Práce v pohřební službě. Zvládly byste ji?
.jpg)
Už hodně dlouhou dobu hledám práci. Marně. Je mi 55 a jsem snad začarovaná, nikde mne nechtějí. O tu minulou jsem přišla před dvěma lety, kdy firma, u které jsem roky pracovala, krachla. Od té doby jsem na pracáku. Naštěstí nás manžel uživí, už jsem jen sami dva, ale žádná sláva to není. A hlavně, je to taky nejistota, být závislí jenom na jednom příjmu, protože nikdy nevíme, co se může stát. Přijde nemoc, nebo výpověď a budeme oba nahraní. A to nezmiňuju fakt, že být doma mi opravdu nevyhovuje.
Z marného hledání práce už jsem se propadla skoro do deprese, kdo nezažil, asi jen těžko dokáže pochopit, čím takhle „nezaměstnatelný“ člověk prochází. Teď se mi naskytla možnost. Dostala jsem pracovní nabídku, takovým trošku rozsáhlejším kolečkem „od známého přes známé“.
Stručně řečeno – jedná se o práci v Pohřební službě. Konkrétní náplň je sjednávání pohřbů a veškerá organizace a administrativa s tím spojená. Tedy zajišťování převozu zesnulých, jednání s pozůstalými… Paní, která tam do teď pracovala, odchází do důchodu a majitel za ni hledá náhradu. Vysloveně má představu nějaké zralé, životem zkušené ženy, která by zvládla vše jak administrativně a organizačně, ale zároveň i „psychologicky“ při jednání s lidmi.
Z té administrativy obavy nemám, ale co mne děsí je ten kontakt s pozůstalými. A vlastně celkově celá ta práce, kdy se všechno točí jenom kolem umírání a smrti. Stokrát si můžu říkat, že je to vlastně přirozená součást života, ale mám obavu. Bojím se, abych to psychicky ustála, všechny ty plačící lidi, vydávat ze sebe maximum empatie a tak. Jsem dost cíťa.
Tak nevím. Je to konečně práce, čekám na ni už dva roky, asi bych se teď neměla vybírat. Přesto váhám. Mám se rozhodnout v průběhu dubna, od června bych pak mohla nastoupit.
Co myslíte? Vzaly byste takovou práci v mé situaci? Dokážete si představit, že byste ji zvládaly? Možná by mi pomohly i rady o těch, které dělají v nějakém náročnějším zaměstnání, třeba na onkologii apod., jak se dá zvládnout ten nápor a hlavně, jak se naučit nenosit si tu práci s sebou domů. Manžel na to kouká nedůvěřivě, obává se, aby mě to nějak nesemlelo.
27.3.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Práce v pohřební službě. Zvládly byste ji?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nevím, nevím. Moje známá, bylo jí něco přes třicet, tuto práci vzala. Každé sjednání pohřbu s pozůstalými probrečela a musela skončit ve zkušební době. Každý na to nemá. Když mi umřela maminka a sjednávala jsem pohřeb, říkala mi paní v Pohřební službě, že pohřby starých lidí jsou klidné, že se s tím už nějak počítá. Nejhorší a nejemotivnější jsou pohřby mladých motorkářů, kteří se roztřískají na silnici.
Linda: catcat: možná si nemůže vybírat, jenže kdybych přišla jako pozůstalá do pohřební služby a byla tam paní, která by byla roztřesenější než já a evidentně by jí to nesedělo, tak by mě to taky vadilo. Jak tu někdo psal, tu práci je třeba brát tak trochu jako poslání, a Hana musí zvážit, jestli na to má.
catcat: Ale tak zase bych nebyla až tak rezolutní- nemá právo si vybírat - pokud někdo předpokládá, že nějakou práci nezvládne ze zdravotních důvodů a k tomu patří i psychické, tak je lepší se do ní nepouštět než pak odejít až když si poškodí zdraví nebo se zhroutí.
To musí Hana posoudit sama, jestli je výrazaně citlivější než je obvyklé, ale právě v tom by jí mohl pomoct ten nezávazný týden, kdy může okamžitě říct, že na to by neměla.
.gif)
záleží na tobě jak to cítíš ty ale je to práce jako každá jiná , jsi v kanceláři a vyřizuješ a zařizuješ....mám dvě známé jedna je právě v té kanceláři a druhá je bývalá učitelka a při obřadech vede tu smuteční řeč.....
jsou i horší práce na psychiku ..třeba v hospicu , tam bych to nezvládla ani já kdysi jsem tam chtěla jít pracovat a manžel mě tam nepustil že bych to neustála - měl tehdy informace co a jak a to bych tedy vážně brala raději to krematorium.....
