Uklízečka. Terč pro všechny zamindrákované?
.jpg)
Chtěla bych si vám tady trochu postěžovat a hlavně se zeptat, jaký je váš postoj k lidem, kteří jsou na té nejnižší pracovní pozici. Já na ní totiž momentálně jsem a nějak to přestávám psychicky zvládat.
Krátce po padesátce jsem přišla o práci a hledala něco jiného. Bohužel, nedařilo se, což je v mé věkové kategorii dnes celkem normální. Nakonec jsem doslova ze známosti sehnala místo uklízečky v jedné firmě. Je to teda pár korun, ale lepší něco, než nic. Práce se nebojím, a byla jsem ráda, že nebudu jen dřepět doma, ale budu mít nějakou pracovní náplň.
Uklízím tedy v jedné firmě, která sídlí ve dvoupatrové vile. Mám na starosti komplet úklid včetně kuchyněk a dole ještě dílnu a sklad. Chodím tam od pondělí do pátku každé ráno od osmi do cca 12 hodin. Bohužel, uklízím za provozu, tedy v době, kdy tam všichni již jsou. Chtějí to tak, navrhovala jsem, že bych přišla brzy ráno nebo večer, až tam nikdo nebude, abych nerušila, ale o tohle řešení nemá vedení firmy zájem. Klíče nemám, musím přijít až tehdy, když tam někdo je.
Tak tam tedy lítám s hadrem, kýblem a vysavačem, zatímco zaměstnanci firmy spolu řeší pracovní záležitosti, vyřizují telefonáty apod. Zpočátku mi to bylo nepříjemné, ale pak jsem si zvykla a už to neřešila. I když mám sama středoškolské vzdělání a celý život jsem pracovala v kanceláři, za práci uklízečky jsem se nestydím a dělám ji opravdu poctivě a pečlivě.
Čím dál víc ale začínám trpět přehlíživým a arogantním chováním některých lidí z firmy. Jak jsem vypozorovala, každý druhý je odborníkem na to, jak má uklízečka pracovat a někteří si to pěkně vychutnávají. Když vejdu do kanceláře, pozdravím, usměju se, v některých mi na pozdrav ani neodpoví, v podstatě jsem pro ně něco jako vzduch. Myslím si o tom své, ale příjemné mi to opravdu není.
Od asi tří zaměstnanců však začínám pozorovat něco jako šikanu, i když ten výraz je dost nadnesený. Třeba jeden pán mi nikdy neumožní, abych mu utřela stůl. Pokaždé se ho ptám, vždycky řekne (hodně nepříjemným tónem), že ho utírat nechce a neuvolní mi na tu chvíli místo. A pak mě najednou doslova seřval, že má zezadu na monitoru prach a měla bych svou práci dělat pořádně. Když jsem se ohradila, že se ho každý den ptám, a když zůstane u stolu sedět, nemám jak se k monitoru dostat, tak na mě hulákal, ať se nevymlouvám. Bylo mi hrozně, a když teda milostivě vstal a koukal, jak mu ten stůl a monitor utírám, cítila jsem se hrozně poníženě.
A to není jediný případ. V jedné kanceláři sedí dvě ženy přibližně v mém věku a taky si mě pěkně vychutnávají. Jsou povýšené, doslova mě hypnotizují pohledy, jak uklízím a číhají na jakoukoli sebemenší nedokonalost, aby mě mohly upozornit – například na spadlý lísteček z květináče nebo malou pavučinku za radiátorem. Schválně mi líčí pasti ve stylu smítko v rohu za dveřmi a kontrolují, jestli jsem tam vysavačem zajela a vyluxovala ho.
Jak říkám, dělám svou práci opravdu co nejpečlivěji, všechno se jim tam jen blýská, přesto se mezi nimi najdou tací, kteří si snad potřebují dokázat svou důležitost tím, že se vozí po uklízečce. Zpočátku jsem se snažila moc si to nepřipouštět k tělu, ale v posledních týdnech mi to vadí čím dál víc. Každý den tam, obrazně řečeno, lezu po čtyřech, aby nemohli mít nějaké výtky, ale oni si tak dvakrát, třikrát do týdne vždycky něco najdou.
Je mi hrozně, hlavně z té beznaděje. Za tuhle každodenní práci (jsem tam čtyři hodiny každý den) beru sotva pět tisíc, což je opravdu málo, ale jsem v situaci, kdy je pro mne důležité ty peníze mít. Čím dál víc se mi honí hlavou, co všechno musí člověk dneska skousnout a vydržet a být v podstatě rád, že má aspoň nějakou práci. Je mi z toho hrozně smutno a jen se modlím, aby se mi podařilo co nejdřív najít něco jiného.
