riziko a rozumná daň za to, že ostatní děti jsou pak samostatnější a spokojenější. Když to jejich třeba už nežije.
Je potřeba najít rozumný kompromis, kdy budou mít rodiče pocit, že bezpečí dítěte je zajištěno a současně dítě bude mít volnost přiměřeně věku.
Ale pohodlnost rodičů by neměla držet dítě zavřené doma. Nakonec co brání tatínkovi, aby si šel na tu lavičku do parku sednout sám , četl si noviny a zpovzdálí dohlížel na dceru. A taky se může stát, že po pár takových dnech sám uzná, že dcera už je dostatečně velká, aby se mohla za domluvených podmínek na tom hřišti s kamarády pohybovat sama.
.gif)
Johanka74: No já nevim, s tím náruživým čtenářem 
starší syn čte od pěti plynule knihy, učebnice na další rok stihne projít do konce června (dostávají je většinou 28.6.) a ven na ulic má dovoleno od 5ti let - ale já vím, kde je a s kým je, on má hodinky a ví, kdy se hlásit 
.jpg)
no já nevím, ale co když v tom chování tatínka není jen starost o bezpečí dítěte, jsi si jistá tím, co se ráno děje doma před odchodem do školy??? Aby náhodou ten pedofilní úchyl nebyl až moc blízko.....
Jo, a minulý týden jsem se dozvěděla, že moje desetiletá a její devítiletá nejlepší kamarádka (obě čtvrťačky) ve škole místo na nepovinný předmět šly kamsi do parku a ještě ve škole učitelce zahlásily, že jdou k doktorovi. Obě jsou vzorné bezproblémové jedničkářky 
Takže se obávám, že devíti-desetileté děti si už dokáží najít možnost, jak být venku bez dozoru
Mitrola: a jako kdy ji tak z té klece pustit? Za chvilku bude holka v pubertě, to je vůbec hazard ji pustit ven, makotě, těch úchylů a ještě ke všemu se tam taky vyskytujou vrstevníci a co kdyby s ní někdo chtěl chodit? 
se vzpamatuj
Pedofilové a všelijací úchylové se vyskytovali vždycky, dnes se o tom ale více píše a mluví. Malou bych ven posílala, je o moc ošizená,když musí sedět doma. Trvala bych ale na tom,aby byla vždy ve skupině dětí,nikdy ne sama. A třeba se co hodinu hlásit, že je v pořádku.
Mám holku ve čtvrtý, desetiletou. Sama chodí po Praze na kroužky, ale na hřiště ne. Tam vidím zvýšené riziko, že třeba při blbnutí sletí z prolejzačky, přeci jenom děti tam bývají kolikrát docela divoké... sama si z dětství pamatuji, jak jsem byla na prolejzačce a pak jsem se najednou probrala na písku... nebo jak jsme vedli domů krvácející kamarády... takže na hřiště jedině s kamarádkou, aby byly spolu aspoň dvě. Mobil nosí s sebou. Ovšem my hřiště u baráku nemáme, kdybych měla na hřiště výhled z okna a věděla, že je tam parta z okolí, kde se děti vzájemně znají a vědí, jak se kdo jmenuje a kde kdo bydlí, pustila bych i bez kamarádky.
holky pouštím samotné od 8 let věku..nevidím v tom nic strašného, musely být u baráku, abych na ně viděla....
teď je nejstaším hílkám 12,5 a 10 let a lítají už po celém městě spolu nebo s partou, nikdy samy nejsou..ty menší (6 a 3,5) jsou buď s nejstaršíma holkama na hřišti nebo se mnou..samotné si ještě netroufám...
jo a starší kluk chodil ven sám od první třídy a mladší jedště dřív - měl "hlídacího" bratra - a taky si dovedou poradit a mají spoustu kamarádů
čím dýl ji bude držet doma, tím rychleji začne utíkat. A tím snadněji se stane terčem a obětí....
nebude se umět vyznat 
manžel je osel
Syn (12) už si rozšiřuje rajón. Včera mi řekl, že byli s kluky kdesi za lesíkem, jsou tam staré bunkry, a tam viděli zabydlené bezdomovce. No nadšená z toho nejsem. Dostal bezpečnostní instrukce a doufám, že bude mít rozum.
