Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Možná jste řešily podobný problém. I když, ani nevím, jestli to nějaký skutečný problém je. Možná to jen já zbytečně hrotím.

Jsem rozvedená, sama jsem vychovala dvě děti. Dceru a syna. Dcera už je několik let z domova, žije se svým přítelem. Syn je zatím stále doma. A to je ten „problém“. Mám totiž pocit, že už je na čase, aby se osamostatnil A jemu se do toho evidentně nějak nechce.

Je mu 27 let, má slušnou a dobře placenou práci. Pravidelně mi přispívá na nájem a jídlo, dokonce mi dává víc, než jsem spočítala. V podstatě bych řekla, že je to momentálně on, kdo nás dva živí, protože jeho měsíční příspěvek, který mi dobrovolně dává, plně pokryje nájem a téměř celou spotřebu jídla a drogerie pro nás oba. Chová se ke mně velmi slušně, neshody mezi sebou nemáme.

Vypadá to tedy u nás tak, že on nás finančně zabezpečí a já pro oba vařím, peru, uklízím. Možná vás napadne, že si nemám na co stěžovat, já si vlastně ani nestěžuji, jen mi už poslední rok, dva připadá to naše soužití takové nějaké nenormální. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se osamostatnil a začal se o sebe starat sám. Já na jeho penězích závislá nejsem, sama mám slušný plat. Oběma nám spořím a až se syn jednou ožení, peníze mu dám.

Myslím, že problém má spíš syn, který si dosud nenašel žádnou vážnou známost, občas má nějaký krátkodobější románek, delší dobu chodil pouze s jednou dívkou před třemi roky.

Když navedu řeč na jeho věk a osamostatnění, pokaždé to zlehčí. Co prý nám takhle chybí? Jemu to velmi vyhovuje, má tady svůj klid, soukromí, svobodu, navařeno, vypráno, vyžehleno.

Abyste mi rozuměly, mně v podstatě nevadí, že bydlíme spolu, on je opravdu velmi hodný, ale mám obavu, aby tou závislostí na maminčině péči nějak nezakrněl. Přece jenom jednou přijde doba, kdy se třeba ožení, přijdou děti. Podle toho, jak se chová teď, mi připadá dost nesamostatný, jakoby čekal s odstěhováním až bude mít vážnou známost a vymění maminčinu péči za péči partnerčinu.

Jak se na to díváte vy? Myslíte, že je v pořádku, když dávno dospělý syn stále bydlí s maminkou? Co byste dělaly na mém místě? Nechci ho vyloženě vyhazovat, to bych nedokázala, ale na nějaké náznaky on prostě neslyší.