Nevím, jestli pro mne budete mít nějakou radu, asi těžko, s tímhle se musím nějak popasovat sama. Zajímalo by mne, jestli jste třeba některá taky nepracovala jako uklízečka a zda jste se s podobnými typy lidí taky setkávala. Jak se proti tomu dá obrnit, aby mě to tak nezraňovalo? Připadám si jako poslední póvl, nicka, člověk, který není hoden ani odpovědi na pozdrav. Přitom mi samotná náplň té práce vůbec nevadí, beru to tak, že je to prostě práce. Ale nějak nejsem schopná se srovnat s tím povýšeným a arogantním chováním některých lidí.
16.6.2014 Rubrika: | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uklízečka. Terč pro všechny zamindrákované?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nedávno jsem se bavila se zákazníci a nevím jak na to došlo ptam se kde pracuje........ona zrudla a prý uklizim ve škole a děkuji bohu ze tu práci mám,tak si říkám kam jsme to dopracovali víc než 20 let po revoluci když dekujem za prací uklízečky.......
Sama mám strasnej problém jít někam na záchod,čerpací stanice,nebo poliklinika apod. Kdybych je mela umýt tak .......fakt nevim
Pamatujete na film zítra to roztočíme drahoušku jaké byly bezvadne uklizecky Zázvorková a ruzickova
a nemůžeš se přihlásit do nějaké agentury jako hospodyně? Znám paní, středoškolačka, velmi schopná osoba, obstála leta ve vedoucí funkci - ale přišly děti a konec s flexibilitou. Tak prostě uklízí v domácnostech. Povídala mi: "a ty znáš nějakou práci, kde se na tebe všichni těší a vítají tě s úsměvem?" Pravda, nadře se. Ale protože stabilně uklízí v těch samých rodinách, berou ji tam jako záchranu z nebes a mají ji rádi. Tohle by bylo určitě lepší, než dělat hromosvod zamindrákovaným blbcům s kravatou.
Neslo by to uklizet kancl tem co jsou protivni treba kdyz jdou na obed?
.jpg)
A u Magdy se obávám, že tam to domluvou nepůjde. Oni prostě chtějí šikanovat a to pak o domluvu nestojí.
Verera: určitě to jde
ale chápu, že člověk neskáče radostí, když zrovna něco plodí, ale vždy mi bylo jasné, že ta uklízečka za to prostě nemůže a podle toho jsem se chovala.
Stejně jako k uklízečce jsem se chovala k technologovi nebo k vedoucímu projektu atd. Klidně jsem řekla vedoucímu projektu, když přišel do kanclu že něco chce a já něco řešila ,,momentík, hned to bude, jen dokončím to a to. Nikdo nikdy neprostestoval. Šéf projektu tedy usedl na volnou židli a mezi tím se bavil s mými kolegy, kteří měli v tu chvíli možnost odvrátit pozornost. Stejně tak, když jsem přišla já a bylo mi řečeno, že nyní ne, chápala jsem to.
Podle mne je to o lidech. Pokud se ve firmě dodržují zásady slušného chování včetně používání slov prosím a děkuji, nemá problém ani uklízečka.
Jinak opravdu jde se chovat tak, aby ani jedna profese co nejméně obtěžovala tu druhou - nikoliv že obtěžuje jen uklízení.
Anahir: Asi jde, však říkám, že se nejlepší je domluvit se na tom, jak si pán úklid představuje.
Co se týče obtěžování- to není snižování práce uklizečky. Když jsem zabraná do něčeho, na co se musím soustředit, a to je vcelku často, tak mi to prostě vadí, zase mi nedělá problém si stůl kdykoli setřít.
Pokud já narazím na uklizečku, která právě vytírá, tak se zase snažím jí to co nejmíň pošlapat, courám někde, kde mě nečekala a obtěžuju já ji .
