Nedostatečné vzdělání způsobilo rozkol v rodině
Zajímaly by mne názory čtenářek na naši rodinnou situaci. Stala jsem se totiž černou ovcí, protože se chci vdát za muže, který nemá ani matruritu. To je podle mých rodičů neodpustitelné, jelikož v našem rodě se vysokoškolské vzdělání snad povinně dědí. Kromě mne, já jsem to nepodědila. Pracuju jako zdravotní sestra, což je povolání, o kterém jsem snila od dětství.
A teď chci navíc do naší intelektuálské rodiny přivést chlapa, který to nedotáhl dál než k výučnímu listu. To, že pracuje v profesi, která ho baví a navíc ještě velice slušně uživí, mí rodiče a sestra nevidí. Pro ně je alfou a omegou jeho nedostatečné vzdělání.
Když jsem se v devítce hlásila na zdravku, táta běsnil, máma šílela a sestra mě nechápala. Podle nich jsem s přehledem měla na to, abych se dostala na gymnázium a pak pokračovala ve vyskoškolských studiích. Pravda, známky jsem na to měla, na základce bylo na mém vysvědčení pokaždé vyznamenání. Jenže jak moc byly ty známky vydřené a jak jsem se trápila při matice, fyzice a chemii, to si nikdo neuměl představit. Netoužila jsem trávit další roky náročným studiem na gymplu a pak splnit očekávání rodičů a přihlásit se na nějakou vysokou školu.
Od malička bylo mým snem stát se zdravotní sestrou. Už jako malá jsem si nejčastěji hrála na nemocnici a ordinaci. Ten sen jsem si splnila, nyní je mi sedmadvacet a pracuju na dětském oddělení jedné nemocnice. Má práce mne těší, baví, naplňuje. Neměnila bych ani za nic.
Když se rodiče konečně smířili s tím, že to „nikam nedotáhnu“, a přestali naléhat, abych se přihlásila na medicínu, upnuli své naděje k tomu, že když už já jsem k ničemu, najdu si aspoň nějakého „vhodného“ partnera, který by naší rodině nedělal ostudu. Jenže já je zklamala i v tomto ohledu.
Petr je třicetiletý fajn chlapík, chodíme spolu už čtyři roky a chceme se vzít a založit rodinu. Zázemí máme, jelikož on má svůj vlastní dvoupokojový byt, kde budeme společně bydlet. Je hodný, vtipný, inteligentní. Povídáme si o všem možném, máme spoustu společných zájmů. To, že nemá maturitu, pro mne není ani v nejmenším překážka, vůbec to nevnímám jako nějakou vadu.
Mí rodiče a sestra to však vidí jinak a chovají se, s prominutím, jako maloměšťáci a snobové. Místo toho, aby byli rádi, že mám někoho, s kým je mi dobře, dávají mu všemožně najevo, že se do naší rodiny nehodí.
Vrchol všeho nastal teď, když se chystá oslava babiččiných osmdesátých narozenin a bylo mi řečeno, že Petr na ni není zván. Zeptala jsem se, proč, když přítel mé sestry tam bude. Prý by to babička těžce nesla, ještě jí o tom, koho jsem si vybrala jako partnera, neinformovali. To je totiž další specialita naší rodiny. Zakázali mi před prarodiči o mém příteli mluvit, prý se jim to musí sdělit nějak opatrně a ve vhodnou chvíli. Pravda je, že babi a děda si dodnes, i ve svém vysokém věku, na sobě hodně zakládají a i na vizitkách na domě mají napsány všechny své tituly před i za jmény.
Připadám si jako v blázinci. Kdyby to nebyla realita, pro mne tak strašně bolestná, snad bych se tomu i smála. Je v dnešní době něco takového vůbec možné? Napadlo by vás dělit lidi na vhodné a nevhodné jen kvůli dosaženému vzdělání?
A co byste mi poradili, jak se mám zachovat ohledně té babiččiny oslavy? Babičku mám ráda, nechtěla bych u toho chybět, ale to, že mám zakázáno vzít s sebou svého přítele, se mne velice dotklo a mám chuť tam nakonec také nepřijít. Jenže to by rodinným vztahům zrovna neprospělo.
3.4.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedostatečné vzdělání způsobilo rozkol v rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: "skz co"? 
vzdycky vidim ty dve skvele damy Medrickou a Rosulkovou... jestli je babi aspon trochu jako ony, myslim, ze Lucie, to s ni zvladne
Vesnach: Asi bych to tak řešila také. Zavolala bych babičce a vysvětlila situaci sama. Možná, že pisatelka bude překvapená kladným postojem babičky.Já bych to nechala na ní. Ve svém věku má možná dávno nadhled.
(To, že dříve měli lidé tituly typu dr. politických věd za účast v partaji, to z nich často žádné intelektuály neudělalo. Mnohé z nás tu jistě ví, o čem mluvím. A byli to taky titulovaní "dochtoři".
