Švagrová nám zničila rodinný život
Můj život se sesypal jako domeček z karet a na vině je můj manžel a jeho sestra. V podstatě se oba dva postavili proti mně a já mám pocit, že už to dál nezvládnu.
Po smrti manželových rodičů jsme zdědili jejich domek, sestra z něj byla vyplacena. My jsme se do domku nastěhovali, bydlíme v něm už více než deset let. Mezitím nám děti vylétly z hnízda a zůstali jsme sami.
Manželova sestra žila také v domku, společně se svým manželem a rodinou. Před dvěma lety se rozvedla a jelikož neměla kam jít (dům, v němž žili, byl jejího manžela ještě před svatbou), přistěhovala se i se svými dětmi k nám. Po poradě se mnou jí to manžel, tedy její bratr, navrhnul Považovali jsme to tehdy za správnou věc, je to přece rodina.
Zpočátku vše docela dobře fungovalo, ale postupem času se švagrová začala v našem domě stále více „roztahovat“ a dospělo to tak daleko, že si v něm já sama připadám jako nějaký trpěný podnájemník. Přitom jsem naši pomoc myslela jako dočasnou, doufala jsem, že si švagrová bude nějaké bydlení hledat. Dům totiž není dvougenerační, prakticky to vypadá tak, že my s manželem máme dvě místnosti, švagrová se svými dvěma dětmi také dvě a společně užíváme kuchyň a další příslušenství.
Už to samo o sobě je dost hrozné, hlavně porovnat se v kuchyni při vaření. Ona zcela běžně používá naše suroviny jako olej, cukr apod., s úklidem si hlavu neláme. Nesčetněkrát jsem s ní na to téma mluvila, ale náprava byla vždycky jen na chvíli.
Teď přišla s tím, že když my jsme jen dva, tak by nám mohla stačit v podstatě jen ložnice na spaní a obývák bychom měli všichni společný a ona by své dva pokoje rozdělila dětem, které jsou už v pubertě, takže syn by měl svůj a mladší dcera taky a s ní by ona v jejím pokoji spala.
Byla jsem proti a řekla, že si to nepřeju, protože tím bych už v podstatě ztratila jakékoli svoje soukromí. Co následovalo, mi připadá jako zlý sen. Řekla mi, že co si myslím, že v tomhle doma ona vyrůstala jako dítě, že na něj má v podstatě nárok, já že jsem vlastně přistěhovalec. Nejhorší na tom je, že manžel stojí na její straně a chce jí ustoupit a ten návrh se společným obývákem zrealizovat.
Je mi z toho úplně zle. Není s nimi žádná domluva, připadám si jako vyvrhel. Nejenom, že mne drtí neustálé hádky a ječení jejich dětí, společné hospodaření v kuchyni a neustálý binec, teď snad mám ještě vyklidit náš obývák a přenechat jim ho k dispozici a když budu chtít trošku svého soukromí, tak si zalézt do ložnice.
Nejsem přívrženec nějakých radikálních řešení, ale teď mám chuť jedno udělat. Na rovinu manželovi říct, ať si vybere mezi mnou a sestrou, že společný život v tomhle složení je pro mne neúnosný a dál ho nemíním trpět. Jenže co když to nakonec budu já, kdo se bude muset odstěhovat? Oni dva k sobě hodně tíhnou a manžel považuje pomoc vlastní sestře za zcela samozřejmou a bere ji jako svou povinnost.
12.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Švagrová nám zničila rodinný život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
kareta: nebo tak 
Kareta: 
Já bych přestala v první řadě uklízet a doplňovat zásoby. Když to nejde domluvou, tak to půjde po zlým postupně. Hlavně buĎ v klidu, začíná jaro, tak se realizuj venku a ono se to vyvrbí. Nemá cenu chodit domů vynervovaná...On tenhle jemný nátlak funguje..
