Švagrová nám zničila rodinný život
Můj život se sesypal jako domeček z karet a na vině je můj manžel a jeho sestra. V podstatě se oba dva postavili proti mně a já mám pocit, že už to dál nezvládnu.
Po smrti manželových rodičů jsme zdědili jejich domek, sestra z něj byla vyplacena. My jsme se do domku nastěhovali, bydlíme v něm už více než deset let. Mezitím nám děti vylétly z hnízda a zůstali jsme sami.
Manželova sestra žila také v domku, společně se svým manželem a rodinou. Před dvěma lety se rozvedla a jelikož neměla kam jít (dům, v němž žili, byl jejího manžela ještě před svatbou), přistěhovala se i se svými dětmi k nám. Po poradě se mnou jí to manžel, tedy její bratr, navrhnul Považovali jsme to tehdy za správnou věc, je to přece rodina.
Zpočátku vše docela dobře fungovalo, ale postupem času se švagrová začala v našem domě stále více „roztahovat“ a dospělo to tak daleko, že si v něm já sama připadám jako nějaký trpěný podnájemník. Přitom jsem naši pomoc myslela jako dočasnou, doufala jsem, že si švagrová bude nějaké bydlení hledat. Dům totiž není dvougenerační, prakticky to vypadá tak, že my s manželem máme dvě místnosti, švagrová se svými dvěma dětmi také dvě a společně užíváme kuchyň a další příslušenství.
Už to samo o sobě je dost hrozné, hlavně porovnat se v kuchyni při vaření. Ona zcela běžně používá naše suroviny jako olej, cukr apod., s úklidem si hlavu neláme. Nesčetněkrát jsem s ní na to téma mluvila, ale náprava byla vždycky jen na chvíli.
Teď přišla s tím, že když my jsme jen dva, tak by nám mohla stačit v podstatě jen ložnice na spaní a obývák bychom měli všichni společný a ona by své dva pokoje rozdělila dětem, které jsou už v pubertě, takže syn by měl svůj a mladší dcera taky a s ní by ona v jejím pokoji spala.
Byla jsem proti a řekla, že si to nepřeju, protože tím bych už v podstatě ztratila jakékoli svoje soukromí. Co následovalo, mi připadá jako zlý sen. Řekla mi, že co si myslím, že v tomhle doma ona vyrůstala jako dítě, že na něj má v podstatě nárok, já že jsem vlastně přistěhovalec. Nejhorší na tom je, že manžel stojí na její straně a chce jí ustoupit a ten návrh se společným obývákem zrealizovat.
Je mi z toho úplně zle. Není s nimi žádná domluva, připadám si jako vyvrhel. Nejenom, že mne drtí neustálé hádky a ječení jejich dětí, společné hospodaření v kuchyni a neustálý binec, teď snad mám ještě vyklidit náš obývák a přenechat jim ho k dispozici a když budu chtít trošku svého soukromí, tak si zalézt do ložnice.
Nejsem přívrženec nějakých radikálních řešení, ale teď mám chuť jedno udělat. Na rovinu manželovi říct, ať si vybere mezi mnou a sestrou, že společný život v tomhle složení je pro mne neúnosný a dál ho nemíním trpět. Jenže co když to nakonec budu já, kdo se bude muset odstěhovat? Oni dva k sobě hodně tíhnou a manžel považuje pomoc vlastní sestře za zcela samozřejmou a bere ji jako svou povinnost.
12.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Švagrová nám zničila rodinný život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Renee: byla vyplacená určtě z peněz co mají společné jsou manželé určitě několik let dospělé děti tak myslím ,že má nárok na polovinu domu ,ale dobře by bylo ,kdyby tu pani Jiřina napsala jak to stím domem je 
(vlastníctví)
kareta: Mohl ty peníze taky zdědit.... nebo dostat.... to vůbec nemuselo být ze společných peněz, to jsou jen dohady 
Ale taky mohlo, samozřejmě.
Renee: řed 10 lety byla vyplacena ze společných peněz, pokud byli manželé. Pokud nezdědil i peníze na vyplacení, ale to by muselo taky spadat do dědictví..takže pravděpodobně to společné peníze byly!
Křeček: Kde to čteš? To tam nikde nevidím. Jenom "sestra z něj byla vyplacena".
.JPG)
Renee: švagrovou ale vyplatili ze společných peněz, tzn. aspoň na jejich polovinu by měla mít nárok
Bellana: Spíš tipuju, že paní Jiřina žádnou část toho domu nevlastní. Sice píše "jsme zdědili", ale to myslí nejspíš obrazně - dědily děti majitelů, takže manžel a jeho sestra, která byla následně vyplacena, čili jediným vlastníkem domu bude pravděpodobně manžel. Dědictví do SJM nespadá, takže Jiřina si z toho baráku ve skutečnosti nemůže nárokovat vůbec nic. Nejspíš proto taky ty kecy švagrové, že je tam jen přistěhovalec 
Jiná situace by byla, kdyby manžel část domu na Jiřinu přepsal. V takovém případě bych jí radila, aby švagrové dala nůž na krk a přesný termín vystěhování. A kdyby ho nedodržela, další nůž na krk manželovi.
