Jak bojovat s dětským vzdorem?
.jpg)
Máme tříletou holčičku a momentálně prožíváme období vzdoru. Nějak si s tím ale nevím rady a docela mi selhávají nervy. Netuším, jak se mám při jejích vzdorovitých záchvatech chovat.
Ona to totiž prožívá velice intenzivně. Neguje absolutně všechno. Nechce se oblékat, jíst, pít, chodit ven, spát… Kolem všeho jsou u nás příšerné scény, které končí tím, že jí dám na zadek a ona pláče. Mě to pak mrzí, ale nedokážu se ovládnout.
Dohadovat se s ní kvůli každé pitomině mě skutečně ničí. Začíná to hned ráno, kdy si odmítá obléknout, co jí připravím, pak to pokračuje u snídaně, nezřídka hodí jídlo i na zem a ječí u toho jako Viktorka, že to nechce. Dělá mi scény i v obchodě. Buď, že tam odmítá jít a pak řve celou dobu, co nakupuji, nebo si vzpomene, že chce čokoládu a běda, když ji okamžitě nedostane. Několikrát už jsem musela kvůli jejímu chování z obchodu odejít, protože to byla vážně ostuda, co vyváděla.
Stejně tak to vypadá u doktorky. Řve celou cestu, co tam jdeme, v čekárně se díky hračkám většinou zklidní, ale v ordinaci vyvádí tak, že je mnohdy nemožné ji vůbec vyšetřit.
Nemyslím, že bychom ji rozmazlovali. Snažím se být důsledná, ale přiznávám, že občas (poslední dobou spíš často) jí ustoupím, jen aby byl klid.
Je takové extrémní chování v tomhle věku normální? Moje máma tvrdí, že jsem byla to samé, že z toho malá vyroste. Jenže kdy? Trvá to asi půl roku a zatím to nevypadá, že by s tím chtěla skončit. Naopak, spíš to pořád stupňuje a zkouší, kam až může zajít. Manžel je z toho taky na nervy, vrátí se večer utahaný z práce a místo, aby měl klid, tak celý večer poslouchá jekot kvůli večeři, koupání, úklidu hraček, uspávání. Obviňuje mne, že je to způsobeno mojí špatnou výchovou, ale poradit, co dělat, aby se zklidnila, neumí.
Jsem opravdu vyčerpaná a nešťastná, připadám si jako matka neschopná. Jak se v tomhle věku chovaly vaše děti?
15.4.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak bojovat s dětským vzdorem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: No u nas to funguje, kdyz ji totiz placnu ( samozrejme ji nemlatim, nejsem nenormalni) tak se urazi a prestane vyvadet 
. A pak se mnou asi tak deset minut nemluvi 
.
Stanik: Bohuzel je to tak. Pripada mi to jako desne ujety zakon a pry na ochranu ditete 
. Na verejnosti dite byt jen placnout nesmis, jelikoz v horsim pripade muzes skoncit i ve vezeni a tak ti, kteri tyrani opravdu jsou si to podle vseho vynahrazuji doma za zavrenymi dvermi
.
plácání nám nepomohlo, zrušila jsem ho i nadoma. fungovalo mluvit mluvit a mluvit. což bylo vzhledem k mé mlčenlivosti peklo
monyk: pac kdyz je nemuzou placnout na verejsnosti, asi jim daj co proto doma.. no je videt, ze v kazdem state maji svou Džamilu 
Ota: Ziju v holandske, vlamske casti. A v dnesnim Holandsku uz to mas pomalu to same jako v Americe, taky tam ted plati heslo: Dite je kral.... Takze i tam si v dnesni dobe clovek musi davat pozor na ¨tyrani¨ vlastnich deti na verejnosti. Cele mi to pripada dost pokrytecke, na verejnosti muzu na sve dite roztomile sislat, ale co se pak deje v jednotlivych domacnostech 
. Kterysi politik se tu ted podivoval, ze na vzdory tomuto genialnimu zakonu pry v rodinach pribyva tyranych deti 
.jpg)
monyk: asi spíš ve Valonsku co ? Flámové jsou tvrdí protestatni a v Holandsku před 10 lety tohle nebylo tam jsme viděli běžně "sekec-mazec", proto usuzuju na ty Valony
Mam doma take 2,5 letou vzteklinu a jedine, co na ni zabira je bud naprosta ignorace, nebo obcas, kdyz uz pohar pretece ji lehce placnu po zadku. Na verejnosti je to dost problem, jelikoz tady v Belgii se deti nesmeji ¨tyrat¨ ci-li ani placat at uz po ruce nebo po zadku. Je to tu dost videt na vsech tech ¨netyranych¨fraccich, jez casto rodice posilaji zcela v klidu do nekterych mist, pripadne je oslovuji vyrazy prislusicimi do zvireci rise apod. Pri jedne scene jsem se v jednom obchode zapomnela a malou placla jednou po zadku... Vedle mne stojici padesatnice zacala okamzite informovat sveho obtloustleho manzilka, ze by bylo potreba na mne zavolat socialku . Od te doby se kontroluji a kdyz zacne na verejnosti radit, ¨laskyplne¨ji chytnu do naruci aby se nemohla hybat a cesky ji vylicim, co vsechno ji ceka, kdyz okamzite neprestane . Jo, kdyz uz nemam nervy se s ni dohadovat v obchode o cokoladku, tak ji necham to polozit do kosiku a pri vhodne chvili ji proste vyndam . A kdyz pak prijdeme k pokladne a ona hleda tu svou cokoladku, ktera tam neni, tak ji rikam, ze zmizela, jelikoz nebyla hodna. A pokud ji opravdu neco na mls chci koupit, tak to ostentativne polozim tak, aby videla, ze to tam zustane. Ted uz se v obchode snazi, aby byla hodna, aby ji ten pamlsek zase nezmizel
Připojuji se k přátelům vody. Jen jednou se moje dcera asi v 5 letech začala děsně vztekat a tlačit ze sebe jakýsi strašný záchvat. Lapla jsem ji oblečenou a strčila pod studenou sprchu. Přítomen byl i její, o rok mladší, bratr a nikdy to již nezkusil ani jeden ani druhý 
Linda: ..u mě to bude asi ta psychiatrie 
..
