Prodám kompost. Zn.: Do polévky
„Na kompost?“ zavolala na mě sousedka, když mě včera viděla kráčet po zahradě s plným kbelíkem plevelu. „Do kuchyně!“ zavrtěla jsem hlavou a k jejímu úžasu tam opravdu odešla.
Když jsem před lety přesídlila na venkov, byla jsem na tom po finanční stránce opravdu bídně. Přemýšlím teď, jak nejvýstižněji definovat slovo bídně. Nemusela jsem se místo pravého kaviáru spokojovat s jeho náhražkou, ani jsem potupně nevyměnila čerstvý steak z mladého argentinského býka za mraženou flaksu z diskontních řetězců. Nemusela jsem se ani přeorientovat ze zvučných značek na nějaké anonymní. Neměla jsem totiž ani na ně. Když jsem spočítala příjmy a výdaje, mohla jsem si za celý týden koupit asi půlku chleba a trojúhelníček taveného sýra. Pokud byl prošlý a ve slevě. Naučila jsem se tedy vyžít z toho, co rostlo kolem mne.
A že toho bylo! S domečkem jsem koupila i zahradu, která jako zahrada vypadá asi po osmiletém tvrdém každodenním dření. Původně vypadala jako neprostupná malajská džungle. Přes křoví, větve, odpad, stromy a plevel velikosti vzrostlého muže se jí nedalo ani projít. Při shánění různých rad ohledně péče o nový příbytek jsem se dostala i k jakési prastaré knížce o vaření. Byla jistě určena pro nějakou spodní sociální vrstvu minulého či předminulého století, protože radila hospodyňkám, jak využít úplně, ale opravdu úplně všechno. Byla jsem z ní nadšená. Mýdlo z kostí jsem si nevařila, ale jinak jsem snad vyzkoušela každý recept. Z mojí domácnosti se stalo bezodpadové hospodářství vystačující si pouze z darů přírody.
Zjistila jsem, že to, co jsem do té doby považovala za plevel či odpad, se dá nejen zkonzumovat, ale je to i docela dobré (někdy) a zdravé. Vrhla jsem se do své džungle a začala si domů odnášet poklady. Vyráběla jsem pampeliškový med, sedmikráskový med, hluchavkový med, med bezový i dokonce z jakýchsi jehličnatých výhonků. Vyráběla jsem různé šťávy, likéry, sušila jsem bylinky. Obědvala jsem smaženou mrkvovou nať, večeřela obalovaný košťál, ze svízele přítuly jsem vyráběla vynikající špenát a pojídala saláty z listů či kořenů ostatních plevelů. Použila jsem každý list, každý stonek, každý košťál. Využila jsem i slupky z brambor na čištění komína.
Dnes jsem na tom o kapánek lépe, a tak jsem se zase začala stravovat průmyslově, jako většina ostatních. Na záhonku před kuchyňskými okny mám jen čerstvé bylinky a v létě sbírám vlastní rajčata. Občas uvařím na podzim bezinkový likér. Když jsem však letos viděla záplavu pampelišek, zastesklo se mi po dávných časech. Popadla jsem hrnec a vyrobila si pampeliškový med. Čas od času, vždyť je to zdravé, říkala jsem si a uložila ho do sklepa. A co ty hluchavky, to je škoda vyhodit, říkala jsem si den poté, když jsem plela záhonky. Inu, vyrobila jsem si i ten hluchavkový. Jednou za čas, je to zdravé. Takové pěkné listy, šťavnaté, ty by byly do jarního salátu, prohrabovala jsem se v kbelíku, když jsem narazila na takový pěkný, zdravý svízel...
Využíváte dary přírody? Sušíte, zavařujete nebo vyrábíte léčivé masti?
3.5.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem snad mladá nebo blbá? Já přece vařit umím!
- Dnes vařím já. Ale co?
- Na plný úvazek v práci i u plotny?
Diskuse ke článku - Prodám kompost. Zn.: Do polévky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já dělám jen ty smažené kosmatice.
Med já nemusím ani včelí, ale ráda bych ochutnala ten ze smrkových výhonků.
Přidávám se k těm, kdo prosí o recept.
