Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Na kompost?“ zavolala na mě sousedka, když mě včera viděla kráčet po zahradě s plným kbelíkem plevelu. „Do kuchyně!“ zavrtěla jsem hlavou a k jejímu úžasu tam opravdu odešla.

Když jsem před lety přesídlila na venkov, byla jsem na tom po finanční stránce opravdu bídně. Přemýšlím teď, jak nejvýstižněji definovat slovo bídně. Nemusela jsem se místo pravého kaviáru spokojovat s jeho náhražkou, ani jsem potupně nevyměnila čerstvý steak z mladého argentinského býka za mraženou flaksu z diskontních řetězců. Nemusela jsem se ani přeorientovat ze zvučných značek na nějaké anonymní. Neměla jsem totiž ani na ně. Když jsem spočítala příjmy a výdaje, mohla jsem si za celý týden koupit asi půlku chleba a trojúhelníček taveného sýra. Pokud byl prošlý a ve slevě. Naučila jsem se tedy vyžít z toho, co rostlo kolem mne.

A že toho bylo! S domečkem jsem koupila i zahradu, která jako zahrada vypadá asi po osmiletém tvrdém každodenním dření. Původně vypadala jako neprostupná malajská džungle. Přes křoví, větve, odpad, stromy a plevel velikosti vzrostlého muže se jí nedalo ani projít. Při shánění různých rad ohledně péče o nový příbytek jsem se dostala i k jakési prastaré knížce o vaření. Byla jistě určena pro nějakou spodní sociální vrstvu minulého či předminulého století, protože radila hospodyňkám, jak využít úplně, ale opravdu úplně všechno. Byla jsem z ní nadšená. Mýdlo z kostí jsem si nevařila, ale jinak jsem snad vyzkoušela každý recept. Z mojí domácnosti se stalo bezodpadové hospodářství vystačující si pouze z darů přírody.

Zjistila jsem, že to, co jsem do té doby považovala za plevel či odpad, se dá nejen zkonzumovat, ale je to i docela dobré (někdy) a zdravé. Vrhla jsem se do své džungle a začala si domů odnášet poklady. Vyráběla jsem pampeliškový med, sedmikráskový med, hluchavkový med, med bezový i dokonce z jakýchsi jehličnatých výhonků. Vyráběla jsem různé šťávy, likéry, sušila jsem bylinky. Obědvala jsem smaženou mrkvovou nať, večeřela obalovaný košťál, ze svízele přítuly jsem vyráběla vynikající špenát a pojídala saláty z listů či kořenů ostatních plevelů. Použila jsem každý list, každý stonek, každý košťál. Využila jsem i slupky z brambor na čištění komína.

Dnes jsem na tom o kapánek lépe, a tak jsem se zase začala stravovat průmyslově, jako většina ostatních. Na záhonku před kuchyňskými okny mám jen čerstvé bylinky a v létě sbírám vlastní rajčata. Občas uvařím na podzim bezinkový likér. Když jsem však letos viděla záplavu pampelišek, zastesklo se mi po dávných časech. Popadla jsem hrnec a vyrobila si pampeliškový med. Čas od času, vždyť je to zdravé, říkala jsem si a uložila ho do sklepa. A co ty hluchavky, to je škoda vyhodit, říkala jsem si den poté, když jsem plela záhonky. Inu, vyrobila jsem si i ten hluchavkový. Jednou za čas, je to zdravé. Takové pěkné listy, šťavnaté, ty by byly do jarního salátu, prohrabovala jsem se v kbelíku, když jsem narazila na takový pěkný, zdravý svízel...

Využíváte dary přírody? Sušíte, zavařujete nebo vyrábíte léčivé masti?