Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Připadám si jako blázen, jako když sama nevím, co vlastně chci. Konkrétně se jedná o vztah s muži. Je mi dvaatřicet, jsem svobodná a stále hledám toho pravého. Moje máma říká, že přebírám až přeberu a zůstanu sama. A že už snad jsem dost velká abych věděla, že Pan Ideál neexistuje a měla bych si sednout na zem.
Jenže já nevím, nepřipadám si nějak přehnaně náročná. Já prostě nechci nic, respektive nikoho jiného, než nějakého normálního, adekvátního chlapa. Zatím jsem však takového nepotkala. Napíšu vám stručný průřez mými známostmi a vztahy a moc bych vás chtěla poprosit o váš názor. Opravdu jsem blázen a přebírám a jednou na to doplatím?
Láska číslo jedna – čas malin nezralých
První láska proběhla po ukončení základní školy. Bylo to fajn, první doteky, první líbání, první milování. Po necelém roce šla má láska o dům dál, objevovat další nepoznané taje ženských duší a těl. Plakala jsem, cítila se zhrzená a podvedená, opuštěná. A zařekla jsem se, že pro příště se už nikdy nechci ocitnout v pozici té opuštěné, že to budu já, kdo tu definitivní tečku udělá.
Láska číslo dvě – nevybouřený alkoholik
Tady není potřeba se moc rozepisovat. Bylo mi sedmnáct a půl, on byl o osm let starší. Po krátkém období vzhlížení a zamilovanosti mi došlo, že u něj bude vždy na prvním místě parta dobrých kamarádů a hlavně dostatečná zásoba alkoholu. Udělala jsem mu pápá a do dalšího života šla s poučením, že jakmile narazím na někoho, kdo se radostně třese už při představě štamprlátka, prchnu okamžitě a střelhbitě.
Třetí láska – nuda s intošem
Skoro v devatenácti jsem se seznámila s vysokoškolským studentem dějin umění. Jeho zápal a vědomosti mi zpočátku velmi imponovaly. Líbilo se mi také, že byl něžný, pozorný, ohleduplný. Díval se na mne jako na svatý obrázek a já s ním prožila bouřlivé období vlastního kulturního rozmachu. Výstavy, galerie, hrady, zámky, zeptejte se mne na cokoli a já vám podám zasvěcený výklad. Po roce tohoto vztahu jsem se ale začala nudit. Byl hodný, nepil, nekouřil, hodně četl, ale zároveň dával až okázale najevo pohrdání vším, co zajímalo mne. Uvědomila jsem si, že se mne snaží převychovat k obrazu svému a tak jsem radši odplula někam, kde budu moci být především sama sebou.
Živočich
Po svém intelektuálním období, jehož jsem byla poněkud přesycena, se ve mně logicky vzedmula touha po nějakém pořádném samci. Po dvou letech jsem ho našla, byl první, před kterým se mi podlomila kolena. Chodili jsme spolu čtyři roky a já si myslela, že je to ten pravý. Něžný drsňák, vysoký skoro dva metry a v posteli naprosto nepřekonatelný. Po čtyřech letech jsem bohužel zjistila, že o svých mileneckých kvalitách přesvědčuje i jednu mou bývalou spolužačku. Následoval rychlý konec, potoky slz a kajícná vzpomínka na nudného intoše, který na mne koukal jako na obrázek a asi by mi v životě nezahnul.
Humorista
Několik dalších vztahů nestojí za řeč, až jsem potkala svého současného přítele. Chodíme spolu přes půl roku a já opět začínám brát zpátečku. A nevím, jestli je to dobře. Co mi na něm začíná vadit? Jeho nezřízený smysl pro humor. Jsme stejně staří, očekávala bych už trochu usedlejší chování a nějaké smysluplné plány do budoucna. Můj přítel je však velmi svobodomyslný, s ničím si hlavu neláme, řekla bych, že je nenapravitelný optimista. Snad nikdy jsem ho neviděla špatně naloženého, on je pořád pozitivně naladěný. Problém je v tom, že někdy až moc. On má totiž potřebu neustále vyrábět nějakou legraci, vymýšlí blbiny, vypráví vtipy… a vyžaduje spoluúčast. Prostě potřebuje parťáka a obdivovatele v jednom.
Jinak je milý, fajn, má dobrou práci, v tomto ohledu je zodpovědný, pracovitý. Až donedávna jsem se s ním cítila dobře, uvolněně. Poslední měsíc to už ale vnímám jinak, připadá mi, jakoby ze mne svou neustále pozitivní náladou a humorem vysával veškerou energii.
Je mi dvaatřicet, chtěla bych už mít dítě, roky mi utíkají. A já zase nevím, jestli ten, s kým momentálně jsem, je skutečně tím pravým partnerem pro život. Co si myslíte vy? Jsem opravdu přehnaně náročná? Co jste u svých partnerů byly ochotné skousnout?
5.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Verera: ježišmarjá by to se mnou seklo, kdyby se pořád někdo ptal v kolik a kdy a jak
V létě jedem s kamarády na chalupu. Kamarádka už má naplánováno kam a kde se pojedem podívat. Já jsem ještě ani nekoukla na mapu, kde ta chalupa je
Samosebou že se moc těším, už máme za sebou společnou dovču a klapalo to dobře, ale plánovat.... ne ne to mě ubíjí, raději improvizace
.gif)
ono asi taky záleží jak ti muži berou Šárku, jestli je náladová , nedokáže se určitejm věcem zasmát a je často jako puchejř...to je pak těžký... ve věku Šárky už mají mladí většinou rodiny s několika dětmi....
