Praha. Milovaná i zatracovaná. Jaký vztah k ní máte vy?
Prvních dvacet let svého života jsem prožila v Ústí nad Labem. Toto průmyslové město na severu Čech, tehdy plné smogu a štiplavého smradu z chemické továrny, jsem milovala. Znala jsem ho jako své boty,měla zde rodinu, přátele, prožila první i druhou lásku… Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se měla odstěhovat někam jinam.
Jenže, pak jsem se seznámila se svou třetí láskou a ta mým životem dokonale zamíchala. Přenesla mne přes hory a doly až do našeho hlavního města. Bylo mi čerstvých dvacet let a stěhování pro mne bylo velice emotivní. Strach, obavy. Jak to zvládnu? Kromě manžela tam přece nikoho neznám. Hlavou mi vířily různé katastrofické scénáře, ve kterých hráli hlavní roli nafoukaní Pražáci (tak jsem je do té doby vnímala) a nepřehledné velkoměsto, které mne schramstne jako malinu a už nikdy ze svých spárů nepustí.
Krátce po nastěhování jsem byla skutečně ztracená. Netrefila jsem ani z Václaváku na Staromák, a když jsme si dávali s manželem při cestě z práce někde sraz a plánovali vyrazit za kulturou, klepala jsem se strachy, zda to správné místo budu schopná najít.
Velmi brzy se však mé obavy a nejistota začaly rozplývat. Zjistila jsem, že Pražáci nejsou nafoukaní a že poměr těch namyšlených s těmi „normálními“ je v Praze úplně stejný jako v mém rodném městě. S mým zaměstnáním byly spojené pochůzky po městě a vzhledem k tomu, že jsem pracovala v Celetné ulici, se tyto pochůzky konaly především na Starém Městě, takže jsem brzy získala jistotu v orientaci staroměstskými uličkami.
A tehdy nastal ten zlom. Z původně nepřátelského města, kterého jsem se bála, se pro mne Praha stala doslova kamarádkou. O povinné pochůzky jsem se, k neskrývanému potěšení všech kolegů, hlásila sama a náramně si je užívala. Nikdo mne nelimitoval, nikdo mi nikdy nestopoval čas, který na nich strávím. Prošlapala jsem díky 
nim kompletně celé Staré město, prohlédla si všechny kostely, občas zabrousila i někam do galerie…
Praha mi učarovala. Ze svých školních let jsem znala jen apoštoly na Orloji, petřínskou rozhlednu, bludiště, ZOO a Technické muzeum. Ve svém dospělém věku jsem postupně odhalovala krásy Prahy a nemohla se jich nabažit. Dodnes mám v sobě ukrytý obrázek z novoroční noci na Karlově mostě: Pod nohama nám křupal sníh, z nebe se poklidně a líně snášely obrovské vločky a to vše bylo dokresleno matně osvícenými sochami na mostě a rozzářenými Hradčany na obzoru. Nádhera.
Dnes již bydlím v Praze více než čtvrt století a stále objevuji nová, mně dosud neznámá místa. Pro mne je Praha prostě krásná. Starobylá, impozantní. Město, které má duši. A i když mne občas přepadne nevýslovná touha uhnízdit se někde, kde lišky dávají dobrou noc, někde, kde nejsou neustálé dopravní zácpy, nehoukají každou půlhodinu sanitky, vím, že bych Prahu neměnila. A jsem moc ráda, že mne sem osud před sedmadvaceti lety zavál.
