Prodám kompost. Zn.: Do polévky
.jpg)
„Na kompost?“ zavolala na mě sousedka, když mě včera viděla kráčet po zahradě s plným kbelíkem plevelu. „Do kuchyně!“ zavrtěla jsem hlavou a k jejímu úžasu tam opravdu odešla.
Když jsem před lety přesídlila na venkov, byla jsem na tom po finanční stránce opravdu bídně. Přemýšlím teď, jak nejvýstižněji definovat slovo bídně. Nemusela jsem se místo pravého kaviáru spokojovat s jeho náhražkou, ani jsem potupně nevyměnila čerstvý steak z mladého argentinského býka za mraženou flaksu z diskontních řetězců. Nemusela jsem se ani přeorientovat ze zvučných značek na nějaké anonymní. Neměla jsem totiž ani na ně. Když jsem spočítala příjmy a výdaje, mohla jsem si za celý týden koupit asi půlku chleba a trojúhelníček taveného sýra. Pokud byl prošlý a ve slevě. Naučila jsem se tedy vyžít z toho, co rostlo kolem mne.
A že toho bylo! S domečkem jsem koupila i zahradu, která jako zahrada vypadá asi po osmiletém tvrdém každodenním dření. Původně vypadala jako neprostupná malajská džungle. Přes křoví, větve, odpad, stromy a plevel velikosti vzrostlého muže se jí nedalo ani projít. Při shánění různých rad ohledně péče o nový příbytek jsem se dostala i k jakési prastaré knížce o vaření. Byla jistě určena pro nějakou spodní sociální vrstvu minulého či 
předminulého století, protože radila hospodyňkám, jak využít úplně, ale opravdu úplně všechno. Byla jsem z ní nadšená. Mýdlo z kostí jsem si nevařila, ale jinak jsem snad vyzkoušela každý recept. Z mojí domácnosti se stalo bezodpadové hospodářství vystačující si pouze z darů přírody.
Zjistila jsem, že to, co jsem do té doby považovala za plevel či odpad, se dá nejen zkonzumovat, ale je to i docela dobré (někdy) a zdravé. Vrhla jsem se do své džungle a začala si domů odnášet poklady. Vyráběla jsem pampeliškový med, sedmikráskový med, hluchavkový med, med bezový i dokonce z jakýchsi jehličnatých výhonků. Vyráběla jsem různé šťávy, likéry, sušila jsem bylinky. Obědvala jsem smaženou mrkvovou nať, večeřela obalovaný košťál, ze svízele přítuly jsem vyráběla vynikající špenát a pojídala saláty z listů či kořenů ostatních plevelů. Použila jsem každý list, každý stonek, každý košťál. Využila jsem i slupky z brambor na čištění komína.
Dnes jsem na tom o kapánek lépe, a tak jsem se zase začala stravovat průmyslově, jako většina ostatních. Na záhonku před kuchyňskými okny mám jen čerstvé bylinky a v létě sbírám vlastní rajčata. Občas uvařím na podzim bezinkový likér. Když jsem však letos viděla záplavu pampelišek, zastesklo se mi po dávných časech. Popadla jsem hrnec a vyrobila si pampeliškový med. Čas od času, vždyť je to zdravé, říkala jsem si a uložila ho do sklepa. A co ty hluchavky, to je škoda vyhodit, říkala jsem si den poté, když jsem plela záhonky. Inu, vyrobila jsem si i ten hluchavkový. Jednou za čas, je to zdravé. Takové pěkné listy, šťavnaté, ty by byly do jarního salátu, prohrabovala jsem se v kbelíku, když jsem narazila na takový pěkný, zdravý svízel...
Využíváte dary přírody? Sušíte, zavařujete nebo vyrábíte léčivé masti?
3.5.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem snad mladá nebo blbá? Já přece vařit umím!
- Dnes vařím já. Ale co?
- Na plný úvazek v práci i u plotny?
Diskuse ke článku - Prodám kompost. Zn.: Do polévky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
majucha: Musí to být svízel , upravovat svízel ?!
Orinka: Díky za tip.
.gif)
jen jestli jsi ze svízele přítuly odstranila háčky z listů a ze stonků , jinak je nepoživatelná......
Děkuju Majucho! To je článek pro mě, spasu kdeco. Aktuálně mě synátor zásobuje denně několika hrstmi pampelišek, které nepozorovaně odkládám, a sedmikrásek, které pěkně jednu po druhé sním - co s nimi, stejně nemají stopky a prý jsou proti bolení hlavy.
Jinak suším bylinky, vařím marmelády, loni jsem zkusila tinkturu z lichořeřišnice a letos se chystám i na echinaceu. Z přebytků jahod dělám nanuky.
Z máty se dá uškubnout nějaká reprezentativní část, hodit do karafy se studenou vodou (a případně citrónem) a je z toho pití hodný slavnostního stolu.
Med ze smrkových výhonků jsem se tu dočetla poprvé a musím říct, že mě láká. Nemaj někde cukr v akci? 
orinka - 3.5.2011 10:17
o čekamce to vím, u pampelišky mně to nenapadlo, že by to fungovalo. Přitom se tu toho po zahradě tolik válí, když to zvednu tak je vše co má být zelené, pěkně světlé.
Dary přírody využívám hojně. Konečně jsme přesídlili na venkov a tak už se mi na zahrádce zelenají malé rostlinky všeho možného. Seji dle principů permakultury - smíchám semena všeho možného a rozhodím na záhon. Roste to báječně.
