Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nemám žádný zásadní a nijak závažný problém, spíš by mne docela zajímalo, jak je to u vás s konzumací vánočního cukroví. Letos totiž poprvé slavíme Vánoce s přítelem ve vlastním bytě a máme ohledně cukroví rozdílné názory.

S přítelem jsme se v létě sestěhovali do pronajatého bytu a začali spolu žít. Chodíme spolu od února. Naše společné bydlení si moc užíváme, je nám spolu fajn. Jak se začaly blížit Vánoce, chytla mě taková ta klasická předvánoční atmosféra a o prvním adventním víkendu jsem nazdobila byt a začala péct cukroví. Užívala jsem si to, moc mne to bavilo.

Vzpomínám si, že když jsem ještě byla doma, maminka napečené cukroví před námi schovávala, abychom neuždibovali. Vždycky jsme na něj měli obrovskou chuť, ale pokaždé jsme vydrželi až do Štědrého dne, kdy jsme ho konečně mohli začít „oficiálně“ konzumovat.

Proto mne přítel docela zaskočil, když se začal dožadovat tácku s cukrovím už teď. Proč prý s tím čekat, když už je to upečené. U nich doma se to tak prý běžně dělávalo, v podstatě se většina cukroví snědla už před Vánoci a na svátky jeho maminka uchovávala železnou zásobu, na kterou se skutečně sáhnout nesmělo.

Nijak mi to nevadí, spíš jsem ráda, že mu mé cukroví chutná, a jestli ho jí teď, nebo až na Štědrý den, nepovažuji za nic, z čeho bych se měla hroutit. Přesto mne tento jejich rodinný zvyk docela překvapil. Neznám žádnou jinou rodinu, ve které by to měli takto zavedené. Spíš naopak, některé ženy vánoční cukroví brání doslova vlastním tělem a nedovolí nikomu uzobnout ani drobeček.

Já to tedy neřeším, napečené cukroví jsem rozdělila na dvě části, tu jednu jsem mu „hodila v plen“ a tu druhou schovávám na svátky a pro návštěvy. Nevidím v tom problém.

Zajímalo by mne, zda je můj přítel v tomto ohledu naprostá výjimka. Jak je to s vánočním cukrovím u vás?