Bohužel pokud tam Jiřině nepatří nic, může se jen donekonečna hádat, ale fakticky nejspíš nedosáhne ničeho 
To by musel manžel přijít k rozumu, a to moc nevypadá. Takže pak místo vystěhování švagrové řešit rozkol manželství.
Je to nějaké divné....Neumím si představit,že by brácha dal přednost sestře před vlastní manželkou i dětmi...Něco je tam špatně...Jestli je barák napsaný jen na bratra,tak je to docela průšvih,paní Jiřina by taky mohla odejít i s holou.....kdyby na to přišlo! Určitě nemá schované žádné doklady o koupi věcí,materiálu apod., asi nic...Já na jejím místě bych nekupovala nic,neuklízela taky nic,povolala své děti na rodinnou schůzi a pak by se vše muselo po dobrém či pozlém řešit...Každá pomoc je přeci od-do a né navěky!!!
Jo a potraviny bych buď oddělila a označila (dvě domácnosti by měly mít každá svůj vymezený prostor a nebo prostě nedokupovala a pokud to udělají oni, používala jejich. )
A pokud by se ještě zmínila, že v domě vyrůstala, tak bych ji důrazně připomněla, že byla vyplacena, čímž souhlasila s tím, že si na dům přestane dělat jakékoli nároky, protože se jich sama dobrovolně vzdala. 
I když je to rodina, nikdy nedělá dobrotu, když se bydlí dohromady. A mít ještě společnou kuchyň a příslušenství....to je na mašli.
Postav manžela před rozhodnutí...buď ty, nebo sestra. Ať si to nechá projít hlavou.
Já osobně bych si asi hledala malý byt jen pro sebe a užívala si klidu.Jsem hodně háklivá na svoje soukromí a taky mě rozhodí i neohlášená návštěva.Mám ráda klid a ticho .
Asi bych si nejdřív srovnala věcné argumenty a pak si vážně promluvila s manželem- sestra byla vyplacena, tj. řeči že tam vyrůstala jsou jen citové vydírání, mělo jít o pomoc krátkodobou, ale ona to považuje za trvalé, co když přijedou vaše děti na návštěvu, to budou spát u vás v ložnici na zemi....a dala bych mu jasně najevo, že takhle to dál nejde. Pomoc příbuzným ano, ale nechat se využívat a živit je, to teda ne.
Za těchto okolností bych asi odešla, s vyhlídkou, že až do smrti se mi bude v domě roztahovat švagrová (s čímž ona jistě počítá) bych s efakt nedokázala smířit a s pocitem, že manžel se nedokáže postavit za mě v oprávěných nárocích taky ne, to snad ještě hůř.
.JPG){kind=avatar}
Pozvala bych si na víkend všechny své děti a jejich děti a uspořádala rodinný mejdan. Požádala bych je, aby zůstali na noc. A pak bych manželovi vysvětlila, že má dvě možnosti - vyplatit mi moji čtvrtinu domu a žít se svojí sestrou a jejími puberťáky nebo sestře dát termín, do kdy se má vystěhovat a žít se mnou a s našimi dětmi. I když jsou děti z domu, tak budou mít tendenci navštěvovat pouze jednoho z rodičů. Není tolik času, aby se dala stíhat návštěva u obou. Z nějakého důvodu to bývá častěji matka, na jejíž stranu se děti přikloní. Alespoň v mém okolí to tak je.
Já bych nesnesla už to stěhování k nám do domu. Jsem hodně háklivá na svoje soukromí a prakticky i každá nevyžádaná návštěva mě dost otravuje, natož tohle. Akorát jsem takovej ten typ, co sice umí hájit svoje práva, ale jenom do určitý míry, neumim jít do otevřeného konfliktu. Ježiš to je zase situace. Já bych asi zdrhla. Buď já nebo sestra. Ještěže mám 
jedináčka 
Ještě jsem nečetla ostatní příspěvky, ale když byla sestra vyplacená, proč si dávno nekoupila třebas malý byteček? Já bych se teda nedala a na moji povahu bych to řešila už dávno. Pomoct jí bylo jasný, ale dál??? Vypadá to jakoby počítala s vaší pomocí /domkem/ na stálo. 2 roky jsou dostatečně dlouhá doba aby se dala dohromady z rozvodu a znovu se postavila na vlastní nohy. Máme s bráchama krásnej vztah, ale po rozvodu by mě ani ve snu nenapadlo se k někomu z nich cpát. Vlastně - vždyť jí nic nechybí - ty nakoupíš, uklidíš... Holka, tohle už je na hraně. Přeju ti pevný nervy a ať se v manželovi pleteš a všechno dobře dopadne.
Jiřino a co kdyby zájem o krátkodobý azyl projevily vaše děti? Tam by manžel taky dal přednost sestře? Neumím si představit, že by moje děti neměly žádné útočiště, neměly mít možnost u rodičů přespat. A u vás můžou spát zřejmě jen ve stanu. Švagrová by měla hezky mazat, dva roky jsou dost dlouhé na sehnání nájmu. Manželovi bych asi přestala vařit, prát, uklízet, nakupovat, tu vyplacenou půlku bych mu hezky omílala furt dokola. Přeji ti ať se manželovi brzy rozsvítí a švagrová brzy vypadne .
kareta: 