Sbírám a suším bylinky i koření, zrovna se mi suší hluchavky i pupeny břízy.
A právě jsem si objednala sazenici sibiřské borovice, která má jedlá semena a tak nějak je celá léčivá.
Cílem je zahrada, kde nenajdete anglický trávník ani tvarované túje. zato bude celá jedlá, tajemná a pro děti k nezaplacení.
Likéry zatím nevyrábím, ani nezavařuji, s dvěma malými dětmi to nelze, ale snad i na to dojde.
Nepřijde mi však, že by se tím dalo nějak ušetřit, spíš naopak. Potraviny ze supermarketu zatím vycházejí levněji, ale co se týče kvality, je nesrovnatelná. Poslední dobou mám problém cokoli ze supermarketu pozřít.
Snad časem, až se mi podaří uchovat si vlastní semínka a rostliny budou vzrostlejší a "plodivější" bude to znát i na rodinném rozpočtu.
Křeček: teda nevím, ale pampeliškový med jako špenát? Med se dělá z květů, ty se pak zcedí a tudíž to nemůže být zelené a přirovnatelné ke špenátu 
orinka: teď už neexperimentuju, chalupu jsem dávno prodala, takže zahradu už nemám, a ani na to není čas, někde lítat po polích a lukách a sbírat zelený na polívku. To možná až zas v důchodu, bude-li jakej, a taky jestli ještě síly dovolí. Takhle blbnout jsem mohla na mateřský a pak se synky skauty, kteří v rámci učení se o přírodě byli ochotní k lecčemus, jak to zelené poznávat a sbírat, tak posléze připravit a konzumovat. Dneska už není ta motivace...
mam-ča: já jsem takhle od kámošky dostala skvělý džem z černých jeřabin, nic tak dobrého jsem v tvarohových šátečcích ještě neměla. Ona je nevařivá, dostala to od rodičů a už to bylo teda dost prošlé....ovšem, na chuti to nic nezměnilo a cukru tam bylo určitě dost, proti zkáze.
Riki: nejlepší prý je, když si vyhlédnuté trsy pampelišek, ale na své zahradě samozřejmě, poklopíš seshora nějakou nádobou, aby na ně nemohlo světlo. Tím se vybělí a nejsou tak hořké. To stejné se dělá s čekankovými puky - jak jsou na světle, zhořknou. Dělá se to květináčem, starým kastrolem....
Křeček: aha, tak to jsem narazila
Pěstuju, zavařuju, nakládám, suším...všechno co vyroste na zahradě i v lese. Následně to všechno krasopisně popíšu i s letopočtem výroby, abych to před další sklizní rozdala. 
Naše dospělá pacholátka totiž výrobky mojí domácí manufaktury moc nekonzumují, pokud jim to někdo nenaservíruje až pod zobáček. 
Čestnou výjimku tvoří komprimované meruňky (džem) a bezinkový likér.
Připadám si stejně jako moje babička-bylinkářka, která nás jako děti zásobovala svými vynikajícími zdraví prospěšnými výtvory, a my jsme je tajně posílali dál. Další stupeň obdarovaných si většinou už na babiččiny produkty čekal.
majucha: no jo, pampeliškové listy nic moc, mladé jdou na salát, starší už ne. Špenát je dle mého lepší z lebedy. 
Řebříček se dá jíst, fialky, sedmikrásky... hluchavky jsou i žluté a modré, jen pro přesnost. Šípek - báječnej keř, ten jde sníst skoro celej, listy, květy, plody... Žaludy, bukvice - výborný, kam se hrabou arašídy. Jedlý kaštany se taky najdou v přírodě, šťovík je taky použitelnej, dále se vyskytuje divoký křen a kmín, bezinky je zbytečné zmiňovat, ty zná každej, taky se dají jíst květy, listy i plody. Divoký angrešt se taky často vyskytuje, ten je sice hodně kyselej, ale když se teda koupí ten cukr v akci... 
No a jelikož žijeme v kulturní krajině, tak člověk, jenž se neostýchá polního pychu, má netušené možnosti. Z polí lze upytlačit květák, okurky, hrášek, kukuřici, řepu... hovořím o paběrkování v množství menším než malém, pochopitelně, aby si hned někdo nemyslel, že tu navádím k hospodářské kriminalitě. Ovšem například meruňkové a hruškové sady pod Hazmburkem jsou dobře hlídané, i zlými psy, takže doporučuju napřed rekognoskaci terénu.
.JPG){kind=avatar}
Majucha: Opět dobrý článek
Teď bydlím v centru nejzaprášenějšího města Evropy, k čistému býlí se nedostanu. Cosi jsem si něco vypěstovala na balkóně, ale měla jsem silné psychické zábrany v konzumaci, tak jsem to vyhodila. Toužím se na důchod odstěhovat na venkov a experimentovat se starými recepty. Jako dítě jsem milovala dušené jarní kopřivy, bezové květy v těstíčku, mlsali jsme plody popence, maminka dělala pampeličkový med a sirup ze všeho možného, nejvíc mi chutnal sirup z mladého smrkového jehličí. Chodívali jsme krást kvaky - nevím, co to bylo, možná vodnice. Možná nám to chutnalo práv proto, že jsme si to obstarali pokoutně
Když koupíš cukr v akci, tak to drahý není. A svízel přítula náhodou hořký není, aspoň mně teda nepřipadá, není hořký o nic víc, než třeba pampeliškový listy nebo rukola. Ledový salát to není, to ne, ale pozřít se to dá 
Linda: hluchavka je nepálivá kopřiva s těma bílejma kalíškama 
