Co všechno si v práci musíme nechat líbit?
.jpg)
Před třemi měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání a jsem v šoku. Kdybych měla kam, okamžitě dávám výpověď. Jenže v našem regionu se práce shání těžko a účty je potřeba platit. A tak se skřípěním zubů držím a snažím se to nějak zvládnout. Nejenom já, ale i mí kolegové. Zajímalo by mne, jaké pracovní podmínky jsou jinde, zda je to dnes všude tak, jako u nás.
Myslím, že ne, v minulé práci to špatné nebylo, jistě makat jsme museli a flákání se netolerovalo, ale cítili jsme se důstojně. Bohužel, firma razantně snižovala stavy, a tak jsem byla jedna z těch, kdo o práci přišli.
Ale zpět k mému současnému zaměstnání. Pracuju na pozici, kde je mou hlavní náplní telefonování. Není to žádné prodávání výrobků a nabízení všeho možného, jedná se o tak zvanou pasivní linku, kdy nám volají lidé, když potřebují vyřešit nějaký problém nebo poradit. Už to samo o sobě je poměrně náročné, telefony drnčí prakticky jeden za druhým, lidé jsou často nepříjemní, arogantní, křičí na nás, jako bychom to byli konkrétně my, kdo jejich problém způsobil.
K tomu jsme ještě vystaveni, dle mého soudu, až nepřiměřené kontrole od zaměstnavatele. Připadáme si jako otroci. Každé ráno se musíme zalogovat do systému, pokud tak učiníme pouhou minutu po stanovené době, platíme pokutu ve výši padesát korun za každou minutu. Mně se to naštěstí ještě nestalo, ale kolegům už ano a vzhledem k tomu, že plat tady není bůh ví jaký, jsou takové tři stovky měsíčně docela znát. Přitom na vině je kolikrát technická chyba, nebo dopravní zácpa apod. To ale zaměstnavatele nezajímá. Demagogicky říká, že si to každý má zařídit tak, aby byl na svém pracovním místě včas.
Kontrolováni přes systém jsme neustále. Máme přesně stanoveno, kolik času máme na přestávku na oběd (což je normální všude), ale dokonce i kolik času smíme v průběhu dne strávit na WC nebo odchodem do kuchyňky pro vodu. Jakmile to přetáhneme, opět jsou pokuty a navíc následující den hromadně rozesílané mejly se jmény všech hříšníků, kteří se provinili, byť povolený limit pauz přetáhli jen o minutu a půl.
Nepomáhá žádné vysvětlení. Třeba s tím záchodem. Hlavně my ženy jsme na tom bity. Každá z nás řeší jednou do měsíce periodu a potřebuje si odskočit častěji. Navíc je nás tady opravdu hodně, ale kabinky jsou tady jen tři. Kolikrát se stane, že člověk celou povolenou přestávku prostojí ve frontě. Přitom to jinak zařídit nejde, nedá se vystihnout chvíle, kdy na WC nikdo není.
Šéf naší směny s námi jedná jako s póvlem, jako s méněcennými lidmi. Namátkou analyzuje naše hovory se zákazníky a pak si nás zve na kobereček, kde doslova řve a výjimkou nejsou ani nadávky do slepic a debilů.
Je to hrozné. Nikde a u nikoho nemáme zastání, jakmile bychom si stěžovali, šikana by se ještě zhoršila. I to jsme tady už zažili. A tak držíme hubu a krok a skoro všichni si zároveň hledáme jinou práci. Je tady opravdu velká fluktuace, málokdo tu vydrží déle než půl roku. Akorát jedna paní tady je už tři roky, což obdivuju, jak to může tak dlouho zvládat. Ale asi nemá zbytí, má dva roky do důchodu tak si říká, že už to tady vydrží.
Když o tom s někým odjinud mluvím, tak málokdy narazím na pochopení. Sice každý většinou řekne, že něco takového by nesnesl, ale zároveň dodá, že všude je něco a ať si nestěžuju a jsem ráda, že práci mám.
Jak to máte ve svém zaměstnání vy? Cítíte se v něm důstojně, nebo taky skřípete zuby a modlíte se, abyste měli možnost tam odtud co nejdříve odejít?
13.8.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co všechno si v práci musíme nechat líbit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Žádné zaměstnání nestojí za to obětovat mu své zdraví a posléze tedy život. Je to jasná šikana. Pokud nejste schopni podat stížnost hromadně, tak to buď snášej anebo odejdi. Ještě je možnost se psychicky zhroutit, nechat odvézt a udělat zaměstnavateli veřejný skandál. Případně to poslat do televize jako příklad současné zaměstnavatelské morálky. Když už odejít, tak za sebou pěkně uklidit.
Já bych tam tedy nebyla ani minutu. Když jsi našla tuhle práci, najdeš i jinou.
Já Ti tedy neřeknu, že "všude je něco", naopak, já bych v takové firmě udělala pořádný bugr. Mohl by mi někdo zkusit nadávat do slepic a debilů nebo mě nepustit na WC a nestačili by se divit. Nemám problém vyrukovat se zákoníkem práce a nemám problém si najít jinou práci (jsem ze Severní Moravy). Problém je, že spousta lidí si toto nechá líbit a takové firmy toho zneužívají a využívají. Nepíšeš kolik Ti je, zda máš rodinu apod. Pokud jsi svobodná tak vůbec nechápu co řešíš, seber se a běž, rozhodně jsou firmy kde je líp. I v regionech s velkou nezaměstnaností, jako je např. Severní Morava. Nikdy jsem neměla problém najít si tu práci, pohybuji se většinou v logistice. Můžu Ti říct, že jsem v jedné firmě zažila něco podobného. WC nebo příchody nám sice nikdo nehlídal, ale bylo to od nevidím, do nevidím (defakto zákaznický servis-náhradní díly), bylo nás na tu práci žalostně málo a neustále nám bylo vyhrožováno, že takových jako my je za branou dost, že nám nikde líp nebude. Takže po jedné takové diskuzi jsem vytasila výpověď a odešla těsně před koncem zkušební doby. Nikdy nezapomenu na to jak šéfovi spadla čelist, to bylo k nezaplacení . Do měsíce jsem si našla novou, výrazně lépe placenou práci, se skvělým kolektivem a adekvátní náplní. Přeji hodně štěstí 
To co popisuješ je dnes celkem běžné hlavně u nadnárodních a zahraničních společností. Pracovala jsem v takové práci 5 let tak vím o čem to je, přesně jak píšeš....měli jsme čipové karty a příchody či odchody do práce, nebo čas na svačinu se musel přes kartu hlásit, přetažení se trestalo.Nikoho nezajímaly důvody zpoždění či opomentí, prostě člověk musel fungovat jako přesný stroj. Např. zde neměli šanci pracovat kuřáci, byl tam zákaz kouření všude a každý musel přinést při nástupu potvrzení od lékaře že je nekuřák /odběr krve/ dále kdykoliv dle potřeby musel zůstat přesčas bez výmluv na to či ono, prostě zcela flexibilní. Pravda, kdo takto šlapal jako hodinky měl slušný plat. Někdo se s tím uměl vyrovnat, jiní to nezvládali a chtěli onu "lidskost" o které píšeš.