.jpg)
Salík: tvuj poslední odstavec tvrdí, ze mám doma hned 2 budoucí nositele Nobelovy ceny, ale je otázka jestli si její získání já vychutnám zavrená na psychiatrii, v protialkoholní lécebne a nebo ve vezení
No Martino, ten tvůj manžel je dobrej...kdyby se do výchovy víc zapojil, nebude TOBĚ špatnou výchovu vyčítat...takže, jakmile přijde "utahaný" z práce (ty z té tvojí, totiž z péče o malou, zřejmě utahaná nejsi 
..), ať sám dělá večeři, koupe, uspává...pak by ho ani nenapadlo si stěžovat ..
To jen tak na okraj..jinak s malou přeju pevné nervy, máma má pravdu, nakonec z toho vyroste..ale ono se to snadno říká, že..
Zkus si prostě nepřidělávat problémy..malá nechce jíst, OK, bude hlady...hází jídlo po zemi? OK, musí si to po sobě uklidit (i když uklidit si to sama je milionkrát jednodušší 
), nechce se oblíkat? OK nepůjde ven, do školky (je-li to jen trochu možné), ale ani k televizi, k hračkám..prostě bude sedět nahatá na posteli..zlobí při nákupu, OK tak choď sama (opět, je-li to možné..já nakupuju v době, kdy mám paní na hlídání (2Xdo týdne po třech hodinách, jiné hlídání nemám), ale nebude žádná dobrota (když jdou děti se mnou a nezlobí, dostanou nanuka apod..)..plácnutí přes zadek, jak vidíš, nic neřeší (i když osobně proti sem tam plácu nic nemám, jen při jiných příležitostech..)..
Snadno se to píše, že? Možná jen na uklidnění: spolužačtin tatínek, nám vždycky říkal: "to není drzost, to je jen inteligence"..a měl pravdu, děti, které se takhle silně prosazují, jsou většinou velice schopné a dál to v životě dotáhnou....na mě to jako útěcha docela funguje 
..
Tak vydrž, držím palce 
kareta: aby toho děti jednoho dne nevyužily...myslím té nabídky k útěku
já vyzkoušela všechno- po dobrým, ustoupit (nepomůže, dítě hledá další záminku), ...pak jsem střídala 3 účinné metody- ignorace a hluchota, napodobování (jsem dost střelená, abych začala v ochodě ječet a mlátit rukama do madel), povzbuzování (víc nahlas, kopej nožičkama, ruce, ruce!!! Taky jsem občas vyhrožovala sociálkou. I dnes. A když fakt neposlouchají, tak tvrdím, že uteču a nechám je s hodným tatínkem, který je bude krmit čokoládou a zabetonuje jim střeva
když byla dcera malá a začala hysterčit v obchodě (naštěstí ten obchod byl kámošův) tak jsem ji tam nechala válet se na zemi a k překvapení dcery i kamaráda jsem odešla ven,bez obecenstva ten řev neměl smysl a velice rychle toho nechala od té doby jsem měla klid,už ji nikdy nenapadlo se vztekat , měla strach že ji nechám kdekoli
Sheeni: orinka:
sice je chápu, ale stejně je vidět že jsou "pokladní" a "POKLADNÍ" ..
Prostě jsou tam lidi, který to berou jako práci a dokáží tam přežít a neštvat lidi a pak jsou tam lidi, který tam být nechtějí a umí to zatraceně dát najevo....
