Porod – noční můra nebo pohodička?
Dnes se mému bráchovi narodil syn. Švagrové v jednu praskla voda a před čtvrtou byl chlapeček na světě. Pohodička – jsem moc ráda, že je vše v pořádku.
Ale donutilo mě to zavzpomínat na moje porody. První dcera před 17 lety na svět moc nechtěla (nebo možná jen špatně spočítali termín?) – jednou mi porod neúspěšně vyvolávali, s doznívajícími bolestmi mě poslali domů, a když to opravdu nastalo, byla to hrůza celých 16 hodin – znáte ten pocit, kdy se vám chce bolestí „umřít“? Na zásah primáře na poslední chvíli se dcera narodila císařem. O pobytu v děčínské porodnici se ani nebudu rozepisovat, šla jsem ráda domů…
Druhá dcera se narodila v termínu, také císařem, kvůli příčné poloze – už jsem měla zkalenou plodovou vodu, opět to bylo nahonem, ale už ne tolik bolesti.
Třetí dítě jsem už neměla mít, ale osud rozhodl jinak – další těhotenství po dvou císařských řezech je prý hodně nebezpečné, ale otěhotněla jsem a nebezpečí nevnímala. V nemocnici mi naplánovali operativní porod, aby se to stihlo, než se přirozený porod rozběhne sám. Opět někdo asi špatně počítal a nebral v potaz, že miminko má 4 kg – a syn se rozhodl na svět podívat dřív než „měl“. V nemocnici na moje urgence nikdo nereagoval, věděla jsem, že už rodím a že je to špatně – mohla mi prasknout děloha. Trvala jsem si na svém, sestry mě měly asi plné zuby, a když přišla konečně lékařka, šlo to všechno opět rychle. Bolesti po 3 minutách, zkalená plodová voda, rychlý císař a syn málem letěl vrtulníkem na specializované pracoviště kvůli infekci. Ze všeho se dostal, jen musel přetrpět kanylu do hlavičky a antibiotika.
Proč to všechno píšu? Švagrová rodila asi 2 hodiny, jedna moje známá neměla bolesti vůbec, přijela do porodnice jen tak pro jistotu, dvakrát zatlačila a dítě bylo venku. Další známá měla za 4 hodiny všechno za sebou. Všechny svoje porody jsem protrpěla, navíc jsem ani po jednom porodu nemohla vzít do ruky svoje miminko, byla jsem bolavá, ležela jsem na JIPu. Jsem z toho smutná – proč zrovna já?
Jak jste porod prožily vy?
7.5.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Porod – noční můra nebo pohodička?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Na porod spomínam rada, keďže som - ako povedala pani doktorka - dievča krv a mlieko, s tou problémy nebudú: pred 18 h to vypuklo a o 22 h "to" vykuklo..a keby som nemusela zostať v nemocnici, ráno by som mohla odísť domov, starala som sa celý čas aspoň o dve maminky po císarskom reze + ich dietka, moje celý pobyt spalo..a prespalo ešte ďalšie 3 mesiace. 
Za prvé není každý porod stejný podle šablony a za druhé káždá žena snáší bolest jinak, prostě platí pořekadlo "když dva dělají totéž, není to totéž" když je porod ukončen narozením zdravého potomka, tak většinou podvědomí potlačí eventuelní nepříjemné zážitky, převládne radost. Ale jsou i ženy, které celý život neradi vzpomínají na porod jako na něco úděsného, holt jsme lidé různí.....
Milado, hlavně, že děti žijí a jsou zdravé - i když je to vlastně zázrak. Příroda je mocná a zachraňuje, co jiní zvrtají. První dítě jsem "přenášela" o měsíc (patrně to špatně spočítali). Porod 17 hodin za velkých útrap, sama samotinká, nikdo mě nepovzbudil, nanejvýš jsem dostala napomenutí, ať neřvu. Nešlo to a nešlo, radili se nade mnou, už to finišovalo k císaři. Nakonec dítě odrodili, ale s omotanou šňůrou a přidušené. Museli ho křísit. Další dítě jsem opět v termínu neporodila, ale při odtékání vody jsem šla do špitálu že rodím, lékařka mě po vyšetření vrátila domů, že je to jen výtok. Výtok odcházel celou noc, nad ránem bolesti, sanitka...a nebylo volné lůžko, telefonovali do okolních porodnic. Celé bolesti jsem prožila na chodbě mezi pacienty, kde byl i muž. Když už jsem cítila dítě na cestě, vrazila jsem do ordinace a pak už to bylo jen pár minut. Holčička velká, donošená, ale opět přidušená, tentokrát vodou. Týden v inkubátoru. Opravdu si myslím, že nahoře někdo bdí, jinak by lidstvo vymřelo
Rodila jsem před cca 40 lety, dnes je samozřejmě všecko jiné-lepší! Ženy, nebojte se, dnes vás ve špitále hýčkají.
Před 26 lety jsem měla naplánovaný termín porodu na 8.4., ale 27.2.(asi chybný výpočet)
když jsem šla do poradny na kontrolu mi pan doktor sdělil, že jsem otevřená k porodu, neměla jsem ani bolesti, ani jné příznaky blížícího se porodu, přímo mě odvezli do nemocnice, kde se mi narodil zdravý syn. 
A za tři roky dcera....ve tři v noci stahy a v sedm ráno na světě Takže u mně pohodička.
