Stěhovaly byste se za prací? Řeším dilema.
.jpg)
Nevím, jestli mi dokážete poradit. Stojím, respektive i s manželem stojíme před rozhodnutím, které v podstatě nemá dobré řešení. Ať se rozhodneme tak nebo tak, vždycky bude něco špatně. Náš problém se jmenuje „stěhování za prací“.
Zkusím co nejstručněji a nejpřehledněji nastínit naši situaci.
Manželovi je 48, mně 39. Máme tři děti, nejstarší je na střední škole, mladší na základce na druhém stupni, letos bude končit a půjde na střední a nejmladšímu benjamínkovi je šest, chodí do první třídy. Bydlíme v severních Čechách, snad se na mne nebudete zlobit, když kvůli anonymitě nenapíšu přesné místo. Máme byt v osobním vlastnictví, nezatížený hypotékou, manžel ho dostal od svých rodičů, kteří se na stáří přestěhovali na chalupu.
A teď k věci. Přišla jsem před půl rokem o práci. V našich končinách nic výjimečného, je nás tady takových mraky. Zoufalci, docházející na ÚP a marně hledající nějaké nové zaměstnání. Brala bych cokoli, co mi umožňuje můj zdravotní stav – před lety jsem měla těžkou autonehodu a zůstaly mi následky. Nesmím se fyzicky přepínat, nedělá mi dobře dlouhodobé stání na místě. Několik let jsem pobírala invalidní důchod, ten už teď nemám.
Když jsem zůstala bez místa, nebylo to příjemné, ale řekli jsme si s manželem, že to nějak zvládneme. Manžel naštěstí práci má, pokud se to dnes dá říci, tak jistou. Má vybudovanou pozici, jeho práce je vysoce odborná. Bohužel, firmě se v poslední době příliš nedaří, tak byla nucena omezit mzdové prostředky, což jsme v naší situaci pocítili. Ale prý je to jen dočasné.
Nějakou finanční rezervu máme, ale ta se začíná pomalu ztenčovat. Já intenzivně hledám práci někde v okolí, ale bezvýsledně. A teď jsem od jedné bývalé kolegyně, která se před pár lety stěhovala do Prahy, dostala nabídku. Její manžel, který podniká, prý hledá spolehlivou administrativní sílu, která bude pečlivá, samostatná a zkušená. Zatím si žádný inzerát nepodal, hledá přes doporučení. A jeho žena si vzpomněla na mne, jsme vlastně kamarádky, i když se odstěhovala, stále jsme v kontaktu.
Tak jsem dostala nabídku na práci v Praze, což je od nás více než 100 kilometrů. Každodenní dojíždění tedy nepřichází v úvahu. Z domova bych musela velmi brzy ráno a vracela se až večer, v podstatě bych doma jen přespávala. Pracovní doba, kterou bych měla, je od devíti do šesti, úprava není možná. Na starosti bych měla i kontakt s klienty a tam je nutné respektovat otevírací dobu.
Takže je možnost najít si přes týden ubytování v Praze. A teď jsem konečně u jádra problému.
Za prvé: Neumím si představit, že přes týden nebudu vůbec doma, nedohlédnu na děti, starší jsou v pubertě a nejmladší prvňáček. Manžel pracuje většinou až do večera. Moji rodiče bydlí na Moravě, ti manželovi jsou už hodně staří, žijí na chalupě vzdálené 120 kilometrů. Platit někoho na hlídání nepřichází v úvahu, na to prostě nemáme. Jistě, starší by asi zvládly být sami, asi by se dokázali postarat i o nejmladšího, ale zatížit je tím každodenně, to mi nepřipadá vhodné.
Za druhé: I kdybychom to s těmi dětmi organizačně nějak zvládli, nevím, jestli by se ta práce vyplatila. Slíbený plat dělá 20 000 hrubého, což je dejme tomu kolem 15 - 16 000 čistého. Za cesty bych měsíčně dala téměř 2 000 korun, k tomu měsíční jízdenka na pražskou MHD a k tomu ještě nějaké ubytování. Klasická ubytovna pro mne nepřichází v úvahu, co jsem slyšela, většinou jsou tam ukrajinští dělníci apod. Garsonka se v Praze pod deset tisíc pronajmout nedá, nějaké spolubydlení si představit neumím. Možná dočasně ano, ale já tady nepřemýšlím o práci na pár týdnů, ale o stálém pracovním úvazku.