Ten článek mě teda pěkně nadzvednul - pomoc v nouzi samozřejmě, ale nechat za sebe v podstatě dělat blbce, tak to teda ne. A vyhrotila bych to, má odstupné z domku, děti mají otce, který na ně učitě platí, tak snad není problém pronajmout si byt. Dala bych termín, pak by šla buď ona nebo já. A manžel? Škoda slov, takovéhle rozhodnutí byste měli dělat oba dva a ne tě postavit před hotovou věc!
bych ji vynesla v zubech! V případě, že s tím manžel souhlasí, tak ať si ji nastěhuje do ložnice, polovinu baráku bych okupovala a začala pořádat mejdany, kouřit, chlastat, cokoliv, co by jim vadilo! Přestala bych respektovat jejich soukromí! Boj je boj!
tyjo nechci byt pesimisticka, ale moc dobre to nevidim. jak se tak zda, tak domek je manzeluv, ne Jiriny. a svagrova bude zrejmne takovej ten typ obet, co se ma furt spatne a nic nema a vsichni ji ublizuji. s tim se tezko bojuje, chlapi jim to kupodivu desne basti.
Já mám pocit, že dědictví do SJM nepatří, záleží na tom, jestli manžel daroval polovinu domu manželce. Takže tak jednoduchý to nebude.
Manželovi bych dala nůž na krk. Buď se odstěhuje sestra nebo bude rozvod. Ale mám obavy, že vyhraje sestra a stěhovat se budeš ty nebo to budeš muset překousnout. Co na tu situaci říkají dospělé děti?
Jestli s nimi není rozumná domluva, natvrdo bych požádala o rozvod a o polovinu majetku, přece je dům v bezpodílovém vlastnictví manželů
Je to hnusné, ale oni se taky nechovají ohleduplně
no, řekla bych, ať mi švagrovka vrátí 1/2 podílu, který jste jí vyplatili, a našla si vlastní bydlení. Vyžírky nesnáším. Manžel ať si dělá co chce, pokud je pro něj sestra důležitější a na tebe nebere ohled, ať si jí užije.
.JPG)
To snad ani není možné...
Ona už ta pomoc sestře měla mít časový horizont. Bohužel, i v rodině musí být pomoc od do...
Takže vzít ji pod svoji střechu s tím, že domek je malý, tudíž na nezbytnou dobu, a ať si hledá nějaký nájem, případně bych jí nějaký dohodila...
A jestliže byla vyplacena, tak fyzicky nemá na domek žádné právo.
A citový vztah si může oprášit jednou za měsíc, když přijede na otočku na kávu.
Jestli tohle manžel nevidí, tak je tu něco špatně...
to je snad zlý sen... nemám žádnou radu. Já jsem odmítla rodinnému příslušníkovi i žádost o přespávání u nás každý druhý víkend. Svojeho soukromí a času si velmi cením...
.gif)
Píšeš, že sestra byla z domku vyplacena. To je berná karta. Hnala bych jí i její děti pryč. Na tohle bych neměla nervy. A pokud by se manžel postavil na její stranu, odešla bych od něho.Ale pěkně s právníkem po ruce... kvůli vyrovnání
.jpg)
Promin ale takovyhle manzel...opravdu by se stalo tolik, kdyby se priklonil k sestre? Aspon bys vedela na cem jsi a neztracela zbytecne dalsi roky. A naopak pokud uvidi ze to myslis vázne a zálezi mu na tobe, tak vyhrajes. Tohle neni unosny, musis to nejak rozseknout. Takze ano dala bych manzelovi nuz na krk. Bud vyhrajes a nebo se budes stehovat, ale byt v tvoji situaci ,tak se radsi odstehuji nez tohle snáset dál, v podstate dozivotne. Pokud si svagrovka nenajde nejakyho chlapa ke kterymu by se prestehovala, tak bude bydlet u vás!
Manžel je evidentně spokojený, věc neřeší, ani řešit nebude. Problémy v kuchyni považuje za nepodstatné slepičí kvokání.
Je spokojený, že v domě zase běhají děti, že jeho krev vyrůstá v domě, kde i on trávil dětství.
Moc šancí nemáš.
.jpg)
orinka: má pravdu jdi se poradit k právnikovi takhle se žít nedá a fakt to dopadne ,že se vytěhuješ pak manžel za TEBOU nebo jak to citím švagrová jde tvrdě za svým hodně 
a pevné nervy 