Jak už tady radili přede mnou: Rozhodně bych šla na týden "na plac" dívat se ,jak to tam běžně jde.Pokud nebudou chtít např. abyste umývala a oblékala mrtvé nebo takové něco,tak bych se asi nebránila a místo vzala.Co jsem byla zařizovat pohřeb,tak mi to připadalo,jako když jdu např. na úřad (jednání kdy,hudba,řečník...)nebo do nějaké vzorkovny - výběr rakve,ozdob,a tak.
souhlasím s ostatními -Hana nemá právo si vybírat. Kdyby nezvládala, odejít může vždycky. Když jsme zařizovali pohřeb pro maminku, byla jsem vděčná za klidné profesionální jednání. Byla jsem tehdy ještě v šoku, ale rozhodně jsme nedělali žádné scény, věcně jsme jednali. Rozhodně jsme nestáli o nějaký soucit nebo co...
Pokud se nejedná o někoho, kdo si vyloženě všechno hodně bere a psychicky to nezvládá, tak po čase je to asi běžná rutina. Nemyslím, že by se z něj měl stát cynik, ale jsou to obdobné situace pořád dokola, takže se dá naučit, jak na ně reagovat. Citlivě, ale nebrat si to osobně.
Je to potřebná práce, není to tak, že by člověk vydělával na neštěstí jiných, ale pomáhá jim v těžké chvíli a někdo to dělat musí.
.jpg)
myslím ,že hodně lidem svým přístupem(pozitivním )
pomůžete , poradíte co a jak (vím to taky jsme vyřizovali pohřeb)
uvařili nám kávu , nabídli vodu prostě se chovali moc mile .
Haninka: nechci nijak zlehčovat téma, ale mimoděk mi hlavou bleska věta doktora z filmu Vesničo má středisková, 
člověk alespoň uvidí "do čeho jde"
Linda: když jsem před pěti lety zařizovala tchyni pohřeb, (kdo jiný v jejich rodině, že) tak mě při jednání s paní v kanceláři pohřebního ústavu mimoděk blesklo hlavou, že to je v podstatě klidná práce, myslím, že od emocí se člověk po nějaké době oprostí.
anitech: to rozhodně, popravdě řečeno, přijde mi to jako klidná práce. Pokud paní umí jednat s lidmi a je organizačně schopná, nevidím v tom problém.
.jpg)
Doufam, ze muj nazor nevyzni moc zle - cynicky.....ale holka zlata, uprimne ty jsi dva roky bez prace a dovolis si vybirat???? Ja vim, tohle je specificke zamestnani, ale stejne podle me se k tomu stavis velice luxusne. Asi potrebujes aby manzela vyrazili abys pochopila, ze na takovyhle luxus (= vybirat si praci v dnesni dobe) holt nemas!
A jak zvladnout napor psychicky? Nejsou to tvoji pribuzni, nepredstavuj si svoje pocity coby kdyby = co kdyby to byla moje mama / tata/ dcera apod. Proste je to jen a pouze clovek! Ano respekt a uctu k pozustalym i zesnulemu, ale NEMYSLI. Mozna bys mohla pozadat o schuzku s predchudkyni a popovidat si s ni na toto tema, jak ona to resila sama v sobe. Mozna bys mohla pozadat byt pritomna nejakemu jejimu rozhovoru s pozustalymi (nez pujde do duchodu)...proste videt to v praxi a ne jenom si predstavovat. Jsem presvedcena ze tito zamestnanci resi budoucnost zemreleho (zni to blbe ale je to tak), co udelat dneska , zitra , pozitri. Vyresit papirovani misto pozustalych, kteri maji rozhodne jine myslenky nez prakticke. Pohrebni sluzba nepremysli nad tim jaky to byl clovek, jak a proc vcera zemrel. A tak to musis brat. Ty POMAHAS pozustalym v dobe, kdy nejsou shopni zaridit praktickou cast sami, lidem kteri pomoc potrebuji.
.jpeg)
Verera - 27.3.2015 9:00 koukám, že se opakuji
Možná už to někdo psal, ale jsi doma, jdi na zkušenou. Prostě bych paní poprosila, abych s ní mohla týden chodit do práce. Musíš počítat s tím, že ti to nikdo nezaplatí, ale ber to jako školení. Sama uvidíš, co se tam děje a jestli jsi schopná to zvládnout.
Hodně
Haninka: vsadím se, že při této práci bude daleko víc v bezpečí než kdyby pracovala na úřadě přáce nebo u sociálních dávek
