Jak bojovat s dětským vzdorem?
.jpg)
Máme tříletou holčičku a momentálně prožíváme období vzdoru. Nějak si s tím ale nevím rady a docela mi selhávají nervy. Netuším, jak se mám při jejích vzdorovitých záchvatech chovat.
Ona to totiž prožívá velice intenzivně. Neguje absolutně všechno. Nechce se oblékat, jíst, pít, chodit ven, spát… Kolem všeho jsou u nás příšerné scény, které končí tím, že jí dám na zadek a ona pláče. Mě to pak mrzí, ale nedokážu se ovládnout.
Dohadovat se s ní kvůli každé pitomině mě skutečně ničí. Začíná to hned ráno, kdy si odmítá obléknout, co jí připravím, pak to pokračuje u snídaně, nezřídka hodí jídlo i na zem a ječí u toho jako Viktorka, že to nechce. Dělá mi scény i v obchodě. Buď, že tam odmítá jít a pak řve celou dobu, co nakupuji, nebo si vzpomene, že chce čokoládu a běda, když ji okamžitě nedostane. Několikrát už jsem musela kvůli jejímu chování z obchodu odejít, protože to byla vážně ostuda, co vyváděla.
Stejně tak to vypadá u doktorky. Řve celou cestu, co tam jdeme, v čekárně se díky hračkám většinou zklidní, ale v ordinaci vyvádí tak, že je mnohdy nemožné ji vůbec vyšetřit.
Nemyslím, že bychom ji rozmazlovali. Snažím se být důsledná, ale přiznávám, že občas (poslední dobou spíš často) jí ustoupím, jen aby byl klid.
Je takové extrémní chování v tomhle věku normální? Moje máma tvrdí, že jsem byla to samé, že z toho malá vyroste. Jenže kdy? Trvá to asi půl roku a zatím to nevypadá, že by s tím chtěla skončit. Naopak, spíš to pořád stupňuje a zkouší, kam až může zajít. Manžel je z toho taky na nervy, vrátí se večer utahaný z práce a místo, aby měl klid, tak celý večer poslouchá jekot kvůli večeři, koupání, úklidu hraček, uspávání. Obviňuje mne, že je to způsobeno mojí špatnou výchovou, ale poradit, co dělat, aby se zklidnila, neumí.
Jsem opravdu vyčerpaná a nešťastná, připadám si jako matka neschopná. Jak se v tomhle věku chovaly vaše děti?
15.4.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak bojovat s dětským vzdorem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Obdivuju všechny zásadové, které řvoucímu dítěti v obchodu nepoleví, nechají ho ječet, překročí ho a odejdou (což když čekáte s plným vozíkem u pokladny dost dobře nejde), případně ho polejou vodou - já se přiznám bez mučení, že jsem někdy, i s ohledem na okolí raději kapitulovala. A dneska je malé deset - a neječí 
Ještě k té vodě - já jsem prý byla pěkný vztekloun, a dětská doktorka taky radila mami v oblečení pod sprchu - a ona se chudák bála to udělat, abych z toho šoku neztratila řeč 
Musím říct, že já jsem to párkrát aplkovala - párkrát u 2 starších celkem s úspěchem, u nejmladší to akorát vyvolalo další hysterický záchvat 
.gif)
Martino, měla jsem doma to samé, pak jsem si někde přečetla radu dětské psycholožky a hodně se to zlepšilo.
Psala tam, že pokud máš vzdorovité dítě, zkus mu dát vybrat, ráno, když se nechce oblíknout, přines dvě trička a řekni: vyber si a malá paní důležitá si vybere a obleče se, stejně tak v krámu, dej jí malej nákupní košík, zaveď ji třeba k jogurtům a řekni:vyber si jogurt, malá si vybere, bude se cítit důležitá a bude klid
taká jsem jako malá tříleté bývala zvteklá rodiče to řešli jednoduše v tom čem jsem byla mě hodili do vany se studenou vodou a byl klid
orinka: A to ani nemluvíme o tom, jak na ně řvou zákazníci, kreténi...jak kdyby pokladní mohla za to, že je otevřený jen určitý počet pokladen a jsou fronty...
Ota: přesně tak - na matku policii a na dítě polepšovnu 
někdy to mám fakt sto chutí udělat, některý děti jsou nechutně nevychovaný! tedy samozřejmě chápu, že děti občas brečí. ale z některých těch řevů je vidět, jak to ze sebe jen nuceně tlačej, protože si tim něco vynucujou. za tohle bych 
Ota: a to není jenom o nervech matky, ale představte si pokladní někde v Globuse: nejen, že celý den poslouchají reprodukovanou hudbu (někdy vyštve z obchodu předčasně i mě), nejenže musí hlídat peníze a zboží, ale když do toho začne ječet několik dětí současně, je to na kolaps.
Ota: No, ještě že se v nejbližších letech do USA nechystám
Ota: ja si prave rikala.. no pak to tam nema vypadat jak vypada....
myslim, ze na deti proste prisnost a jasne dana pravidla byt musi.. a pokud dit obtezuje revem okoli a nemini po domluve prestat ma proste byt minimalne placnuto pres zadek... chapu, ze ta matkia z toho taky muze byt na nervy.. ale deticky maji nejen prava, ale mely by byt vedene k zakladni slusnosti...
.jpg)
orinka: kdo nebyl dítětem ať volá zásahovou jednotku
Sheeni: Stanik: nejenom policajty - normálně tě napráskají sociálce....
My jsme naštěstí byli od příbuzných varovaní dopředu.
Ota: no a není snad týrání okolí, když člověk před kasou musí poslouchat uširvoucí řev? Na to by měla přijet zásahová jednotka. Co furt jenom dětičky, my ostatní nejsme lidi s citlivým sluchem a nervama?
sweet: je fakt, že ten smích funguje. Taky jsem se jednou už ze zoufalství začala smát a malej na mě koukal jako blázen a z breku přešel do smíchu. Někdy taky zkoušim (jen doma, v obchodě by mě vyvedli) parodovat jak ječí, to to nevydrží a začnou se smát. Platilo to i na starší dceru 
.
orinka: 
ignorovat...na to nic jinýho nepomůže, páč dítě si vynucuje pozornost a taky zkouší, kam až může zajít...takže když ječí, že chce čokoládu a maminka ji koupí, aby byl klid, přístě bude ječet o něco jinýho, protože to minule tak pěkně fungovalo
ještě něco mě napadlo - až bude malá vyvádět, stoupnout si nad ni a začít se smát, to by bylo, aby jí to nepřešlo ...ale to už je asi trochu drsné 
Sheeni: ale jdi.. to jsou reci... ono i tady, kdyz clovek poslouchal Dzamilu, tak mel pocit, ze se vsichni zcvokli...
pamatuju si, ze takovouhle scenku jsem si zkusila presne jednou, co si matne pamatuju, kdyzmi byli asi tri.. dostala jse pekne pres zadek, abych mela proc jecet.. a od ty doby uz prej jsem to nidky neudelala... a bracha pry to nedelal vubec.. rikala mamina