Abychom se stěhovali všichni, to rovněž není možné, manžel práci má.
A teď z toho máme zamotanou hlavu. Peníze potřebujeme, to je bez debat. U nás práce není, tohle je po půl roce v podstatě jediná nabídka, kterou jsem dostala, navíc ještě takhle přes známost. Je to šance vyrovnat rodinný rozpočet. Ovšem za jakou cenu? Že já jako matka v podstatě opustím rodinu, děti, z nichž minimálně to nejmladší mne hodně potřebuje?
Víte, já jsem založením spíš taková ta kvočna, co má ráda svoje kuřátka hezky u sebe. Představa, jak je pět dní v týdnu nevidím, je pro mne strašná. Jo, odjet na týden pryč, to bych zvládla v pohodě, ale dělat to takhle pravidelně, pořád, týden za týdnem, to opravdu nevím. Asi by se to podepsalo na celém našem rodinném životě.
Jenže realita je prostě taková, že práce není, nabídku mám a je jen na mně, jak se rozhodnu. Manžel by byl samozřejmě rád, kdybych zůstala doma, ale i on sám cítí, že tak, jak žijeme teď, myslím finančně, je to dlouhodobě neudržitelné.
Jak se mám, respektive, jak se máme rozhodnout? Stála některá z vás někdy před podobným problémem?
1.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhovaly byste se za prací? Řeším dilema.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nešla by som do toho.
To čo musíš dať prevyšuje to čo za to dostaneš.
20.000 hrubého je na Prahu podľa mňa málo.
Snažila by som sa nájsť niečo iné, pol roka nie je dlhá doba.
My sme sa za prácou sťahovali 450 km ale boli sme v úplne inej situácii. Ponuku dostal muž, takú že niekoľko násobne prevyšovala naše príjmy. Navyše to bola stabilná firma a on bol žiadaný odborník. Ja som mala tiež stabilnú dobre ohodnotenú prácu v mieste pôvodného bydliska a mali sme rezervu. Rok sme žili tak, že muž chodil na týždňovky a bolo to dosť únavné a ja sama doma s 5 ročnou dcérou + otehotnela som, rodina sa veľmi nezapájala. Bolo to niekedy o držku ale vedeli sme prečo to robíme. Po roku sme sa presťahovali celá rodina, neľutujem.
.JPG)
V této situaci bych to nedělala. Kdybys byla vysoce specializovaná a neměla možnost se uplatnit jinde, než právě v Praze, tak je to jasná volba. Jenže to už je u vás manžel a ten má práci doma.
Taky není jisté, jestli ta firma vydrží. Raději zkus ten pobyt doma využít k rekvalifikaci, dalšímu studiu, pak třeba najdeš taky práci v dojezdové vzdálenosti, taky děti odrostou.
Jiné by bylo, kdyby měl manžel kratší pracovní dobu, pak bys mohla uvažovat o pobytu v Praze přes týden (jenže by se ti to pomalu nezaplatilo při dvaceti hrubého).
nevím, o jakou administrativní práci se jedná, ale nedala by se dělat z domu?? Hodně papírování se dá vyřešit i z domova a mohla by jsi jen 1x - 2x dojet do firmy práci předat.
.gif)
Pokud manžel práci má,je to velké plus,hledala bych něco ve svém okolí, do doby než něco najdeš,se musíte uskrovnit a omezit výdaje za nepodstané věci,ale dá se to zvládnout,pokud nemáte hypotéku.
20000 brutto je na živobytí v Praze sakra málo
Tak, jak jsou věci podány vpodstatě není co řešit. Nestěhovat,vyčkat a připravovat se na lepší dobu.
Možná jako bezdětná ano,ale takto určitě ne,a dnes nemá navíc nikdo záruku,ža ta práce bude trvalá
vytrhnout děti ze známého prostředí do nejistoty,a nového kolektivu není dobré řešení.
Řešila bych to prozatím ubytovnou pro sebe a na víkendy jezdila domů.ale jinak určitě ne
.gif)
Přidávám se k ostatním, nepřijde mi to jako závratné řešení vaší situace. Někdo hledá práci víc než rok. Zkus si udělat od pracáku nějaký rekvalifikační kurz nebo zmapuj, co ve vašem regionu chybí a zaměř se na to (něco jako ty ponožky). Bydlím kousek od Prahy a upřímně, není to tak růžové, jak se to zdá...