Jaký je váš vztah k našemu hlavnímu městu? Pokud zde bydlíte, jak jej vnímáte? A co ti, kteří mají své domovy jinde? Jezdíváte občas do Prahy a užíváte si tyto návštěvy? Nebo vás neláká a radši se jí vyhnete?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Praha. Milovaná i zatracovaná. Jaký vztah k ní máte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja osobne Prahu miluji, ac jsem rodackou z maleho mesta v jihomoravskem kraji, Praha je pro me vice domovem nez me male mesto na Morave. Doma jsem ztravila 19 let meho zivota. Pak jsem sla do sveta a po navratu se prestahovala do Prahy. Mezitim uz jsem zase za kopeckama, ale na Prahu nedam dopustit. Zila jsem ve vice nez 6 zemich a 6 mestech, ale Praha je nejlepsi. Ma svoje kouzlo a sarm a je proste nadherna. Strasne rada se tam vracim a kdyz vzdycky, kdyz jedu taxikem z letiste do centra tak se konecne citim doma. Mame byt na co pysni! Samozrejme jina vec je uroven nasich sluzeb a absolutni predrazenost a arogance ve srovnani s jinymi misty. Ale to je jina diskuze....
.gif)
V Praze jsem žila deset let a prožila v ní tolik dobrého i zlého, že si navždy uchová důležité místo v mém 
....
.jpg)
Výlet do Prahy - to je svátek, mám ráda tohle nádherné město, plné památek .
Ale bydlet bych tu nechtěla - jak už psaly holky níž - shon, zmatek, anonymita ... nic pro mě. Pěkně si lebedím ve vesnici, jejíž obyvatelé by se všichni vlezli do jedné větší pražské bytovky 
.jpg)
Meryl: mírovatější svět=krásnější města
.jpg)
V Praze jsem bydlela od svých 18 do svých 38 let. Jsem ráda, že jsem teď mimo. Je to pěkné město, nasvícené Hradčany večer jsou krásné, ale nesnáším ty davy lidí. Nesnáším ruské krámky, dopravní zácpy, nesnáším hypermarkety a všechno to ostatní. V Praze stále pracuji, takže tam každý den musím, ale centru se vyhýbám a nejraději jsem v lese u mne doma na zahradě.... Jak já mám ráda ticho... a klid.
.gif)
Ota: možná mi něco uniká, ale můžeš, mi prosím, vysvětlit, jak to souvisí s krásami našeho hlavního města?
Juana: to je sice fakt, jenže Arafat měl alespoň za sebou to " polepšeníčko" kdežto Obama má za sebou jen to, že zjistil, že potřebuje ušetřit za údržbu jaderných zbraní 
Meryl: me tam zavedl manzel (teda tenkrat jeste nebyl manzel), byla to jedna z nasich prvnich schuzek kam me zavedl... takze ja mam k tomu mistu jeste romanticke vzpominky... ach....
Ota: furt lepší než když ji dostal vrahoun Arafat
.gif)
Tak já jsem z vesnice a neměnila bych,jen co dětičky trošku povyrostou,chystáme se jim Prahu ukázat
Viv :o): já viděla Nový svět poprvé až díky talence, která mi ho ukázala...a je nádhernej
talenka: Novy svet je nadhernej, davam za pravdu!
Holky promiňte ale teď jsem se dozvěděl, že Barák Obamů obdržel Nobelovu cenu míru
Ota: anebo velice pozde v noci nebo velice brzy rano...
Meryl, jsem na tom stejne jako ty... dokonce jsem se sem stehovala ve 21 letech za manzelem... i ja ze zacatku byla jak ztracena, z Narodni tridy na Vaclavak jsem jezdila metrem, protoze jsem mela strach, ze pesmo bych zabloudila... Nebudu lhat, metro bylo pro me mapa Prahy a kdykoliv jsem sla ne nezname misto rikala jsem si "klid, kdybys bloudila, najdes metro, metrem uz trefis domu..." bude to znit hnusne a blbe, ale az diky povodnim 2002 jsem zjistila, ze z Narodni tridy na Vaclavak je to opravdu jen pet minut pesky a ze neni treba se zdrzovat behanim dolu do metra, cekanim na metro, jizda jedne zastavky a pak zas vylez z metra ven... zacala jsem i pouzivat tramvaje (protoze metro bylo mimo provoz )... a zacala jsem objevovat i mene znama zakouti, ktera mi ocarovala... a zacala jsem se tu vic toulat...a stejne jako ty mam dneska stejne pocity, kdyz prochazim starou Prahou...
