Babička nám obrátila život naruby
Když jsme se s manželem vzali, neměli jsme kde bydlet. Proto jsme vzali zavděk nabídkou manželovy babičky, abychom bydleli u ní. Je vdova a zůstala sama ve čtyřpokojovém nájemním bytě. Byli jsme rádi a považovali jsme to za přechodný stav, než se zmůžeme na něco vlastního.
U babičky jsme bydleli čtyři roky, narodila se nám tam dcerka. Soužití bylo trošku obtížné, jak to v takových případech bývá. Sice jsme kromě jednoho pokoje, kde byla babička, měli k dispozici celý byt, ale nesměli jsme si tam nic zařídit po svém. Chápala jsem ji. Byl to její byt, celý život si ho zařizovala a budovala se svým manželem a na svých věcech lpěla.
Po čtyřech letech jsme se konečně stěhovali do svého. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila, že budu konečně svou paní. Dva roky bylo všechno v pořádku a teď je to tu zase...
Babičce je 78 let a začala být nemohoucí. Potřebuje stálou péči. Zapomíná, přestává se orientovat, nedokáže si uvařit. Jsem na mateřské s mladším dítětem, a tak mne manželova rodina postavila před hotovou věc: o babičku se budu starat já. Znamená to, že se přestěhuje k nám. Když jsem se snažila ohradit, bylo mi řečeno, že jí to dlužím za to, že nás u sebe nechala celé čtyři roky bydlet.
Jsem v pasti. Nevím, co mám dělat. Manžel se tím netrápí – ostatně je to jeho babička. Já ano. Tak jsem se těšila, že budeme sami, a najednou je všechno jinak. Mám dost práce kolem dětí, snažím se ještě přivydělávat k mateřské. Představa, jak mi po bytě bloumá sklerotická babička, mi vůbec není příjemná. Dodnes si pamatuji, jak pro mne byl vyčerpávající ten každodenní kontakt, když jsme bydleli u ní. A to byla ještě relativně v pořádku.
Připadám si hrozně. Když to odmítnu, budu vypadat jako sobecká a nevděčná hyena. Když na to přistoupím, zblázním se. Co mám udělat?
29.6.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička nám obrátila život naruby
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Meander: 
ke cti?
bookcase: Mno, ať jim to slouží ke cti, mně to je jedno. Já bych to nedělala a nepovažuju se proto za horšího člověka. 
Meander: Moje mamka se starala o svou a taky toho určitě měla plné zuby, i když by to nahlas neřekla...ne proto, že by babička byla nějak protivná nebo tak..Naopak, byla to obdivuhodná žena - v mládí přišla o pravou ruku, naučila se všechno zvládat levou. Ve stáří dostala cukrovku, mrtvičku, byla ochrnutá. Byla moc hodná, nikomu nic neztěžovala, nenadávala, nehudrala, spíš naopak. Mamka a její ségry by jí do ústavu nedaly, střídaly se u ní podle toho, jak která mohla. Nejmladší teta byla na MD, babička bydlela pod ní, takže s ní byla nejvíc. Moje mamka chodila do práce a za babi chodila co druhý den..Třetí teta ze vzdálenějšího města dojížděla aspoň jednou týdně. Střídaly se v úklidu, v péči, ve vaření.
Proto souhlasím s dadkou a karetou a spol, že se to skloubit dá, ale musí se ti členové domluvit a ne to prásknout všechno na jednoho z nich.
Ani nevím proč to píšu, ty máš svůj názor, že se o nikoho starat nebudeš, ten ti neberu. Jen jsem prostě chtěla říct, že to opravdu jde a musí se chtít..
Stejně mě roczupuješ
dadka: Mno, moje máma se starala o babi a měla toho plné zuby, to mi věř. Jenomže babi šílela, i když máti jenom na dva dny odjela k ségře. Staří lidé, co jenom čekaj na příbuzné, ti to mají blbé. Nicméně jsou taky lidi, co si najdou i jinou životní náplň, než čekat, kdo si jich všimne. A tihle lidé taky nutně nemusejí mít příbuzné hyeny, co je dovedou jenom skásnout. Máti sama trvala na tom, že chce na důchod do penzionu. Mno,nedožila se...