-A za svůj poměrně delší život jsem poznala množství titulovaných lidí, o jejich morálce by se dalo s úspěchem pochybovat.)
Pokud je pisatelce s partnerem dobře, řídila bych se vlastním pocitem a na nátlak rodiny bych nehleděla. Je to její život a její partner, tak co! Rodina si zvykne, pokud ne, má smůlu. Přeji dobré rozhodnutí a sluníčkový společný spokojený život. 
Tyhle veci jsem mela vzdy jen z doslechu... az jednou, jsem poznala pani, ktera rikala "noooo, on se tem nasim pribuznym syn nepovedl... me jen maturitu..." 
1) kdyz rekla nepovedl, cekala jsem, ze krade, zabiji nebo bere tvrde drogy
2) kdyz tu vetu dokoncila, myslela jsem, ze mrkne nebo se zacne smat, jakoze to je vtip... ne, ona to myslela vazne, smrtelne vazne!!!
Tyhle lidi nepochopim... 
O to vic jsem si pak rikala, na co te pani ta vejska je, kdyz je takhle omezena...
Chovani Vasich pribuznych se mi zda velmi, velmi sobecke! Nejde jim o to, jak Vy se citite, oni jsou niciteli Vasich citu. Slapou Vam v zahradce a nici kvetinky, to se Vam nemuze libit! Kdyz pujdete na narozeniny babicky, tak Vam nebude dobre a nezachrani to ani fakt, ze jste splnila jakousi povinnost. Napiste babicce dopis a nebo ji zavolejte, zeptejte se na jeji nazor a podle jeji reakce uvidite, jak se zachovat. Ja osobne bych sla stranou a cas ukaze, zda najdete k sobe cestu.
.jpg)
Stanik: skrzevá ruku, Dobravce vo ruku jsem přišel požádat
vězení jsem dostal jenom podmíněně skrz traktor
Podle mě vaši ani nemají právo tě izolovat od prarodičů : jsi dospělá, odpovědná osoba a tak asi bude lepší aby jsi za nima zašla sama a situaci jim nanesla tak jak je.
A vem sebou dvd Léto s kovbojem
Ps : s těma titulárním vizitkama na domě dělají babička a děda chybu.... v dnešní době není nenápadnost na škodu
Stanik: To buď ráda. A navíc si myslím, že pokud rodiče od počátku nepřijmou partnera svého dítěte a dávají to nějak najevo, tak se to odrazí ve vztazích do budoucna. Vždycky může nastat situace, kdy přijdou na řadu výčitky.
Almega: presne to me napadlo, ohlasit se na navstevu k ababicce a situaci ji vylicit, pokud rekne, ze je to neprijatelne, pro me bylo neprijatelne jit na tu oslavu...ale ja nejsem mirney beranek ale vztekla vodnarka...
Ramondia: zaplatpanbu za me zalte rodice, kteri tohle nikdy nedelali
Taky máme v příbuzenstvu takové ty rádobyinteligenty, co se jen chlubí tituly svých dětiček, teď už vlastně i vnoučátek, všechno dělají tak děsně podle předpisů a sprosté slovo by neřekli ani za pytel zlatých h........ . No a já v pubertě byla hrozný éro a naši mě k nim pro jistotu radši ani nevodili, abych jim neudělala ostudu. 
Já mám 2 maturity a manžel je vyučený.Jsme spolu 27 let a nikdy mi to nevadilo,ani jemu,ani to,že si více vydělám než on.Hlavní je m,jestli má svoje zájmy a koníčky a jaké spolu máte a uskutečníte plány.Na divné rodiče bych moc zřetel nebrala,jestli na to nepřišli doteď,že vzdělání neznamená rázem ,že je někdo na vyšší úrovni jako člověk,tak už na to do smrti asi nepřijdou.K babičce bych taky zašla sama a s ní se domluvila.No a když bude taky opovrhovat,tak ať si trhne nohou,nešla bych na oslavu.
Stanik: nejsnadněji se vlastní mindráky hojí právě na vlastních dětech
Ramondia: nejvic me serou rodice, co si na detech chteji "plnit sve sny".. misto aby je zajimalo, jesti jsou stastne ty deti a delaji to co v zivote chteji...
to je neco, co nikdy nepochopim, jak muze rodic svemu diteti udelat....
Ota: babi, to neni Boba
jestli někdo má nebo nemá titul, ještě neznamená že je dobrý člověk. Hodně záleží na přirozené inteligenci. Ty se svým přítelem chceš a budeš žít, oni ne, tak jim do toho nic není.
Promluvila bych s babičkou, řekla jí na rovinu jak to je - přesně jak píše Xantipa a buď prijmou mého přítele (muže) a nebo ne, ale stála bych za ním. "Nechcete? nemusíte. Ale my jsme DVA. Takže bud oba nebo nikdo.
Pak se dá mluvit o tom, kdo je tady primitiv - jestli člověk bez VŠ nebo nabubřelý snob s klapkami na očích.