Já bych do toho nešla. Finanční efekt skoro žádný, a myslím, že by to vaší rodině víc vzalo než dalo. Nejen to nejmladší dítě, ale i puberťáci potřebujou dobré rodinné zázemí. Chápu, že peníze jsou třeba, vím z vlastní zkušenosti, že tři děti něco stojí, ale aspoň manžel práci má a snad i tobě se něco časem naskytne. Nebo, jak píše PEGG, zkus ještě tu invalidku.
.jpeg)
Taky to nevidím jako řešení vaší situace, spíš naopak. Když odečteš náklady, co ti zbude? Takhle se alespoň staráš o děti a domácnost, ale kdo to bude dělat pak? Bude to znamenat, že přijedeš v pátek večer domů, celý víkend budeš kmitat a v neděli večer zase pojedeš do práce. Kde bude nějaký rodinný život? Děti tě budou znát jen nervozní a utahanou, protože dlouhodobě se to nedá vydržet, zvláště pokud máš zdravotní potíže, tak tě to semele. Zkus znovu požádat o invalidní důchod, nic horšího než že ti ho nepřiznají se nestane a za zkoušku to stojí. Vám by pomohlo i kdyby byl jen částečný.
Hodně 
.gif)
jak to popisuješ - to podle mě není reálný. Máš docela malý dítě a platit přes týden ubytování 
Věřím, že být bez práce je nepříjemný, ale tohle asi není řešení.
Ta údajná práce v Praze se mi nezdá....Co kdyby se ukázalo,že je to nepříjemná rachota,z které každý po čase utekl.... Raději bych si našla nějaký úklid (či dva)nebo něco takového,taková místa snad jsou i u vás,ale zůstala bych doma.Na experimenty se změnou města i práce musí být člověk svobodný,nebo bez závazků,nebo jít na jistotu a hromadu peněz!!! To už se mi jeví víc reálné,si vymyslet nějaké podnikání doma,něco jako hlídání dětí nebo ruční práce,manžel např. baží po ručně pletených vlněných ponožkách,ovšem já na to nemám čas-ale někdo by si tím mohl přivydělávat.....
.gif)
Podle mě,to u vás fynanční situaci nevyřeší...napsala si to sama,když odečteš cestu,jízdný MHD a ubytování,zbyde ti možná míň než bys dostala od pracáku podporu
...další věc,kdyby jste se rozhodli pro bydlení v Praze: pokud bydlíte v místě s velkou nezaměstnanostní,byt by jste prodali za minimum a v Praze ho museli koupit za nejméně 10ti násobek tzn,zatížíte se hypotékou-pokud by vám jí vůbec dali...pořád mi z toho vychází jenom mínusy,takže za mě,bych tu práci s velkým díky odmítla,to musí přece tvoje kamarádka pochopit
...jo a ještě poslední věc,píšeš,že by tvoje prac.doba byla od 9-18hodin,takže i kdyby jste bydleli všichni v Praze,malýho benjamínka by si maximálně odvedla do školy a pak ho viděla až spícího večer,takže je to prašť jak uhoď....hlavně si myslím,že by jste si to měli vyřešit s manželem a většími dětmi,hodně štěstí při rozhodování
Nikam nejezdi, nestěhujte se. I v Praze můžeš přijít o místo. Stressem se ti tam může zhoršit zdravotní stav. Já bych měla radši vrabce v hrsti, a ty máš víc než to.
Souhlasim se Sallie, udelat to na zkousku. A pak se uvidi. Nepises o jaky podnik se jedna. Jedna se o prodejnu kde clovek musi byt fyzicky kazdy den? Pak by tahle varianta neprichazela v uvahu, ale pokud to neni obchod jako takovy, kde musis byt kazdy den slo by to i jinak. Hodne obchodu se ted provadi po internetu? Neslo by to treba udelat tak, ze bys klienty kontaktovala elektronicky a pak se s nekolika najednou sesla treba jednou za tyden nebo 14 dni, kdy bys do Prahy zajela na nekolik dni?
Drzim palce at to dobre dopadne, treba by manzel sehnal praci v Praze taky, kdyz ma mit min penez u podniku kde dela ted, tak by stalo za to se poohlidnout po necem pro oba.
