Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Připadám si jako blázen, jako když sama nevím, co vlastně chci. Konkrétně se jedná o vztah s muži. Je mi dvaatřicet, jsem svobodná a stále hledám toho pravého. Moje máma říká, že přebírám až přeberu a zůstanu sama. A že už snad jsem dost velká abych věděla, že Pan Ideál neexistuje a měla bych si sednout na zem.
Jenže já nevím, nepřipadám si nějak přehnaně náročná. Já prostě nechci nic, respektive nikoho jiného, než nějakého normálního, adekvátního chlapa. Zatím jsem však takového nepotkala. Napíšu vám stručný průřez mými známostmi a vztahy a moc bych vás chtěla poprosit o váš názor. Opravdu jsem blázen a přebírám a jednou na to doplatím?
Láska číslo jedna – čas malin nezralých
První láska proběhla po ukončení základní školy. Bylo to fajn, první doteky, první líbání, první milování. Po necelém roce šla má láska o dům dál, objevovat další nepoznané taje ženských duší a těl. Plakala jsem, cítila se zhrzená a podvedená, opuštěná. A zařekla jsem se, že pro příště se už nikdy nechci ocitnout v pozici té opuštěné, že to budu já, kdo tu definitivní tečku udělá.
Láska číslo dvě – nevybouřený alkoholik
Tady není potřeba se moc rozepisovat. Bylo mi sedmnáct a půl, on byl o osm let starší. Po krátkém období vzhlížení a zamilovanosti mi došlo, že u něj bude vždy na prvním místě parta dobrých kamarádů a hlavně dostatečná zásoba alkoholu. Udělala jsem mu pápá a do dalšího života šla s poučením, že jakmile narazím na někoho, kdo se radostně třese už při představě štamprlátka, prchnu okamžitě a střelhbitě.
Třetí láska – nuda s intošem
Skoro v devatenácti jsem se seznámila s vysokoškolským studentem dějin umění. Jeho zápal a vědomosti mi zpočátku velmi imponovaly. Líbilo se mi také, že byl něžný, pozorný, ohleduplný. Díval se na mne jako na svatý obrázek a já s ním prožila bouřlivé období vlastního kulturního rozmachu. Výstavy, galerie, hrady, zámky, zeptejte se mne na cokoli a já vám podám zasvěcený výklad. Po roce tohoto vztahu jsem se ale začala nudit. Byl hodný, nepil, nekouřil, hodně četl, ale zároveň dával až okázale najevo pohrdání vším, co zajímalo mne. Uvědomila jsem si, že se mne snaží převychovat k obrazu svému a tak jsem radši odplula někam, kde budu moci být především sama sebou.
Živočich
Po svém intelektuálním období, jehož jsem byla poněkud přesycena, se ve mně logicky vzedmula touha po nějakém pořádném samci. Po dvou letech jsem ho našla, byl první, před kterým se mi podlomila kolena. Chodili jsme spolu čtyři roky a já si myslela, že je to ten pravý. Něžný drsňák, vysoký skoro dva metry a v posteli naprosto nepřekonatelný. Po čtyřech letech jsem bohužel zjistila, že o svých mileneckých kvalitách přesvědčuje i jednu mou bývalou spolužačku. Následoval rychlý konec, potoky slz a kajícná vzpomínka na nudného intoše, který na mne koukal jako na obrázek a asi by mi v životě nezahnul.
Humorista
Několik dalších vztahů nestojí za řeč, až jsem potkala svého současného přítele. Chodíme spolu přes půl roku a já opět začínám brát zpátečku. A nevím, jestli je to dobře. Co mi na něm začíná vadit? Jeho nezřízený smysl pro humor. Jsme stejně staří, očekávala bych už trochu usedlejší chování a nějaké smysluplné plány do budoucna. Můj přítel je však velmi svobodomyslný, s ničím si hlavu neláme, řekla bych, že je nenapravitelný optimista. Snad nikdy jsem ho neviděla špatně naloženého, on je pořád pozitivně naladěný. Problém je v tom, že někdy až moc. On má totiž potřebu neustále vyrábět nějakou legraci, vymýšlí blbiny, vypráví vtipy… a vyžaduje spoluúčast. Prostě potřebuje parťáka a obdivovatele v jednom.