Almega: jojo, říkám si, kdyby přišla nouze, že alespoň budu vědět, kam sáhnout a co utrhnout...zatím je to z mé strany spíš rozmar (nikdy např. toho medu nesním tolik, co uvařím apod.)
Z nouze,když byly děti malé(byla tehdy mateřská jen do 3 let a ještě zdarma),jsem pěstovala na chalupě všechno a když došly peníze,tak jsem chodila koukat na mrkve,jestli by už nebyly aspoň trošku velké a odhrabovala brambory,jestli už nemají nové hlízy....Pro mě to byly na jednu stranu hezká a na druhou hrozná doba....Měli jsme též kosmatice,pampeliškové listy(se musí nechat vybělit),špenát(takovou jako lebedu,ze které se otrhávaly listy postupně) a pod.
Bohužel ne ale myslím, že by s tím dalo zacházet jako se špenátem nebo rukolou nebo prostě jako se zeleným i listy od čehokoli, třeba do pomazánkového másla nebo zakysané smetany..
Já dělám bezinkový med,likér z máty,suším bylinky na čaj, saláty z plevele jak říkájsou na jaře před Velikonocema a to mám od kamarádky...šklebila jsem se,ale pak jsem to doma dělala po svém a nikdy na to na jaře nezapomenu.
Pampelišky trhám jen mladé,aby neměly tu hořkost,kopřivy žahavky mladé,koupím špenát na trhu (otrhám a kořínky zasadím a oni zase rostou a rodí) ředkvičky mladé malé (na záhonku trhané) jdou celé,pochopitelně vše s mírou a taky hlávkový salát,aby hoši moc neviděli a slupli mi to,cibulku nasekám,osolím,opepřím a nálev (cukr+ocet+voda)
ten dělám jen jednou za rok.....pro očistu.patří k jaru.
Co neznám nedělám a nezkouším v tom našem špinavém ovzduší.
Pěkný článek. Dělám med ze smrkových výhonků, mateřídouškový likér, jitrocelový sirup a podobné specialitky . Mám ráda sedmikrásky do čaje či studených nápojů na ozbodu i jen tak zchroupat, výborná a chutná je kokoška pastuší tobolka, inu, brukvovité. Ráda bych se naučila zužitkovávat více natí ze zeleniny, chystala jsem se poprvé na špenát z bršlice, ale tady, kam jsem se přestěhovala, vůbec není (tedy jako plevel v zahradě, mimo jsem ještě nekoukala). Ale nemám to srdce nasadit si ji - abych se jí pak zbylyých x let nemusela zbavovat - ale přiznávám, že mě to napadlo .
alexandras- nezískala si recept na tu pomazánku?????
Na bylinkaření moc nejsem, ale od té doby , co manžel přinesl od kamaráda pomazánku z medvědího česneku, jsem změnila názor.Medvědí česnek roste všude, brzo na jaře, teď už je pomalu po něm, není tak ostrý jako klasický a má příjemnou bylinkovou příchuť.Určitě by se hodil i do salátů a polévek.
Orinka: Nemohla bys sem napsat ten recept na ten med z výhonků?
Naše babička používala odvar ze svízele jako podpůrný lék proti rakovině.
Tak od té doby sice svízel přítulu ze záhonů odstraňuju, ale už na ten lepkavej plevel nenadávám.
Každá rostlinka má v přírodě svoje místo i úkol. Jen ho znát a umět použít.
orinka: ještě by mě zajímalo jak vypadá svízel nemocný ?
wicky: u nás maj cukr za dvaadvacet, to se dá
sharon: chroupu to komplet, ono normálně to lepí, ale v puse se to nechytá ani syrový, teď jsem teda na rozpacích, jestli se to má nějak ohoblovat nebo ne
orinka: a což teprve ho pozřít...
sharon: eště je svízel syřišťový, ale znám ho jen podle názvu. Jinak na něj nadávám, když si musím obírat nohavice.
Nika1: příroda je mocná čarodějka, je kuchařka s názvem Plané rostliny v kuchyni od Dagmar Lánské a kdyby se podlení ani nevařilo, už jen to listování a čtení je hezké.