Z manžela vypadlo, že dělali v tom věku a v těch místech věci, o kterých prý ani nechci slyšet
No asi má pravdu.
Syn začal chodit sám ven kolem 10 let. Dcera má 10 teď a aby chodila jen tak ven, podívat se, jestli náhodou nenajde někoho na hřišti, to ne. Když se domluví skupina dětí ze sousedství , vím, že tam jsou a že pak půjdou spolu domů, tak to ano, ale musí jít se všemi, ne tam zůstat sama. Přece jen si myslím, že terčem úchylů jsou spíš osamělé děti a nebo si skupina líp poradí.
Taky záleží , jestli je na dítě spoleh nebo jestli se dokáže někde zapomenout.
Chránit děti úplně nejde, musí se hlavně naučit chránit samy, předcházet nebezpečným situacím a nenechat se na nic nalákat, většina dětí to taky zvládne, ale to nepomůže těm, kteří takhle o dítě přišli.
Zkus se s manželem domluvit, jak chce on dceru učit samostatnosti. Zavírat pořád ji nejde a když ji za pár let najednou vypustíte, tak se nebudete stačit divit. Chtělo by to postupně ji učit zodpovědnosti. Jít s ní ven, ale ne s tím, že ji hlídáte, aby neměla pocit, že je pořád pod dozorem. Spíš se tvářit, že vás to baví, číst si venku na lavičce. A sledovat ji z povzdálí jak se chová.
Na tohle je ideální mladší sourozenec, se kterým se dá přirozeně sedět u pískoviště 
No a nebo pak starší, kterému je možno mladšího svěřit. Jedináčci to mají horší.
měli byste dceru učit samostatnosti a zodpovědnosti za sebe samu. Když ji budete stále vodit za ručičku, nikdy se to nenaučí a bude ustrašená a nesmělá, když bude muset. Zvykat od začátku pomalu...
Mám dvě děti, jezdí do školy autobusem (do městečka) od 1. třídy, domů taky. Zpočátku jsem se bála aby něco nevyvedly, jednou jim ujel autobus a šli pěšky...strach jako blázen. Ven je pouštím samotné - od 1. třídy na dohled, později když se domluvíme kam jdou a kdy přijdou -tak můžou... Trochu se bojím jak to bude fungovat až zatouží po diskotékách...v noci autobusy nejezdí a pěšky přes les se mi taky nelíbí... asi budu dělat taxíka...
Já se teda o děti dost bojím. Úchylák může být na každém kroku. Zatím mám teda kluky 5,5 a 15m, nevím jak budu soudit až jim bude devět. Řešila bych to tak, že bych si sedla ven na lavičku a třeby bych si četla, nebo luštila křížovky. Ono i když z okna uvidím, jak dcera nastupuje do auta s úchylákem asi nestačím zareagovat když budu stát doma u okna a takový ty domluvy aby s nikým nikam dítko nechodilo jsou určitě dobré ale jak by se asi dítě v opravdové situaci zachovalo? Nedávno to řešili v Sama doma. Na nějaké škole udělali test. Osmáci lákali děti z prvního stupně na bonbóny a podobně, víc jak 90% děti klidně šlo a to slyší na každém kroku i ve škole, že s nikým němají nikam chodit.
Ještě se vrátím ke smíšenému kolektivu.Co vím ze svého okolí,nikdo z dětí nemělo problém s partnery,pokud pěstovalo nějaký smíšený sport. Basket,kdy na turnaj jeli kluci i holky na jedno místo společně autobudem,tenis,kdy byli namíchaní v autech,floorbalisti s roztleskávačkama atd. Oťukávají se,holky si zvykají na narážky, kluci na to,že holky brečí a uráží se. Taky se neoslovují ty pi...a ču...,jak slyším na ulici,když jde studenstvo ze školy.