Jinak je milý, fajn, má dobrou práci, v tomto ohledu je zodpovědný, pracovitý. Až donedávna jsem se s ním cítila dobře, uvolněně. Poslední měsíc to už ale vnímám jinak, připadá mi, jakoby ze mne svou neustále pozitivní náladou a humorem vysával veškerou energii.
Je mi dvaatřicet, chtěla bych už mít dítě, roky mi utíkají. A já zase nevím, jestli ten, s kým momentálně jsem, je skutečně tím pravým partnerem pro život. Co si myslíte vy? Jsem opravdu přehnaně náročná? Co jste u svých partnerů byly ochotné skousnout?
5.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Muj Intos studoval jadernou energii a hned na prvnim rande se zeptal. jestli kdyby to klaplo bych se stehovala do Temelina a nemela bych nic proti tomu opustit Prahu. Tak tohle by mi nevadilo, ale postavil me na jakysi piedestal dokonalosti a dival se na me jak na svaty obrazek, v zivote zadna akce (at uz ta pro verejnost ci soukromy
) v zivotenevzesla z jeho strany....proste pul rok nudy!!!
Sarko bez humoru to nejde. Sice prehnany humor jde na nervy, ale jak tu uz nekdo podemnou ironicky poznamenal, s povinostma se mu ten humor zmeni, je to pravda 
.gif)
loupák: přesně tááák...ten můj je taky samá srandička že bych ho někdy trefila....
ono se taky může stát že až potkáš podle tebe toho pravého tak ten tě za čas opustí protože zjistí že TY nejsi pro něj ta pravá....
každý jsme nějaký, každý má nějaké klady a zápory jak muži tak ženy......a IDEÁL neexistuje to mi věř!
Já myslela, bůhví co nemusíš tolerovat, a ono humor
Možná je to tím, že moc přemýšlíš. Uvidíš, že až (jestli) přijdou děti, nebudeš mít tolik času se pitvat ve svých pocitech pro a proti, ale bude tě zajímat spíš jaký je na partnera něj spoleh, jestli ti něco pomůže, věnuje se dětem atd., a pozitivní nálada určitě taky nebude k zahození. Ale chemie musí fungovat taky, o tom žádná, v tom ti tu asi neporadíme.
PEGG: přidám ještě fungl nové péřové deky
PEGG: 
.gif)
PEGG: péřové deky,se picnu
Anahir: nemám co dodat....
...můj manžel je taky humorista a vůůůbec mi to teda nevadí,naopak,se sucharem který nemá smysl pro humor,bych nebyla ani minutu
.gif)
Také jsem to slýchávala
ale to jen proto,že do té doby nepřišel ten pravýnenech se odradit
a hledej dál toho správného,vysněného..nebo který by se mu trochu přibližoval...
Musí vás něco spojovat,a měli byste si mít o čem povídat,jinak je to o ničem..a musí to klapat od začátku
.jpeg)
Neexistuje ideální chlap, zrovna tak, jako neexistuje ideální ženská. Takže já doporučuji, pořídit si dítě bez tatínka a zavrhnout myšlenku, že najdeš toho pravého Čím jsem starší, tím víc mně lezou všichni chlapi na nervy a kdyby někdo chtěl toho mýho, tak mu k němu přidám ještě fungl nové péřové deky
.jpg)
myslím, že jestli je partner ten pravý se nepozná podle úhlu podlomenosti kolen, ale až časem podle zátěžových životních situací. Co s panem Dokonalým, když je při prvních potížích nepoužitelný.
Raději trochu více srandy, ale pokud jde s tím ruku v ruce spolehlivost, tak nevím co víc řešit.
Možná máš akorát ponorku, to se stává. Zařiď si proto čas jen pro sebe.
Můj muž je taky hračička, upovídanej víc jak ženská, někdy mi to vadí, ale házom to za hlavu, protože až čas ukázal, že je to chlap do nepohody a to je důležité. A když někdy zmlkne, dělám si starosti co se mu stalo.
možná by neškodilo nenastavovat zracdlo jen těm mužům, ale i sama sobě - pokud ovšem nejsi skálopevně přesvědčená o své vlastní vesmírné dokonalosti. možná by ses divila, co všechno musí překousnout muži s tebou
Co takhle premyslet spis otom, jestli matepodobne hodnoty, podobne traveni volneho casu, vyhled do budoucnosti......