Verera: když jsme dělala v kanclu, tak jsme věděli zhruba v kolik uklizečka chodí a tak nějak symbioticky na tu dobu nedělali nic složitého, popř. to udělala další den. Fakt v tom nevidím problém, btw, musím si utřít stůl
Taky jsem si přivydělávala na vedlejšák uklízením. Nejdřív u nás v práci v pánských šatnách, což bylo po pracovní době a v pohodě. Někteří chlapi sice provokovali, když chodili jak je pánbůh stvořil a mysleli si, že mě uvedou do rozpaků (chacha), ale většinou se známe léta, tak to byly spíš srandičky. Pak jsem při mateřské uklízela v jedné firmě, kam se muselo chodit právě taky jen v pracovní době. Jestli jsem je obtěžovala, to nevím, ale v kanceláři se většinou všichni zvedli a na tu chvíli odešli. Nejlepší byl šéf, ten když tam byl, tak si moc uklízet nenechával, asi nechtěl být vyrušován, takže věta, kterou jsem od něj slyšela nejčastěji, byla "já tam mám čisto"
Vždycky a všude je to v lidech. Nevím, jestli tady jsou opravdu takoví hulváti, nebo jsi přecitlivělá už jen z důvodu, že tuhle práci musíš dělat. Každopádně je jasné, že se tu dobře necítíš, tak, jak radí děvčata, hledej něco jiného. Do té doby nezbývá než zatnout zuby, případně se tam s těmi lidmi pokusit o nějakou domluvu - jestli by šlo uklízet třeba při pauze na oběd nebo tak.
Nedokážu si představit, že ve chvíli, kdy se hrabu v číslech s netrpělivým vedením na telefonu přijde paní uklízečka a začne vysávat... to bych asi vyletěla z kůže už jen kvůli tomu vypětí (přiznávám bez mučení).
Jinak u nás to bylo tak, že jsme měli moc hodnou paní uklízečku, která chodila po klasické pracovní době (takže vzhledem k mé profesi jsme se často setkávali) a když jsem pracovala, dala jsem jí koše a uklidit jsem si ten den nenechala. Paní se snažila, ale měla své mouchy (jako každej z nás). Ani jedna jsme s kolegyní nebyly schopné jí to říct, tak jsme si občas tyhle věci uklidili samy (umyly dveře, obraly si kytky a když mě na záchodě postříkala voda kvůli zanesenému perlátoru, sebrala jsem se a všechny ve vsteku naložila do Bangu a odkamenila a to včetně pánských záchodů 
všichni ze mě měli prču a ptali se, jak to vypadá u nás doma, když se naštvu před úklidem ). Paní jsme měly rády a teď, když jsem na mateřský a potkám ji ve městě, zastavíme se a neutrálně pokecáme. Myslím, že ty ženský to baví jen proto, že je doma taky někdo buzeruje (napří. pedant manžel). Ty blbce asi neřeš a zkus hledat jinou práci - klidně uklízení, ale mimo prac. dobu. Hodně trpělivosti a štěstí při hledání.
Jinak znám lidi, který maj vysokou a uklízej, protože jejich obor je teď ne
A co se týká toho obtěžování úklidem...to je přesně vidět, jak se práce uklízečky bere. Je to obtěžování.
A co se na to podívat z druhé strany?
Není uklízečka obtěžována všemi, kteří jí nechtějí vyjít aspoň částečně vstříc?
Nemůže dělat svou práci - tedy je obtěžována.
Každá mince má 2 strany.
Taky jsem dělala náročnou práci jejíž smyslem bylo něco vymyslet, zařídit, obstarat, sestavit. ale NIKDY to nebylo tak náročné abych nemohla na chvíli vstát nebo abych nemohla paní požádat ,,momentíček, něco dělám, za chvíli vás pustím" a už vůbec nebyl nikdy problém říci mile ale rozhodně povídavé paní ,,omlouvám se, velmi spěchám (něčemu se věnuju ať nemám přetrženou nit) nebo prostě nemohu si s vámi teď povídat"
Verera: A nejde paní, jako je Magda požádat, aby ten stůl prostě neutírala?
kareta: No když člověk nad něčím složitějším přemýšlí a začne mu někdo otírat stůl, který to nepotřebuje(na co každý den otírat psací stůl), tak to vyrušuje.
Nešlo by ty stoly otírat, když jdou lidi na oběd? Pokud se teda necourá každý zvlášť.
Zaměstnanci by měli umožnit uklízečce pracovat, ale naopak to platí taky. Obtěžovat úklidem co nejmíň.
a....: paní to přece navrhovala a nepovolili to.
Mne by neobtěžovalo zvednout na pár minut věci ze stolu a nechat ji to utřít. Vo co de? To jsou opravdu všichni tak vytížení, že se na minutku neurvou?
já to mám odjakživa jinak...kam vlezu, tam jsem kámošs vrátným a uklízečkou...vážím si dobré práce
a....: ona se tak chtěla domluvit, ale nebylo jí to umožněno.