Opakuji - já bych se fyzicky ani o vlastní nepostarala, natož o cizí.
dadka: 
Meander: Víš, já do toho trošku vidím, ale sebelepší péči v penzionu nebo v DD tu rodinu nenahradí. A když vidíš ty starý lidi, jak tam čekají na své děti a vnuky, kteří za nima většinou přijdou jen tehdy, když staříci mají důchod, tak ti moc dobře není.Něco jinýho je, když se fakt nemůžeš doma postarat, fyzicky nezvládáš a po té zdravotní stránce taky ne a ten člověk nevnímá a je mu to v podstatě jedno, kde je. Ale je fakt, že by se na té péči o babičku měli podílet všichni stejnou mírou a ne ji strčit jednomu člověku na krk.
dadka: Když já si fakt myslím, že partnerova rodina je jeho břemeno a starost o ni jde za ním. Nepostarala bych se ani o vlastní rodiče, myslím fyzicky. Zaplatila bych jim nejlepší možnou péči v penzionu, ale sama bych nikomu z nich nehty nestříhala. A kdyby po mně partner chtěl, abych se fyzicky starala o kohokoliv z jeho příbuzenstva, se zlou by se potázal. Pro mě jsou to lidé, které sice znám, ale pořád jsou cizí, není to moje krev.
Meander: Ale já nejsem vůbec uvědomělá matka a už vůbec ne manželka,ani bych si netroufla říc¨t, že mladí jsou blbí, spíš naopak a mám ráda mladé a chytré lidi. A tvoje příspěvky čtu s chutí a těším se na ně. Ale ať se ti to líbí nebo ne, vždycky si s tím partnerem bereš trochu jeho rodinu, na tom nic nezměníš. Jasně, že někdy bys je viděla raději 100 metrů pod zemí nebo už vůbec ne, to asi každej někdy..
dadka: Taky mám povznesenou náladu. Já radou rozvést se reaguju na všechno, k čemu nemám co říctl. Ale když vy uvědomělé manželky a matky jste tak krásně chytlavé, že nešlo odolat. 
dadka: Je to její babička? Není. Takže je cizí. S manželem si beru jeho, nikoliv jeho rodinu. To by mě museli adoptovat a to už jaksi nelze. Eh, ono být moc mladá (co je to moc mladá?) znamená být blbá? Já tedy nevím, ale než někomu překážet, to si užiju poklidné stáří v penzionu.
Ale dnes už nic neřeším, mám povznesenou náladu, včera jsem odevzdala registraci našich sociálních služeb na kraj a vzala jsem si 3 dny dovolené. S prodlouženým víkendem je to plných 9 dnů volna! Tak vám všem přeju pohodový víkend a pěkné počasí!!!
Meander: No ale je to babička jejího manžela, tak už přece není cizí. S manželem si vlastně bereš tak trochu i jeho rodinu a on tvoji.Ty jsi asi ještě moc mladá, ale taky budeš jednou ráda, když tě nešoupnou do domova důchodců a budeš moct zůstat doma a někdo se postará.Asi jsem blbá a moc empatická, nebo co...
mam-ča: Ono je to skoro vždycky tak. O nemohoucí rodiče nebo prarodiče se většinou starají ti, kteří nebyli preferovaní a ti, kteří mají co vracet, na ně kašlou.
dadka: Vyřešilo. Pak se o jejich babičku bude muset postarat její rodina, nikoliv Dáša. Já bych se o cizí babičku nestarala ani za zlatý prase. Ani bych u cizí babičky nebydlela. Já bych se vdávala až tehdy, kdybych měla kde bydlet.
Meander: Proč by se měla rozvádět? Přece když se domluví na péči o babičku, tak to půjde a rozvodem by se nic nevyřešilo.