Při přečtení tvého problému se mi rázem vybavil slavný výrok páně Trautenberkův. Ten bramborák je moc bramborovej a to kyselo je moc kyselý. Že nikdo s trochou soudnosti nebude prahnout po soužití s obecním kozlíkem, agresorem, feťákem nebo alkoholikem je jasné a to, že člověk může najít toho pravého i v šedesáti je jasné taky. Jenže pokud chceš rodinu, s tou do šedesáti počkat jaksi nemůžeš. Být tebou, zůstanu s člověkem, který mě má rád, nedělá podrazy, počítá se společnou budoucností a rodinou a možnou nudu řeším vylepšováním kvalit společného života. Já jsem si vzala kombinaci typu 3 a 5 a jsem navýsost spokojená. A pokud mám chuť na trochu oživení, vždycky se dá přebudovat byt nebo zahrada. Ať ti tvé rozhodnutí přinese štěstí.
pěkně jsi to rozebrala, jsi analytický mozek. Předchozí případy bych chápala - možná jen tomu drsňákovi jsi mohla dát šanci, udělal chybu a kdo ji neudělá...pokud by opakoval, pak samozřejmě konec. A ten humorista...nehledáš na něm naschvál chyby jen proto, že tě omrzel?
Zralá žena uzná, že každý je nějaký a tohle se mi jako velká vada nezdá. Ideál neexistuje, to už bys ale mohla vědět.
Myslím,že Šárka ztrácela čas ve vztazích,které od začátku neměly budoucnost...Myslím,že se dost přesně odhadne už během pár měsíců,jestli si budeme s někým trvale rozumět.Čím je člověk starší,tím líp odhadne druhého.Já bych vyzkoušela různé seznamky a pod.,až narazíte na toho pravého,určitě to hned poznáte,je to,jako když do sebe zapadnou dvě poloviny.Mně taky kamarádky prorokovaly,že budu furt vybírat,až přeberu-tehdy byla ale jiná doba než dnes a nevěsty obvykle měly nejvýš 25 let- já se vdala v 28,a děti měla až po třicítce,nic mi neuteklo.Většina mých vrstevnic už je rozvedená nebo v dalším manželství.Ovšem než si překotně někoho vzít jen proto,že se chce mít dítě a pak se rozvést nebo se ani nevzít,tak to je nanic! Možná v dnešní době je lepší zůstat single,bez dětí,bůhvíco na ně čeká...
Myslím, že vzhledem k věku a počtu partnerů už opravdu přebíráš. Jasně, alkoholiky a nevěrníky nebrat ani za nic. Pochopím i to, že Tě nakonec omrzel intoš, ale že Ti vadí humor?
Můžu Ti říct, že mám doma něco podobného a někdy mi připadá jako malý kluk co by si pořád hrál, přestože už mu bude 46 (mně je 32). Je schopný udělat totální kravinu i když jsem na něj extrémě nasraná a to bych ho nejradši zabila, protože se chtě nechtě musím smát a nemlžu dál trucovat. 
Ale když někdy na chvíli přestane, tak se hned ptám jestli se něco neděje, protože mi to vlastně chybí, mám ráda tu legraci a pohodu. Neměnila bych. Uvědom si, že humor je cennou součástí života. Až láska trochu ochladne nebo když se objeví problémy, humor vás bude držet nad vodou a pospolu. Opravdu si dej pozor, abys nepřebrala. Připadá mi, že kromě závažných nedostatků (alkohol, záletnictví) chlapy opouštíš i z důvodu popsaného u první lásky: " zařekla jsem se, že pro příště se už nikdy nechci ocitnout v pozici té opuštěné, že to budu já, kdo tu definitivní tečku udělá." Možná se bojíš, abys zase nebyla opuštěná a hledáš výmluvy, abys mohly opustit Ty je. Přeji hodně štěstí v rozhodování
Alkoholika a nevěrníka v žádném případě neber. Ale toho humoristu nebo intoše, jak píšeš...takoví stojí za zamyšlení. Humor je koření života, lepší, než mít doma suchara. Rodinné starosti, děti a zodpovědnost za celou rodinu ho časem aspoň trochu zbaví úsměvu.
Nikdy ses nezeptala, co vadí jim na tobě? Taky máš určitě chyby, ale pokud je vám spolu dobře,drobné chyby toleruješ. Nikdo není dokonalý.
