Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Jsem těhotná v pátém měsíci a začínám být pěkně vynervovaná ze svého manžela. Čekáme naše první dítě a on bere, dle mého, všechno až příliš vážně a z mého stavu dělá doslova kovbojku. Neustále mne sleduje, hlídá, komanduje a poučuje. Nic na něj neplatí, snad tisíckrát jsem mu řekla, ať mne proboha nechá žít.
Neznám žádnou jinou ženu, která by měla v tomto období podobné problémy se svým partnerem. Místo, abychom si to užívali a těšili se na miminko, žiju v každodenním stresu. Že je můj manžel trochu suchar, to jsem věděla i před tím, ale to, co předvádí teď, mi zcela vyrazilo dech.
Nejvíce mne komanduje v souvislosti s jídlem. Nastudoval si milióny všelijakých příruček a těhotenských knížek a má pocit, že je odborníkem na slovo vzatým. Nesnese, abych dala do úst cokoli sladkého, slaného, kořeněného. Když jsem chtěla při procházce zajít do KFC, podíval se na mne stylem, jako bych spáchala ten nejtěžší zločin.
Pořád dokola omílá, že když nejsem odpovědná já, musí se starat on, a že kdyby mne dostatečně nehlídal, kdoví, čím bych to dítě v mém břiše otrávila. Připadá mi jako blázen. Samozřejmě, že spolu nejsme celý den, chodíme do práce, takže když nejsem s ním, jím, na co mám chuť a co mi vyhovuje. Jistě, snažím se jíst hodně zdravě, ale přece není hřích dát si sem tam nějakou sladkost, nebo slané tyčinky, případně českou klasiku jako knedlo vepřo zelo nebo smažený řízek?
Když jsme navečer a o víkendech pohromadě, je to pro mne doslova peklo. Jakmile jdu do kuchyně, už ho mám za zadkem s ostřížím pohledem a připraveného mne mentorsky udolat k smrti. Jakmile se mu nezdá, co si chci vzít, spustí totiž tak neskutečně unavující přednášku, že mne okamžitě přejde chuť na cokoli.
Hádáme se kvůli tomu, kolikrát se vzteky úplně klepu. Když mu řeknu, jestli mu nevadí, že tím, jak mne buzeruje a nervuje, naše dítě ohrožuje mnohem víc než já půlkou tabulky čokolády, seřve mne, že kdybych se chovala zodpovědně, tak by se nemusel on tolik starat a hlídat mne.
Jsem nešťastná. Začínám si myslet, že jsem ve výběru partnera totálně selhala. Když si představím, co bude následovat, až se miminko narodí, jdou na mne mdloby.
Jak na něj? Jak ho přesvědčit, aby mne proboha nechal normálně žít a přestal mne tak strašně stresovat? Už jsem uvažovala i o tom, že se seberu a odstěhuju k rodičům. Ale tím bych asi ničemu nepomohla. Myslíte, že ho tohle šílenství přejde, nebo se to bude spíš ještě stupňovat?
29.4.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hmm, já tedy nevím, co si některé dámy představují pod pojmem "užívat si a těšit se na miminko" - ač jsem měla dva potomky, nic takového se nedělo, prostě se těch 9 měsíců musí nějak přežít a je to otrava, pes to má za sebou za 60 dní, to je tak akorát. 
Ale dobře, co je moc, je moc - a tohle popsané je moc. A bude hůř. Když si pán vzal takovou nezodpovědnou a musí ji hlídat, tak s tím po porodu nepřestane, ba naopak to bude muset hlídat a starat se daleko víc, aby to dítě vůbec přežilo. 
A nejen dítě, to se musí potom hlídat všechno, i péče o domácnost, kam manželka chodí, s kým mluví, jestli si dítě nehraje s nevhodnými batolaty ze sousedství, a vůbec to bude fuška, to tomu pánovi nezávidím. Tolik odpověď na otázku, jestli to přejde. A co s tím? Podle toho, jak moc dobře ho Sabina zná. Jestli dobře, a ví, že jí to projde, tak ho vždycky vyslechnout, nehádat se, naopak všechno mu s milým úsměvem odsouhlasit, potvrdit, že samozřejmě chápe, rozumí atd. a pak jít a udělat si to po svém. Nechat ho stát na ulici a jít do toho KFC a dát si, nač má chuť. Z úst jí to nevyrve. Teda doufám - protože kdyby jo, tak je všechno špatně. 
Jo a ještě rada: Když má tak "načteno", jak to správně má být, najdi mu někde na netu stránky, kde se píše, že stres škodí tobě i miminku, případně stránky se zdravou výživou, kde bude něco o tom, že se může jíst (až na pár výjimek) to, na co byla žena zvyklá před tím. Třeba kryž to uvidí "černé na bílém" na monitoru, tak ti uvěří. Nebo třeba se domluvit s gynekologem, že manžela vezmeš příště s sebou a Dr. mu vše vysvětlí.
Jo, to mi něco připomíná 
. Můj drahý choť to taky bral děsně vážně a zodpovědně. Byť jsem neměla ani nejmenší zdravotní problémy. Ovšem "kvalit" tvého muže ještě zdaleka nedosahoval. Ale od okamžiku, kdy se o těhotenství dozvěděl, se mnou odmítal spát, aby se miminkou náhodou něco nestalo. V obchodě jsem nesměla naložit ani pití na vozík (dělal jako bych ho chtěla k pokladně táhnout v ruce, což nedělám ani jako netěhotná). Nedal si vysvětlit, že některé ohledy nevyžaduju a jsou mi nepříjemné. Ale s porodem ho to přešlo. To začal vyžadovat ohledy on - chodí přece do práce a musí se vyspat. Tedy pokud by dělala řidiče, jeřábníka nebo tak něco, tak bych to chápala. Ale to, že jsem se doma starala o mrně, které bylo hodně náročné, mu zřejmě jako práce nepřipadalo.
Ale nakonec se happy end koná - z manžela je teď ochotný a šikovný tatínek a starostlivý manžel. Jen to pár let (tak 3) trvalo.
Pokud s tím nic neuděláš, bude se to stupňovat...nedovedu si představit co takovýhle manipulátor bude dělat až se dítě narodí - tam je pak tolik možností buzerovat, kontrolovat, deptat...kam se na to hrabe těhotenství. 
On si očividně neuvědomuje, že by třeba nemusel mít až tak úplně pravdu...tady asi zabere jen drsnější postup, položit nůž na krk, na víkend zmizet, dovléct do nějaký poradny...prostě trochu léčba šokem aby se probral.
