Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Jsem těhotná v pátém měsíci a začínám být pěkně vynervovaná ze svého manžela. Čekáme naše první dítě a on bere, dle mého, všechno až příliš vážně a z mého stavu dělá doslova kovbojku. Neustále mne sleduje, hlídá, komanduje a poučuje. Nic na něj neplatí, snad tisíckrát jsem mu řekla, ať mne proboha nechá žít.
Neznám žádnou jinou ženu, která by měla v tomto období podobné problémy se svým partnerem. Místo, abychom si to užívali a těšili se na miminko, žiju v každodenním stresu. Že je můj manžel trochu suchar, to jsem věděla i před tím, ale to, co předvádí teď, mi zcela vyrazilo dech.
Nejvíce mne komanduje v souvislosti s jídlem. Nastudoval si milióny všelijakých příruček a těhotenských knížek a má pocit, že je odborníkem na slovo vzatým. Nesnese, abych dala do úst cokoli sladkého, slaného, kořeněného. Když jsem chtěla při procházce zajít do KFC, podíval se na mne stylem, jako bych spáchala ten nejtěžší zločin.
Pořád dokola omílá, že když nejsem odpovědná já, musí se starat on, a že kdyby mne dostatečně nehlídal, kdoví, čím bych to dítě v mém břiše otrávila. Připadá mi jako blázen. Samozřejmě, že spolu nejsme celý den, chodíme do práce, takže když nejsem s ním, jím, na co mám chuť a co mi vyhovuje. Jistě, snažím se jíst hodně zdravě, ale přece není hřích dát si sem tam nějakou sladkost, nebo slané tyčinky, případně českou klasiku jako knedlo vepřo zelo nebo smažený řízek?
Když jsme navečer a o víkendech pohromadě, je to pro mne doslova peklo. Jakmile jdu do kuchyně, už ho mám za zadkem s ostřížím pohledem a připraveného mne mentorsky udolat k smrti. Jakmile se mu nezdá, co si chci vzít, spustí totiž tak neskutečně unavující přednášku, že mne okamžitě přejde chuť na cokoli.
Hádáme se kvůli tomu, kolikrát se vzteky úplně klepu. Když mu řeknu, jestli mu nevadí, že tím, jak mne buzeruje a nervuje, naše dítě ohrožuje mnohem víc než já půlkou tabulky čokolády, seřve mne, že kdybych se chovala zodpovědně, tak by se nemusel on tolik starat a hlídat mne.
Jsem nešťastná. Začínám si myslet, že jsem ve výběru partnera totálně selhala. Když si představím, co bude následovat, až se miminko narodí, jdou na mne mdloby.
Jak na něj? Jak ho přesvědčit, aby mne proboha nechal normálně žít a přestal mne tak strašně stresovat? Už jsem uvažovala i o tom, že se seberu a odstěhuju k rodičům. Ale tím bych asi ničemu nepomohla. Myslíte, že ho tohle šílenství přejde, nebo se to bude spíš ještě stupňovat?
29.4.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Johanka74: neberu......
.gif)
sharon: Neber to tak vážně 
Vdovskej a sirotčí a příště nějakýho normálního "muskýho".
Riki: no jen aby.....
sharon: vždyť by to nemusela vypít a vykouřit. 
Při troše štěstí by ho kleplo už přitom, jak to bude chystat.
mam-ča: ona jo, ale chudák ten plod....ten by vylezl s cígem v puse a přiopitej....
sharon: No sobě přece ! 
Měla by klid a vdovskej důchod...
Johanka74: komu bys tím panákem a cígem prospěla ?
Tohle kdyby mi řekl, tak těhotenství netěhotenství bych si uvařila škopek kafe, nalila panáka a zapálila cígo 
jeho by kleplo 
a měla bych klid na pojídání okurek s čokoládou 
Jinak mi připadá dle popisu, že za prvé nemá co jiného na práci a za druhé že se projevuje až násilně a to by nemuselo být dobré 
.jpg)
taky mi to přijde divný a zajímalo by mě jestli se takhle nějak projevoval už dřív. Já mam děsně ráda jídlo a jak bymi někdo říkal co smim a co ne, bylo by zle
Při prvním těhu jsem taky jedla denně tabulku čokolády a nic se nestalo a syn sladký nemusí
Při druhým jsem denně jedla zmrzlinu, až se mi smáli že se minarodí sněhulák
Bála bych se že pak až bude mimčo na světě, tak taky budu muset dělat vše podle manžela, příkrmy apod. ... radši si to ani nepředstavuju 
takže jak píší ostatní, utla bych to hned (teda doufám, nemam zkušenosti, ale věřím si že manipulovat bych se sebou nenechala)
No asi bych s úsměvem vyslechla přednášku o škodlivosti čokolády a při ní snědla celou tabulku. Pokud by teda nesáhl k násilí, což zatím nebylo, ale asi, že jsi vždycky ustoupila. Mně to totiž připadá jako začátek domácího tyrana. Chudák dítě.
Jen to KFC bych mu možná i věřila, Synek tam chytil kampylobacila či jak se ten prevít jmenuje a léčil se s tím dva měsíce. Infekce s nedostatečně tepelně opracovaného masa můžou dost vážně poškodit plod, takže tomu se raději vyhnout.
Ze mně by pán asi dostal infarkt. Polovinu prvního těhotenství jsem se živila pouze suchýma rohlíkama.
V druhém jsem zase denně snědla tabulku čokolády a zapíjela to pivem nebo colou, protože se mi ze všech jiných nápojů včetně vody dělalo zle a něco se pít musí. Děti to myslím nijak nepoznamenalo
ze "menstruaci na nej", se nemuzu prestat rehnit 
.jpg)
mam-ča: řízek budu bránit hlava nehlava
Anahir:
..."A jednou by na mě sáhl aby mi řízek vzal - do smrti by na to nezapomněl"
jéééžiš,takovýho bich nechala tejden o hladu a menstruaci na něj
Tak teď uvažuju nad tím, jestli to, co Sabina píše, nemá prvky domácího násilí. Omezování, psychické nátlaky a ponižování (zde, že je Sabina neschopná, nezodpovědná atd).
Ale opět je to to samé, KAŽDÝ SI K TOBĚ DOVOLÍ POUZE TO, CO DOVOLÍŠ TY JEMU. A je úplně jedno jestli je to manžel.
Pokud se neumíš bránit, budeš se to holt muset naučit. Protože před tímto debilem bude nutné zřejmě bránit i dítě, páč bude vyžadovat aby správně jedlo, spalo nebo rostlo
Na mou povahu, bych NIC nevysvětlovala. Pouze jednou a poté bych ho přežvykujíce řízek provokativně vytáčela do bezvědomí. A jednou by na mě sáhl aby mi řízek vzal - do smrti by na to nezapomněl