Jarča*: cha cha ..u nás je to naopak, vodnář jsem já a kozoroh je ten můj....a klape to ( jakž takž) třicátý osmý rok.....
je fakt že někteří tak dlouho vybírají až přeberou....
Jarča* - 5.6.2013 13:09 to já jsem si včera s hrůzou udědomila, že za tři týdny a kousek jsou tady Normálně jsem taky plánovač, ale to letošní počasí mi nějak léto nepřipomíná, takže jsem to nějak odsunula 
A to ještě hned v neděli 30. jedeme na dovolenou
Anahir: Taky potřebuju mít volnost v rozhodování, tvým tchánem by to asi ze mě seklo, protože jsme schopna i něco přesně naplánovat, ale polovině realizace to změním, protože je toho na mě už moc, jakmile se něco moc přesně drží plánu, začne mi to vadit a musím improvizovat, sama kolikrát nevím, co udělám v příští minutě a to si naopak dost užívám. Manžel už si zvykl, ale syn plánovač trpí , on mě zas deptá otázkami, co budu dělat zítra a v kolik hodin, copak já vím?
Pentlička: u intoše bych byla na pozoru, pokud se opravdu nezajímal o mínění Šárky a prosazoval jen svůj pohled na svět, své zájmy. To už vypadá na absenci tolerance a to by mi dost vadilo. Já bych zas prchala ze vztahu, kde partner by nerespektoval mé zájmy ať už by se mu mohly zdát jakkoli nesmyslné a přízemní.
PEGG - 5.6.2013 8:27
Pentlička: komici bývají dost často v soukromí celkem vážní, přemýšliví lidé.
Jinak k článku - v tomhle věku už bys Šárko mohla vědět, jaký typ muže ti vyhovuje, co považuješ za podstatné a nad čím mávneš rukou. Ne všechno se samozřejmě dá poznat hned, ale základní povahové rysy snad ano. Pomalu směřuješ k věkové hranici, která ti časem nabídne už jen rozvedené muže se závazky nebo dost výrazné samorosty. Tam je potom budování vztahu o poznání složitější.
ZuzkaN: tak nečekej a něco si naplánuj
.gif)
přebereš..humoristu bych brala...
.jpg)
Verera: tedy můj "rak" rozhodně neplánuje. Naopak netuším, co bude druhý den a už mě to přestává bavit, protože bych chtěla zbytek týdně využít jinak než čekáním na to, co se bude dít.... a něco si i naplánovat 
Jarča*: tyjo, mě by zas z plánování piclo
a ani to neumím.
Tchán byl taky plánovač a striktně se držel jakéhokoliv plánu. No na palici fakt. Jeli jsme s mužem vejletit a on se den před tím ptal kam pojedem - tak jsme řekli. A já jsem večer koukala do mapy a zalíbilo se mi něco jiného, muž souhlasil tak žádný problém. Tchán se při našem odchodu ještě přeptal na náš ,,plán" a málem ho trefil šlak, když jsme řekli že budeme dělat něco jiného. Byl doma, ale rozdejchat, že se, cituji ,,nedržíte plánu a pojedete z trasy" ho vykolejila na několik dní.
stejně tak jsem s ním jednou a naposled absolvovala jediný výlet a celou dobu byl jak puchejř, protože tu jsem zaskočila do obchůdku, tu se nám zalíbilo posedět na zahrádce u zmrzky.....se mohl zbláznit, protože to ,,nebylo v plánu a na trase"
Muž ten je zase akčňák, všechny problémy okamžitě řeší (občas i s horkou hlavou), ale zajde, oběhne, vyřídí a nemá stání dokud nemá vyjednáno, zařízeno, oběhnuto. Beran, no. A já Váha váhavá - taky na zabití.
No tak já bych taky nechtěla chlapa typu Vladimíra Menšíka, který si stále jen dělá srandu. Já jsem spíš vážný typ a tohle by mě nebetyčně otravovalo. Jenže já bych si s takovým ani nezačala. Mám pocit, že Šárka si moc nevybírala, brala, co se nabízelo a podle toho to taky dopadlo. Já bych brala třeba toho intoše, umění, hrady a zámky atd. mě baví moc. Ale ona se kvůli němu musela přemáhat.
Podle mě by Šárka měla opravdu pečlivě vybírat, aby jí chlap sedl. Samozřejmě, že nikdo není dokonalý, ale tyhle věci, co jí vadí, jsou dost zásadní, alespoň podle mě.
.JPG){kind=avatar}
Princové pro nás nejsou. Jen Kate se po mnoha letech dočkala, my ostatní musíme v nárocích slevit. Ale zase ne tak, aby člověk bral vše, co potká. Kdyby mi partner šel na nervy po půl roce, jak moc by mi šel na nervy po deseti letech? Dokud nejsou závazky, tak není důvod žít s někým, kdo mě rozčiluje. Ostatně už není žádné stigma zůstat svobodná a bezdětná, tak o co jde?
Verera: A to já si dost dobře představit dokážu. Fakt jsou takoví "humoristi", kteří těmi svými "vtipy" vždycky trefí to nejcitlivější místo (mají na to nos) nebo je dovádějí až do trapné krajnosti a nevědí, kdy dost. A pokud je člověk spíš introvertní typ (což bych Šárku podle toho doslova analytického rozboru vztahů docela i tipovala), tak ho neustálý proud energie, která kolem něj proudí, opravdu vysává a z neustálého veselí mu třeští hlava. To ale není potřeba řešit rovnou rozchodem. Pokud je partner přístupný a ochotný na vztahu nějak pracovat a Šárku respektovat, stačilo by říct "legraci mám ráda, ale někdy taky potřebuju dobít baterky v klidu a tichu".
Verera: taky už mám naplánované prázdniny téměř den po dni
